
Part 3 - Život na ostří kunaie
Když jsem se podívala k lesu, nasucho jsem polkla.I když jsme opustili vesnici, byli jsme obklíčení celou jednotkou zvučnejch.,,Dovolte mi vyjádřit se: Doprdele!"zaklel Brody.,,Co tady řiťuješ, tebe zabít nemůžou."napomenul ho Sentarou.,,Co teď?"obrátila se na mě Vosa.Nějaká holka od zvučnejch postoupila dopředu.Její šaty se lišily od fádní uniformy zvučňáků - pochopila jsem, že je asi vede.,,Vám všem co jste tady se dostane veliké cti! Jsme tu, abychom vás přivedli k ardmádě Zvučné vesnice!"oznámila.Davem zachráněných vesničanů se ozval šum.Holka se otočila ke zvučnejm a řekla:,,Svažte je, děcka zabijte - nepotřebujem je."Naštvalo mě to.,,Řiká kdo?"prskla jsem.Borka se na mě podívala a zamračila se.,,Aoi tenshi...tebe jsme hledali.Splácli jsme dneska dvě mouchy jednou ranou - vojáky i tebe."ušklíbla se.,,Nekecej kraviny a představ se.To jsi hluchá, nebo nemáš vychování? Ptala jsem se kdo seš."zavrčela jsem, už totálně bez nálady.Na chvíli se zarazila, ale hned se zase zatvářila jako že ,machr'.,,Moje jméno je Okia.Jsem dozorkyní v Orochimarově západní věznici."řekla.,,Pěkný.A co hodláš dělat s těma lidma?"ukázala jsem na vesničany.,,Stanou se součástí Zvučné armády.Dáme jim sílu, kterou jinde nezískají.Budou mít vysoký plat..."mluvila spíš už k nim.,,Vysokej plat za to, že si z nich budete dělat třeba i žehlicí prkna?"přerušila jsem ji.,,To už není tvoje věc."odvětila.,,Ale je.Nenechám vás zotročit další vesnici."prskla jsem.,,A co chceš dělat? Hodláš mě zastavit?"zasmála se.,,Proč ne?"vybafla jsem v afektu.Pak jsem si uvědomila, že nemám chakru.Usmála se.,,Fajn.Ty a já.Když vyhraješ, dáme vám dvě hodiny na útěk.Když vyhraju já, jdou s námi."navrhla.Asi mám přece jen trochu respekt, když na to jde takhle: Normálně by se se mnou přece nebavila - ale asi má strach, že kdyby je jen tak zkusila odvýst, zaútočila bych na ni.A ona neví, že jsem bez chakry.
,,Bezva.Bude to boj v taijutsu, absolutně bez chakry."kula jsem železo, dokud bylo žhavý.Vrhla na mě podezíravej pohled.,,Bylo by to nespravedlivý, když mám větší kontrolu.Takhle to bude čistě o umění shinobiho - uvidíme, kdo je silnější."řekla jsem, abych zazdila její obavy.Usmála se.,,Fajn.Jako zbraně chci kunaie.Ta z nás, která už nebude schopná pokračovat prohrála."diktovala si.Kývla jsem.Lidi se rozestoupili a uvořili tak kruh asi pět krát pět metrů.Odzbrojila jsem se a sundala si těžký, cestovní plášť.Jediný, co jsem si nechala byl kunai.,,Nedělala bych to.Víš, že v taijutsu pokulháváš."hlesla Vosa.,,Přece je nenechám zajmout vesničany a zabít ty děti?"namítla jsem.,,Anita má pravdu - v taijutsu máš trochu mezery a tohle není naše věc."přidal se Ryuk.,,Hej nebuďte srabi.Když už tu jsme, tak jim zabráníme, ne? Čeho se bojíte? Nejvíc, co můžete ztratit je jen váš život - a ten já klidně v sázku dám.Musela bych si pak vyčítat, že jsem tady utekla a hrnu se na Peina.Nemůžu jít hned na velkou rybu, musím pěkně popořádku."ušklíbla jsem se a vytáhla kunai.Už nic nenamítali, takže jsem se otočila a došla do středu kruhu.
Okia už tam stála a zkoumavě si mě měřila.Navenek jsem se tvářila sebevědomě, ale uvnitř jsem měla sto chutí utýct.Jsem fakt takovej magor, že se bez chakry postavím Orochimarově kunoichi, která je určitě silná, když ji jmenoval do čela věznice? Očividně ano, protože jsem ji ještě ke všemu vyzvala, ať začne.Nenechala se prosit.
Odrazila se a prudce vyběhla.Myslela jsem, že zaútočí přímo, ale snažila se mě oběhnout.Asi čekala, že se vydám na stejnej směr jako ona, abych se jí vyhnula, ale udělala jsem pravej opak.Vyrazila jsem přímo proti ní a naznačila úder na krk.Zkřížila ruce do obrany a kunaiem se rozmáchla proti mě - v tu samou chvíli jsem si dřepla a jednu nohu vystřelila proti ní, abych jí podrazila nohy.Všimla si toho a stihla vyskočit.To jsem ale čekala, přeskočila jsem na ruku, prohla se v zádech a kopla ji.Vyblokovala to, ale stejně ji můj kop odrazil a ona o pár kroků ucouvla.Nechtěla jsem jí dát chvilku, aby se vzpamatovala, proto jsem šla proti ní a kunaiem ji zkoušela zasáhnout.Uhýbala mu dozadu a když jsem se výrazněji rozmáchla, předklonila se.Ostří mýho kunaie jí zavadilo o konečky vlasů, který uřízlo.Obě jsme zůstaly stát a vydýchávaly se.Mezitím její vlasy ve větru pomalu padaly k zemi.,,Víš jak dlouho ty vlasy rostly?"zabručela.,,Měla jsi roztřepený konečky."usmála jsem se.,,V tom případě díky za péči."ušklíbla se.Vlasy dopadly na zem a to jako by pro ni byl výstřel ke startu.Až doteď jsem si myslela, že je na tom s taijutsu stejně jako já, ale teď mi ukázala, že není velitelkou pro nic za nic.Teď jsem zase ustupovala dozadu já a některý její rány jsem vyblokovala jen tak tak.Konečně jsem to nestihla a ztratila jsem rovnováhu - využila toho a jedním plynulým pohybem se mi na tváři objevil šrám.Uskočila jsem, abych se vydýchala, a přitom jsem si z tváře utřela krev.,,Myslela jsem si, že budeš lepší."usmála se.,,Mohla bych říct totéž.Ale učili mě nelhat - jsi přesně tak průměrná, jak vypadáš."řekla jsem, co nejprovokativnějším tónem.Díky téhle hlášce jsem se připravila o pár vteřin odpočinku, jelikož se na mě znovu rozběhla.
Utržila jsem ještě pár šrámů, každopádně ona taky.Chvíli se zdálo, že vyhraju, protože ležela na zádech, já jsem ji přišlápla a dala jí pod krk kunai, ale nevyšlo to.Měla fyzickou výhodu - byla o hodně větší a taky asi těžší a navíc, ona byla cvičená od malička a byla už žena, kdežto já v porovnání s ní malá holka, co drží nůž teprve krátkou chvíli.Sahala jsem jí asi po prsa, proto jsem ji teď neudržela.Ale zase jsem měla výhodu, že mě můj vzrůst stavěl do obratnější role.Dostala jsem pěstí do nosu, až jsem zamrkala a vzápětí mě odhodila až na kraj kruhu, takže lidi museli uskočit, abych je nesmetla.Byla u mě znovu a naplno mě kopla do břicha, že jsem skoro až cítila, jak mi žaludek vyjel o kousek výš a zase spadl.Potlačila jsem pocit zvracení a ohnala se po ní, ale ona mě kopla znovu.Chtěla jsem vstát, ale jakmile jsem si klekla, praštila mě znovu a já zase upadla.Takhle to chvíli šlo, až mě odhodila zase na druhou stranu.Divím se, že jsem nevyplivla ani jeden zub, byl to fakt nářez.Cítila jsem hněv a pořád si opakovala, že kdybych měla chakru, tak si ta koza ani nevrzne.Napadlo mě zkusit kunai hodit.Když ho vyblokuje nebo uhne, jsem v háji.Když zasáhnu, mám vítězství skoro v kapse.Je to velkej risk, ale teď už je ze mě stejně jenom fackovací panenka, tak co.
Ve chvíli, kdy se mi zdálo, že nedává pozor jsem se napřáhla a hodila.Už už to vypadalo, že trefím, ale ona ho na poslední chvíli viděla.Prudce sehla hlavu a jediný, čeho jsem docílila bylo, že jí to zase ufiklo kousek ,paruky'.Teď to bylo slušně říkajíc totálně v řiti.Couvala jsem, protože ona šla ke mě a uslyšela jsem za zády nějakej šramot - lidi ustupovali.Jasně, že jí dělají místo, aby mě zakillovala.Co jinýho? Ona jim nabídla sílu a peníze a já? Jenom svobodu, se kterou se spojuje další bída.Nebo si to možná vyložili tak, že budou muset sloužit mě.Ať tak, či onak, tady jsem končila.Hodila po mě nůž a já uhnula, ale stejně jsem byla moc zmlácená na to, abych se bila dál.Když jsem ale ucouvla asi o půl metru, málem mi spadla čelist.Vedle mě byly v zemi zabodnutý tři kunaie, jenom je chytit a zvednout.Užasle jsem se ohlídla, jestli za mnou nestojí někdo z mých, ale byli tam jenom vesničani.To oni mi dali kunaie - vyložila jsem si to tak, že mi fandí.Jí nikdo nůž nepodal a taky je za to počastovala pěkně nemilým pohledem.Zvedla jsem jeden z kunaiů a vítězoslavně se usmála.Udělala blbost ze zoufalství - zaútočila na mě.
Tak nějak jsem to čekala a bez problémů jsem jí kunai vrazila do ramene.Nekryla se, proto to slízla naplno.Zastavila a vydala bolestnej vzdech.Musela jsem jí zabránit, aby mohla pokračovat, proto jsem nožem zakroutila a srazila ji na kolena.Chytila jeden z kunaiů, co byl zabodlej vedle mě a chtěla se bránit, ale teď bylo zase na mě, abych byla agresivní.A já ji nehodlala pustit jen tak bez újmy.Taky jsem si do ní pořádně kopla a když jsem s ní skončila, zůstala jen tak ležet.Vydechla jsem a odhodila nůž - boj byl u konce.Aspoň jsem si to myslela.Jakmile jsem se otočila zády, ozvalo se několik výkřiků a do zad se mi zaseklo něco ostrýho.Otočila jsem se a praštila ji, ale kunai mi zůstal trčet z lopatky.I v tom zmatku jsem poznala, že se trefila do kosti a kousek jí zřejmě uštípla.Upadla jsem na břicho, ale snažila jsem se vstát.Levá ruka mě neposlouchala, asi mi tím bodnutím ochromila svaly.Ona spadla vedle mě.Řekla jsem si, že musím vyhrát a i když mě to bolelo, donutila jsem se vstát.Viděla to a pohnula se taky, ale přiklekla jsem jí záda než to stihla.Teď nemohla využít vzrůstové převahy, protože byla zraněná.,,Necháš ty lidi na pokoji."řekla jsem a překvapilo mě, jak mám unavenej hlas.,,Dvě hodiny na útěk.Pak vás dostihneme."zachrčela a doplnila to vykašláním trochy krve.,,Žádný dvě hodiny.Vzdáš se jich úplně."sykla jsem.,,Ne."odmítala.Dostala jsem zlost (možná na tom měl podíl i kunai, co mi trčel ze zad =D).,,V tom případě budeš invalida.Nezabiju tě, ale nedělá mi problém tě zmrzačit!"vyhrožovala jsem.,,Ty? Posluž si."řekla výsměšně.To neměla dělat.,,Jak chceš."odtušila jsem a krátce jí trhla hlavou směrem nahoru, přičemž jsem jí kolenem přimáčkla páteř.Ozvalo se zaskřípění, při kterým se mi zvedl žaludek.Ona zaječela.Pustila jsem ji a vstala.Křičela pořád dál a snažila se vstát, ale bez výsledku - jak poškodit míchu mě Tsunade naučila dobře.Varovala jsem ji - kdyby jim dala pokoj, mohla být v pořádku.Takhle skončí na vozíku.A je na ní, jestli ten život bude žít, nebo ho ukončí.
Obrátila jsem se ke zvučnejm.,,Ještě někdo?!"křikla jsem.I když jsem byla zmlácená a docela vážně poraněná, asi jsem vzbuzovala respekt, nikdo se nepřihlásil.Když jsem se vzdálila, sebrali Okiu a zmizeli.Vesničani mi provolávali slávu, ale já měla starost jenom o svoje modřiny.Sáhla jsem si na žebra a sykla jsem bolestí.Ryuk mi opatrně vytáhl nůž a začal s ošetřováním....






















