
Země Vodních vírů
Probudila jsem se asi za dvě hodiny.Sentarou mi oznámil, že už jsme za hranicemi Země Zvuku a nacházíme se asi půl kilometru před hranicí Země Vodních vírů.,,To je bezvadný.Můžeme jít?"usmála jsem se.,,Já jsem připraven kdykoliv."odvětil.,,Já vím, jseš prostě unikát.Jo, a díky že jsi mě nesl."dodala jsem a otočila se.Rozběhem jsme vyrazili vpřed.
Začátek Země Vírů se nedal přehlídnout.Louka najednou končila a před námi se objevil obrovský, skalnatý sráz.Byl asi sedmdesát metrů vysoký a dole bylo jezero, které mizelo až někde dál v mlze.,,Fíha, tam bych spadnout nechtěl."poznamenal Sentarou a uznale se podíval na vodu až kdesi dole.,,Taky to po tobě nikdo nechce."ukážu na most vlevo a pokynu, že jdeme k němu.Je to velká a stará stavba z masívního šedého kamene, pilíře dole jsou porostlé řasami a asi dva metry nad hladinou je čára která prozrazuje, že hloubka vody tu není stabilní.I most se ztrácí v mlze, kolem je chladno a jemně mrholí - přesto svítí slunce.Pokračujeme dál po mostě, ale přehodíme přes sebe cestovní pláště a nasadíme kapuce.Dostanu najednou strach.Je to takovej ten pocit, kdy se člověk zamyslí, uvědomí si kde je a co dělá.Co vlastně tohle všechno znamenalo? Proč to vlastně dělám? Kvůli Kakashimu samozřejmě.A taky kvůli sobě.A vůbec, i kvůli Konoze a....a protože chci.Nemůžu přece být celej život na jednom místě.Přesto mi to nedá.Kdo já vlastně jsem? Není to zase tak dlouho, co jsem byla normální holka a teď dělám takovéhle věci.Možná bych to měla zabalit a vrátit se tam, kam patřím.,,Děje se něco?"zeptal se Sentarou.Proberu se.,,Cože?",,Zpomaluješ."upřesní a otočí se na mě.,,Co ti zase vlezlo do hlavy? A nezkoušej lhát, poznám líp než kdokoliv jiný, že máš starosti."ušklíbnul se.Vzdychnu - on mě vždycky bude mít přečtenou.,,Mám strach.Najednou se cítím sama, daleko od domova a kamarádů.Připadá mi, že se snažím zvládnout něco, co je nad moje síly.Cítím se strašně slabá."přiznám se.,,Pamatuju si, když jsi naposled měla podobný pocit.Nebylo s tebou k vydržení.To za chvíli přejde, sama to víš.Je to jen jedna z těch tvých chvilkových depresí."dloubnul do mě.,,Koukej."ukázal přes zídku mostu dolů.Podívala jsem se do vody a v tu ránu jsem zapomněla na svoji depresi.Pod námi bylo spoustu kamenů, které trčely z vody a i když zezačátku vypadalo jezero klidně, teď se tu voda jen valila a tříštila se o kameny.Hodně často se vytvořil větší vodní vír a zase zaniknul, jak ho vlny rozbily o skálu.,,Tak tady bych nechtěla plavat."pronesu fascinovaně.
Čím víc jsme se blížili k vesnici, tím víc ve mě hlodal dojem, že voda pod námi teče.I když to mělo být jen jezero, tak bylo neobyčejně aktivní.Úsek, kde se tvořil nespočet vírů už skončilo a teď voda vcelku klidně, ale prudce plynula pod mostem kamsi pryč.Až když se před námi v mlze objevil břeh mi došlo, co to je.Voda kolem ostrova se točila dokola jako vír.Odtud nevypadal moc nebezpečně, ale když se člověk podíval pozorněji tak poznal, že proud dole je obrovský.,,Podívej....ta země stojí přímo uprostřed jednoho z vírů!"vydechnu překvapeně.,,Já vím.Nikdy jsem tu nebyl, ale slyšel jsem o tomhle místě.Legenda o jeho vzniku tehdy proběhla celým Japonskem."odvětil Sentarou.,,Legenda? Nevěděla jsem, že má tahle země tak dlouhou historii.Jak se to stalo?"zajímá mě.Je vidět, že hodně vzpomíná.,,Stalo se to, když tu soupeřili dva velcí ninjové.Říká se, že jeden z nich, pozdější vůdce vesnice použil na nepřítele velice mocnou, kdysi mezinárodně obávanou techniku.Byla hodně podobná Rasenganu myslím, mluvilo se o ní jako o obrovské, rotující kouli elementální chakry.Byla tu mělčina a on chakrou praštil do nepřítele.Chyba byla, že ničivý dosah techniky poškodil i dno a udělal tu obrovský kráter plný vody.",,Celý tohle jezero?!"vykřiknu nechápavě.Přikývnul.,,V místě, kde se ninjova chakra dotkla dna se vytvořila obrovská díra, spodní desky se pohnuly a nahoru nad hladinu vyrazil útes, který tu už zůstal.Do díry kolem něj začala proudit voda a vznikl obrovský vodní vír, který je tu dodnes.Proud strhával okraje ostrova, ale Ninjové je zpevnili, postavili tenhle most a nastěhovali se sem.Země dostala své jméno a ninja, který to všechno způsobil byl jako uznávaný shinobi zvolen jako vůdce.Tvrdí se, že vír se nikdy nezastaví a bude se navždycky točit a spadat do díry.Ale jak říkám, je to jenom pověst."končil to.,,Navždycky? Ale to není možné, kam by ta voda mizela? A kde by se tu pak zase vzala? Navíc....je vůbec možné, aby měl jediný člověk tolik síly, že by mohl udělat tohle všechno?"chrlím.,,Nejsem Vševěd."odsekl.,,Já o tom jen slyšel.Je možné, že je to jen pověst.",,To je hustý! Jestli je to pravda, tak je to bezvadný.Ten chlápek asi musel bejt dobrej machr."prohlásím.Usmál se.,,Radši už klid, blížíme se."upozornil mě a ukázal na postavy, které se před námi v mlze rýsovaly.Byly to stráže u vchodu na ostrov.
,,Nech to na mě, nechci vyvolat rozruch."špitnu.Ještě pár kroků a jeden ze strážných nás osloví.,,Kdo jste a jaký je důvod vaší návštěvy?"zeptal se.Druhý strážce byla nějaká mladší holka a změřila si nás pronikavýma, podezíravýma očima.Poodhrnula jsem kapuci a upřeně se na ně podívala.,Genjutsu: Aoi tenshi."zašeptám si.Oba vytřeštili oči, holka se začala třást a kluk cosi poděšeně mumlal.Uzavřela jsem je do svýho světa - asi si řeknete, že je trapný používat pořád dokola jednu techniku, ale ona se většinou nejvíc šikne.,,Něco vám řeknu: myslím, že se vám chce spát.Na vašem místě bych si tu teď lehla a probudila se až tak za hodinu.Měli by jste zapomenout, že jste mě viděli."poradím jim.Pak, když cítím, že moji myšlenku vstřebali - ten kluk se trochu vzpíral, ale nic moc - tak genjutsu uvolním.Ta borka spadne zády na zeď a sjede po ní dolů, ale její kolega to vezme tvrdě hubou napřed.Konečný výsledek vypadá u obou stejně - spí.,,To bylo jednoduché."ozve se můj kolega a projde bránou.,,Jasně, že bylo.Teď na sebe nesmíme moc upozorňovat."odtuším a následuju ho.Mlha by se tu dala krájet a je čím dál hustší.Přesto si můžeme prohlédnou malé, zato útulně vyhlížející domy.Většinou měly modrou podezdívku a rovnou střechu bez tašek.,,Je to pěkná vesnička."utrousím.V tom uvidím další obrys - je to hodně stromů.Když procházímě pod nimi, údivem se zarazím.Nemůžu od nich odtrhnout oči.,,Co děláš?"ozve se Sentarou.,,Ty stromy.....to jsou Rosné sekvoje!"vyjeknu, když si prohlídnu jejich listy.,,A?"nechápe.Nevzdělanec nevzdělaná.,,Pako! Tyhle stromy žijou jen na pár místech na světě.Je to neuvěřitelně vzácnej druh.A taky neuvěřitelně nádhernej.",,Žijou?",,Mlč."ukončím to.Fascinovaně sáhnu na větev pokrytou tyrkysově temnými listy.,,Ne, že bych tě chtěl nějak omezovat, ale nemáme čas tu stát a bavit se se stromy."upozornil mě.,,Máš pravdu."shromáždím chakru - zase to lehce mravenčí - a pomocí Mokutonu vstřebám kousek dřeva ze sekvojí.,,Chci si ho podrobněji prohlídnout."vysvětlím když si všimnu, že na mě kouká jak na cvoka.Potom zatočíme kolem velkého modrého domu a zmizíme v jedné ubytovně.
Pronajmeme si pokoj pod smyšlenými jmény snoubenců z Mlžné.,,Nezdržíme se tu dlouho.I kdyby šlo všechno hladce, tak nepočítám s tím, že tu zůstaneme.Počkáme tu do večera, já tam pak půjdu a pokusím se ukrást tělo.Teď bychom se měli vyspat, aby jsme byli schopní v noci utíkat."rozhodnu a rozestelu postel.,,Nechci spát."odvětil.,,Půjdu se porozhlídnout po vesnici a zjistím co nejvíc o Rokusuki klanu.Nelíbí se mi, že jen tak půjdeš mezi ně.Třeba najdu něco, co nám pomůže."navrhl.No jasně, jako obvykle nechce spát.Jen tak mě napadlo, kdy jsem ho vůbec viděla spát? Jako vyloženě mít zavřený oči a nevnímat.....dala jsem mu vůbec tu schopnost? Bylo toho tak moc co musel mít....je klidně možný, že bych na něco zapomněla.,,Asi by nebylo nejlepší, kdyby tě někdo viděl..."hlesnu.,,Henge to jistí.Neboj, nikdo si mě nevšimne ani kdybych stál hned vedle něj."usmál se.Uvěřila jsem mu - on má hodně schopností, o kterých já nevím.Určitě bude opatrný.,,Tak fajn, ale vrať se pokud možno do šesti, potřebuju aby jsi mi pomohl."kývnu a vklouznu do peřin.,,Kdyžtak do mě pak kopni, kdybych ještě spala.",,Jasně."kývne a vypaří se tak rychle, že slyším akorát cvaknutí dveří.
Napřed jsem moc nespala, ale nakonec jsem přece jen usnula.Když mě Sentarou probudil, bylo skoro šest.,,Zjistil jsi něco?"zívnu a prohrábnu si pocuchaný vlasy.Posadil se vedle mě na postel a spustil: ,,Bydlí v soukromé čtvrti nedaleko odtud, pak tě tam navedu.Vchod do čtvrti je chráněný čtyřmi ninji z klanu.Stráže se střídají v hodinových intervalech a mají s sebou vždy dva strážní psy.Vypadá to docela dobře hlídané, ale není to nic, co by jsi nezvládla.",,Fajn.Je čas se vypravovat.'"zívnu a vstanu.Za okny se začíná stmívat.






















