close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Chakura no mori 1

14. srpna 2009 v 12:52 | Rin-chan |  Deníček2: Les chakry
Part 1 - Zpřetrhaná pouta


Zase jsem jednou dochňápla EMO náladu, protože ta nostalgie, když jsem procházela bránou Konohy se nedala přejít jen tak bez povšimnutí.Kotetsu zůstal stát a pak napočítal do pěti aby zjistil, že se mu to nezdá.Byla jsem mrzutá, protože mě bolela hlava a hladina mojí chakry byla na nule, proto jsem to odbyla jen krátkým: ,,Nečum." a pak už beze slov jsem šla dál.Moje slova samozřejmě měla zcela opačný efekt a zanedlouho už čuměli úplně všichni.,,To je Aoi tenshi, ne?",,Ne, to je dcera Tsunade-sama."ozývalo se odevšad a dráždilo mě to k ještě větší mrzutosti.,,Chtěla bych se zeptat, proč tak zírají, ale tuším to."broukla jsem na Narutovu adresu.,,A není to hezké, být zase doma?"usmál se.To slovo doma jako by dostalo novej rozměr tím, že ho řekl on.,,Můj domov je ale jinde.Tam kde jsem vyrůstala."připomněla jsem mu a lehce se pousmála.,,To bylo.Domov máš tam, kde na tebe někdo myslí.A tady je to víc než jen pár lidí."dloubnul do mě a Lee jeho slova utvrdil bělostným úsměvem.On má snad místo zubů zrcátka, málem mě oslepil.,,Jen jestli na mě mysleli v dobrým."utrousila jsem ironicky a přehlídla ty udivený ksichty kolem.,,Nevšímej si toho.Až si na tebe vzpomenou, budou tě mít rádi."povzbuzoval mě tlustoobočnatec a plácnul mě do zad jako chlap chlapa.
Když jsem znovu za monstrózního kašlání popadla dech, ozvala se pro změnu Sakura.,,Asi bys ráda napřed do svého bytu, že? Nic se tam nezměnilo, Tsunade ho nechala tak, jak jsi si ho zařídila ty."řekla.,,To bych ráda.....ale už tam asi netrefím."přiznala jsem.,,Povedu tě."odvětila a zatočila na jedné z křižovatek doleva.

Měla pravdu - byt se vůbec nezměnil.Připadala jsem si jako první den, kdy mě sem přivedla.Tenkrát jsem vůbec netušila, co všechno zažiju.Co všechno tady lidi umí a co všechno budu umět já, prostě nic.A co se mnou ten rok provedl.Žila jsem tady dlouho, ale stejně jsem byla cizinka, když jsem znovu otevřela ty starý známý dveře a skočila na postel, která byla ustlaná přesně tak, jak jsem to udělala před odjezdem já.,,No to mě podrž, nic se tu nezměnilo."prohlásila jsem užasle a koukla na židli, která ležela na zemi.Když jsem si balila, tak jsem ji omylem shodila a neměla jsem už čas ani náladu ji zvedat.A ona tady leží doteď.,,Jasně, že ne.Čekali jsme, že se brzo vrátíš."usmála se podivným hlasem a zamyšleně koukla z okna.Něco mi řeklo, že teď je nějaká ta chvilka na ty dojemný kecy - moc na to nejsem, ale tak měla bych něco říct.,,Sakuro...promiň, co jsem ti tehdy řekla v lese.Nemyslela jsem to tak, byla jsem naštvaná a chtěla jsem vás jenom odradit od pronásledování.Přehnala jsem to a fakt mě to mrzí, omlouvám se."řekla jsem.Ve skutečnosti jsem přesvědčená, že to co jsem řekla byla holá pravda, je otravná (občas), ale to jsem jí samozřejmě říct nemohla.Usmála se.,,Nezlobím se.Možná máš pravdu, je to námět k přemýšlení."
Šla jsem k oknu a roztáhla závěsy, aby sem šlo světlo.V tu chvíli jsem strnula.Myslela jsem, že tenhle byt je v centru Konohy, ne na jejím okraji.A už vůbec jsem si nepamatovala ten velkej ,,Kaňon? Od kdy je tu takovej kráter?"vydechla jsem a prohlídla obrovskou díru v zemi, kolem který se hemžili dělníci velicí jak mravenci.,,To udělal Pein."řekla krátce a já jsem cítila, jak se mi do tváří hrne krev.Mít ho po ruce, namelu ho do řízků, kacafírka jednoho!,,A ještě je tu něco, co bys měla vědět..."pokračovala, ale já na to teď neměla hlavu.,,Potom.Chci vidět Tsunade."přerušila jsem ji tiše.Na chvíli zmlkla, zřejmě rozmýšlela, jestli mi má napřed říct to, co chtěla, ale nakonec řekla jen:,,Tak pojď."

Venku na nás čekal zbytek a společně jsme se vydali - k mýmu překvapení ne k budově Hokage - k nemocnici.,,Proč jdeme sem?"ozvala jsem se stísněně, když se před námi objevila cedule zdravotnickýho zařízení, kde jsem se učila skoro všechny medical ninjutsu, co znám.Nikdo mi neodpověděl a jako obvykle, mluvila jenom Vosa.,,Tady jsi žila, Aoi? Proč jsi nám to neřekla? Tolik slavných lidí pochází odtud!"vykřikovala.Na každýho kolemjdoucího hleděla jako na celebritu, až se jí lidi báli.A u každýho domu vykřikovala, jaká zajímavá architektura, i když na něm nebylo nic zvláštního.Ona je prostě jiná - se divím, že ji nadchne každá krávovina.


Vyšli jsme nahoru, kde bylo pár zvláštních pokojů pro vyjímečný pacienty.Něco na způsob první třídy pro V.I.P.Sakura se zastavila před jedněma dveřma a podívala se na mě.,,Tsunade-sensei je tady."řekla.,,Proč je tady? Proč není v kanclu?"zeptala jsem se, i když už ve mě začalo klíčit podezření.,,Když Pein zaútočil, dala všechnu svoji chakru pro Katsuyu, aby ochránila shinobi i obyčejné lidi.Její přeměna zmizela a s ní i její síla.Je trochu jiná, ale pořád je to ona.Neodvracej se od ní."hlesla růžovovláska a stiskla kliku.Skoro nedočkavě jsem vstoupila do dveří a i když mi něco říkalo, že to tak nebude, stejně jsem čekala to, co vždycky - bude sedět v posteli, ty svoje maxidudy stažený páskem a podívá se na mě hned, jak vejdu.A pak mě zbuzeruje za to, že jsem se někde flákala.Bože, co bych dala za to, aby na mě začala řvát!Aby mi říkala Yumiko...teď bych to vyměnila skoro za cokoliv.

Uviděla jsem postavu sedící na židli proti oknu.Ani se neohlídla, ale jakoby zasněně koukala ven.Hned jsem ji poznala, i když už teď se zdála jakási drobnější.Vlasy měla světlejší než kdy jindy a místo obvyklých culíků jí volně splývaly přes opěradlo židle.Postoupila jsem až k ní, pak jsem ji obešla a postavila se před ni.Pomalu se na mě podívala zasněnýma očima a mě se roztřásla kolena.Byla stará, v jindy krásným obličeji měla vrásky a na rukách jí vystupovaly stařecký žíly a sem tam pigmentový skvrny.Bylo to pro mě jako dostat infarkt - vždycky byla tak krásná, i dvacítka jí mohla závidět její vzhled...ale ta, co tu seděla předemnou už byla opravdu stará.Její věk ji konečně dohnal a změnil jí obličej skoro k nepoznání.Všimla jsem si, že na čele nemá to svoje fialový znamínko, to znamenalo jenom jediný, Sakura měla pravdu.Musela dát pryč všechnu chakru a to ji zbavilo i jejího Henge.Tu techniku mě učila taky, ale když jsem viděla její následky zapochybovala jsem, že ji kdy využiju.Krk se mi sevřel a já jsem poprvé vyslovila to slovo, co ode mě vždycky chtěla slyšet.
,,.....mami!" a vrhla jsem se jí kolem krku.Slyšela ho, ale neuvědomila si jeho význam, snad neviděla ani moje slzy.Upřeně se na mě dívala a jakoby se trochu zamračila.,,Sakuro...kdo je ta dívka?"zeptala se tichým hlasem.Srdce se mi snad zastavilo a v hlavě mi šumělo, jako bych v ní měla tisíc splavů.,,Co? Ty nevíš, kdo jsem?"vyhrkla jsem plačtivě a odtáhla se od ní.,,Mám pocit, že vás znám.Ale nedovedu si vzpomenout, kde jsme se potkaly....."hlesla a zamyslela se.Podívala jsem se na Sakuru.Četla jsem jí v očích že doufala, že mě Tsunade pozná, proto mě přivedla.Ale ona si pamatuje jenom Sakuru, nevím jak, ale poznala jsem to.To spíš ona je jako její dcera, a ne já.Utřela jsem slzy, který se mi hrnuly do očí.,,Stalo se vám něco?"zeptala se starostlivě Tsunade a upřela na mě ustarané oči.,,Ne.Omlouvám se za vyrušení."řekla jsem a rychlým krokem odešla z místnosti.Naposled jsem se ohlídla, ale pak jsem sklonila oči.Udělala jsem přesně to, co po mě Sakura nechtěla - odvrátila jsem se od Tsunade.,,Yumi..."slyšela jsem Sakuru.,,Nemluv na mě."odsekla jsem.,,Kam jdeš?"chtěl vědět Sentarou.,,Ty taky ne.Sbalte se, hned odcházíme."prskla jsem a snažila se, abych zněla naštvaně.Ve skutečnosti jsem se tak chovala proto, aby neviděli, že brečím.Najednou jsem se cítila úplně osamělá.Došlo mi, že teď už nemám v podstatě nikoho - Orochimaru jako táta nikdy nefungoval a vlastní máma mě nepoznává.Pein mi ji vzal.Já si přísahám, že ho dostanu, prostě musím!

,,Neblázni, teď jste přišli!"brzdil mě Naruto.,,No a? Já už tady nemám co dělat.Mám nějakou práci, tak mě omluv."odvětila jsem.,,Nemůžeš jenom tak utéct a zpřetrhat všechny pouta, který tu máš."ozval se Shikamaru.Zastavila jsem a ukázala na dveře mámina pokoje.,,Tohle bylo moje poslední pouto.Už není, ona neví, kdo jsem.Má jinou dceru, vždycky měla."vysvětlila jsem mu a koukla na Sakuru.Nemyslela jsem to nijak zle, byla to prostě pravda.Nikdy jsem nemohla být taková, jakou by mě chtěla mít.Třeba je dobře, že mě nezná, nemůže se za mě stydět.,,Ale je tu ještě něco, týká se to Kakashi-senseie.On..."začal Naruto.,,Nemluv o něm.Jdu najít Peina a pak mi to řekneš."přerušila jsem ho a vyšla na ulici.,,Neunáhluj se..."ozvala se Vosa.,,Odcházíme, okamžitě!"okřikla jsem ji, takže už nic nenamítala.Nevěděla jsem, jestli se mnou víc lomcuje zoufalství nebo vztek, každopádně jsem měla chuť do něčeho praštit.Kdosi mě chytil za rameno.,,Počkej."řekl mužský hlas.

Otočila jsem se.,,Yamato?"vyhrkla jsem.,,Nemůžeš jen tak odejít.Nezavolali jsme tě sem jen tak."poučil mě.,,A proč?"vyhrkla jsem.Ani jsem ho nepozdravila po tak dlouhé době.Chtěla jsem co nejdřív pryč.,,Tsunade-sama už není schopná dál vést vesnici.Rada se shodla a vybrali tě za její nástupkyni."oznámil.To už se kolem nás shromažďovali lidé a koukali na mě jako na spásnýho anděla.,,Proč mě? Jsem ninja teprve dva roky!"křikla jsem vyděšeně.,,Ale jsi silnější, než většina joninů.Ovládáš chakru.A jsi poslední z klanu Senju, který založil tuhle vesnici."odporoval a několik hlasů mu přisvědčilo.,,Jsem bandita."informovala jsem ho.,,Jsi Tsunadina dcera.Nemusíš to brát natrvalo, ale ve vesnici je teď zmatek, potřebujeme vůdce."prohlásil.,,Přesně tak."vystoupil kdosi z davu - myslím, že někdo z rady, už jsem ho párkrát viděla.,,A proč vesnici nevede rada?!"křikla jsem.,,Rada se neshodne.Jsi nejlepší kandidátkou a Tsunade-sama už se předtím zmiňovala o tom, že by ti ráda předala úřad."řekl stařík.,,Nevnímá mě!"okřikla jsem ho.,,Ale vnímala.A věděla, co říká."oponoval.Podívala jsem se na Naruta - byl bledej a nevěřícně na mě zíral.Titul, o kterej bojoval a dřel celej život mi byl nabídnutej jako hračka.Stačilo říct jenom ,ano' a jeho naděje by byly v háji.On, kterej Peina málem dostal a zachránil vesnici, on teď má být bokem? Kdybych to přijala, asi by ho to zrušilo.A já to ani nechci, nesnáším odpovědnost ani papírování.Chci být volná jako doteď a ne zodpovídat za vesnici.Pak mi došlo, že mi to nabídli ze zoufalství.Když Listová nemá vůdce, je zranitelná.Moje vedení by je zaštítilo, už jen kvůli mé pověsti.Všichni, co stáli kolem se na mě dívali s nadějí v očích a jako by říkali ,Zachraň nás!' pak jsem se podívala na Yamata, který čekal odpověď.Ta veliká a slavná vesnice, nejsilnější ze všech teď byla v troskách.Všichni čekali, co řeknu, i moje parta a viseli mi očima na rtech.,,Pomoz nám."řekl Yamato a podal mi ruku.Cítila jsem se chladně, řekla jsem jediný, tichý slovo: ,,Ne."

Nikdo to nečekal, davem proběhl šum.,,Ne?"opakoval nevěřícně.Nepotvrdila jsem to, pokynula jsem ostatním, že odcházíme.,,Nemůžeš jen tak odejít!"rozčílil se radní.,,Já mám svoje problémy.Dokud je nevyřeším, nehodlám se o něčem podobným ani bavit."hlesla jsem a přešla k Narutovi, kterej byl ještě vyjukanější než dřív.,,Máš trochu času...využij ho k získání titulu."pošeptala jsem mu.Pak jsem se obrátila na Yamata.,,Díky za nabídku, dali jste mi možnost ji lehce odmítnout."řekla jsem zlomyslně a pokynula Ryukovi.S jeho pomocí jsme všichni rychle zmizeli, ale nikdo se nás ani nesnažil zastavit.Asi jsem je zklamala.Nikdo nečekal, že bych odmítla, ale zachovali se dost hloupě - neměli by ten titul každýmu nastrkovat na potkání.A já se ještě nehodlám usalašit na jednom místě, napřed najdu Peina!
Tímhle jsem si asi navěky odtrhla Konohu od srdce.A jestli ne vesnici, tak shinobi určitě.Ale půjdu dál!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama