close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 35

11. května 2009 v 19:38 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl
Já jsem neskončila



Ze spánku mě probudil napřed smrad.Pak jsem zaregistrovala osobu, která se blížila ke mě.Už skoro probuzená jsem vystřelila ruku a chytila ho za zápěstí, když se chystal se mnou zatřepat.,,Co chceš?"zavrčela jsem a nepokojně se zavrtěla.,,Orochimaru-sama s tebou chce mluvit.Vstávej."vyzval mě hlas.Kabuto.Já věděla, že ten čpavkovej smrad znám! ,,Proč teď?"zabručím rozespale a vyhrabu se z peřiny.Navlíkla jsem na sebe ty hadry, co jsme teď nosili u Orochimara (Bílo-černo-fialový - národní barvy Oroslizů), samozřejmě že ne před Kabutem.Ten čekal venku.Když jsem se oblíkla a vzala si svůj meč, vedl mě kamsi těma temnýma podzemníma chodbama.,,Jak jsi poznala, že tě jdu probudit? Chakra?"zeptal se se zájmem aniž by se otočil.,,Smrad."odvětím tiše.Ten zvuk zepředu.....že by skřípal zubama? Vztekloun jeden =D.

Zavedl mě do jedné z místností a odešel s odůvodněním, že Oro přijde za chvíli.Podívala jsem se na svůj meč a lehce přejela prsty po rukojeti.Už nastala ta doba? To uvidím. Mokutonem jsem oddělila kousek svého těla a vytvořila klon.Ten jsem poslala za Sentarem, aby ho přivedl.Neměl by ho u toho někdo vidět a měl by tu být co nejrychleji - možná budu potřebovat pomoc.Když pak vešel Orochimaru a sám, rozhodla jsem se.Provedu to dnes.

,,Snad jsem tě nevyrušil."ušklíbl se.,,Upřímně? Vyrušil.Ale to je teď putna.Co jsi mi chtěl?"odvětím a pohodlně si přehodím nohu přes nohu.,,Chci slyšet pravý důvod, proč jsi tady.Já ti nevěřím."prohlásil naprosto otevřeně a posadil se na židli asi tři metry ode mě.,,Cože?"udělala jsem udivený obličej.,,Co je špatného na tom, že chci být silná?",,Ty by ses jen tak nepodvolila.Něco chystáš."zavrčel.Mluvil nějak divně, tak jinak.....buď byl zhulenej nebo náměsíčnej, každopádně byl tu a to mě uklidňovalo.Uklidňovalo proto, že to s ním budu moct konečně skoncovat.,,A co konkrétně chceš slyšet?"zívnu.,,Pravdu."odpoví.Nahodím znuděnej výraz.,,Jsem tady, abych tě mohla provokovat, jelikož neumíš moje lékařský jutsu.A taky protože tvůj hlavní poskok smrdí jako týden nemytej fotbalista po intenzivním tréninku."pronesu s jasným nádechem ironie.Ale co se nestalo - on ten vtípek nepochopil? Dneska je nějakej rapl!

Vystřelil a skočil po mě, ale v tu chvíli už jsem zase nic neviděla, proč asi =D.Předemnou stál Sentarou a zabraňoval Ororovu útoku na mě.,,Co se tu děje?"zavrčel pobouřeně Orosliz a rozhlídl se kolem.,,Chtěl jsi znát pravý důvod.Řeknu ti ho."usmála jsem se a postavila se vedle Sentara.,,Začal jsi tím, že jsi ublížil Tsunade.Ubližuješ mnohem víc lidem než jenom jí.Narutovi, Sakuře, mě......už mě nebaví toulat se světem se strachem, kde tě zase potkám.Hodlám to ukončit, teď a tady."řeknu.Rozesmál se.,,Ty jsi vtipná.Ty chceš bojovat se mnou? Nemáš na to.Pořád jsi roztřesená a bojíš se.Jsi tu jenom aby jsi byla za hrdinku.Nejradši bys utekla a teď se snažíš mě vyděsit?Dovol abych se zasmál."ušklíbnul se.Co to kecá? On to takhle nikdy neříkal....ale asi je pod vlivem nějakýho toho svinstva, co do něj Kabuto lije.Vyslala jsem svoji chakru a nechala ji obklíčit Orochimara.Když to bylo hotové, prudce jsem ji stáhla a svázala ho tak aniž by předtím cokoliv zaregistroval.Vykřikl a pokusil se vyprostit, ale já se dala do pohybu.Šváb se musí zaplácnout rychle, jinak uteče.

,,Zrádkyně!"prskal a válel se po zemi jak šiška.,,Špíno."oplatila jsem mu to, vytáhla meč a usmála se na něj.,,Dneska končíš, tentokrát definitivně."objasnila jsem mu situaci, napřáhla se a bodla.
Ne, nezabila jsem ho =).Nechci si špinit ruce jeho krví.Já čekám na Peinovu.Jen jsem ho mečem přibodla skrz pravý rameno k podlaze.Vykřikl a zatnul zuby.,,Proč se nebráníš?"nechápu.Neodpověděl, ale začal klít.,Stejně nepřežiješ dlouho! Ty jsi měla umřít už jako malá, nemůžeš žít o moc dýl.Čeká tě smrt!"vřískal.,,Tebe dřív.Já to ještě nehodlám zabalit, i když bys chtěl.Já se ještě ani náhodou nekácím.Ještě jsem tady a pevně stojím na nohou.Já půjdu dál a budu ještě žít.To je ovšem pravý opak tvojí situace."usmála jsem se a požitkářsky zatočila mečem v jeho ráně.Prohnul se bolestí a zatnul zuby, na čele se mu perlil pot.,,Bolí to?To je dobře.Protože přesně tohle ti patří.A já ti to naprosto neskrývaně přeju."prohlásila jsem a znovu začala kvedlat ostřím katany.,,Nech toho!"zachrčel.,,Máš pravdu.Nemá cenu se zdržovat s vyvrhelem jako ty.Jsi tak odpornej, že se na tebe nemůžu ani dívat.A když si uvědomím, že jsi můj táta....je mi zle ze sebe samotné.Nechci tě sledovat už ani vteřinu."sykla jsem a s dalším důrazným zakroucením meč vytáhla.Pak jsem se obrátila na Sentara, kterej mě pozoroval naprosto klidným pohledem.I v jeho očích jsem si mohla přečíst že to, co teď Orochimaru prožívá ho těší.,,Sentarou...zabij ho."hlesla jsem a podala mu svůj meč.,,S radostí."usmál se a převzal ode mě zbraň.

Otočila jsem se k němu zády a zavřela jsem oči - cítila jsem se líp.Slyšela jsem kroky a nějaký tlumený výkřiky.Pak jeden hlasitej sten a nějaký chrčení, asi jak se dusil.Ostří meče cinklo o kamennou podlahu, když prorazilo skrz.Pak už jsem neslyšela nic.Bylo ticho jako v hrobě.I přes to, že se mi ohromně ulevilo, pocítila jsem jistej druh lítosti.Ale nelitovala jsem sebe nebo toho, že je mrtvej.Litovala jsem toho, že teď už asi nikdy nepoznám jaký to je mít opravdovej vztah otec dcera, kterej jsem vždycky chtěla.S ním tu byla malá, hodně nepravděpodobná šance.Hodně slabá, ovšem byla tu.I kdyby se naskytla nějaká další, byla by falešná.Ale to mi nevadí.Já nejsem sama ani zdaleka a jeho smrt mě o nic nepřipravila.Naopak.

,,Yumi....?"ozval se po chvíli váhavě Sentarou.,,Já jsem v pohodě.A co ty?"opáčím vyrovnaným tónem.,,Já určitě.Ale on už to asi nerozchodí."poznamenal.,,To je skutečně bezvadná zpráva."hlesla jsem a obrátila se na tělo svého ,otce'.Ležel na zemi v louži krve, vlasy mu splývaly přes obličej a každá končetina byla naprosto uvolněná, protože ve svalech co ji měly ovládat už nebyl život.,,Ani teď nevypadá nevinně.Pořád stejnej."odplivla jsem si a postavila se nad něj.Sentarou mi vrátil můj meč, ze kterýho teď kapala sytě červená krev.Sáhla jsem na ostří meče a nechala trochu krve sklouznout na ruku.,,Asi je to obludný ale...já si tuhle chvilku vážně užívám."špitla jsem.,,Chápu."odpověděl bez jakékoliv známky opovržení, prostě svým normálním tónem.,,Chceš tu být sama?"zeptal se.,,Ne.Nehodlám tu nad ním truchlit, protože teď mám náladu spíš slavit.Ujistíme se, že je po něm a vypadnem, než přijde ten smraďoch Kabuto."rozhodnu.Přikývne a klekne si k němu aby se ujistil, že tohle Orochimaru už nerozchodí.Goody pocit =).

Když jsme utíkali tmou pryč z toho sídla hrůzy, Vosa měla spoustu otázek.Její poslední byla: ,,A co teď? Co chceš dělat, když je mrtvej...vrátíš se domů?"zeptala se s jistým neklidem v hlase.Měla jsem úžasný pocit a i když to bylo přehnaně jednoduchý, což bylo trochu podezřelý, dodalo mi to sebedůvěru.A chuť zdolávat další překážky.Rozesmála jsem se.,,Co? Ne.Já už nemám domov.A navíc: tohle je teprve začátek.Já jsem ani zdaleka neskončila."

Kdybych už tehdy věděla, že nic nebylo tak jednoduchý jak se zdálo....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama