close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Aoi tenshi 7

11. května 2009 v 18:38 | Rin-chan |  Deníček2: Modrý anděl
Henge no Dobutsu



,,Jak báječné."poznamenal sakrasticky Sentarou, když se zase vrátil do svého těla a sokol, kterého použil se posadil na jeho paži.,,Copak se děje můj mrzutý příteli?"zeptám se vesele.Toho dne jsem měla fakt dobrou náladu, takže mi ji nezkazilo ani jeho následující oznámení.,,Jsi hledaná.Tvůj popis už se rozšířil a každý druhý shinobi, který si chce přivydělat tě hledá."odvětí a vstane.,,Přivydělat? A kolik stojí můj ctěný krček?",,Byl jsem sokol, ne kanárek.Viděla jsi už někdy dravce, který knihomolsky hltal písmenka z plakátu? A navíc neumím číst."ohradil se.,,Neumíš číst?"vyhrknu.Vycítí jisté pobavení v mém hlase a zatváří se dotčeně.,,Chtěl bych tě vidět, jak by jsi po tří stech letech luštila písmena jazyka, který se ještě ke všemu od dob tvojí smrti několikrát výrazně změnil."prohlásil.,,Ale vždyť jsi byl v knihovně."namítnu.,,Nechal jsem si to přečíst."odvětil a mě se rázem chce smát.,,Sentarou, ty mi děláš ostudu! Kdyby jsi byl blonďák tak neřeknu, ale ty máš černý vlasy.Velká a hledaná záporačka přece nemůže mít za asistenta nevzdělaný pako.Až bude čas, naučím tě číst i psát."vypnu se hrdě.,,Tak to mám velký štěstí, že bude moje učitelka velká a hledaná blondýna."zasmál se.Na slovo blondýna dal velký důraz a mě došlo, že znovu naráží na pověstnou inteligenci mojí velmi rozšířené světlovlasé odrůdy.,,Taky se na tebe můžu vykašlat."zasměju se a strčím do něj.Rozesměje se a o krok ustoupí.,,Dávej pozor, abys mě neporazila."provokuje.Znovu do něj ze všech sil strčím, ale on se skoro ani nepohne.,,Tak teď já."hlesne a opře se do mě dlaní.Málem ztratím rovnováhu a hodím masku, ale naštěstí jsem to vyrovnala a pouze neelegantně odbaletila o pár metrů dál.,,Co to bylo, chceš mě zabít?"prsknu pobaveně.,,To tak dopadá, když si vrabec vyskakuje na jestřába."poškleboval se.,,Ale ty jsi mě nesežral."namítnu.V očích se mu lovecky zablýsklo.,,Ale mohl bych."pronesl tajemně a natáhnul se po mě.,,Fuj, ty úchyláku, to měl být vtip!"vypísknu a pokusím se o útěk, ale on je rychlejší.Než se nadám, stojí za mnou a chytí mě do náruče.Pak se roztočí a jednou rukou mě pustí tak, že rázem visím vzhůru nohama.,,Áááááááááá to nedělej néééé!"zavřeštím, ale on jako by neslyšel.Konečně se zastaví a plácne se mnou na zem.Zůstanu ležet na zádech a počítám andělíčky.Nakloní se nademnou.,,Nějak jsi zbledla."poznamená.,,Provokace?"zavrčím vesele a nechám se od něj zvednout.,,Ty asi chceš, abych vyhodila snídani.",,Jestli ti to pomůže."poznamená a vyhodí si na záda batoh.,,Tak půjdeme."prohodí.,,Tobě se to kecá."hlesnu a ještě trochu motavým krokem se k němu přidám.

Kolem sedmé hodiny večer jsme dosáhli Země Zvuku a tiše se vnořili do lesů, obklopujících vesnici.,,Utáboříme se?"zajímalo Sentara a ostražitě se rozhlídnul.Zřejmě se mu tu nelíbilo stejně, jako mě.,,Ne.Nechci tu být dýl, než bude třeba.Tuhle zemi jenom v rychlosti proběhneme a budeme rádi, jestli nás u toho nikdo neuvidí.Stačí, že se tudy budeme ještě vracet.Myslím, že zítra ráno budeme na hranicích Země Vírů.Do té doby poběžíme co nejrychleji."odvětím.Kývnul.,,Myslíš, že si nás nikdo nevšimne?" zeptal se ještě.Pobaví mě to.,,V Zemi Zvuku zůstat nepovšimnutý? To je jako potopit se do vody a snažit se zůstat suchý.Tihle shinobi ovládají zvuk, takže se snaž nedělat rámus."dál jsem to nerozváděla a rozběhla se co nejrychleji po stromech pryč.Věděla jsem, že jde za mnou, takže jsem normálně nahodila tempo a očekávala jsem, že se bude dodržovat.

Všechno šlo hladce až do chvíle, kdy mě Sentarou tichým znamením zarazil.Nad námi přelétl noční pták a hlasitě zahalekal.Zastavila jsem se a přikrčila mezi větve tak, abych byla pokud možno co nejmíň vidět ze všech stran.Byla už tma, řekla bych že něco k půlnoci a já jsem pořádně neviděla, ale i tak jsem zaregistrovala, že Sentarou přistál vedle mě.,,Před námi někdo je."oznámil mi tiše.,,Můžeš to zkontrolovat?"zeptám se.Přikývnul a tiše zahvízdnul.Znělo to jako pískání nějakýho ptáka, takže i mě dělalo problém rozeznat, že je to lidský hlas.A to jsem byla přímo vedle něj.,,Podržíš mě?"špitnul.,,Zkusím to, ale spěchej."hlesnu.Posadí se na větev přede mě a to už mu na paži sedí nějakej druh vrabce.On by mě beztak opravil, že to není vrabec a vyjmenoval by mi o něm všechny vlastnosti, kolik snáší vajec, jak dlouho žije, latinskej a anglickej název a počet peří, takže jsem to nechala tak a chytila jsem ho pevně kolem ramen aby nespadnul.Podíval se ,vrabci' do očí a já měla pocit, jako by se ty jeho přestaly lesknout.Pak náhle jeho tělo povolilo, pták zatřepetal křídly a odletěl.Měla jsem co dělat a musela jsem se přikurtovat chakrou, abych ho udržela.Byl totiž docela dost těžkej a já bych ho nerada upustila - asi by mi pak nepoděkoval.

Čekala jsem, to čekání bylo nekonečný a abych se přiznala, začínala mi být zima.Konečně jsem uslyšela tichý zvuk křídel a tělo pod mýma rukama, na pohled i dotek mrtvé se znovu nadzvedlo hlubokým nádechem.,,Viděl jsi něco?Kdo to je a kolik jich je?"vychrlím na něj hned.,,Nech mě přece popadnout dech.Ten brhlík byl ještě skoro ptáče.....víš co to dá práce lítat s takovým?"ošívá se.Brhlík?Nekomentuju to.....,,Takže?"dožaduji se konkrétní odpovědi.,,Je to skupina tří ninjů, vzhledově bych je tipnul na chuuniny až joniny.Jsou v lese nedaleko od nás a postupují blíž.",,Máme šanci proklouznout?"zajímá mě.,,V téhle podobě určitě ne.Leda boj."odvětil.,,Nemůžeme na sebe upozorňovat bojem.Navrhuji Henge no Dobutsu."postavím se a zasealuju.,,Jsi si jistá? Víš přece, kolik to vypotřebovává chakry."namítne.,,Jinou možnost nevidím.V době, kdy jsem se to učila jsi byl ještě ve mě, takže určitě víš jak na to?"usměju se.,,Vím.Dohlídnu na tebe seshora."kývnul a taky provedl pár pečetí.Vytvořím si v mysli obraz vlka a začnu se do něj vtělovat svou chakrou.Potom už je to postup jako u klasického Henge.,,Henge no Okami!"řekneme oba zároveň, akorát Sentarou místo slůvka ,Okami' řekne ,Tori'. Jeho zvíře je totiž sokol.Cítím, jak se stavím na čtyři a záda se mi hrbí.Nehty mi rostou a prodlužují se ve tvrdé drápy.Zuby se protahují a zvětšují, až nakonec cítím vlčí tesáky.Konečně je docela nepříjemná proměna u konce.Podívám se na Sentara.Na jeho místě sedí velký, černý sokol a pozorujě mě bystrýma očima.Proměna je sice nepříjemná, ale ten pocit být vlkem je úžasnej.Rozběhla jsem se pryč a on se vznesl několik metrů do vzduchu.Chvíli mi trvalo, než jsem si zase přivykla na běhání po čtyřech - nejvíc asi zavazí ocas, všude se plete a jeden by na něho zapomněl.Neudržela jsem se a radostně zavyla.Strašně mě to baví a je to takovej cool zvuk, ale ten vták nademnou hned káravě (ovšem tiše) zakřičel.Byla jsem už teda zticha a dál se věnovala cestě s opeřeným dravcem v zádech.Ninji jsme minuli bez komplikací asi o půl kilometru.

Až na kosu, tmu a ostružinovej trn v tlapce.....noze =D....jsme se bez potíží vynořili na velké travnaté ploše.

(pozn. Dobutsu = zvířata, Okami = vlk )

*********************************************************

Sentarou vykličkoval mezi stromy a s bouchnutím se proměnil zpátky.,,Mrznou mi křídla."podotknul a třel si ruce schované v dlouhých rukávech.Sedla jsem si a se zájmem pozorovala, jak ze sebe setřásá zbytky peří.,,Slečna snad hodlá zůstat psovitou šelmou?"obrátil se na mě.Bylo načase se vrátit do původní podoby, ale já jsem věděla, že budu nekřesťansky unavená.Povolila jsem chakru a proměnila se zpátky.Rychle jsem se narovnala a všechno se zase uvedlo do původního stavu.To náhlý odlehčení ještě podpořilo moje vyčerpání a mě se podlomila kolena.Uvědomila jsem si, že jsme to možná přehnali.,,Neodhadla jsem to..."vydechnu a zatřepu hlavou, aby se mi trochu vyjasnilo před očima.,,Už ta proměna je o hubu, ale běžet takovejhle kus je vyloženě sebepoškozování.",,Odpočineme si?"zeptal se.,,Ne.Až za hranicema Zvukovky.Teď musíme pokračovat v cestě ať se děje cokoliv."odmítnu to a učiním pokus se rozběhnout, ale jenom popojdu pár kroků.,,To jsem vážně přehnala..."hlesnu a sednu si prudce na zem.,,Jak se ti podařilo takhle se zřídit? Já jsem v pohodě."nechápal Sentarou a kleknul si přede mě.,,Víš, co to dá práce? Ty máš totiž tu výhodu, že jsem ti dala co nejvíc výdrže šlo.To se počítá jako upgrade, kdybys byl normální, tak tu teď pliveš plíce se mnou."řeknu skoro vyčítavě.,,Ještě že nejsem normální."podotknul.Zarazila jsem se.,,Ale ne, tohle jsem vůbec říct nechtěla...."namítám rychle.Usmál se.,,Chápu to.Chyť se mě, ponesu tě.",,To nejde, myslím, že ty toho máš taky dost."vrtím hlavou.,,Já? Ani ne.Já jsem v pořádku.To jenom ty jsi měkota."ušklíbne se a pak už bez řečí mě zvedá.,,Jsi si jistej?"zeptám se ještě.,,Jasně.Vyrážíme."prohlásil a rozběhl se.Neplánovala jsem to, ale za chvíli mě ten běh ukolébal ke spánku a já usnula.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama