
Nalezená ztracená
,,Jak ,je pryč'?!"kviknul Brody, očividně dezorientován.Vosa se tvářila zcela identicky - to znamená totálně vypatlaně - a Tokage hbitě vyskočil.,Ha! Já to věděl!"křikl vítězně.,,To není moc důvod k radosti."pronesl tiše Ryuk.,,Ne no."zjihl hned génius a pátravě se na mě zadíval.,,Kolik chakry ti zbylo?"zeptal se.,,Všechna pryč je definice pro nulovou hodnotu.To znamená, že jsem totálně v prdeli!"vřísknu.,,To snad ne.Žádnou necítíš?"ozval se udiveně Sentarou.,,Já nevím, jestli jste natvrdlí vy nebo já.Mám si o ten blbej strom zlámat ruku, aby vám to došlo?"zavrčím podrážděně.,,Asi ses přepnula a vyčerpala svoje chakrovody."uvažoval Tokage.,,Příčina mě nezajímá.Za jak dlouho budu ok?"zeptala jsem se zdeptaně.,,Bacha Tokage, elitní medical se tě ptá na svůj zdravotní stav."šklíbil se Brody.,,Ty malej švábe!"počastovala jsem ho a chtěla ho nechat vybouchnout, ale nic se nestalo.,,Nejde, co?"provokoval blaženě.,,Možná pár hodin nebo dní..."odvětil zamyšleně Tokage, mezitím co Brody se poškleboval mojí bezmocnosti.,,Nebo taky vůbec..."dodal.Brody zmlkl a podíval se na mě značně vyděšeně.,,Děláte si prdel? Jak se roznese, že ségra nemá svoji moc, udělaj z nás párátka s deštníčkem!"pískl.Pak se opravil:,,Teda z vás.",,Nikdo z nikoho nic neudělá.Musíme předstírat, že je všechno v normálu.A čekat, než se ti vrátí chakra."ozval se Sentarou.,,A co když se mi nevrátí?"hlesla jsem úzkostlivě myšlenku, co mi stahovala srdce do železný skobičky.,,To nevím."přiznal.,,ale nesnaž se teď před nikým cokoliv dělat.Hraj si na velkou velitelku, která je moc dobrá na to, aby hnula prstem proti obyčejným ninjům.Všechny protivníky vyřídíme a ty to musíš sledovat s výrazem, jako že zasáhneš až to bude potřeba."rozhodl.,,Prostě chovat se jako bych vás měla jen jako bodyguardy, abych já nemusela plýtvat svoje super schopnosti."uplácla jsem si to do podoby pro debily.Kývnul.To mi půjde, stejně jsem líná od přírody.Ale doufám, že se mi ta zpropadená chakra rychle vrátí!
Naše super plány nám ale nabouralo něco jinýho.Bylo to nečekaný a překvapivě taky hodně bolestivý.Dokonce bolestivější než vědomí, že nemám žádnou svoji sílu, co jsem si tak tvrdě vydřela.Tohle bylo něco, co ani tak nehnulo mým tělem, jako mým citem.Asi si řeknete, že mám kecy jak EMO, ale v té chvíli bych se za něj klidně prohlásila....
Procházeli jsme zrovna Zemí Vodopádu, když Vosa vytáhla meč a skočila do čela skupiny.Šli jsme pomalu, protože já jsem teď nebyla schopná ani vylézt na strom, ani běžet nějak zvlášť dlouho rychlejším tempem.,,Co je?"zeptala jsem se.,,Chakra."odpověděl mi Sentarou a rukou mě postrčil za sebe.,,Fakt?"hlesla jsem.,,Ty to snad necí....teda....jo chakra."pískl Brody a zčervenal.Hodila jsem na něj otrávenej ksicht.V tom Vosa vyjekla a upustila svůj meč.Když jsem se na ni podívala uviděla jsem, že stojí jako socha a šklebí se jako pes na horký škvarky.Všimla jsem si tmavšího, nepřirozenýho stínu pod ní a došlo mi to - Kagemane.To se ale používá v Listový!,,Zdrhejte!"křikla jsem, ale těsně před nosem mi proletěl kunai.V tom z křoví vyletěl modrookej blonďák a spojil ruce do nějaké pečetě.V tu chvíli mě zabolelo u srdce - jsou tu.,,Kage Bunshin no Jut.......e?"nedořekl a nechápavě se na mě zadíval.,,Tebe znám!"řekl dravě.Ještě že je to takovej debil a do pár měsíců zapomíná jména! Moje štěstí by dostoupilo vrcholu, kdyby se vedle něj neobjevilo děvče s růžovým hárem.Pokud jsem předtím byla jednou nohou v řiti, teď jsem tam zajela totálně.,,Yumi!"vyhrkla překvapeně a mimoděk rozpojila hyperaktivovy ruce.,,Yumi?"zopakovala Vosa.,,Sakuro....."pípla jsem nesměle.,,Sakuro?"ozvala se zase Vosa.,,Yumi!"vřiskl poznáním blonďák a celej zbledl.,,Neřvi Naruto, kdo tě má poslouchat."zavrčela jsem.,,Naruto?!"zpapouškovala zase Vosa.,,Zklapni Voso!"okřikla jsem ji.,,Voso?"ozval se pro změnu Naruto.,,Ste snad domluvený nebo co? Nechte té debility, nebo mě strhnete s sebou!"rozčílila jsem se.To už se Vosa zase mohla hýbat a objevil se další.,,Shikamaru."poznala jsem ho.Vosa se zase nadechla aby to zopakovala, ale na poslední chvíli se ovládla.Její jediný štěstí - i bez chakry jsem agresor.
,,Co tu děláš?"vyjekla podezíravě Sakura, i když výraz její tváře mi napovídal, že to ví.,,Já...no....jen se procházím.Zastesklo se mi tu po tom a tak jsem si zašla na výlet....už odcházím."lhala jsem a těkala očima všude možně, jen abych se nesetkala s těma jejíma.,,Neměla by jsi tu jen tak pobíhat, někde se tu pohybuje nebezpečná nukenin."ozval se Naruto.Usmála jsem se.,,Fakt? A kdo je to?"ušklíbla jsem se.Sakura se nešťastně plácla do čela.Ten její výraz jsem znala - Naruto občas opravdu udivuje.Zezačátku jsem si myslela, že to jen hraje, ale on je fakt totálně vypatlanej.,,Říkají jí Modrý Anděl.Prý je nebezpečná - je to mise typu A."řekl chlubivě.,,To je zajímavý."pokyvovala jsem účastně kebulí.,,Naruto..."zabručel trpitelsky Shikamaru.,,Počkej počkej, to ještě není všechno.Prý ji máme zabít a...",,Naruto!"okřikla ho Sakura.,,No jo, já vím, nevyzrazovat účel mise."nedal se zarazit.,,Teď mě napadá, Yumiko-chan, neviděla jsi ji?Je vysoká asi jako ty, má blond vlasy jako ty, modré oči a kolem sebe pět lidí jako ty..."pomalu se ztišoval, až přešel do jeho chabé mozkové činnosti, u něj nepřesně nazývané přemýšlení.Obrátila jsem se na Vosu.,,Promiň, co jsem řekla.Nejsi nejtupější, je vás víc tohoto postižení."hlesla jsem.Narutovy oči se rozšířily poznáním a ukázal na mě Parkinsonově klepajícím se prstem.,,T....ty....ty jsi..."koktal a bulvil na mě jako na zjevení.,,Prosím fanfáru."ozvala se znaveně Sakura.,,Ty jsi to věděla?!"otočil se na ni, celej udělanej z toho, že zase po dlouhé době na něco přišel.,,Ne, jak bych mohla?"opáčila ironicky, zcela očividně šokovaná jeho vygumovaností.,, Radši už mlč."okřikla ho a podívala se na mě.Nasucho jsem polkla - snad to nebude moc hustý!
,,Takže jsi zpátky....a podle všeho už delší dobu."ozval se Shikamaru a přišel blíž.,,No...tak trochu."kývla jsem.,,A je z tebe zločinec."broukla Sakura.,,Ne.Jenom trochu ignoruju zákon.A proč to vůbec řešíte? Buď mě zabijte, nebo mě nechte jít dál, nemám čas na pokec."prskla jsem.,,Zabít? Jak by jsme mohli zabít dceru Tsunade-sama?"podivil se Shikamaru mrzutě - panda jeden.,,Tsunade? To je Hokage ne?"zamyslel se Ryuk.,,Jsi dcera Hokage?"vyjekla Vosa.,,Ne!"odbyla jsem ji.,,Ne?!"namíchla se Sakura.,,Proč Tsunade zapíráš?!"útočila.,,A co je ti do toho?"prskám.,,Myslel jsem, že jste byly kamarádky."ozval se Naruto.,,Mlč!"sykly jsme na něj zároveň.,,Tak proč?!"dorážela.,,Proč co?"provokuju.,,Proč zapíráš Tsunade-sensei?"nedala se.Neodpověděla jsem, ale pomalu jsem naznačila Sentarovi, že je čas k útěku.,,To se za ni tak stydíš?!"vyjela.To mě fakt dožralo.,,Co?! Já se za ni nestydím!"odpověděla jsem.,,Samozřejmě."ušklíbla se ironicky.Vztek ve mě nabobtnal jako kypřicí prášek.,,Kdo ti sakra řekl, že všemu rozumíš nejlíp, Sakuro? To že jsi měla na akademii samý jedničky neznamená, že všemu dokonale rozumíš.Co kdybys příště přemýšlela, než něco plácneš?!"navrhla jsem jí, samozřejmě zcela poklidným tónem.Naruto se přikrčil a Sakuřiny oči se podlily krví jako oči býka v aréně.Troufám si odhadovat, že tohle ještě neslyšela.,,A nemám pravdu?!"vyštěkla nakonec.,,Nemáš."opáčila jsem a přešla ke svojí skupině.,,Hlavně že ty umíš vážit slova."neodpustila si.,,Kdybych je nevážila, dozvíš se řadu nepěkných věcí."ujistím ji.,,Třeba?"dorážela.V tom afektu jsem řekla slova, který mě potom mrzely - ale znáte to, když je člověk naštvanej, řekne ledasco.,,Zkus někdy popřemýšlet nad tím, proč jsi se Sasukemu zdála otravná.Strašně do všech rejpeš a každýho tím začínáš štvát, ale ty to nevidíš.Nad tím by jsi měla přemýšlet - napřed si vyřeš sebe a pak řeš mě.Já dávám Sasukemu za pravdu: Jsi otravná.A proto teď odcházím tak, jako on."prskla jsem.Už první vteřinu po tom jsem viděla, jak strašně ji to zasáhlo, ale zachovala jsem si klidnou tvář.,,Padáme."oznámila jsem ostatním, kteří na mě vyděšeně zírali.,,Nikam nejdete!"zakročil Shikamaru.Sakura jenom stála a nechápavě na mě zírala, oči se jí leskly.Nedovolila jsem si utéct jenom tak, proto jsem se ještě ohlídla.,,Řekněte Tsunade, že ji nezapírám proto, že se za ni stydím.Zapírám ji proto, aby se ona nemusela stydět za mě."
To už se na nás rozběhl Shikamaru, ale my jsme byli rychlejší.Zanedlouho mi zmizeli z dohledu - znovu.
To co jsem řekla Sakuře asi nebyla úplně lež, ale stejně mě to pěkně štvalo.Přemýšlela jsem nad tím a čím dál víc jsem na sebe byla naštvaná.Ani jsem si nevšimla, že nevnímám vůbec nic jinýho, jenom svoje myšlenky.Až nakonec do mě dloubnul Brody.,,Neplač, kamarádky se běžně hádají."řekl, asi ve snaze mě utěšit.Uvědomila jsem si, že má pravdu - brečela jsem.






















