close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Chakura no mori 6

14. srpna 2009 v 12:59 | Rin-chan |  Deníček2: Les chakry
Part 6 -Jakoby nic

,,Co to je? Nemáte někdo baterku, prd na to vidím."mžoural Brody.,,Ou máj gád, ninja s Katonem a ptá se na baterku."zaťukala jsem mu na čelo.,,No vidíš!"došlo mu to, zasealoval a prsknul do blízkýho listí ohnivou kouli.,,Ty asi rád smažený.Chceš nás uvařit?"sjel ho Ryuk, ale přiblížil se s nálezem k ohni.,,To je šipka."poznala jsem a marně dolovala zbytky teorie.Určitě jsem to už viděla, jenom si nedovedu vzpomenout, co to je.,,Karmiská šavlošipka."pomohl mi Ryuk, čímž mi okamžitě odblokoval paměť.,,Jó, o tom jsem se učila! Ale já myslela, že ta už je k nesehnání."zauvažovala jsem.,,A co to je za věcičku? Pouč nás zaostalé."připomněl se Brody.,,No to je....je to napuštěný zvláštním druhem omamnýho jedu, kterej se už nevyrábí, protože ho zakázali."odvětím.,,Omamnej jed? To jako když to do někoho píchnu a pak mu řeknu ať mi zubama ostrouhá tužky v pouzdře...",,Tak to udělá."doplnil Brodyho Ryuk a pozorně se na věc zadíval.,,Mazec! Můžu si to nechat?!"oživl.,,Tahle už je vypotřebovaná."klidnil jeho horlivost, mezitím, co já jsem uvažovala.,,Jed je hodně těžký vyrobit, umí ho jen pár výborných zdravotníků a několik vyjímečných expertů na jedy.Odkud je potom tahle šipka?"přemýšlela jsem nahlas.,,Akatsuki mají takový lidi."zapojil se Brody.,,To je možné.Třeba tě začínají brát jako hrozbu."souhlasil Ryuk.,,No to nevím.Každopádně, ať to byl kdo chtěl, proč zrovna Sentarou?"vzdychla jsem.,,Napadlo by tě, že tě chce zabít zrovna on? Navíc by umřel taky a zahladil stopu po pachateli."odpověděl Ryuk.,,Asi máš pravdu."kývla jsem a opatrně prohlídla Sentarovo zranění, vzniklý průnikem šipky do pokožky.,,Brody jdi napřed a nech postavit stan, uložíme ho tam.Já půjdu pomalu s Ryukem."rozhodla jsem.Blonďáček se zvedl.,,Už letím."výskl a zmizel v lese.

,,Rychlostně ho ošetříme a půjdem."řekl Ryuk.,,Oukej.Vytahám jed, zatím se koukni, jestli nemá nějaký další oděrky."navrhla jsem.,,Vytaháš jed? Nemáš přece chakru.Radši ho prohlídni ty, já se o to postarám."namítl.Plácla jsem se do čela.,,Jo vidíš, chakra! No jo, síla zvyku."zasmála jsem se a rozhlížela se po dalších zraněních.Nikde nic jinýho neměl, teda asi kromě bolesti v rozkroku, kterou jsem způsobila já.,,Všechno je oukej, jak jsi na tom ty?"obrátila jsem se na kolegu.,,Hotovo."oznámil a začal ho zvedat.,,Pomůžu ti."přiskočila jsem.,,Zvládneš to?"zajímalo ho.,,Jasně, tak vyřízená zase nejsem.Už mi bylo i hůř."zasměju se a podepřu Sentarovu levou stranu.Zkouším Ryukovi i pomáhat ho nýst, ale to abych si vzala štafle.V táboře už zřejmě o všem byli informovaní, protože nám naproti vyběhlo pár týpků.,,Ten malej kluk nám řekl, že na vás někdo zaútočil.Jste v pořádku?"ptal se nějakej chlap, taktně mě odšoupnul a sám Sentara podepřel.Brody jim řekl, že nás někdo napadl? Bezva, bude lepší, když se nikdo nedozví, že útočníkem byl Sentarou.Brody je sice kus chobota, ale občas taky přemýšlí.,,Já jsem v celku a tady kolega se z toho vyspí.'"odpověděla jsem.Z lesa před náma se ozvaly další zvuky, kdosi odtamtud vyběhl a než jsem se vzpamatovala, někdo se mi lepil kolem pasu.,,Aoi-sensei! Jste v pořádku?!"křikl Takeru a zkoumavě se na mě podíval.Trochu mi podrtil modřiny, ale ani jsem nepípla.Pohladila jsem ho po vlasech a usmála se.,,Jasně, že jsem.Jakto, že nespíš?",,Chtěl jsem vědět, co s vámi je, když váš bratr řekl, že vás přepadli."přiznal.,,No, ještě žiju."ušklíbnu se.,Zatím' napadne mě morbidně.

V táboře jsme s ním plácli do stanu, svlíkli mu tričko, přikryli ho a všichni se zase uložili ke spánku.Řekli jsme ostatním, že nás přepadli nějací Zvučňáci, ale že jsme je pobili, takže nikdo neměl strach.Zůstala jsem u Sentara a Ryuk řekl, že kdyby něco, mám zavolat.Ale pak se někam vypařil s Vosou, takže by mě určitě neslyšel.Mohli by si s tím šťácháním taky dát pokoj, nebo si ještě uhňásají nějaký embryo a co s tím pak.Posadila jsem se vedle ležícího Sentara a z dlouhý chvíle jsem si z vrhacích jehlic stavěla pofidérní Eiffelovku.Náhle se Sentarou pohnul a okraj jeho spacáku narušil stabilitu mojí podivné věže, takže se celá zřítila.Napřed jsem chtěla začít prskat, ale pak mi došlo, že se asi nepohnul jen tak a v případě, že ho to ještě nepřešlo jsem popadla několik jehlic mezi prsty a přiložila mu je na krk.Pohnul rukou a pomalu mě chytil za zápěstí.,,Nic nedělej."řekla jsem trochu rozechvěle.Zase mě pustil a pomalu ruku položil.Pak otevřel oči a zamžoural, ale počítám, že v té tmě stejně nic neviděl.,,Jsi to ty, Yumi?"zašeptal.,,Jo.A jak vidíš, ještě žiju."rejpla jsem si.Chtěl se posadit, ale ještě se mu třásly ruce - cítila jsem to, chvěl se celej.Vytahování jedu z žil je vždycky vyčerpávající a ani ten jed moc energie nedodá - není to Nesquik, že jo.,,Lež."přimáčkla jsem ho zpátky a nahmatala mu na krku ránu po šipce.Byla ještě trochu opuchlá.,, Jak se cítíš?"zeptala jsem se.Rozhodla jsem se mu nic neříkat, pochopila jsem, proč ani mě nikdy neříkali co provádím, když se mi aktivovala pečeť.Nejde to ani říct, je to takový blbý, proto jsem dělala, jako že nic.,,To se ptáš ty?Jsi v pořádku?"opáčil a znovu se pokoušel posadit.,,Co?"vyjelo ze mě a automaticky jsem ho podepřela, abych mu pomohla.,,Nedělej.Já si to pamatuju."informoval mě.,,Pamatuješ? Ty jsi vnímal?"podivila jsem se.,,To je na tom právě to nejhorší."řekl zdrceně.Vybavila jsem si ty jeho vyděšený oči a docvaklo mi to.Ne, že bych si nějak věřila, ale vím, že nejhorší, co pro něj může být je moje smrt.A to nejen proto, že on umře taky - říkal mi to.A co pro něj bude ještě horší než nejhorší? Že mě zabije on sám.Taky teď vypadal skoro jako člověk po těžkým traumatickým šoku.

,,Pamatuju si všechno.Zoufale jsem si přál přestat, děsil jsem se.Opravdu jsem se děsil sám sebe a říkal si, co to dělám.Ale nešlo to.Nejhorší bylo to škrcení.Cítil jsem, jak se snažíš nabrat vzduch a jak se ti zrychluje tep, ale něco mě nutilo ještě přitlačit.Doslova jsem cítil jak slábneš a ..... promiň, nechtěl jsem to! Nemohl jsem se....ovládat..."schoval obličej do dlaní a zmlknul.,,To je v pořádku, vždyť jsem ok."hlesla jsem překvapeně.,,A ty rány pěstí....tak jsem v životě nepraštil snad ani chlapa....."pokračoval a hlas mu přeskočil.No pecky to byly, ještě teď mě brní hlava a motá se mi zrak.,,Sentarou, jsem v pořádku."namítla jsem.,,Ale nemusela jsi být! Co kdyby Ryuk nepřišel a neodtrhnul mě?!"štkal.Objala jsem ho.,,Nebuď pesimista a neříkej co kdyby.Ryuk přišel a odtrhnul tě, takže je všechno v pořádku.Já k tobě taky nebyla hodná, když jsem měla pečeť, takže jsme si kvit."usmála jsem se, i když mě ten úsměv zabolel v naražených čelistech jako zlomenina.Jednou rukou mě celou objal.,,Vážně nevím, jak se ti omluvit."řekl tlumeně s hlavou zabořenou v mých vlasech.,,Já to chápu."ujišťovala jsem ho.,,Nikdy si neodpustím, že jsem se neovládl."křečkoval.,,Nemohl jsi to ovlivnit.A přestaň to už řešit, jsem v pořádku a tohle mě akorát dopaluje.Nezlobím se na tebe, chápu jak se cítíš já to znám.A teď už toho necháme."rozhodla jsem.Pak jsme si ještě povídali, ale v podstatě tímhle skončil náš rozhovor o tom přepadení.

Ráno mě probudilo slunce, který mi vlítlo rovnou do očí.Otevřela jsem je a rozespale mžourala na obrys osoby, která rozhrnula vchod u stanu.,,Ryuku?"zabrblala jsem a protřela si oči.Pak jsem si uvědomila svoji polohu.Ležela jsem Sentarovi na hrudi a on mě objímal levou rukou a tisknul mě k sobě.,,To není jak to vypadá.Sme si povídali a museli jsme takhle usnout..."koktala jsem.,,Nic neříkám."odvětil Ryuk, i když v očích mu hrálo jistý pobavení.Teda pobavení v jeho stylu - sice se nikdy nesměje, ale za tu dobu, co ho člověk zná už se naučí rozeznávat, kdy se ,jakože směje'.,,No rozhodně to není tak žhavý, jako ty a Vosa."obula jsem se pro změnu do něj.Hned ,zvážněl' a prohlásil, že jde s Tokagem pro dřevo na oheň a Vosa s Brodym se šli porozhlídnout po něčem k jídlu.A před stanem prej čeká Takeru a dožaduje se mojí přítomnosti.Dřevo a jídlo jsem mu schválila a přidala k tomu vzkaz pro Takeru, ať počká.Ryuk zmizel venku a já jsem se začala vysoukávat ze Sentarova sevření.

Když jsem se po pár minutách vyplazila ze stanu, okamžitě mě odchytil Takeru.,,Jsem připravenej na trénink."hlásal.,,Super, tak to má bejt.Využijeme tu volnou chvilku, než donesou snídani."usmála jsem se.,,Bezva.Co mám udělat?"jásal.,,Předně se ztiš, hodně lidí tu ještě spí.Půjdeme bokem."klidnila jsem ho.Ryuk zrovna přišel s jednou várkou dřeva a složil ji k ohništi.,,Ryuku, postarej se prosím o Tsubaki, zatímco budeme s Takeru pryč."poprosila jsem ho.,,Já?"podivil se.,,Trénuj, jednou to třeba upotřebíš."ušklíbla jsem se, vzala Takeru za ruku a zmizela s ním v lese.

Hodně času zabrala ta počáteční teorie, kdy jsem mu musela objasnit, co to vlastně chakra je.Pak přinesli snídani a my jsme vyrazili dál.Ale další den jsem Takeru znovu trénovala, šlo to i bez mé chakry a další den zase a pak zase.Asi dva týdny jsme pravidelně trénovali a Takeru se učil rychle.Tréninky nesly svoje ovoce a on byl před každou další cestou silnější a silnější.Až už jsme cestovat nemuseli....


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama