close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD2 - Chakura no mori 7

14. srpna 2009 v 13:00 | Rin-chan |  Deníček2: Les chakry
Part 7 - Kamarádky

Uběhlo pár měsíců od doby, kdy jsem si naposledy psala deníček.Za prvé jsem na to neměla čas a za druhé, nevím, proč bych tu měla okecávat každou z těch kravin, co se stala.Ne, že by to byly kraviny, ale něco prostě nejde rozebrat úplně na malinký atomy.Ale začnu tak trochu od začátku.Našli jsme místo, kde jsme se usadili - podle přání některých lidí natrvalo.Je to prostorný údolí někde mezi Zemí Ohně a Zemí Větru.Ze severu ho kryje nějaký pohoří, z východu a jihu jsou lesy.Ze západu ho obtýká řeka, za kterou pokračujou louky až k dalším horám, vzdáleným několik desítek kilometrů.Kdybych měla chakru, vyrobila bych tu dost domků pomocí Mokutonu, takhle ale musíme stavět normálním tempem.Já se tu nehodlám usadit, to není moc pro mě.Za tu dobu jsem přivykla toulání a toho se jenom tak nezbavím.Jenomže ti lidi potřebujou nějakej domov.Zůstanem s něma než se opevní a než Vosa s Ryukem a Brodym vycvičí pár vojáků v umění shinobi.Já osobně se věnuju jenom Takerovi, protože na víc nemám.Takeru už začal vyzvídat, proč mu všechno jenom vysvětluju a nic neukážu, ale bylo by nebezpečný říkat klukovi, co neumí lhát o mým nedostatku chakry.V současnosti je to jedna z věcí, která drží případný útočníky zpátky.Ryuk byl pasován na chůvu, ale vůbec ho to nežere - stará se o Tsubaki.A když se na něj člověk dívá řekl by, že je to snad její starostlivej táta.Mamina by líp nesvedla, postarat se o to mrně.Myslím, že i když to nepřiznává, přirostlo mu to děcko k srdci.Až doteď šlo všechno jako po másle, jenomže mě prostě klid nevydrží dlouho!

Už jsme měli postavený skoro všechno, co bylo zapotřebí.Dva z vesničanů to ráno přihnali stádo krav, který koupili ve vedlejší vesnici a hnali je do ohrad.Dohlížela jsem se Sentarem na jejich počítání, když se přiřítil Takeru..,,Aoi-sensei!"křičel už z dálky.Uslyšela jsem ho až byl blíž a otočila jsem se.,,Takeru, proč tak lítáš? Děje se snad něco?"zeptala jsem se.,,Posílá mě váš bratr.Mám vám říct, že našel hada, vy to prý pochopíte.Řekl mi, že mám spěchat, protože jde o život!"vychrlil klučina a teprve teď se nadechnul.,,Hada?"nechápala jsem zezačátku.Ucítila jsem, že mi Sentarou stisknul rameno a až pak mi to došlo.,,To snad......!"vykřikla jsem a zatmělo se mi před očima.,,Co se děje?"zajímalo Takeru.Nebyla jsem schopná odpovědět, v hlavě mi hučelo a chvíli jsem myslela, že to se mnou praští.,,To je v pořádku, Takeru.Sežeň vesničany a zaveď je všechny do konferenční budovy."slyšela jsem jako by z dálky Sentara.,,Provedu!"odsouhlasil to a ještě se na mě podíval.Pak se rozběhl pryč aby podle Sentarova příkazu evakuoval vesničany.,,Yumi, vzbuď se! Jestli má Brody pravdu, nemáme čas takhle postávat."zatřásl se mnou.To mě probralo.Otočila jsem se a vykřikla:,,Jak je to možný, Sentarou? Ty jsi ho přece dorazil, byl mrtvej! Jsem medical ninja, zkoušela jsem to a nebyl v něm vůbec život!",,To zjistíme, pojď!"pobídl mě a vyběhl.Utíkala jsem za ním a po cestě zavolala na Ryuka s Vosou:,,Pojďte rychle s náma, Orochimaru se vrátil!"

Bylo snadný najít Brodyho, přiletěl nám naproti.Ne, že by to udělal dobrovolně, ale odhadli jsme, že byl někým odhozen.Vstal, hlasitě nadával a v břiše mu zarůstala velká díra po zásahu nějakýho jutsu.,,Brácha, je to on? Je to fakt on?!"dorážela jsem zuřivě aniž bych se ho zeptala, jestli je v pořádku.,,Jeho snad ještě poznám."odsekl trochu uraženě a ukázal směrem, odkud přilítnul.,,Být tebou hejbnu kostrou, protože asi zase hledá tebe."oznámil, ale zbytečně, už jsem byla v pohybu.Ostatní hned zaregistrovali, že běžím a drželi se mnou lajnu.Pak jsem mezi stromy uviděla obrys člověka - samotnýho, ale přesto děsivýho.Děsivýho proto, že jsem tu postavu znala, až moc dobře.,,Orochimaru!"vykřikla jsem a zastavila se jako na povel.,,Dlouho sme se neviděli, že?"opáčil a přišel blíž.V hlavě mi znovu hučelo jako ve včelím úle.,,Jsi to ty? Jseš skutečnej Orochimaru?"zeptala jsem se.,,Ten nejskutečnější."pousmál se.,,Ale jak to? Zabila jsem tě! Ty jsi byl mrtvej!"vřískla jsem.Rozesmál se, nezvykle poťouchle a trochu trapně.Vytočilo mě to, protože jsem nevěděla, co je tady tak směšnýho.Přece jsem ho zabila, nebo ne?! ,,Huso pitomá."odfrkl si a ještě jednou se krátce zachechtal.,,Zabila jsi Kabuta.Chtěl z tebe vytáhnout, co chystáš a přeměnil se na mě, abys mu to řekla.A tobě to ani nedošlo.Snad sis nemyslela, že jsi mě zabila? Já už přežil silnější shinobi než tebe."poškleboval se.,,Kabuto?"zavrčela jsem.Ten pitomej brejloun fakt posral co mohl! Sice je po něm, ale Orochimaru žije.,,Traged jeden čtyřokej!"prskala jsem a zatínala pěsti.,,Byl to dobrý sluha."dodal Orochimaru.Chtěla jsem mu odseknout, co se mu na něm líbilo kromě toho, že nosil tanga a mrskal ho koženým bičíkem (už delší dobu myslím, že je Orocháč gay), ale pak mě napadlo ještě cosi.,,Jak jsi nás našel?"zeptala jsem se.Úsměv mu ztuhnul na rtech.,,Obyčejně.Nebylo to těžké."syknul nakonec.,,Tak to asi buřt, nikdo o nás nevěděl.Postarali jsme se o to, aby jsme nenechali žádný stopy!"setřela jsem ho.Vzdychnul, ale znovu se usmál.,,Teď už je to stejně jedno.Už víc nepotřebuju."prohlásil.,,Co je jedno?"dorážím.Znovu se rozesmál - hey už mě s tím vytáčí!

,,Nikdy tě nenapadlo, že mezi tvými lidmi můžu mít ty svoje?"usmál se.Zatrnulo mi.,,Co to meleš? Jaký tvoji lidi?"prskala jsem.,,Vůbec ti nedošlo, jak jsem přišel na to, kde pokaždé jste.Jak jsem přišel na to, že mě chceš zabít, proto jsem obětoval někoho jiného.A už vůbec tě nenapadlo, že jste zmizeli až moc lehce, tenkrát, jak jsem po tobě chtěl ty jutsu a ostatní tě osvobodili.Povedlo se to proto, že jsem o tom věděl a naplánoval to."pochlubil se.,,Zrádce?"vyrazila jsem ze sebe nevěřícně a ohlídla se na Sentara.,,To nemyslíš vážně, že ne?"ohradil se dotčeně.,,Ryuku?"koukla jsem po něm.,,Nesmysl, toho jsme ten den teprve oživili."řekl Sentarou.,,Tokage!"vyhrkla jsem poděšeně a vrhla na něj podezíravý pohled.,,Ten je na to moc chytrej."nesouhlasil Brody.,,A co ty?"obvinila jsem bráchu.,,Nejsi praštěná?"opáčil.,,Tak kdo?!"rozhodila jsem bezradně rukama.Pak mi ale něco docvaklo a dnes už po několikáté mi na čele vyskočil studenej pot.Podívala jsem se na vedle stojící dívku, kterou jsem poslední dobou považovala za svoji nejlepší kamarádku.,,Voso?"hlesla jsem.,,Hm?"opáčila.,,Doufám, že o tom nic nevíš."špitla jsem.,,Vím no.A co?"dělala jako by nic.,,A co? A co?! Jak jsi to mohla udělat?! Já jsem myslela, že jsme kamarádky!"vykřikla jsem nevěřícně.V hlavě mi to jakoby pořád nedocvaklo.,,A nejsme?"podivila se.,,Kamarádky si nelžou.Proč jsi mi to neřekla? Nebo proč jsi aspoň neměla tolik cti, abys to u jedné strany ukončila?!"ječela jsem.,,Nezeptala ses mě."namítla.Sentarou mě podepřel a udělal dobře, protože to se mnou málem praštilo.,,A kdybych se tě zeptala, tak mi to řekneš?!"vyhrknu načuřeně.,,Proč ne."usmála se.Měla jsem co dělat, abych strašlivě nevybouchla, protože to ve mě vřelo jako v jaderné elektrárně.,,To seš jako fakt s ním?"zavrčel Sentarou.,,Je to málo zřejmý?"usmála se sebevědomě.Nadechla jsem se, abych ještě něco vykřikla, ale slova mi nějak nešly.Připadalo mi, že k tomu není co říct, nebo mi to alespoň unikalo.

,,Konec divadla, zabij ji."zavelel Oroplaz.Bůh ví proč, čekala jsem, že ho pošle do háje, takže i když zvedla meč a napřáhla se, ani jsem se nehnula.,,Yumi pozor!" vřísknul Brody, ale jelikož stál moc daleko, nestihnul by nic udělat ani kdyby byl přímo vedle mě.Lhostejně jsem koukala na meč, který se ke mě blížil a snad mi i bylo jedno, jestli mě trefí.Navíc jsem tak nějak věřila, že to neudělá.Nakonec se přede mě kdosi postavil a vyblokoval úder.Sentarou to nebyl, ani Brody - byl to Ryuk.Držel její meč stisknutý mezi dlaně tak, aby ho nezranil a rozzlobeně se jí díval do očí.,,To nemyslíš vážně, že ne."zabručel.Najednou okamžitě pokrotla a napnuté svaly na rukou jí povolily.,,Nepleť se do toho."hlesla.,,To nepůjde.Vždyť se dívej, co děláš.Ještě je čas toho nechat."řekl.Oči se jí trochu zaleskly, což jsem u ní nikdy neviděla.,,Miluju tě, ale tohle nepochopíš.Nikdo z vás."prohlásila, zkusila mu meč vytrhnout a znovu na mě zaútočit.Nepustil ho.,,K čertu s tím!"vztekala se a mocně zbraní trhla.Uvolnila meč z Ryukova sevření, ale místo aby na mě zaútočila se stáhla a přeběhla k Orochimarovi.,,Čekal jsem od tebe lepší výkon."přiznal Orosliz trochu zklamaně.Pak se podíval na mě.,,Teď na tebe nemám čas, přišel jsem si pro ni," pokynul k Vose.,,Ale neboj se, brzo se zase uvidíme.Ne tady, ale na místě, které je ti moc drahé na to, abys mě tam nechala jen tak řádit.A to bude můj konečný úder - cílová past, kde konečně ukončím tuhle hloupost."usykl.Zamrazilo mě v zádech, ale upřeně jsem hleděla na Vosu, moc zdrcená na to, abych se mu snažila odpovědět.,,To se uvidí!"vykřikl Sentarou.Vosa dělala, jako že nevnímá, ale Orochimaru se pousmál.,,Uvidí.Dřív, než by jste vy děti čekaly."prohlásil a potom zmizel v oblaku nafialovělého dýmu.Společně s mojí nejlepší kamarádkou.

,,Jak je ti?"dloubnul do mě Brody po chvilce ticha.,,Na mě přece nezáleží."odvětila jsem a ohlídla se na Ryuka.Jeho obličej vyzařoval vyrovnanost a lhostejnost jako jindy, ale oči říkaly něco jinýho.,,Ryuku..."začala jsem.,,Nemusíš nic říkat."přerušil mě.,,Vybrala si sama.A teď už na tom nezáleží, nebo jo? Já jsem se rozhodl sloužit tobě, takže tvůj nepřítel je mým nepřítelem."
Bylo vidět, že kecá a všichni jsme to na něm poznali.Ale on dělal jako by nic, jako by pro něj Vosa nebyla nic jinýho než novou, další hrozbou.A to, co mezi nima bylo jako by nikdy neexistovalo.Ale bylo to tak? Já si totiž nejsem jistá, jestli je Vosa můj nepřítel.Hlava mi říká, že je, ale něco uvnitř tomu odporuje a tvrdí, že jsme pořád kamarádky.To přece není možný, že by se dala k Orochimarovi....nebo je?

,,Půjdeme, ne?"ozval se Brody.,,Jasně, že jo.Musíme se připravit."přitakal Ryuk.Otočila jsem se a odcházela za nimi, když jsem si uvědomila přítomnost někoho dalšího, koho jsem doteď moc nevnímala.,,Tokage..."hlesla jsem a koukla na obrejlenýho kluka, kterej pořád zíral směrem, kudy zmizela jeho sestra.Byl bledej a zdálo se, že to s ním každou chvíli sekne.,,Tokage, je ti dobře?"špitla jsem, i když jsem vlastně odpověď znala.Zmateně se na mě podíval a sevřel rty, jako by zadržoval pláč.,,Přísahám, Aoi, já jsem to nevěděl!"zavrtěl hlavou.,,Neobviňuju tě z ničeho, Tokage.Nikdo to nevěděl.Tvoje sestra si vybrala sama, ale jestli chceš jít za ní a příště nás možná potkat jako nepřátele, nebráním ti.Je to tvoje volba a tvoje rodina.Jsi svobodnej.Je jen tvoje věc, s kým chceš být."řekla jsem a lehce se usmála.Objala jsem ho a zašeptala:,,Každý rozhodnutí bude dobrý.Jsi náš kamarád, ať se rozhodneš jakkoliv."
Na to jsem se narovnala a odcházela se Sentarem.

Večer pak Tokage přišel ke mě a řekl mi:,,I kdybych odešel, řekla jsi, že jsme kamarádi.A tak by to bylo i kdybych byl třeba s Akatsuki.Ty jsi se mnou, ale ona se mě zřekla jako nějaké věci.Ty jsi kamarádka a ona sestra, ale stejně jsi mi teď bližší.Zůstanu s váma.",,Jsem ráda, že ses tak rozhodl."usmála jsem se.Hlavou mi ale běhalo spoustu jiných věcí.Myslím, že náš příběh se pomalu blíží k finále.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama