
Co je malý, to je zákeřný
Jasně, že jsem byla trochu nervní.Jednak jsem byla hledaná a každý mě mohl poznat.Taky jsem šla s nejistým plánem do domu plného cizích silných shinobi.Ale, co bylo úplně nejhorší a co mi ničilo pověst - měla jsem ŠATY! Už když jsem vyšla jsem usoudila, že není nad botasky a šortky.Našla jsem dům, který mi popsal Sentarou a jemně zaklepala na dveře.Btw, ty botky to je hrůza, akorát tak na zlámání hnátů.Já bych nemohla být geisha, zdechla bych.Ještě že mám nohu třicet šest už od přírody, protože jinak nevím, jak bych se do těch mini dřeváčků narvala.Dveře se s tichým šoupáním otevřely a stanul v nich vysokej, bledej chlápek.Uklonila jsem se, tak jak to do mě dlouho hustil Sentarou a dívala jsem se do země - podle pravidel se nemůžu dívat přímo do očí, fakt potrhlej řád.,,Já jsem nová maiko.Váš pán na mě čeká."promluvím co nejjemnějším hlasem dovedu.Jen pro info, maiko je geisha učednice, kdyby někdo nevěděl.Vrátnej (vypadá jak z rodiny Adamsů) ustoupí a ukáže, abych vstoupila dál.Napochoduju dovnitř a nechám se uvést do sálu, kde u nízkýho stolu sedí asi sedm chlapů a hlasitě se smějí.,,Dorazila vaše společnice."oznámil vrátný.Týpek co seděl v čele stolu se na mě podíval a usmál se.,,Výtečně.Připojte se k nám."vyzval mě a ukázal na volné místo.S úklonou jsem se posadila vedle něj.,,Jaké je vaše jméno?"zeptal se mě.,,Gimei."hlesnu.Gimei znamená doslova falešné jméno, ale on se nad tím nijak nepozastavil.Vstala jsem, abych nalila čaj a vytáhla zpoza pásku malou lahvičku, jejíž obsah jsem do konvice obrátila.Byl to mix Tisu červeného a Májové meduňky.Může to být i smrtelné, ale v téhle konzistenci a množství jim to způsobí akorát dočasný bezvědomí.Nalila jsem všem čaj a oni si začali hlučně povídat o jakejchsi blbostech ohledně nějaké úspěšné události.Začínalo mi to tu lízt na nervy, už aby prášek zabral...dávám tomu tak pět minut.
Když i poslední otrava zaryl ksichtem do stolu, spokojeně jsem vstala a přešla k tomu, co seděl v čele.U pasu měl nějaký klíče, doufala jsem že i od krypty dole.Vzala jsem je a opatrně vyšla do chodbičky.Vedle dveří seděli dva týpci a hráli karty.Přišla jsem k nim a oba vstali.,,Děje se něco, slečno?"zeptal se jeden z nich.,,Nevím co se děje, ale něco se jim stalo!"ukážu vyděšeně zpátky do místnosti.Přejdou ke dveřím a podívají se dovnitř - a v tu chvíli každýmu přijde jeden dobře mířenej lepanec do týla.Nedomyslela jsem to a jejich těla udělala docela hluk, když spadli na podlahu.Přeběhla jsem k oknu, otevřela ho a tiše třikrát zaklepala o okení tabulku.Ve stínu stromů se objevila postava - přesně, jak jsme měli domluveno.,,Vše v pořádku?"zeptal se Sentarou a vyhoupnul se za mnou do okna.,,Tihle spí, ale v domě jich bude víc.Zkus nedělat hluk."hlesnu a když seskočí do místnosti, tak okno zase zavřu.,,Copak já jsem někdy hlučnej?"zeptal se dotčeně a zmizel za dveřma.Radši NO COMMENT.Shodím ze sebe kimono - samozřejmě, že pod ním něco mám =D - a vyběhnu za ním.Za rohem, asi čtyři metry předemnou uslyším tichý smrtelný sten a za chvíli odtamtud vyjde Sentarou a utírá zkrvavený kunai.Dělám, jako že jsem to neviděla, koneckonců, on má povolení zabíjet, to jen mě se to příčí.,,Pojď."pobídnu ho a rozběhneme se chodbami kamsi do středu domu.Musíme být rychlí, nevíme kdy se probudí ani jestli si nás někdo nevšimnul a neběžel vyvolat poplach.Proběhneme po verandě okolo dvora a vstoupíme do místnosti, která je jenom trochu osvětlená.Na konci místnosti jsou asi čtyři schody dolů a železné dveře.,,To bude ono."špitnu.,,Co tu děláte?"zeptá se dětský hlas.Leknu se, ale v rohu místnosti sedí jenom malá holčička a hraje si s panenkou.,,Z té nemusíme mít strach.Rychle."pobídne mě Sentarou a vydá se směrem ke dveřím.Ty mu ale zastoupí to děcko.Je to modrovlasá, žlutooká holčička, která vypadá tak sotva na pět let.,,Já vás tam nepustím."usměje se a trochu zčervená.Všimnu si, že má pod každým okem dvě červené tečky vedle sebe a to mě upřímně řečeno rozhodí.,,Sentaro, je to jedna z reinkarnovaných ninjů."upozorním ho.Když Rokusuki klan vrátí tělo nějakého ninji do života, tak se mu tyhle tečky objeví na obličeji.Je to nějaká značka, už si nepamatuju její jméno - četla jsem o ní.,,Vidím."kývnul a sehnul se k děvčátku.,,Jak to myslíš, že nás tam nepustíš?"zeptal se klidně.Znovu zčervenala, podívala se do země a začala do ní špičkou kreslit oblouček, takže rázem vypadala jako Hinata, když vidí Naruta.Nechápu to.Těla by měla mít takový věk, ve kterém zemřela, ale jí je přinejlepším pět.Klan nevrací do života těla, co jsou k ničemu, nebo příliš staré ninji.Když ninja umřel po šedesáti letech věku, tak už ho pak nekřísili.A tahle holka je zase moc malá.Proč by ji oživovali?
,,Nemáme čas, Sentarou."postavila jsem se před něj a podívala se na dítě.,,Ustup."přikážu.,,Nemůžu vás tam pustit, nemám to dovolené a nedostala bych bonbóny."pípla.,,Zkus mi zabránit."zasměju se.Kuráž má, to se musí nechat.Podívala se na mě a odhrnula si blond vlásky z čela.Pak zvedla ruce a její prsty se prodloužily v asi dvacet centimetrů dlouhé železné drápy.Už na první pohled bylo vidět, že je to neobyčejně silná chakrová slitina.,,Doprdele...."ulevím si a valím oči na tu malinkou Samaru.Usmála se sladkým dětským úsměvem.,,Zabiju vás."špitla a vesele se zasmála.Psycho děcko!,,Sentarou....postarej se o ni."obrátím se na něj stísněným hlasem.,,Já? Proč já?"odvětil a vytřeštěnýma očima sledoval psychopatickou zmenšenou verzi dospělého.,,Je to jen malá holka."naléhala jsem.Konečně se pohnul a natáhnul k ní ruku.Aniž by bylo nějak výrazně vidět, že se vůbec pohnula, tak máchla rukou a on měl rázem na paži čtyři symetrické šrámy.,,Kruci!"vyjekl a ustoupil.,,Já se nenechám znovu zabít."špitla a hřbetem ruky si utřela nos.Už to asi chápu.Je možný, že by už v pěti letech byla tak vyjímečná a silná, že ji posílali do boje, kde ji pak zabili? Pak je jasný, proč ji vzkřísili.,,Kolik ti je?"zeptám se.,,Tak."ukázala mi pyšně šest prstů - spíš pařátů.Takže ne pět, ale šest.Stejně je ale masakrácká na svůj věk.,,Jakou máš hodnost?"zajímá Sentara.,,Jsem Jonin."nafoukla se pyšně a změřila si nás zvídavým pohledem.,,Cože?"vyprsknu a v tu chvíli na ni čumím jak vyoraná myš.Kakashi byl úžasnej ninja a stal se joninem až ve třinácti.A tohle dítě....to je fakt mazec.,,Nemůžeme teď couvnout, Sentarou.Pořád je to jenom děcko.Jeden z nás ji zabaví a druhý půjde pro tělo.Já ho asi neunesu, takže tu zůstanu a ty půjdeš dál a přineseš ho.Tělo, které chci leží pod cedulkou s číslem dvacet tři v oddělení, kde jsou shinobi co používali Doton."rozhodnu a stoupnu si před tu malou.,,Dobře."kývnul Sentarou a já vyrazila proti ní.Vytáhla jsem meč a chtěla tak zablokovat její drápy, ale ona se otočila a párkrát máchla rukama ve vzduchu - cítila jsem celkem tři zásahy a ucouvla jsem.Mezitím stihla ještě poranit Sentara, který se už snažil projít.Držel se za slabě krvácející břicho a nevěřícně se na ni díval.,,Jsi v pořádku?"zeptala jsem se ho.,,Ta holka je fakt skvělá."řekl místo odpovědi.
,,Nepustím vás tam."zopakoval robokop a znovu se na nás podíval.,,Ale my tam musíme."namítnu.Zasmála se.,,Zkusíme to znovu."řekl Sentarou a rozběhl se ke dveřím.Já zaútočila na tu malou z jeho strany, aby nemohla na něj, ale ona zase nějakým záhadným způsobem stihla zastavit oba najednou.Dopadla jsem na záda a praštila se hlavou o zem.Když jsem se pak zvedala, byla moje hlava těžká a bolelo mě za krkem.Naštvaně jsem se podívala na ránu, kterou mi ta mrcha způsobila na levým rameni.Byla hlubší než ty ostatní, ale vcelku neškodná.,,Dobrý?"zeptal se Sentarou, když jsem se prudce postavila.,,Mám děti ráda, ale tohle mě štve.Genjutsu: Aoi tenshi!"křiknu a naplním své oči chakrou.Ona se ale pohnula a najednou stála za mnou.Než jsem stačila cokoliv udělat, cítila jsem, jak se mi její drápy zabodávaly zezadu do stehen.Vykřikla jsem a ohnala se dozadu, ale nohy se mi bolestí podlomily a já klesla na zem.To už tu byl Sentarou a zaměstnal ji, takže do mě dál nešla.Začala jsem nadávat a snažila jsem se co nejvíc si opravit nohy, na který jsem se teď určitě postavit nemohla.Tu holku musíme zastavit.Přiložila jsem ruku k zemi.,,Mokuton no jutsu!"poručila jsem a vytáhla chakrou kousek země a spodních kořenů.Ty prorazily podlahou a hnaly se na ni.Ona je ale uviděla a začala před nimi uhýbat.Snažila jsem se ji chytit, ale ona byla moc rychlá.Navíc, i když uhýbala tak pořád poskakovala kolem Sentara a těma svýma pařátama ho pořád a pořád řezala.
Sentarou krátce zahvídnul a hodil tři kunaie do okna, které se rozbilo.Během několika vteřin bylo v místnosti hejno asi dvaceti ptáků a ti se pustili do naší malé, ale velice problémové protivnice.Velcí i malí opeřenci se ji snažili klovat a zamezit jí výhled jak jen to šlo, ale na jedno její máchnutí jich hned několik padlo k zemi.Konečně ale Sentarou využil chvilky její nepozornosti, ohnal se a trefil.Děcko se zapotácelo a právě to byla příležitost pro moje kořeny.Nehodlala jsem si ji nechat ujít a přispíšila jsem si, abych ji dostala.Všimla si mojí techniky a znovu uskočila, ale bylo to příliš pozdě a jeden z kořenů se jí ovinul kolem kotníku.A to už nebyl problém chytit ji i do zbytku dřevěných chapadel.Stáhla jsem je až na hranici únosnosti - aby se nemohla hýbat, ale zároveň aby ji to nezabilo.Vyděšeně zapištěla, podobně jako malá holčička v mých snech a mě to trochu rozhodilo.Ta malá potvora ale začala svými drápy trhat a sekat moje dřevo, takže bylo třeba jednat rychle.,,Genjutsu: Aoi tenshi!"zkusila jsem to znovu a podívala se jna ni.Ona se na mě ale nedívala a věnovala se uvolnění ze svého vězení.,,Podívej, co mám!"křikla jsem na ni.Podívala se na mě a při pohledu do mých očí ztuhla.Její ruce sebou přestaly zmítat a ona se vyděšeně rozhlížela v rozmazaném světě genjutsu, kam jsem ji uvěznila.,,Konečně."vydechl Sentarou a vyčerpaně se opřel o zeď.,,Jdi pro tělo."nakážu mu soustředěně a začínám vytvářet iluzi.
Sice je to jenom dítě, ale pěkně proradný a zákeřný dítě.Jestli teď budu moct chodit, budu ráda.Trochu jsem se jí prohrábla v hlavě a zjistila okolnosti její smrti, na který si pamatovala.Vytvořila jsem kolem ní iluzi jejích bývalých protivníků a taky jejích vrahů.Začala křičet a zmateně sebou škubat.,,Zabijou tě znovu."hlesla jsem.Po mých slovech div nezešílela - cítila jsem, jak moji chakru rozechvívá tlukot jejícho srdce.Byl vyděšený a prudký.Pak jsem jí dovolila, aby mě uviděla, samozřejmě že v podobě upravené pro genjutsu.Nechala jsem zmizet postavy a jako anděl se postavila před ni.,,Můžeš zůstat živá, ale ne tady.Musíš utéct, hluboko do lesů a vrátit se sem až za několik měsíců.Tvoje drápy schováš a nepoužiješ je."přikázala jsem jí.Pořád křičela a z očí se jí hrnuly slzy.Už mi jí bylo líto, a tak jsem ji uvolnila jak z genjutsu, tak z kořenů.Upadla na břicho, ležela a pořád ječela hrůzou, oči vytřeštěné někam pryč.,,Už jdou..."připomněla jsem jí.Intenzita jejího křiku se zvýšila, ona se rozechvěle, ale rychle zvedla a její ruce se vrátily do normálu.Bezhlavě se rozběhla někam pryč a její křik se výrazně vytratil, když opustila dům.






















