close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 4

11. května 2009 v 18:34 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl
Modrý anděl



,,Zklamala jsi mě, Yumiko."pronesla procítěně Tsunade.,,Tušila jsem, že mu budeš trochu podobná, ale ty jsi stejná jako on.",,No a?"odvětím klidně a dál ji pozoruju.Nemusím se ani vidět abych věděla, že jsem proměněná - s křídly, černými vlasy a červenýma očima.Vím to.Cítím to.
,,Nejsi už moje dcera.Jdi si, a nahraď svého otce a staň se nenáviděnou zrůdou.Už tě nechci."otočila se.Samota...chce abych byla sama.,,Neotáčej se ke mě zády!!!" zavřeštím a rozběhnu se na ni s drápy připravenými trhat a zabíjet....

Cítím, že mě kolem ramen svírají něčí ruce.,,Probuď se Yumi!"slyším Sentarův hlas.,,Vypadám jako on? Jsem jako on?!"křiknu v panice první, co mě napadne a sahám si na záda, jestli náhodou nemám křídla.,,Ne...jsi to pořád ty.Pořád jsi to ty, klid."uklidňuje mě.Konečně si uvědomím skutečnost a vydechnu.,,Zase jen sen...."špitnu.,,Začala jsi sebou házet."vysvětloval a podal mi skleničku vody.,,Tomu věřím.Probudil jsi mě právě včas, děkuju."špitnu a napiju se.,,Zvenčí se budíš líp než zevnitř."ušklíbne se a posadí se zase na svou postel v opačném rohu místnosti.Podívám se na hodiny a vyčtu půl třetí ráno.Odložím sklenici a natřepu si polštář.,,Už je to v pořádku, nic víc se mi zdát nebude.Jdeme spát, ať zítra neproležíme celej den."usměju se ospale a zívnu.,,Souhlas."kývne, zabalí se do deky a natáhne se po vypínači.Zanedlouho mě obklopuje tma tak černá, že mi netrvá dlouho zase usnout.

Za pár dní už jsem se opravdu cítila o hodně líp a konečně jsem měla pocit, že jsem připravená na cestu do Země Deště.Zaplatili jsme útratu v hotelu, sbalili si svoje věci a chystali se opustit vesnici, ale u brány nás odmítli pustit ven, pokud se neprokážeme jakýmkoliv průkazem totožnosti.Kohosi prej hledají a mají příkaz kontrolovat doklady.Tady nastal problém, protože Sentarou přirozeně žádné neměl.,,Vy můžete jít, ale on musí zůstat tady dokud to neprověříme."ukázal strážný na Sentara.,,Na jak dlouho by to bylo?"zeptám se.,,Do tří dnů."odpověděl a ukázal kolegům, ať se o něj postarají.,,Tak to v žádným případě.Nemám čas se tady zdržovat s vaší prohlídkou."odseknu a otočím se na strážníky, kteří chtějí zajmout Sentara.,,Opovažte se ho jenom dotknout."varuju je.Očividně je to vystraší.Zastaví se a nejistě pohlídnou na kapitána.,,Pokud budete mařit vyšetřování, budu nucený zajmout i vás slečno."upozornil mě.Zasmála jsem se.,,Tak to zkus, jestli to dokážeš."pobídnu ho a významně sáhnu po meči zavěšeném na zádech.,,Já odtud stejně odejdu, ať už dobrovolně nebo násilím a on půjde se mnou.A jestli se vám to nelíbí, tak mi to zkuste překazit.",,Chyťte je."poručí znovu vojákům.Ti se dají do pohybu.,,Špatná volba."hlesnu a praštím kapitána pěstí do tváře.Pak se rozběhneme oba ven s vojáky v patách.,,Na to fakt nemám náladu hned po ránu."zavrčím.,,Mám se jich zbavit?"navrhl Sentarou.,,Udělám to."odvětím, zastavím se a otočím se proti pronásledovatelům.

Pamatujete si na genjutsu, který jsem se učila ještě za pomoci Kakashiho? Jediný genjutsu, který jsem kdy uměla.Zdokonalila jsem ho, a teď stačí, aby se mi jenom podívali do očí.Spojím ruce do znamení ptáka.,,Genjutsu: Aoi tenshi!"špitnu.V tu chvíli všichni zastaví, jako by narazili do zdi.Cítím, že je všechny držím, kromě jednoho nebo dvou - o ty se postará Sentarou.V hlavě vytvořím svět tak, jak mě to učil Kakashi a přenesu ho do myslí vojáků.Vyvolám u nich tak iluzi, že stojí na louce s jedním stromem.Tráva, strom, obloha a dokonce i slunce - všechno je modré a rozmazané.Nezdá se to, ale tohle dokáže bezvadně zmást.Všichni stojí jako opaření a valí oči, jako by jim měli vypadnout z důlků.V téhle fázi genjutsu z jedné strany uvolním a dovolím jim, aby mě viděli.Jejich mysl a krajina kolem jim ale řekne, že vidí anděla.Vytvoří to iluzi člověka s křídly a protože stojí v záři slunce tak to vypadá, jako bych vydávala světlo.Od toho vznikl název jutsu: Modrý anděl.Teď už nemají šanci se z toho dostat a budou dělat přesně to, co jim řeknu.Nemám náladu se s něma patlat.Zvednu ruce.,,Jestli budete pokračovat v cestě, zemřete.Jděte domů, zřekněte se titulu vojáka a už nikdy se k němu nevracejte.Máte velký strach, utíkejte."poradím jim a ještě chvíli je nechám podusit v iluzi.Potom ji uvolním.
Ve chvíli, kdy skončím se všichni proberou a zůstanou na mě strnule zírat.Několik jich vykřikne a pak už se celý oddíl otočí a s řevem bezhlavě utíká zpátky do vesnice.Někteří upadnou a o ně zakopnou ostatní - je to vtipnej pohled.,,Zas tolik jsi jim toho neřekla."podotknul Sentarou a odhodil jednoho z vojáků, který se na mě nedíval takže se nepropadl do genjutsu.,,Očividně jim to stačilo."usměju se spokojeně.Jsem na tohle jutsu fakt pyšná.Je těžký se z něj dostat a člověk vážně věří, že k němu mluví anděl.To mu vytvoří v mozku zkrat a on bezmyšlenkovitě poslechne všechno, co mu řeknu.Moje oblíbená technika.Hloupý je, že to nejde využít třeba na výslech, protože vyslýchanej pak koktá různý kraviny, ale i tak je to good trik.,,Teď nás prozradí."řekl skoro vyčítavě.,,Ti ze sebe nedostanou souvislou větu tak tři dny a to už my budeme dávno pryč, neboj."mávnu rukou.

*********************************************************************


Několik dní na to jsme se octli v Zemi Deště, nedaleko vesnice kam jsme mířili.Sentarou krátce hvízdnul a z oblak se mu na ruku snesl nějakej dravec - nejsem moc dobrej ornitolog, takže jem to nazvala vrabcem a byla jsem se svým živočišným zařazením spokojená.,,Zdá se že něco není v pořádku."řekl Sentarou, odtrhl od něj oči a podíval se na mě.,,On tomu nerozumí, ale můžu se podívat já, jestli souhlasíš?"navrhl.,,Když tě nikdo neuvidí."pokrčím rameny.,,Bude to chvilka."ujistí mě a znovu se zadívá do očí ,vrabce'.Náhle jako by jeho oči zmatněly, on se prohnul, narazil zády o strom a sjel v bezvědomí na zem.,,Sentarou!"vyhrkla jsem a vrhla se k němu.,,Co je ti? Vnímáš?"zkusila jsem ho proplesknout, ale nejevil známky života.Zkusila jsem mu tep, ale nemohla jsem žádný nahmatat, dokonce ani nedýchal.,,Sentarou!"zkusila jsem to znovu, ale nic se nestalo.Skočila jsem k batohu a začala dolovat lékárničku, kde jsem měla věci, když mě zarazil jeho hlas.,,Co vyšiluješ?"zeptal se.Otočila jsem se - pozoroval mě těma svýma zelenýma očima a tvářil se nechápavě.,,Co to mělo být? Děláš si srandu?!"vyjedu.,,Říkal jsem, že se půjdu podívat."namítl.Zůstala jsem na něj hledět neschopná slova a nevěděla jsem, co mu na to mám říct.Ukázal na ptáka, teď už sedícího na větvi.,,Díval jsem se jeho očima."vysvětlil.,,Chceš mi říct, že jsi tomu vrabčákovi vlezl do mozku?"ujasňuju si to.Přikývl.,,Uměl jsem to už kdysi, v mojí rodině se to tajemství dědilo.A je to jestřáb."dodal.,,A to jako....jako vidíš jako on?"nechápu.,,To jako jsem on."odpoví a vstane.,,Mohl jsem si předtím aspoň sednout, bolí mě záda."postěžoval si a protáhnul se.,,Chápu tě čím dál míň."postěžuju si.,,To mě upřímně mrzí."usmál se.Syčák jeden.
,,Tak co jsi tam teda vyvtákoval?"dloubnu do něj, když si to v hlavě aspoň trochu srovnám.,,Vyvtákoval?"nechápe.,,Odpovíš mi?"směju se.Kývne.,,Vypadá to, že někomu jsme padli do oka a hledají nás.Ve vesnici je nějaká skupinka s maskami a ptají se po tobě.",,A po tobě ne?"namítnu.,,Asi taky.Slyšel jsem jenom; blondýna, modré oči, delší vlasy, vzrůstově hodně malá...popis na tebe sedí.",,Já nejsem malá!"vřísknu.Znaleckým pohledem si mě přeměří a pusa se mu zkřiví zadržovaným úsměvem.Nahodím Sasukeho avengerovský pohled číslo devatenáct.,,Chceš k tomu snad ---- něco dodat?"zeptám se ledově.,,Raději ne.Pojď ty rozhledno."popíchne mě a vydá se směrem k vesnici.,,Rozhledno?"ošiju se.Dojdeme mnohem blíž a usadíme se na stromy porostlém kopci skoro u vesnice.,,Máš pravdu, je to tu samej Oinin."zavrčím a prohnu se, aby nepohodlnej meč sklouznul mezi lopatky - je to otrava furt ho nosit..,,Tak co navrhuješ?"zeptal se.,,Samozřejmě Henge.Jinak to nevidím.",,Henge? I tak, budou chtít doklady."namítl.,,Nebudou po staré zapomětlivé babce a jejím pejskovi."zasměju se.Ještě mu to nedochází.,,Kde ji chceš vzít?",,Chceš být babka nebo pes?"pomůžu mu.Zbledne.,,Tak to ani náhodou!"zašprajcuje se.,,Budeš pes."určím a svážu si vlasy nahoru.,,Asi si to nerozmyslíš, co?"zkusil to.Zavrtím hlavou.,,Tak nefňukej Azorku a dělej.No šup šup.",,Azorku."odplivne si dotčeně a spojí ruce.,,Henge!"

Jelikož dogu jsem mu nepovolila a do chivavy jít nechtěl, tak mě nakonec doprovázel malej pudlík poslušně se houpající v kostkované taštičce.Pudl se mu teda taky nelíbil, ale když si měl vybrat mezi ním a chivavou, zvolil radši jeho.Nechápu klučičí myšlení, mě by spíš víc bavila chivava - je to takovej správně zfetovanej pes.Já jsem si přidala tak sedmdesát let, urvala jsem si v lese super cool hůlku a shrbená jak hyena jsem se doploužila k vesnici.,,Máte doklady?"zeptal se mě jakejsi kluk.Docela pěknej, to se muselo nechat.,,Co to?"našpicuju uši.,,Jestli máte doklady?"opakoval požadavek.,,Ale kdepak synáčku, jenom dvě."opáčím.Zatváří se nejistě a vyšle pohled o pomoc na svého staršího kolegu.,,Babi, máte nějaký průkaz totožnosti?"houkne na mě ten druhej, takže málem ohluchnu.,,Ovšem."přitakám a začnu se přehrabovat v kabelce.Náhle strnu.,,Co jsem to jen......"zamyslím se.Ten mladší se začne smát, ale soudruh asi nemá moc náladu na žerty.,,Průkaz."připomene ledově.,,Ach ovšem!Kde si ho mám vyzvednout?"usměju se.,,Ne vyzvednout, předložit."bublá.,,A co že to?"yumor je spolehlivá zbraň - ten mladší už vypadá jak rajče, když dusí ty ohromný vlny smíchu.Chlápek si povzdechne a napočítá do tří.Pak se skloní a znovu opakuje.,,Máte nějaký průkaz o totožnosti?!" čímž mi málem zlikviduje bubínky.Stojím a s úsměvem čumím na bránu.,,Babi!"křikne.Udělám, jako bych se právě probudila a nadskočím.,,Povídal jste něco?"zakoktám.Je celej rudej, má zatnutý pěsti a očividně neví co říct.,,I tobě synáčku, i tobě."pokývnu a rozejdu se do vesnice.Nechá mě jít, minu smějícího se strážce a jsem ve vesnici.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama