
Tsunade
,,Kdybych tě neznal, řekl bych, že někdy působíš děsivě."hlesnul Sentarou, když Hidanův křik utichnul pod tunami hlíny a já sundala dlaně ze země.,,Já jsem děsivá."zasměju se a zvednu před oči medailon, který jsem od Hidana vydobyla.,,Kam chceš jít teď? Nemohl jsem si nevšimnout, že to co děláš má co do činění s naším dalším kolegou, ale pořád mi unikají tvoje záměry."přiznal.Moje záměry jsou, přiznávám poněkud nepoctivé, ale mě je aktuálně putna co můžu a co ne.Zahrála jsem si na boha a vytvořila Sentara.Dala jsem do pořádku Hidana a pak ho zase zničila - to co budu chtít udělat teď je proti tomu nic.,,Náš příští cíl je Země Vírů."oznámím a schovám šperk zase do pouzdra na shurikeny.,,Žije tam klan Rokusuki, jestli ti to něco řekne.",,Samozřejmě, ta rodina má velkolepě dlouhý rodokmen.Ale nevím o ničem, co by nám mohli nabídnout."odpověděl.,,Já ano.Ta rodina má docela zvláštní tradici, a sice že uskladňuje těla svých mrtvých předků.Když je tělo dostatečně dlouho mumifikováno, je možné ho znovu použít."vysvětluju.,,To přirozeně vím.Chceš jedno z těch těl?"uhodl.,,Jo.Uchovávají se v něm schopnosti ninji, kterýmu patřilo a přijme DNA která se do něj vloží.Takhle si Rokusuki klan přidělává nový bojovníky - stačí dát krev některému z těl a ono znovu ožije."usměju se.,,Snad si nemyslíš, že ti dají jedno z nich? To je jako by ti Hyuuga klan dobrovolně dal tajemství Byakuganu."namítl.Přišlo mi to směšný.,,A kdo tvrdil, že se jich budu ptát?"
,,Sympatické děvče.Máš už plán?"
,,Jasně že mám.Jsem sice blond, ale snažím se myslet dopředu.Vůdce klanu je něco jako Jiraiya.Stejně jako můj drahý kmotr - ať je mu země lehká - má jistou úchylku na opačné pohlaví a co jsem slyšela, nejvíc ho berou blondýny."ušklíbnu se.Na tváři se mu objeví chápavý úsměv.,,To nezní špatně.A pak že vy světlovlasý jste pitomý."mrkne na mě pobaveně.
Cesta do Země Vírů je poměrně daleká a bude třeba projít pár oblastí, než se tam dostaneme.Vezmeme to popořadě a stavíme se v Zemi Deště najít toho týpka, o kterým mluvil Hidan.Potom se vydáme na východ přes neutrální území a pak přes Zemi Zvuku.Doufám, že tu nepotkám někoho, koho bych nechtěla.Za Zemí Zvuku už to není moc daleko k hranicím Země Vírů kam míříme.Nebude to snadná ani krátká cesta a já jsem na to Sentara přirozeně upozornila, ale mu je to očividně jedno.,,Ty jsi mi dala život a já zatím nemám jiný účel proč žít, než že tě budu následovat.Nikoho jiného tu neznám a věci, které se mě týkaly už dávno našly svoje řešení.Budu ti pomáhat, protože proto existuju, ne?"prohlásil, když jsem ho seznamovala s naší trasou.,,Nechci, aby ses považoval za mýho sluhu, Sentarou.Jsi svobodný člověk a mě nebude vadit, když mi nebudeš neustále dokazovat věrnost."usmála jsem se.,,Ale já vím, že jsem svobodný a taky se tak chovám.Nemám ani v nejmenším pocit, že jsem sluha."odvětil.Byla jsem ráda, že to bere takhle, protože jsem se opravdu nechtěla cítit jako jeho diktátor.
Nějakým druhem jutsu přivolal sokola.Nevím, jak to dělá, ale všimla jsem si, že má nějaký schopnosti, o kterých mi ještě neřekl.Předně by mě zajímalo, co to tehdy ukázal tomu Hidanovi že začal tak šílet.Taky mi někdy připadá jako by uměl mluvit s ptáky.Asi je to kravina, ale já se nemůžu zbavit myšlenky že jim rozumí.Dravec se mu posadil na ruku a Sentarou se mu zhluboka zadíval do očí.,,Cesta před námi je volná."řekl po chvíli a mávnul paží nahoru.Pták se vznesl zase do povětří a ve vteřině zmizel mezi stromy.,,Asi tě nikdy nepochopím."usměju se.,,Určitě ano, jenom to asi nebude hned."odvětil a ukázal jedním směrem.,,Asi dvacet kilometrů od nás je vesnice.Nic moc velkého, ale normální obytná čtvrť s pár obchody, hernami a veřejnými domy."oznámil.,,Ani se neptám jak to víš nebo jak ti to ten pták řekl.Jdeme."kývla jsem a společně jsme vyrazili směrem, který předtím ukázal.Opravdu mi ještě nebylo úplně dobře - čím víc jsem použila chakry, tím častěji a na delší dobu se mi zatmívalo před očima.Na Sentarovi otázky jsem ale jenom letmo odpovídala, že to nic není.Nakonec jsem se ale prozradila, a to když jsem se na chvíli zastavila na jedné z větví.Znovu se dostavilo krátký zatmění a já se lehce zapotácela.Ve chvilce byl u mě a držel mě za paži.,,Měli by jsme na chvíli zastavit."prohlásil.,,Nemáme čas se zastavovat."odseknu.,,Máš ještě málo chakry a jestli budeš pokračovat, brzo někde omdlíš."naléhal.,,Cítím se dobře, po tom co jsem se zotavila po tvém oživovacím jutsu jsem....",,Nikdy ses z toho pořádně nezotavila."přerušil mě.,,Odpočívala jsi jenom chvíli a od té doby plýtváš chakrou jako by se nic nedělo.Děje.Když si nedáš říct, tak se brzo tak vyčerpáš, že nebudeš schopná pokračovat a pak nás to zdrží mnohem dýl, než když se teď zastavíme sami.Jsi do všeho moc hrr a to není dobré.Jestli se dobelháš před Peina v tomhle stavu, tak se ti akorát vysměje a smete tě malíčkem levé ruky."hustil do mě.Uznala jsem, že na tom něco je.Povzdychla jsem - radil mi dobře, zase.Vždycky mi radil dobře.,,Tak fajn, ale dáme si pauzu až ve vesnici.Ubytujeme se a chvíli tam zůstaneme.Spokojenej?"ustoupím.,,Naprosto.A teď pojď."pobídne mě a znovu se vydáme na cestu.
Měl pravdu - vesnice nebyla nic moc velkýho, ale záhy jsem poznala, že by se tu líbilo Tsunade.Bylo tu docela dost hern a obchodů, takže bych to spíš tipla na turistický středisko než na obytnou vesnici.,,Ubytujeme se v nějakým hotelu."rozhodnu a vydám se k prvnímu, kterej stojí skoro vedle nás.Hned jsem ale venku.,,Tady teda rozhodně ne."soptím, když mě už na recepci zarazí myška, spokojeně ohlodávající kus zahozenýho rohlíku.Je opravdu těžké vybírat se mnou hotel, protože já jen tak v nějaké díře nespím.Sentarou už začínal projevovat známky otráveného výrazu, když jsem konečně vybrala jednu menší, zato čistou ubytovnu.Pokoje byly menší, ale udržované a měly vlastní koupelny.Jídlo tu nebylo nic moc, ale stejně to byla příjemná změna po těch skromných večeřích, které jsme vedli venku.Pronajali jsme si jeden dvoulůžkový pokoj dohromady - nepřišlo mi to ani nijak moc divný.Byl v mojí hlavě a vsadím se, že mě už několikrát viděl třeba když jsem vyšla ze sprchy a oblíkala se před zrcadlem.Taky cestujeme spolu a na nějaký ofrňování nejsou myšlenky.Myslím, že to je asi jedinej kluk na planetě, před kterým se vůbec nestydím.Vím, že mě zná, protože byl mnou a tak už prakticky nemám moc co schovávat.Je to zvláštní.
Převlékla jsem se do tříčtvrťáků a nátělníku abych mohla vyjít ven, aniž bych vzbudila pozornost.I Sentarou na sebe hodil trochu obyčejnější šaty, zamkli jsme pokoj a vyšli ven.,,Mám strašnou chuť na ramen.Zajímalo by mě, jestli to tu dělají."prohlásím a protáhnu se.,,Já bych se rád podíval do knihovny."přidal se.Otočila jsem se na něj - v životě jsem neslyšela, že by nějakej kluk šel dobrovolně do knihovny.I když byl o hodně starší než vypadal (vzhledově by ho člověk tipnul tak na devatenáct), stejně mi to přišlo nezvyklý.,,Hodně jsem toho promeškal a myslím že by nebylo na škodu trochu se dozvědět o věcech, které se staly po mé smrti."dodal na vysvětlenou, jako by mi četl myšlenky.Pokrčím rameny.,,Já proti tomu nic nemám.Jdu se najíst, pak se možná někde potkáme.Kdyby ne, tak se sejdeme v šest v hotelu, domluveno?"ukážu na hodiny na věži v čele vesnice.Bylo na ně vidět z jakýhokoliv místa, takže jsem se nemusela bát, že by čas přehlídnul.,,Dobře.Dávej pozor."kývnul.,,Ty taky."s tím jsme se rozešli, každý na jinou stranu.
Nenašla jsem přímo rámen, ale v jednom pouličním baru nabízeli tsukemen.Když se to tak vezme, je to v podstatě to samý akorát jinak podávaný.Vyšplhala jsem se na jednu z vysokých židlí u baru - to jsou snad stoličky pro žirafy! - a poručila si jednu porci.,,Hned to bude!"usmál se muž za pultem a začal připravovat jídlo.Mezitím předemě jeho pomocník postavil láhev saké a skleničku, což byla, jak se vyjádřil, pozornost podniku.Já sice nepiju, protože mi alkohol ani trochu nechutná, ale saké je vyjímka.Má jinou chuť než ostatní pití, takže jsem si v klidu nalila a obrátila do sebe čtvrtku.Přemýšlela jsem nad věcma, který jsem chtěla udělat a pitvala se v detailech plánu pro získání těla z klanu Rokusuki když jsem zaregistrovala, že starší chlap sedící vedle mě se na mě blbě dívá.,,Omlouvám se, že ruším slečno."ozval se.Neměla jsem náladu si povídat, tak jsem jenom zabručela.,,Hm?" a hleděla jsem do skleničky na saké, od kterého se odrážely paprsky světla.,,Nepotkali jsme se my dva už někdy?"zeptal se.Co to je za dědka? ,,Myslím, že ne."odtuším.,,Ale ano, jsem si jistý."trval na svém.,,V životě jsem vás neviděla."prsknu a zvednu čtvrtku ke rtům.,,Já vás ano.Vy jste Tsunade, kunoichi z týmu legendárních Sanninů, nemám pravdu?"touhle otázkou mě dorazil, ale zároveň i trochu naštval.Jedním lokem jsem do sebe obrátila saké a hlučně práskla nádobkou o pult.Všichni mě pozorovali.,,Nejsem."odsekla jsem jedovatě, zvedla se a ocházela pryč.Ten úchyl vyběhl za mnou, předběhl mě a zastoupil mi cestu.,,Asi jsem blázen, že se vám stavím do cesty, ale před léty jste omylem zavinila ochrnutí mé levé ruky.Hodláte to nějak napravit?"vybafnul na mě a ukázal na levou ruku, která mu volně visela u těla.Hodila jsem na něj zlobný pohled.,,Já nejsem Tsunade!"zasyčím.Bylo vidět, že se zarazil....a snad se zatvářil i trochu zklamaně.,,Ne...opravdu nejste.Jste jí hodně podobná, ale vím jistě že ona má hnědé oči."uznal, zřejmě když si uráčil všimnout barvy mých očí.,,Myslel jsem, že jste to vy.Nikdy jsem neviděl někoho, kdo by jí byl tak úžasně podobný.Jste příbuzné?"dotíral.,,Ne.V životě jsem se nesetkala ani s jedním Sanninem.A teď mě omluvte, mám práci."zalžu a chci projít.Ještě si uvědomím, co říkal a chytím jeho levou ruku.Je to banální ochrnutí svalů, stačí na to jen trocha chakry.,,Co to děláte?"vyjekl.,,Vaše ruka.Nezdá se mi nemocná."odpovím a pustím ji.Pak už se s ním vážně nezdržuju a zamířím do centra.,,Moje ruka! Je zdravá!"uslyším ho radostným hlasem.,,Děkuju vám!"křiknul, ale já jsem zatočila za roh a zmizela co nejrychleji to šlo.Už tak jsem na sebe dost upozornila.
Došla jsem do hotelu asi tři minuty před šestou a Sentarou už tam byl.Podle jeho mokrých vlasů bych soudila, že se byl osprchovat.,,Jak bylo?"zeptám se konverzačně a rozpustím si vlasy.,,Jsem spokojený, našel jsem co jsem chtěl.A co ty?"oplatil mi to.,,Docela děs.Nějakej dědula mě pokládal za Tsunade."přiznám.,,To se nedivím, jsi jí čím dál víc podobná.Až na ty oči."kývnul.,,Právě ty ho přesvědčily, že se plete.Barvu očí mám po Orochimarovi.Tsunade říkala, že když byl malý tak míval taky modrý."vysvětlím.,,Víš, říkal jsem si, jestli není nebezpečné dát mi tohle."změnil téma, svléknul si tričko a ukázal na pečeť na jeho rameni.Dala jsem mu tu svoji...moje rameno bylo teď čisté a nic na něm nebylo.,,Nebylo by bezpečnější, kdyby jsi ji měla ty? Můžeš ji víc kontrolovat.Takhle stačí, abych ztratil kontrolu a ty se začneš měnit i když nositelem jsem já."hlesnul.,,Já vím, ale počítala jsem s tím.Tím, že jsem ti dala pečeť jsem ji dokonale zabezpečila.Je pravda, že kdyby ses rozzuřil tak se proměním já, ale to je prakticky nereálný."usměju se.,,Jak?"dotírá.,,Jedinou schopnost, kterou jsem ti odepřela je schopnost rozzuřit se.No, máš ji, ale je tak nerozvinutá, že šance že ztratíš sebekontrolu je tak jedna ku miliardě.Proto je u tebe pečeť mnohem bezpečnější než u mě, protože já jsem rapl.Chápeš?"vysvětluju.Přikývnul.,,Občas mě udivuješ.",,Sebe taky."přitakám a zavřu se do koupelny.,,Jdu se sprchnout."oznámím přes dveře a shodím ze sebe šaty.Sprcha - boží to dar!






















