close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Chakura no mori 2

14. srpna 2009 v 12:53 | Rin-chan |  Deníček2: Les chakry
Part 2 - Rychle pryč

V noci mě něco probudilo - posadila jsem se a otevřela oči.Všichni spali a kolem nebyla ani stopa po nepříteli.Když jsem se ale podívala k nohám, plazil se mi po nich had.Byla to kobra.Otřásla jsem se odporem, vzala nůž a usekla mu hlavu.Myslela jsem, že je po něm, ale ukázalo se že to, co jsem zabila byla obyčejná užovka.Rozhlížela jsem se, ale nikde jsem hada neviděla.Náhle se mi ozvalo za zády hlasité syčení.Kobra se objevila za mnou ve chvíli, kdy jsem to nečekala.Otočila jsem se a chtěla ji zabít, ale nešlo to.Nedosáhla jsem na ni.Jako by se mi vysmívala.,,Orochimaru!"vykřikla jsem, aniž bych si uvědomila proč.,,Pojď sem ty srabe!"

,,Ségra!"zatřásl se mnou Brody a schytal jednu do čumáku.Automaticky jsem vystřelila pěst a domluvila jí schůzku s jeho levou tváří.,,Co magoříš?"vyjekl a třel si poškozené místo.,,Co se mnou třepeš, jsem snad rumbakoule?!"oplatila jsem mu to, když jsem se vzpamatovala.,,Měla jsi sen?"uhodl Sentarou.,,Jo."hlesla jsem.,,Myslela jsem, že sny přestanou, když zabiju Orochimara, ale ony se vrací.",,A co se ti zdálo?"zajímalo Vosu.Stručně jsem jim to vyložila a doplnila, že se jistě jedná o nějakou kravinu.,,Jsi úchyl."usoudil Brody a přívětivě zamrkal.,,A ty kastrovanej, jestli se nebudeš chovat slušně."upozornila jsem ho.Jelikož jsem známý kastrátor, raději zmlkl a odebral se za blízký strom.Nechala jsem to být, ale mít chakru, už je sterilní.Musím ji dostat zpátky (pochopitelně pro mnohem vznešenější účely, než jsou Brodyho koule =D).

Odpoledne jsme dorazili do blízké vesnice, kde, jak jsme předpokládali, nás nikdo nezná.Byla to jenom malinká čtvrť mezi lesem a polem, která neměla snad ani policejní jednotku.Lidi nás přivítali úplně normálně a bez problémů jsme se ubytovali v jedné menší ubytovně na okraji, která byla jediným veřejným ubytováním tady.Bydleli jsme po dvou - Já s Vosou, Sentarou s Ryukem a Tokage s Brodym.Jelikož Vosa okamžitě odešla za Ryukem a vystrnadila Sentara z pokoje, ukázal se u mě.,,Vosa jedna nemravná."utrousila jsem hned, když jsem mu otevřela.,,Má hroší kůži."souhlasil a složil se na její postel.Se zájmem vzal svitek, který ležel na nočním stolku a důležitě se do něj podíval.,,Vždyť neumíš číst."připomněla jsem mu.,,Umím."nafoukl se.,,Proč to teda máš vzhůru nohama?"zasmála jsem se.,,Čekal jsem, jestli to poznáš."objasnil mi to a otočil papír o sto osumdesát.,,Kecale.Teď to máš vzhůru nohama."setřela jsem ho.Zrdunul.,,Potvoro."prsknul jedovatě a uraženě to položil.Musela jsem se začít smát - ne, že bych ho chtěla urazit =D.,,Dej to sem."vydechla jsem pobaveně a znovu to rozvinula.Jasně, že to bylo japonsky.Sice umím líp psát jazykem, se kterým mě vychovávali, ale pravidla japonštiny snad zvládnu, ne?
,,Takže, čteš to zprava doleva, vocamcaď, pocamcaď."ukázala jsem mu.,,To si ještě pamatuju."brouknul.,,Tohle je psaný v hiraganě.Každej z těch znaků znamená hlásku nebo písmenko."vzala jsem papír a napsala na něj jeho jméno.Když už nic, měl by se umět aspoň podepsat!

Učil se rychle. Už skoro zvládal napsat jednoduší větu, když dovnitř vtrhla Vosa.,,Máme problém."řekla.,,Velkej?"opáčila jsem, docela klidně - ani ona nezmatkovala.V tu chvíli se prudce sklonila a do dveří, asi pět centimetrů nad ní se zabodl obrovskej shuriken.Zůstali jsme na to vytřeštěně zírat, ona se narovnala a znuděně si zbraň přeměřila.Pak koukla na mě:,,Ani ne."pokrčila rameny.,,Ani ne? Kdo to je?" zeptala jsem se a smotala svitek.,,Já ti ani nevím....nějací Oinini? Nebo Nukenin? Hele, mám v tom fakt zmatek..."brblala.,,Nevypadáš moc rozrušeně."podotkla jsem.,,Šak co, přinejhorším umřu, ne?"usmála se.Do pokoje vpadnul Brody a akorát mu zarůstala obrovská díra, kterou měl v břiše.,,Ségra, ne, že bych tě chtěl strašit, ale jestli nemáš chakru, měla bys zdrhat."poradil mi a vytáhl si ze zad kunai.,,Fuj, čuně."řekla jsem znechuceně.,,To si to tam mám nechat?!"vyjel.,,V mé přítomnosti ano."odvětím.,,Tak dost keců.Kdo to je, Brody?"zasáhl Sentarou.,,Myslím, že nějaká pozůstalá jednotka po Orochimarovi - jsou to Zvuční."odpověděl.,,Ale jak by nás tady našli?"nechápu.,,Nechceš to vyřešit až venku? Senterou, dostaň ji odtud!"obrátil se Brody na kolegu.,,Jdete se mnou - buď tu zůstanem všichni, nebo nikdo."nesouhlasila jsem.,,Přijdeme za tebou."řekl Ryuk, kterej náhle vystoupil ze zdi s Tokagem na zádech a nějakým cizím klukem, kterýho držel pod paží.,,Přišli pro tebe, protože se na tebe ptali.Vezmi Tokageho, je zraněnej."podal mi ho.,,A ten kluk?"ukázala jsem na dítě - mohlo mu být tak deset.,,Nevím, utíkal před Zvučnýma, tak jsem ho vzal s sebou."vysvětlil.,,Kudy se odtud dostaneme? Je tu někde zadní východ?"zeptala jsem se.,,Ten ti bude k ničemu, jsme obklíčení."upozornil Brody.,,Tak proč mě navádíte k útěku?!"vybuchla jsem.,,Je tady tajná chodba ze sklepa."ozval se nesměle ten cizí kluk.Podívala jsem se na něj.,,Zavedeš nás tam?"zeptal se Sentarou.Přikývl a někam se rozběhl.Šli jsme za ním.

Měl pravdu - pod schodama do sklepa byly menší železný dvířka.,,Tudy."ukázal.,,Tak jděte, zdržíme je a půjdeme za váma."řekl Sentarou.,,Mám nahoře rodiče a sestru!"vydechl kluk.,,Nemůžu je tady nechat.",,Najdem je.Bežte ven, protože jestli vás Zvuční najdou, zabijou vás."řekl Sentarou a zavřel za náma dvířka.Bezva - tma jak v řiti, Tokage na zádech a cizí děcko na starost - kdybych měla chakru, mohla jsem teď být nahoře a bojovat! Takhle se schovávám jako krysa.,,Jak se jmenuješ?"zeptala jsem se.,,Takeru."odpověděl.Z jeho hlasu byl cítit strach a napětí.,,Takeru....víš, kam to vede? Ukážeš mi cestu?"hlesnu.,,Jistě....tudy!"špitnul.Slyšela jsem, že mě minul a pak mě chytil za paži.Kamsi mě vedl.,,Jak o té chodbě víš?"zajímalo mě.,,Rodičům tenhle hotel patří.Hrávám si tu."přiznal.Šli jsme zhruba deset minut, než s vrznutím otevřel jakejsi poklop a po malým žebříku vylezl ven.Když jsem se vyškrábala za ním a rozhlídla se poznala jsem, že jsme asi půl kilometru za vesnicí.Položila jsem Tokageho na trávník a posadila se vedle něj.,,Počkáme na ostatní."řekla jsem mu.Přikývnul a posadil se kousek ode mě.Až teď jsem si ho mohla pozorně prohlídnout.Měl černý vlasy i oči, trochu pihatej.,,Není to poprvé, co ninjové ze Zvučné zaútočili."postěžoval si.,,Vy jste taky ninjové?",,Jo.Ze Země Ohně."odpověděla jsem.Přikývl a znovu se podíval na vesnici.Z pár domů se vyvalil hustej dým a objevily se plameny.Mimo jiný i z hotelu.Vyskočil a chtěl se tam rozběhnout, ale já ho zastavila.,,Moji rodiče!"křiknul.,,Ostatní je přivedou.Kdybys tam teď utíkal, nikomu bys nepomohl a zabili by tě."řekla jsem.Chvíli stál a zatínal pěsti, ale pak se přece jen zase posadil.Už se stmívalo a zanedlouho byla skoro úplná tma.Z vesnice sem zářilo světlo ohně, který trochu plašilo soumrak.Dostala jsem strach, aby se odtamtud všichni dostali.Asi je to sobecký a trochu hnusný, ale hlavně, aby se odtamtud dostali ti moji.

Ani ne za hodinu se poklop v zemi znovu nadzvedl a vyskočil z něj Brody.,,Ségra, jsi OK?"zeptal se a podal ruku nějaké holce, aby jí pomohl nahoru.,,Já jo, a co vy?"zajímalo mě.,,Jsme v pohodě.A skoro všechny jsme dostali ven."odvětil a už pomáhal nahoru dalšímu.,,A co moji rodiče?!"vykřikl nedočkavě Takeru a hypnotizoval ho temnýma očima.,,Nevím."odpověděl v rychlosti Brody.,,Tohle jsou všichni, koho se nám podařilo zachránit."řekl.Nakonec se z podzemí vynořilo asi třicet lidí, na konci Vosa se Sentarem a Ryukem.Ryuk držel malý děcko, asi rok starý.,,Tsubaki!"vykřikl Takeru a vrhl se k němu.,,Je to moje sestra."vysvětlil a vzal si od Ryuka dítě.Rozhlížel se, ale v očích měl zklamání.,,Moji rodiče...kde jsou?"zeptal se prázdně.,,Promiň, nestihli jsme to..."odmlčela se Vosa.Myslím, že plakal, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.Všichni jsme mysleli, že jsme za vodou - že teď zmizíme v lese a Zvuční ostrouhaj, ale to byl omyl.Ve chvíli, kdy jsme chtěli utýct do lesa se objevila nová komplikace.Několik holek vykřiklo a když jsem se tam podívala..........










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama