close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 28

11. května 2009 v 19:23 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl

Měl jsi mě někdy rád?


,,Tak už nebreč, nemůžeš na to vidět."řekl konejšivým hlasem Ryuk.Seděli jsme v jeskyni v lese, venku lilo jako z konve a já jsem už asi hodinu dávala Sentara do pořádku.Vosa s Brodym ještě nedorazili a Tokage byl venku na stráži, zatímco Ryuk mi pomáhal - měl nějaký základy v medicíně.,,Je to moje vina."fňukala jsem.,,Jako obvykle.Ženu se za svým tak tvrdohlavě, že se neohlížím na ostatní a takhle to dopadá.",,Každý dělá chyby."hlesnul.,,Ale moje chyby málem stály Sentara život."odvětím a setřu si slzy z očí.,,Hotovo.Děkuju za pomoc."pokusila jsem se o úsměv.,,To byla maličkost.Měli bychom se tu chvíli zdržet a odpočinout si, ta léčba tě stála moc chakry."odpověděl Ryuk a vstal.,,Půjdu se poohlédnout po Anitě a tvém bratrovi."navrhl.,,Dobře."podívala jsem se na Sentara.Byl v bezvědomí a oddechoval úplně klidně, jako by snad jenom spal.Píchlo mě u srdce.,,Co jsem to provedla....."vydechnu a znovu se mi do očí nahrnou slzy.Ryuk zpozorní a zadívá se na mě.,,Bez něj bych neušla ani deset kilometrů....ze všeho mě dostal.Když jsem nemohla, nesl mě dál.Když jsem o sobě pochybovala, dodal mi sebedůvěru.Když jsem se bála, dodal mi odvahu.Když jsem nevěděla co dál, on vymyslel řešení.Když jsem se cítila sama, byl poblíž.V poslední době žiju jenom díky němu - i když jsem ho stvořila, jsem to já, kdo ho potřebuje životu.Zachraňuje mě každej den a já si toho nevážím....ženu se za mrtvým a přitom ignoruju Sentara, kterýho mám hned vedle sebe."brečím.,,Takže už ti to došlo?"zeptal se.,,Nevím.Myslím že jo ale....proč to nemůže říct? Nedojde mi to dokud to neřekne..."vyjeknu.,,Proč? Co je na tom tak těžkého?"vyzvídá.,,Nevím, jestli jsem schopná cítit to znovu.Nevím, jestli to ještě poznám....v poslední době necítím nic.Nepochopím to, dokud to neuslyším.Je to asi na hlavu a já to neumím vysvětlit, ale nebudu schopná znovu....znovu...."nedokážu to říct.,,Vím, co chceš říct."přeruší mě.Kývnu.,,Dokud nedostanu Peina, asi to nedokážu.Už proto ho musím zabít.Jeho smrt mi vrátí emoce a potom snad budu schopná uvažovat o tom.Ale teď to prostě nejde..."prohlásím.Jsem ráda, že to konečně můžu na někoho vyvalit.Ryuk je dobrej posluchač a nic neřekne.Z téhle party je jedinej, kdo nemá žádný předsudky, tudíž se s ním nejlíp mluví.A já jsem to potřebovala říct už dlouho.,,Proč to nezkusíš říct i jemu?"nechápe.,,Nejde to.Vidíš? Já jsem k ničemu, nedokážu ovládat ani sama sebe, a to chci zabít jednoho z nejsilnějších shinobi.Jsem úplně k ničemu a jediný, co jsem zatím dokázala bylo dostat ostatní do problému."stěžuju si a znovu hřbetem ruky setřu slzy, který se mi hrnou dolů po tvářích.Náhle ucítím na druhé ruce něčí dotyk.Podívám se dolů a zapomenu i brečet.Sentarou se na mě unaveně dívá a drží mě za ruku.,,To není pravda."zašeptal.Zůstala jsem na to jenom hledět jako vyoraná myš a nebyla jsem schopná cokoliv říct.

Náhle dovnitř vtrhl Brody.,,Ségra rychle, je tu Orochimaru! Nevím jak, ale našel nás a za chvíli je tady!"křikl.,,Kde je Anita?"zeptal se Ryuk.,,Snaží se ho zdržet a získat nám čas, ale nezabrání mu přijít sem."odpověděl Brody a shodil ze sebe cestovní plášť, aby se mohl líp hýbat.,,Myslím, že jde pro tebe."podíval se na mě.,,Yumi..."ozval se Sentarou a stisknul mi ruku.,,...uteč.",,Jenom klid.Budu v pořádku.Všichni budeme."usměju se a vyvlíknu se mu.Pak vstanu a vezmu svoje zbraně.,,Ty a Tokage budete v záloze, zasáhnete jen když to bude potřeba."přikážu Brodymu.,,Jasně."kývnul a vyběhl ven, aby to oznámil i Tokagemu.Podívala jsem se na Sentara - už zase spal.Aspoň nebude moct zasahovat, i když je mimo, u něj člověk nikdy neví.Vyběhla jsem ven.

Zrovna jsem viděla Vosu, jak seskočila ze stromu a hned se uhnula před Kabutovou ránou.Nastavila svůj meč a jeho ruka s ostrou, lékařskou chakrou se o něj zarazila.,,Jsi dobrá."ušklíbl se brejloun.,,A tos ještě neviděl všechno."opáčila mu sebevědomě.,,Očividně jsi našel rovnocenou soupeřku, Kabuto..."ozvalo se a z šera vystoupil Orochimaru.,,Co zase chceš?!"vyštěkla jsem jedovatě.,,Jako obvykle bych čekal srdečnější uvítání."usmál se slizce.Vosa povolila a uskočila ke mě.,,Bojíš se mě?"zasmál se Kabuto.,,Ne, smrdíš."odvětila znechuceně.Brody se rozesmál a Kabuto zrudnul.,,To není pravda!"vyštěkl.,,Vsadíš?"útočila.,,Nechte toho!"zarazila jsem je a obrátila se na ,plaza'.,,Co po mě chceš? Proč jsi tady?"zajímalo mě.,,Proč si myslíš? To musí mít otec nějaký zvláštní důvod, když chce vidět dceru?"ušklíbl se.Vosa a Tokage vyjekli zároveň.,,Dceru?!"a vyvalili na mě bulvy.,,To je tvůj otec?"nechápal Ryuk.,,Jo....on a moje matka to tvrdí."odvětím otráveně.,,Kdo je tvoje matka? Já se jen ptám, abychom nezjistili nějaký další povedený překvápko, jako že je to třeba feudální císařovna nebo tak něco."rýpla si Vosa.Kdyby věděla, že se skoro trefila.,,Ty jsi jim neřekla, kdo jsi? A to jim nevadí, dělat pro někoho o kom nic neví?"provokoval Oro-oro.,,Nedělají pro mě, ale se mnou.Nejsou moji podřízení."ujistím ho.,,A teď to konečně vyklop.",,Jdu si pro návod na ta jutsu."kápnul božskou.,,Já už ti řekla, že ti je nedám."syknu.,,Potom probudím tvoji pečeť.Bude to trochu nevhodné, když zmrzačíš tyhle kolem, nemyslíš? Přece jen, záleží ti na nich."ušklíbl se.,,Tobě na mě vážně nikdy nezáleželo, že? Nenávidíš mě a je ti jedno, co se mnou bude."změním téma.Už mě to totiž dopaluje.,,Takhle bych to neřekl..."zamyslel se.

Vyslovím otázku, nad kterou jsem přemýšlela už hodněkrát.,,Řekni...byl někdy okamžik, třeba jenom krátká chvilka v tvým životě, kdy jsi mě měl opravdu rád? Podíval ses někdy na mě a řekl sis, že jsi rád, že jsem tvoje dcera?"zeptám se stísněně.Potřebuju to vědět.I když ho nesnáším, je to jedinej otec, kterýho jsem kdy měla.Kdyby řekl, že mu na mě kdysi záleželo, strašně by mi tím pomohl.Zmizel mu úsměv ze rtů a zatvářil se trochu udiveně.Bylo vidět, že přemýšlí co odpovědět - svitla ve mě naděje, že přece jenom nejsem dítě, který nikdo nechtěl.Pak promluvil.,,Jenom blázen by mohl mít rád něco, co se za každou cenu snažil sprovodit ze světa."řekl.V tu chvíli mi svět znovu zčernal a já se málem rozplakala.Je to prevít, ale mě stejně tak nějak záleželo na tom, jak mě bere.....nevím proč, ale chtěla jsem, aby mě měl rád.I když já ho nemůžu vystát.,,Aoi..."hlesla soucitně Vosa a položila mi ruku na rameno.,,Neposlouchej ho.Jenom stvůra může něco takovýho říct vlastnímu dítěti a kvůli stvůře nemá cenu se trápit."prohlásila.,,Máš pravdu."sykla jsem tvrdě, i když jsem si myslela něco jinýho.Zvedla jsem hlavu a odhodlaně se na něj podívala.,,Pečeť nenajdeš!"oznámila jsem mu.,,Už jsem ji našel."ozval se Kabuto.

Podívala jsem se na něj a málem mě kleplo.,,Co? Ale jak je to možný?!"vykřiknu.U jeho nohou ležel Sentarou - ještě pořád mimo.,,Jak se k němu dostal?!"vyjeknu a nemůžu si to dát dohromady.,,Nechápu to..."procedil Ryuk mezi zuby.,,Mezitím co jsi mě tu zpovídala se Kabutův klon dostal do jeskyně pro tohohle kluka."vysvětlil spokojeně Orochimaru.,,Nech Sentara na pokoji!"zařvu.,,Sentara? Ono to má jméno?"podivil se Kabuto a dřepnul si k němu.,,Tohle co má na rameni.....to mi něco pripomíná."ukázal s úšklebkem na pečeť.,,Pak že ji nenajdeme."zasmál se a přiložil mu ke krku kunai.Orochimaru přešel k němu a položil mu prsty na pečeť.,,Podcenila jsi mě."hlesl.,,Ne....nedělej to!"křiknu.,,Ta jutsu...hned."poroučí.,,Nemůžu..."kroutím se.,,Pak to odnesou oni."přejel pohledem ostatní a sklonil se k Sentarovi.,,Ne! Pojď to ještě probrat!"vyjeknu, ale on už mezitím uvolní chakru a poruší pečeť.Už dlouho jsem necítila tu ostrou bolest, která mi teď projela ramenem.Vřískla jsem bolestí a spadla na kolena.Rukou jsem si drtila místo, kde byla bolest nejsilnější - ta už se mi teď rozlívala po celým tělem.,,Aoi co je ti?!"děsil se Tokage.,,Jděte od ní dál, dělejte!"zalarmoval je Brody a sám vyskočil na blízkej strom.,,Zabije vás, když se promění.Nepozná vás a zaútočí."vysvětloval.Všichni se hned odebrali jinam, ale zůstali poblíž.Bolest byla čím dál silnější a silnější, bylo jasný, že to nedám.Orochimaru a Kabuto zase někam zmizeli, jako obvykle.Vrátí se jindy a dodělají práci.Pokud teda ještě budou mít co dodělávat.Cítila jsem, že se mě zmocňuje zuřivost.Znovu jsem zakřičela bolestí, když mi na zádech vyrazila křídla.,,Co se to s ní děje? Ona je Jinchuuriki?!"nechápala Vosa.,,To je pečeť.Když se promění, bude tak silná, že ji nedokážeš zastavit ani porazit.Měli by jsme utýct."radil můj brácha.,,Přece ji tu nenecháme!"namítal Ryuk.Moje bolest ustala a já se podívala na svoje ruce - byly podivně bílé a nehty jsem měla o hodně delší, než normálně.Usmála jsem se.,,Konečně.Znovu mám tu sílu."vydechla jsem spokojeně.Pak jsem se ohlídla na ostatní, kteří mě vyděšeně pozorovali.,,Trochu se pobavíme."usmála jsem se.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama