
Protože...
,,Navrhuju vám zdrhnout."otočil se Brody na zbytek skupiny.,,Nikdo nikam nepůjde.Chci vás tu všechny."zavrčím.,,Já a Ryuk tu zůstaneme.Nás nemůže zabít."pokračoval Brody jako bych nic neřekla.,,On má pravdu.Postavíme se jí.Ty a tvůj bratr by jste se měli ukrýt, jste zranitelní."souhlasil Ryuk a podíval se na Vosu.,,Nikam nejdou!"přeruším ho.,,Jděte."hlesne Ryuk.Ti dva ho poslechnou a pokusí se o útěk.,,Stát!"vřísknu a skočím po Vose.Něco se mihne a moje ruce někdo drží tak, abych jí nemohla ublížit.Je to Ryuk.,,Jděte!"pobídl je znovu a zkusil mě praštit.Jako nic jsem se mu vyhnula, otočila se a odhodila ho stranou.To už tu byl Brody a snažil se mě zasáhnout jedním z kunaiů, který po mě házel.Bylo to vtipný, vyhýbala jsem se jim jakoby nic.Začala jsem se smát.,,O co se tu snažíte?"ušklíbla jsem se a drápla Brodyho do ksichtu.Usyknul a odskočil dál, rána se mu hned začala hojit.Otočila jsem se a uhnula Ryukovi, který na mě útočil zezadu.Zkusil mě říznout, aby mohl využít Jashin rituál.Asi by mě nezabil, ale udělal by něco, aby mě zneškodnil.Využila jsem toho, že prší a praštila do země.,,Raigeki no Yoroi!" hlesla jsem.Ryuk vyskočil na strom, ale Brody dostal plnej zásah.Vykřiknul a svalil se na zem, kde zůstal nehybně ležet.Roztáhla jsem křídla a letěla k němu, ale Ryuk mi zastoupil cestu.Zkusil mě znovu říznout, ale uhnula jsem se.,,Doton Kekkai: Doroudomu."řekl.Nademnou se zdvihla obrovská, hliněná polokoule a ta mě uzavřela do tmavého vězení.,,Z toho se nedostaneš.Stěny jsou nabité chakrou a tak se samy opravují.A teď se uklidni."uslyšela jsem zvenčí Ryukův hlas.Znovu jsem se začala poťouchle řehtat.,,Blbečku.Podceňuješ mě."oznámila jsem mu a rozletěla se přímo proti stropu.Prorazila jsem ho jedinou ranou, ale on mě tentokrát překvapil.Čekal nahoře a když jsem proletěla kolem, pohotově mě říznul do paže.,,Ty!"zavřeštěla jsem a odrazila ho.Dopadl na zem a kunai mu vypadnul z ruky.Rozběhla jsem se na něj s jediným úmyslem: zlikvidovat ho.Ještě mě nikdo nezranil v tomhle stavu, vytočilo mě to.V ruce se mi tvořilo Chidori.
,,Ještě jsem tu já!"upozornil mě Brody a skočil mi přímo do cesty.Moje ruka s elektrickou chakrou projela přímo skrz něj.Cuknul sebou, ale chytil moji ruku a přidržel ji tak, abych nemohla utéct.,,Dělej!"křikl na Ryuka.Ten už stál u kunaie s mojí krví.Snažila jsem se utéct, ale Brody mě držel.Druhou rukou jsem mu drápala břicho, ale on stejně pevně stál.,,Inferno!"zaječela jsem a kolem mě bylo rázem vedro jako v Zemském jádru.Povolil a já jsem se vzdálila.Vyletěla jsem na nebe a otočila se zpátky.Znovu jsem zasealovala.,,Katon: Hibashiri!"vypustila jsem velký, ohnivý kruh.A teď z toho ještě udělat smrtící tornádo, čímž vyšachuju to blonďatý děcko.Vítr ho zaručeně zabije.,,Fuuton: Kamika...!"chystala jsem se vypustit vzdušný vír, ale najednou mě ostře píchlo v zádech.Sval, kterým jsem ovládala křídla někdo narušil - aniž bych dokázala cokoliv udělat, spadla jsem dolů.
Náraz na zem byl prudký a vyrazil mi dech.Moje zuřivost stoupla na vyšší stupnici a i když jsem nemohla létat, vyskočila jsem a vrhla zuřivý pohled na Ryuka.Stál ve znamení nakresleném na zemi, jeho tělo bylo divně pomalovaný a on mě upjatě pozoroval.Rozběhla jsem se k němu - on se napřáhnul a bez zaváhání se říznul do šlachy nad patou.V tu samou chvíli i mnou zalomcovala bolest a znovu jsem sebou sekla.,,Varuju tě Aoi.Já ti nechci ublížit.Uklidni se."řekl Ryuk, ruku s kunaiem připravenou k dalšímu použití.,,Jdi do háje!"vřísknu a popustím uzdu chakře, kterou jsem doteď nepoužila.Moje tělo začne pulsovat novou silou a veškerá bolest ustoupí do pozadí před vlněním, který mi teď projíždí všema končetinama.Vstanu a zuřivě se na něj podívám.Brody se proti mě rozběhne a začne útočit, ale mě stačí jen levá ruka abych ho odrážela, a nemusím ani hnout zbytkem těla.Ryuk se napřáhne a vbodne si kunai do paže, ale nepůsobí to.Odhodlá se k většímu kroku a probodne si pravej bok.,,Ubožáci."ušklíbnu se, chytím Brodyho pod krkem a hodím ho na Ryuka.Ten ho sice chytil, ale vyšouplo ho to ze znamení a jeho technika zmizela.,,Jak se to dá zrušit....jak uděláme, aby byla zase normální?!"křikl na Brodyho.,,Vim já!"odvětil blonďáček a znovu se chopil zbraně.Kdokoliv jinej už by byl mrtvej.Ale já je chci zabít.Oba.Rozhodnu se pro větrný jutsu, který dokážu zvládnout jen v téhle podobě.Když do něj vložím dost chakry, je jeho účinek naprosto destruktivní.,,Fuuton: Mugen Reppushou...."hlesnu a začnu sealovat a sbírat chakru.,,Fuuton? Ona mě zabije!"vyjekl Brody zoufale.,,Nezabije...utíkej!"popohnal ho Ryuk.Cítila jsem čím dál větší sílu a těšila jsem se, až ji uvolním.Jedinej, kdo přežije v okruhu dvou kilometrů budu já.
,,Tohle nemůžeme zvládnout.Jdi!"křikl Ryuk na Brodyho a znovu na mě zkusil zaútočit, ale odrazila jsem ho lehčejc než malý jehně.,,Neuteču od ní...věřím, že to neudělá!"odporoval můj najivní brácha.,,Já myslím, že udělá!"nesouhlasil Ryuk.Dokonce přestalo pršet, protože moje chakra narušila počasí.Zatáhlo se a vítr se stupňoval.Tak jsem se soustředila na ty dva a na svoji techniku, že jsem si úplně zapomněla hlídat záda.Nebyl to útok, ale něco jinýho.Něco o hodně zákeřnějšího, co jsem nezvládla.
Můj pas ovinuly silný paže a stiskly mě.Ucítila jsem na sobě něčí tělo a okamžitě jsem věděla, kdo to je.,,Neblázni!"křikl na něj Brody, ale Ryuk mu naznačil, ať mlčí.,,Když on ne, tak nikdo."slyšela jsem, jak mu řekl.Zkusila jsem se vytrhnout, ale on mě pevně držel a já najednou neměla srdce na to, abych ho odhodila.Sklonil se ke mě tak, že jsem na krku ucítila jeho namáhavý dech, jak se i přes zranění zvednul a dostal přes tu ohromnou energii, co jsem šířila.,,Yumi...nech toho."zašeptal.Chytila jsem mu zápěstí a stiskla je, protože jsem doufala, že mě pustí.Moje nehty se mu zaryly do kůže a způsobily krvácení, ale to ho neodradilo.,,Ty to nechceš.Když to uděláš, budeš toho litovat..."řekl.,,Co může ubožák jako ty vědět o tom, co chci nebo nechci?"zavrčela jsem.Už jsem se nemohla soustředit na jutsu, zaujalo mě teplo jeho těla.Já jsem byla studená jako had, ale on ne.Už dlouho jsem nic takovýho necítila a to mě vyvádělo z rovnováhy.Možná, že jsem byla i trochu vzrušená....najednou jsem vnímala jen jeho, jako by mě uvěznil do genjutsu.,,Záleží mi na tobě."odvětil.,,Znám tě víc než kdokoliv jiný a čím dýl jsem s tebou tím víc blázním..."hlesl.Stiskla jsem ruce a moje nehty se mu dostaly hlouběji do rukou.,,Proč? Proč to děláš....proč mě nenecháš?!"křikla jsem.Zase to moje proč.....říkám to pořád.Ale tohle je poprvé, co mi na něj přišla odpověď.,,Protože..."zarazil se.,,Proč to neřekneš? Mě kvůli tomu odsuzuješ, a sám to nedokážeš?!"vřísknu a znovu sebou trhnu, ale on si mě přitiskne blíž k sobě.Tentokrát dá obličej až vedle mého.Cítím jeho vlasy, který mě šimrají na tváři.,,Protože tě miluju."zašeptal, ale já jsem to stejně slyšela víc než cokoliv jinýho.Byly to tichý slova ale mě v té chvíli přišlo, že nikdy nic nezaznělo hlasitějc.Nebylo to hlasitý pro moje uši, ale pro moje srdce to zakřičel víc než dost.Cítila jsem, že začínám tát.Podruhé už to zaznělo tišeji, ale mělo to podobný efekt.,,Miluju tě a chci být s tebou.Chci tě ochraňovat a být ti pořád po boku.Nikdy jsem nikoho neměl radši a to mě zabíjí, protože vím, že ty mi to neoplácíš.Ale stejně tě nenechám v žádným nebezpečí samotnou....protože pro mě znamenáš víc než můj život.A já ho klidně tisíckrát obětuju, než bych tě jednou ztratil."prohlásil.
Do očí se mi vhrnuly slzy.Tak nějak jsem to čekala, ale nevěřila jsem tomu, dokud to nevyslovil.Cítila jsem, že moje chakra i síla ustupují a objevuje se bolest ze zranění, který mi Ryuk způsobil.Černý obrysy se začaly ztrácet a já viděla svět těma barvama, jaký měl.Ještě párkrát jsem se pokusila pečeť obnovit, ale jeho objetí mi v tom zabraňovalo.Když jsem se podívala na svoje ruce, byly stejný jako dřív.S tím rozdílem, že na sobě měly Sentarovu krev.Náhle jsem se cítila strešně slabá - přepnula jsem se.,,Sentarou.."špitla jsem a podlomila se mi kolena.Chytil mě a opatrně položil na trávu.,,Copak?"zeptal se.,,Děkuju. Já tě.......asi taky...."
S tím jsem usnula.






















