close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Chakura no mori 4

14. srpna 2009 v 12:56 | Rin-chan |  Deníček2: Les chakry
Part 4 - Nové zítřky

V noci jsem nevěděla, jak se uložit, abych nebyla jak na kamení.Když jsem si lehla na bok, tlačily mě žebra, který hrály snad všema barvama duhy.Na zádech jsem měla bodnou ránu a navíc kousek odštípnuté kosti, kterej byl sice venku ale i tak dělal paseku v době své nepřítomnosti.Zbývalo mi břicho - to, ač taky nakopnuté, bolelo nejmíň.Jenže zkuste si ležet celou noc na břichu jak vyvrženej vorvaň.Za chvíli jsem si připadala jako rejnok, a jelikož změna polohy nebyla proveditelná, vstala jsem, a šla se projít okolo tábořiště.o mimochodem nečekaně vzrostlo.Když jsem se po souboji s Okiou dávala dohromady, řekla jsem vesničanům, že můžou odejít.Že jsou volní a Orochimarovi vojáci na ně nemůžou.Jenomže oni nechtěli.Tvrdili, že jejich domovy shořely a teď není nikde bezpečí.Do jednoho mi přísahali věrnost, pokud je povedu a ochráním, protože oni mezi sebou shinobi nemají.Když jsem si tak v duchu přehrávala události včerejška (už bylo něco po půlnoci), nedávala jsem pozor na cestu a do čehosi jsem vrazila.Modřiny se bolestivě ozvaly a do tmy se rozlehl můj přidušený výkřik.

,,Do prdele, blbej strom!"sykla jsem bolestně.Jenomže ten strom mě kupodivu chytil, abych ještě nevzala pochopa na zadek a promluvil.,,Jo tak za strom mě ještě nikdo nepovažoval.",,Ryuku?"vydechla jsem, když jsem poznala jeho hlas.,,Aoi?"napodobil mě změněným hlasem.Rozesmálo mě to.,,Ryuku, ty jsi udělal vtip."oznámila jsem mu.,,To se ti zdálo."ujistil mě.,,Co tady děláš?"zajímalo mě.Mezitím už jsem zase našla ztracenou rovnováhu.,,Já mám hlídku.Ale nevím nic o tom, že bys ji měla se mnou."nenápadně narážel na to, že nespím - narozdíl od Brodyho, kterej pouští sliny do jehličí.Prase jedno, to neumí spát se zavřenou pusou?!
,,Nemůžu spát, všechno mě tlačí.Klidně tě vystřídám."navrhla jsem.,,A víš, že to by jsi mohla? Anita chtěla, abych přišel za ní k vodopádu, až tady skončím."přiznal a trochu se začervenal.,,Je mi to jasný.Jdi, já to tady ohlídám."zasmála jsem se.,,Díky.Někoho ti sem pošlu, ať nejsi sama."slíbil.,,To není třeba."usmála jsem se, ale jeho světlá hlava už mi zmizela mezi stromy.Dala jsem se do pomalýho obcházení a při tom si mrmlala slova nějaký písničky.Myslím, že to byli Linkin park, Numb.


Když jsem šla druhý kolo, málem jsem v té tmě zakopla o někoho, kdo seděl na pařezu.,,Ahoj."zašeptal a vstal, takže mi rázem zaclonil oblohu.Mohlo mi dojít, že mi Ryuk pošle zrovna Sentara.,,Snad tě Ryuk nevzbudil."usmála jsem se.,,Nespal jsem.Poslední dobou nespím vůbec."přiznal a přehodil přese mě deku.,,Myslel jsem, že ti bude zima."řekl, jako by se ospravedlňoval.,,Díky.Ty fakt myslíš na všechno."odvětila jsem.,,Nedivím se, že nespíš.Seš jak duha."ušklíbl se.,,Myslíš křivá a průsvitná?"obrátila jsem to.,,Barevná."usadil mě.,,Jo, to je moje specialita.Podržíš se mnou hlídku?"usmála jsem se.,,Proto jsem tady, ne?"odpověděl a společně jsme začli další kolečko kolem tábora.

Rozebírali jsme včerejšek.Došlo totiž k pár nečekaným zvratům.Tím, že se vesničani rozhodli, že chtějí zůstat se mnou mě donutili uvažovat o více věcech.Nemůžu s sebou vláčet takovej mrak vojáků.Kdyby je někdo vycvičil aspoň trochu v umění shinobi, byla by to dobrá síla, ale ne na cestu.Párkrát mě napadlo se prostě sebrat a utýct, ale to bych si asi vyčítala.Sentarou taky říkal, že by to asi nebylo správný řešení.,,Měli by jsme najít nějaké místo, kde by mohli zůstat.A kam by jsme se my mohli vracet."usoudil.,,Vlastní loupežnickou noru."zasmála jsem se.,,Ne.Vlastní vesnici."uvažoval.,,Cože? Kdes na tom byl? Ou máj gád, neplácej kraviny."klidnila jsem jeho horlivost.Mozek je pochopitelně třeba, ale on už to s těma nápadama přehání.,,To není kravina, uvažuj."pokáral mě.,,I kdyby se to nějakým způsobem povedlo, zabralo by to až moc času."nedám se.,,Ale užitečného času."oplatí mi to.,,A kdo by tomu velel? Ty?"dorážela jsem.Podíval se na mě pohledem typu ,no to je snad jasný, že ty' a já se zarazila.,,No tak to jdi s prominutím do řitě! Vesnici musíš ukrýt, postavit, napsat jí zákony, vyměřit půdu pro zemědělství, nakoupit sazenice, aby bylo co jíst.Nakoupit zbraně a já nevím co všechno.Tohle není záležitost ani lehká, ani na jeden den!"prskala jsem.,,Místo najdeme, to není problém.Postavit ji můžeš Mokutonem, až se ti vrátí chakra - nebude to přece tak složité, ne? U vás doma už jsi zalesňovala parčík, když jsi tam v zuřivosti pobila všechny stromy."vzpomenul a já se začervenala, když jsem si vzpomněla na ten večer.Trochu jsem to přehnala, vymlátila půlku lesa a pak, aby to nikdo neviděl jsem stromy zase dotvářela.Hrůza.,,Ale jak víš, že se mi vrátí chakra?"namítám.,,Vrátí.Vím to."řekl s jistotou.,,Ta vesnice by určitě nedosahovala rozměrů vesnice ze Země Ohně nebo Země Větru, ale o to by přece nešlo.A zákony se dohodnou společně."fantazíroval.,,Já nevím, moc se mi to nezdá...."brblala jsem.Nestačil odpovědět, protože jsme se oba zaposlouchali.

Z lesa se ozývaly nějaký tichý vzlyky a před námi kdosi šramotil.,,Pozor."sykla jsem varovně, ale nebylo to potřeba.,,Jdu tam."řekl Sentarou a předběhl mě.Mezi stromy se objevil obrys postavy, která rozhodně nebyla postavou nepřítele.Chytila jsem Sentara za paži a zastavila ho.,,Ne, počkej tady.Vím kdo to je."pousmála jsem se a sama vykročila k fňukajícímu přízraku.

,,Ahoj Takeru...proč nespíš?"oslovila jsem ho a posadila se vedle něj na pařez, kterej obsadil.,,Slečno Aoi?"podivil se a rychle si utřel oči aby zamaskoval, že brečí.,,Co tady děláš?"zeptala jsem se.,,Nemohl jsem spát, pořád musím myslet na rodiče."přiznal.Už na první pohled byl z těch dětí, který neumí lhát.Připadalo mi, že je ještě....jak to říct....nezkaženej světem a zlobou kolem sebe.,,Je mi líto, že je ostatní nestihli zachránit.Určitě byli bezvadní."řekla jsem a myslela jsem to vážně.Jsem strašně měká, když vidím brečící dítě, děti prostě miluju.No dítě...je jenom o šest let mladší než já, ale já ho prostě beru jako dítě.Obličej se mu zkřivil do napjatého výrazu a v měsíčním světle se mu tvář zaleskla novým přívalem slz.,,Neměl bych brečet.Táta říkal, že chlapci to nedělají."vydechl a utíral si oči.,,Brečet je lidské."usmála jsem se.,,Taky jste někdy brečela?"zeptal se trochu hloupě.,,Jasně.Prosím tě, já jsem ufňukaná každou chvíli."mávla jsem rukou.,,Opravdu?"překvapeně se na mě podíval.,,Ale když vás ta paní praštila, nebrečela jste."narážel na moji bitku s Okiou.Všimla jsem si, že se třepe zimou a přehodila přes něj svoji deku.Když jsem zvedla ruce, ucítila jsem svý naražený žebra, ale nedala jsem to znát.,,To ne.Když jsi shinobi alespoň půl roku, tělesnou bolest nevnímáš.Nebo tě alespoň nerozpláče."vysvětlím.,,A kvůli čemu shinobi pláčou?"zajímalo ho.Náš rozhovor ho očividně zaujal, protože zmírnil intenzitu slz a ani hlas už se mu tak nechvěl.,,Shinobi může plakat z různých důvodů.Když se mu nepovede něco, na čem mu hodně záleželo.Nebo když mu umře někdo hodně blízký.Nepláče kvůli bolesti z úrazu, ale kvůli bolesti uvnitř.Tak, jako teď ty."řekla jsem.Pousmál se, i v té tmě jsem to viděla.,,Takže i shinobi pláčou?",,Jasně.Neměli by, ale neporučíš tomu.I ten nejdrsnější ninja aspoň jednou plakal."zasměju se.,,Chtěl bych být shinobi.Maminka mi o nich vyprávěla.Jsou silní a chytří, ničeho se nebojí.Jako vy, Aoi.Chtěl bych být silný jako vy, abych mohl dávat pozor na sestru."zasnil se.,,To bys byl dobrej shinobi.Ninja, kterej chce ochránit milovanou osobu se stává silnějším."přikývla jsem.Chytil mě za ruku, jeho teplé prsty mě zahřály v mojí studené dlani.,,Naučte mě bojovat, prosím! Já chci být ninja, abych mohl chránit Tsubaki."žadonil.Tohle jsem nečekala....no dobře, možná trochu, ale stejně mě zaskočil.,,To není jen tak.Život ninji je plný bolesti.Vidíš lidi trpět a umírat, ty sám můžeš být příčinou jejich trápení.A přesto nemůžeš couvnout."vymlouvala jsem mu to.,,Dokázal bych se přes to dostat.Vím, že ano.Nemám rodiče a jednou se o sebe a sestru budu muset starat sám.Potřebuju být silný!"prohlásil, jako by v tom utvrzoval sám sebe.Já vím, že jsem koza, ale když .... jemu nešlo říct ne! Aniž by si to uvědomil, vzbuzoval v člověku takovou lítost, že mi to kroutilo srdce o stoosumdesát.Neudržela jsem se a objala jsem ho.Chytil se mě a znovu ho přemohl pláč.,,Dobře.Naučím tě nějaký techniky, ale musíš si uvědomit, že to má hodně záporných stránek."hlesla jsem.,,Děkuju! Dám si pozor a budu se snažit, slibuju!" brblal.,,Já ti to věřím.Ale teď utíkej spát, ninja musí být silný.A to nebudeš, pokud budeš ponocovat."popohnala jsem ho.,,Už jdu!"vyskočil a podal mi moji deku.,,Děkuju, jste úžasná!"usmíval se.,,Tak šup, už ať spíš."ukázala jsem k tábořišti.Vyběhl, jako by mu za patama hořelo.Musela jsem se začít smát - fakt zvláštní kluk.

,,Naučíš ho nějaký techniky?"zopakoval Sentarou, když se zase vynořil z lesa.,,Posloucháš?"ušklíbla jsem se.,,Jo."odpověděl drze, takže mě to znovu rozesmálo.,,Takže, technicky vzato máš teď žáka."uvažoval.Pak se rozesmál.,,Yumiko-sensei."šklebil se.,,Blboune, co je na tom vtipnýho?"dloubla jsem do něj.,,Vtipnýho? To, že takový kuře jako ty bude někoho učit."dobíral si mě.,,Mlč, fosilo."sykla jsem pobaveně.Zatvářil se jako bych ho smrtelně urazila.,,Tak to...bylo opravdu moc.Nejsem fosila."promluvil pohnutě, ale v hlase měl stopy po zadržovaným záchvatu smíchu.,,Radši bys označení ,zbalzamovaná zkamenělina?"navrhla jsem.,,Budeš se modlit, aby jsi mě nikdy nepotkala!" zasmál se a rozběhl se na mě.Pochopitelně jsem vzala roha, takže místo hlídky jsme obíhali tábor jak kreténi. Zítra řeknu ostatním ten nápad s vesnicí a uvidíme.

**************************************************

Jelikož jsem toho nakecala fůru, nepamatuju si to a proto to sem nemůžu napsat.Všichni byli pro, abychom se někde usadili a zkusili tam začít nový život.Byla jsem ráda, ale zároveň mě to sevřelo.Když se teď připoutám k takovýmu životu, udělám navždycky tečku za svým předchozím životem.Ale nemůžu pořád být na jednom místě, změna je život a ten vyžaduje krok kupředu.A tak jsem ho udělala.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama