
Part 11 - Shledání
Mezitím, co jsme čekali jsem seděla pod stromem a vymýšlela, jak to zaonačit, abych z toho vyšla v jednom kuse a s co nejmenším počtem bodných ran.Došla jsem k závěru, že jsem totálně v řiti a tudíž jsem se pořádně rozhlídla, abych si ještě užila života.Tentokrát umřu připravená.Nikomu bych to nepřiznala, ale musela jsem se hodně překonávat, abych sem šla i bez chakry.Vím, že umřu a i když mi smrt nenahání zase takovej strach, je mi úzko.Kolikrát jsem si už říkala, že kdybych byla mrtvá, mám klid.Ale teď, když se k tomu schyluje, přece jenom si uvědomuju, že bych chtěla ještě žít.Za mnou se ozvaly kroky.,,Sensei?"pípnul Takeru.,,Ano?"otočila jsem se.Postavil se přede mě a nervózně přešlapoval.,,Nechtěl jsem poslouchat, ale šel jsem náhodou kolem..."řekl zdráhavě.,,Povídej."vyzvala jsem ho.,,Slyšel jsem, jak s Vámi mluvil pan Sentarou a říkal, že pravděpodobně umřete.Je to pravda?"vyhrkl a hlas se mu trochu zachvěl.Zasmála jsem se, i když jsem měla žaludek snad až v krku.,,Pojď sem."podala jsem mu ruku.Ochotně se posadil vedle mě, objal mě kolem pasu a opřel se o mě.,,Nechci, aby jste zemřela, sensei."prozradil.,,Takeru, to patří k životu kunoichi.Je to volba každého z nás.Já jsem zvolila jít sem a bojovat s vámi a i když mě to bude stát život, stane se tak protože jsem byla ochotná ho obětovat.Dnes a denně umírají ninjové po celém světě a to je něco, co nezměníš."vysvětlila jsem mu.,,Ale Vy nemusíte.Když tam nepůjdete, nic se Vám nestane."namítal.,,Musíš se smířit s tím, že tu nikdo nebude věčně, Takeru.",,Tak jako rodiče?"obrátil se.Zaváhala jsem.,,Jo.Tak jako tvoji rodiče."řeknu nakonec.,,Ale já Vás nechci ztratit jako je."prohlásil.,,Když přijde na věc, těžko něco změníš."poučím ho.Přece do něj nebudu cpát kecy typu ,nic se nestane', když se něco může stát.Pak umřu a co si z těch keců vezme? Realita je tvrdá.,,Ale já to změním.Budu nejmocnějším ninjou co kdy žil.Dokážu, aby lidi neumírali."nafouknul se.To je nebezpečnej sen, ale těžko dosažitelnej.,,Tak na to musíš pilně trénovat."usměju se.,,Budu."slíbil.Mezi vojáky proběhla nějaká zpráva, až se ozvalo zavolání:,,Zvuční jdou!"
Takeru vyskočil a popadl meč.,,Klídek.Jdi ke svojí skupině.A během boje žádný hrdinství, jasný? Jestli se ti něco stane, tak si mě nepřej!"pohrozila jsem mu.Krátce se zasmál a zmizel mezi lidmi.V břiše mi bylo těžko, jako bych spolykala kamení a chtělo se mi utíkat.Tak je to tady, za chvíli se střetneme se Zvučnýma.Zezadu mi někdo položil ruku na rameno.Lekla jsem se a otočila se - stál tam Sentarou.,,Děsíš mě."vydechla jsem.,,Slyšel jsem, o čem jste mluvili.Yumi, ty nezemřeš."řekl.,,Tomu sám nevěříš."namítnu.Chvilku mlčel.,,Drž se blízko mě.Já si tě pohlídám."usmál se nakonec a zavolal na dva týpky.,,Budete ji hlídat, kdybych se musel vzdálit.Nebude mít ani škrábnutí."řekl jim.,,Jasný."přikývl jeden a usmál se na mě.,,Její bezpečnost si vezmu na starost já."ozval se Ryuk.,,Budu klidnější, když na ni dohlídneš."kývnul Sentarou.,,Hele, zase nejsem handicapovaná."bránila jsem se.Zasmáli se a Sentarou rozdal několik povelů.Podle původního plánu měl on a jeho skupina jít k bráně východní stranou.Já jsem měla vést skupinu co to obejde západně.Pak jsme se měli spojit.Hned jsme se vydali na cestu a jelikož Zvuční teprve dorazili, nic zvláštního se zatím nedělo.
Z brány zatím vybíhalo docela dost Listovejch naproti Zvučným.Přidala jsem se k pravýmu křídlu, zatímco Sentarova skupina mi zmizela na druhé straně.Narazila jsem na Yamata.,,Už jsme mysleli, že nepřijdeš!"zavolal v běhu a zařadil se vedle mě.,,To si přece nenechám ujít."ušklíbnu se.,,Dávej pozor aby ses neocitla moc blízko u hradeb, Danzo je nahoře a dívá se."poradil mi.,,Udatný to Hokage - kouká se."řeknu ironicky.,,To ano."připustil a zasmál se.Proti nám se objevilo několik postav a každá z nich hodila několik kunaiů.Vyhýbání se mi vždycky šlo, to jsem jakž takž zvládla i bez chakry, ale několik ninjů v první řadě to odneslo.,,Předvedeš nám nějaké svoje pověstné chakrové techniky?"zajímalo Yamata.Uslyšela jsem Sentarovo znamení odkudsi z druhé strany hloučku.,,Dneska asi ne."odvětila jsem krátce a zavelela svojí skupině aby mě následovali.Prodrala jsem se utíkajícím hloučkem skoro až k Sentarovi, jenomže v té chvíli jsme se střetli se zvučnejma.Musela jsem uskočit zpátky, aby mě nával nesrazil a hned jsem se vyhnula jedné ráně, co na mě kdosi vedl.Ryuk ho strhl na sebe.Zaútočil na mě ale další.Vytáhla jsem meč a nastavila ho úderu.Ohnal se po mě, takže jsem musela o krok ustoupit, čímž jsem si trochu rozhodila rovnováhu a on toho využil.Dal mi ránu a já se zase proletěla.Proč mě vždycky každej praští tak, abych přistála o kus dál? Já to vůbec nechápu, tak přece máme nějakou gravitaci!Za mnou se objevil další, proto jsem se otočila tak, abych každýho z nepřátel měla po jednom boku a couvla jsem, abych se přitiskla zádama na strom.No ale stejně, sice mám krytý záda, ale dva bez chakry prostě nedám.,,Sentarou!"zahalekala jsem a snažila se, aby se to přeneslo přes ty řvoucí davy.Viděla jsem, jak se ke mě prodírá, ale to už mezitím ti dva vyskočili - nečekali teda moc dlouho.No, proč by taky měli.
,,Raikiri!"ozvalo se a já musela zavřít oči před náhlým ostrým světlem.Ozvala se rána a výkřiky a vzápětí mě někdo chytil kolem ramen.Byl to Sentarou.,,Říkal jsem ti, ať sem bez chakry nechodíš."pokáral mě, jako by jsme snad před chvíli skončili v rozhovoru o mojí účasti tady.Já ho ale neposlouchala a vytřeštěně jsem koukala na svého zachránce.I Sentarou se zarazil a podíval se na něj.Stál zády k nám, ale to háro bylo jediný v celé Listové, poznala bych ho snad i v noci beze světel.,,Kakashi!"vykřikla jsem a hrklo ve mě tak, že mě Sentarou musel přidržet abych sebou nešvihla.Otočil se a i když měl jako obvykle zakrytou tvář bylo vidět, že se usmál.,,Kakashi!"zopakovala jsem a vystřelila jako vlaštovka.Okamžitě jsem se mu ovinula kolem krku a závislácky nasála tu vůni, po které se mi tak dlouho stýskalo.Cítila jsem, že se celá třesu a hlavně že se mi podlamujou kolena.Taky si toho všimnul a podepřel mě.,,Myslela jsem....že seš mrtvej! Kiba to říkal.....vrátila jsem se sem...kvůli tobě zabít Peina, nevěděla jsem, jak je to doopravdy......!"vzlykala jsem.,,Kiba ti podal urychlenou zprávu zprostřed boje.To jsem ještě byl mrtvý."odpověděl.,,Ten hlas....jsi to ty...fakt ty!"stiskla jsem ho.,,Kdo jiný?"zasmál se.,,Nerad ruším, ale kolem se bojuje."ozval se Sentarou.,,Ježiš...no jo."probrala jsem se a pustila Kakashiho.Obrátila jsem se na Sentara a bůh ví proč, překvapilo mě, že se díval na Kakashiho.,,Jdeme?"řekla jsem.Odtrhli od sebe oči.,,Ale jo.Jenže ty půjdeš stranou."rozhodl Kakashi.,,Někoho seženu aby tě doprovodil."souhlasil Sentarou.,,Ale já se nechci jen dívat!"odporuju.,,Nezvládáš to bez chakry, musíš si to přiznat."pokrčil Sentarou rameny.,,Má pravdu.Potom tě někde najdeme.Že?"podíval se na něj Kakashi.,,Jistě."Sentarou mu znovu upřeně hleděl do očí.Mám pocit, že ve vzduchu něco visí.Radši se fakt zdejchnu.,,Orochimara necháte mě."pípla jsem ještě.Oba přikývli a to už se mě ujala Yamaichi, aby mě odvedla stranou.Zmizeli mi z očí, když se vrhli do boje.
,,Nemůžu tomu uvěřit, on fakt žije!"zopakovala jsem už asi po sté, celá úplně pryč z předchozích deseti minut.,,Nedokážu si představit, jak šťastná musíš být."usmála se Yamaichi.,,To asi nikdo.Ale něco mi tu radost trochu kazí, aniž bych sama věděla, co to je."přiznám.,,Že by náš Kage?"usmála se úsměvem typu ,já to vím'.Sentarou?Že by? Měla bych nad tím asi popřemýšlet.,,Je to možný, ale nevím ani pořádně jak nebo proč."kývnu po chvíli.,,Nebuďte hloupá, kolik holek by strašně chtělo kluka a žádnej do nich nejde a o Vás mají zájem hned dva!"rozvášnila se.,,Nemusíš mi vykat, jsem Yumi."usmála jsem se.,,Dobře...Yumi."řekla.,,Jenomže problém je, že..."odmlčela jsem se.,,Nechceš pana Sentara?"zjihla.,,Ne, to ne."zavrtím hlavou.,,Tak toho důchodce?"hádala dál.,,On není starej, ty vlasy jsou přírodní."rozesměju se.,,Pardon.Tak kterýho chceš?"dorážela.,,No...právě, že asi oba."vyklopím to.,,Obávám se, že to nepůjde.Což o to, myslím, že dva by jsi zvládla, ale oni by to asi moc nezvládali."podotkne a zasměje se tomu.,,No právě.Chtěla jsem být s Kakashim, ale nedokážu si představit, jak opouštím Sentara.Ale dyž si představím, že jdu s ním, nedovedu si představit, že kvůli němu nechávám Kakashiho."zkusím to vyložit.,,Samý představy.Tak jakýho vezmeš?"zajímalo ji.,,Ještě nevím, jestli mě má Kakashi pořád rád."hlesnu.,,Musel by bejt slepej aby neměl."rozesmála se.I když rozhovor nic moc, trochu jsem pookřála.Něco mi ale říkalo: ,Budeš si muset vybrat'.
Za dvě hodiny se objevil Sentarou a s úsměvem mi řekl, že se podařilo odrazit první vlnu.Jen jeden z našich vojáků byl raněnej, jinak to všichni přestáli a to prej díky skvělým chakrovým technikám, který Listoví dokonce obdivovali.Stahovali se teď k hradbám a tak pro mě přišel, aby mě tam odvedl.,,Ale já k hradbám nemůžu, kvůli Danzovi."připomenu.,,Danzo je v kanceláři, nebavil ho boj.A v tom zmatku by tě stejně neviděl."řekl Kakashi, který se tu náhle objevil.Znovu jsem měla pocit, jako by na sebe ti dva hleděli a rozbolela mě z toho hlava.,,Připadám si jako mezi mlýnskýma kamenama."špitla Yamaichi.,,Co teprve já."odvětila jsem zničeně.,,Jdeme."rozhodl Sentarou a chytil mě za paži.Společně jsme se vydali k bráně.,,Mám strach, že mě zatknou, jsem hledaná."hlesnu.,,To by byl divnej pořádek, kdyby jsi nemohla domů."prohlásil Kakashi.,,Ona už teď bydlí jinde."pousmál se Sentarou.,,Ale ne, domov má tady.Že, Yumi?"obrátil se na mě Hatake.,,No comment, bolí mě hlava."pípla jsem nešťastně a dál jsem předstírala, jako že se na sebe vůbec nedívají.
Druhá vlna útoku přišla za chvíli a v jejím čele stál Orochimaru.A vedle něj jedna známá osoba.,,Vosa!"vykřikla jsem a naklonila se přes hradbu tak, že kdyby mě Ryuk nechytil za pas, slítla bych dolů.,,To je Vosa vidíte?!"halekala jsem.,,Jde proti nám, zmije jedna!"sykl Brody.,,Orochimaru....já ho zmasím!"vrčela jsem.,,Klídek kiki, nemáš chakru."klidnil mě Tokage.Zvuční už přiběhli pod hradby a utíkali po nich nahoru.,,Jdi stranou."řekli Sentarou s Kakashim zároveň a znovu se kvůli tomu propalovali pohledem.,,Když myslíte."hlesla jsem a radši je neřešila - bylo mi z toho nevolno.Ucouvla jsem a poodešla pár matrů stranou k žebříku, když se proti mě zvedl obrovskej had.Zasyčel, až mi vlasy zavlály a nalehl celým svým monstrózním tělem na hradbu.Ta nápor nevydržela a prolomila se.A jelikož jsem stála na šikovným místě, půda se mi rozdrolila pod nohama a já padala dolů.,,Yumi!"vykřikl Brody a Sentarou mě zkoušel chytit, ale had odrazil jak jeho, tak Kakashiho.Pádu se zabránit nedalo.






















