
Další na seznam hledaných
Už poněkolikáté jsem rozzuřeně kopla do zdi ve snaze ji rozflákat, ale byl to nějakej divnej materiál - moje chakra mu absolutně neubližovala.,,To chce klid."slyšela jsem Sentara.,,Ne nechce.Ať se těší až budu mít volný ruce, já mu dám, já ho vykastruju, já mu zmaluju fasádu!"zuřím.,,Nevidět tě teď tak se tě i bojím."utrousil.,,Jak to myslíš, nevidět mě?"nechápu.,,No....malá, spoutaná, slepá....nevzbuzuješ moc respekt."vysvětloval.,,Dobře, uznávám, že tohle jsem podělala, ale kdo mohl čekat, že nás ten maniak slepý zavře do sklepa?"vrčím.,,Já vidím."opraví mě.,,Radši mlč, nemám moc náladu."poradím mu.,,Když na chvíli přestaneš zuřit, možná se mi podaří přivolat nějakého ptáka."navrhne.,,Největší pták je tu ten pitomec co nás sem zavřel! Však on bude litovat až přijde o veškerý kulatý co kde má!"prskám.,,Tak uklidníš se?"hustí do mě.,,Já jsem v klidu.No tak quickly quickly, mám chuť prolévat krev!"pobízím ho.Když konečně zmlknu, uslyším Sentara jak slabounce píská nějaký signály.,,Bojí se sem, je tu tma a málo místa."řekne po chvíli.,,Nemůžeš jim nějak domluvit, když seš takovej ptačí psychiatr?"zavrčím.,,Tak si to zkus, není to jednoduché."odsekne.Tady aby si člověk dělal všechno sám.,,Jako malej."poznamenám, zatnu pěst a s kroucením ji tahám dolů.Rozedře se mi kůže na zápěstí a dál se železo tře do živé tkáně.,,Co blážníš?"vyjekl.,,Už mě to tu nebaví."odvětím a zesílím tlak.,,Nebolí to?"zeptá se pitomě.,,Bolí, ale tak co mám dělat?!"vyjedu.To už se mi tvrdej okraj pout dostal až skoro do masa a spustilo se slabší krvácení.Povolila jsem ruku a jen párkrát s ní přejela nahoru a dolů, aby se krev rozmístila všude po zápěstí, hlavně pod pouta.Pak jsem natáhla prsty a ze všech sil tahala dolů.Bolelo to teda nekřesťansky a mě až vhrkly do očí slzy (několikrát jsem se musela silně přemlouvat, abych jela dál a nevzdávala to) ale důležitý bylo, že ruka klouzala dolů.Ještě palcovej kloub a ruka prudce vyjede ven.
,,Au! Kruci já asi porodím!"stěžuju si, ovšem ne moc nahlas a mávám rukou ve snaze ulevit bolesti.,,Pěkný."poznamená a to už ho i vidím, jelikož si naštvaně strhnu z očí šátek.Sedí naproti přes chodbičku v koutku své cely a se zájmem mě pozoruje.,,Že bys taky něco dělal?"navrhnu.Pokrčí rameny a vstane - světe třes se, vrchol umění! ,,Aspoň něco."poznamenám, vytáhnu pinetku co nosím na sukni za pasem a snažím se vypáčit i z druhýho pouta.Když to konečně mám a chystám se vrhnout na dveře od cely, stojí Sentarou v chodbičce, drží moje dveře otěvřený a nadšeně se usmívá.,,Co to má bejt?"štěknu.,,Pomáhám ti ven."odtuší.,,Nemohl jsi to udělat dřív?!",,Snad si nemyslíš, že tě budu rozmazlovat? To by jsi nám zakrněla."usmál se.,,Radši už mlč."dloubnu ho do břicha.Předkloní se a zasměje.,,Co je? Jen jsem byl zvědavej, jak si s tím poradíš.Nevěděl jsem, že si hned začneš trhat ruku."poškleboval se vesele.,,Hele neštvi nebo brzo utrhnu tu tvoji!"pohrozím mu pobaveně.,,Vypaříme se oknem?",,Ne, chci nakopat prdel tomu dědkovi."zavrtím hlavou.,,Ukaž mi, který dveře vedou nahoru."poprosím ho.Po cestě sem jsem totiž nic neviděla a tady byly aspoň troje vrata.Ukázal mi cestu a tiše jsme se vyplížili nahoru.
,,Dovoluji si tě jenom požádat, aby jsi nedělala hlouposti.Jak jistě víš, když umřeš tak tím odrovnáš i mě."hlesnul.,,No jo, dyť vim."odtuším a rozhlídnu se.,,Zajímalo by mě, kde je.",,Už mě to tu nebaví."prohlásí Sentarou, narovná se a zajde do jakejchsi dveří.,,Ty pitomče, chceš nás prozradit?"vstanou mi vlasy na hlavě a skočím za ním.V klidu stojí v nějakým pokoji a drží Asenovi ruky za zády.,,Pusťte mě!"zuří milý Oinin.Zůstanu stát s pusou u kolen.,,Jak jsi to....?"koktám.Pokrčí rameny.,,Vážně tě nikdy nepochopím."zavrčím.,,Taktiky samurajské školy.Tak dělej, už chci být venku."odvětí, chytí Asena za vlasy tak, aby měl hlavu vzpřímeně.,,Pověz mi něco o Peinovi, prosím.Je pro mě moc důležité ho najít."poprosím ho a snažím se, aby můj hlas zněl přátelsky.,,Proč bych to měl dělat? Stejně mě zabiješ."zasyčel.Rozesmálo mě to.,,Proč bych tě měla zabíjet?"nechápu.Teď se zase tváří vyjeveně on.,,Přikazuje to poučka."řekl nakonec.,,Poučka?" usměju se.,,Pro mě je tohle jenom hloupej blábol.Neřídím se tím a nevidím důvod proč tě zabíjet.Možná nejsem shinobi, když tě nechám žít, ale ty mi za to nestojíš.Já jsem v životě nikoho nezabila a nehodlám to měnit, dokud nedopadnu Peina.Chci, aby jeho krev byla úplně první, kterou proleju."vysvětlím.Sklopí oči.,,Nic neřeknu."syknul.Neměla jsem čas ani náladu se tu s ním dohadovat.,,Jestli budeš dělat uraženýho, tak ti garantuju, že už si nezašťácháš!"křiknu.Nechápavě na mě zůstal zírat.,,Přeloženo: má chuť kastrovat."hlesl Sentarou.,,Jeho možný úkryt je v Zemi Trávy u hory, která je už z dávných dob rozštípnutá napůlky.Prý to udělal Yamata no Orochi jedním ze svých ocasů.Někde tam se občas skrývá.Všechno ostatní najdeš ve žluté složce v šuplíku mého stolu."začal jako o závod a hypnotizoval parkety.,,Díky.Teď mě poslouchej.Vím, že všem stejně vyzvoníš, co se tady stalo.Trochu to pozdržím...a ty se alespoň řádně vyskotačíš."nahromadím chakru do očí a než stačí cokoliv udělat, držím ho ve světě, kde určuju pravidla já.,,Namíchl jsi mě."oznámím mu.,,O--omlouvám---se!"vykoktal.,,Odpustím ti.Ale musíš sedmdesátkrát oběhnout vesnici.Sedmdesátkrát, ani o kolo míň, nebo se budeš smažit v pekle.Do té doby s nikým nepromluvíš ani písmenko."nakážu mu.Sentarou se krátce zasměje a Asen horlivě přikyvuje.Náhle mě něco napadne.,,Nakonec provedeš závěrečný očistec.Ten vyžaduje, aby jsi z výšky jednoho metru skočil obkročmo na zábradlí.Pak budeš nevinný."dořeknu.Pak genjutsu uvolním a milý Asen vyrazí ven, jako by mu za patama hořelo.,,To poslední jsi mohla vynechat, jsi krutá."ozval se můj přerostlý kolega.Rozesměju se.,,Víš co se řiká? Že chlap chlapa nikdy nekopne do koulí protože ví, jak to bolí.Ale já to nevím, takže ho v tom klidně nechám."ušklíbnu se.Vzdychne.,,Sadistko.A co je to vlastně ta poučka, o které jste mluvili?"zeptal se.,,Ty neznáš poučku?"nechápu.,,Kdybych ji znal, tak se neptám."odsekl.,,Shinobi nemá strach ze smrti, žije pro smrt.Pro pomstu, cizí naděje a sny.Přátelství je bezvýznamné, shinobi je jen nástroj pro zabíjení.City nejsou nic na cestě ninji, emoce a lidskost musí jít stranou.Shinobi nikdy nepláče, nebere ohledy na své potřeby a přání.Nenechává svědky.Je to prázdná ulita, jež se neštítí naplnit cizí krví."odříkám mu řádky, který mi Chie cpala do hlavy.,,Páni."hvízdnul.Usmála jsem se.,,Víš, Kakashi mě naučil, že pravidla nejsou všechno.Jsem ráda, že to vím.A teď jdeme."
Po cestě nás napadlo pár ninjů, když jsme vybíhali ven.Už jsme docela spěchali, takže jsem to nechala na Sentarovi - vypořádal se s něma rychle a skoro bez krve.Samozřejmě se nám za zadek připojilo několik Oininů, ale Sentarou umí bezvadně udělat falešnou stopu a to během pár vteřin.V tom klukovi jsem našla pravej poklad, fakt že jo.Nechápu, jak dělá některý věci, ale dokud se mu daří tak to ani zjišťovat nepotřebuju.,,Yumi!"uslyším ho a stihnu se akorát otočit.Kunai zaregistruju na poslední chvíli a uhnu se, ale ne úplně a on mi zavadí o bok.Nic moc, jen mě trochu řízne, ale Sentarou vyvádí jako bych přišla nejmíň o nohu.Vykřikne, zastaví se a jednou rukou hodí hvězdici po útočníkovi.I když se nedívá, trefí se přesně a týpek se svalí na zem.,,Zmizíme odtud."rozhodnu.Zpoza stromu vyskočí pár ninjů.Dřív než já vůbec sáhnu po zbrani, Sentarou je na nohou a první chlápek už se nehybně válel na zemi.,,Katon: Goukakyuu no jutsu!"vypustím na nepřítele oblaka ohnivé chakry.Mezitím se za mnou objeví další partička, kterou si vezme na starost Sentarou.Vyskočím na větev a udělám dalších pár pečetí.Asi to bude znít úchylně, ale miluju ten pocit, kdy se vě mě vzedme chakra a čeká na to, až jí povolím otěže.,,Suiton: Suishouha!"vyslovím název jutsu, který jsem odkoukala od Yamata.Všichni rázem stojí po kolena ve vodě.,,Sentarou, zmizni!"křiknu na parťáka a seskočím na kámen, který vyčnívá z vody.Poslechne mě a vzdálí se na nedalekou větev, spolu s ním nějakej kluk.Než stačí uniknout i ostatní, ponořím ruce do vody a použiju poslední techniku.,,Raigeki no Yoroi!" a vypustím elektrickou chakru.Jelikož proud je rychlej jak dědula po použití projímadla, tak se všichni kdo zůstali ve vodě začali jakoby třepat.Vytřeštěnýma očima hleděli bůhví kam a pouštěli zbraně.Když jsem ruce vyndala, všichni popadali jako hrušky a zmizeli pod vodou.Boreček, co vyskočil spolu se Sentarem na mě vyvalil bulvy.,,Jak to, že jsi schopná používat tolik různých elementů na takovéhle úrovni?"nechápal a hned uskočil před Sentarovým úderem.No díky Mokutonu přece.,,To bys chtěl vědět, co?"odvětím.Sentarou už ho mezitím složil na hromádku a vrátil se ke mě.,,To jsou všichni."oznámil.Podívala jsem se na toho kluka.Ztrácel vědomí.,,Kdo jsi...?"zachrčel.Napřed jsem měla sto chutí ho ignorovat nebo poslat někam, ale pak mě něco napadlo.,,Přece Aoi tenshi."ušklíbnu se a pokynu Sentarovi.Odcházíme.






















