
Part 9 - Vše ztraceno
,,Vždycky jsem chtěla tvoje uznání tati, i když jsem to nepřiznala."zašeptám.,,Můžeme být rodina.To jsi přece vždycky chtěla, nebo ne?"usmál se Orochimaru.,,Jo.Chtěla.Ale co ostatní?"zeptám se.,,Oni nejsou důležití.Celý život jsi byla sama.Není načase, aby jsi začala myslet taky na sebe? Když půjdeš se mnou, vyplním tu samotu co v sobě nosíš."řekl a podal mi ruku.Okamžitě jsem ji chytila.,,Slibuješ?"usměju se.,,Jistě.Já můžu všechno.A teď je zabij!"ukázal na hlouček mých kamarádů.Byl tu Brody, Sentarou, Ryuk, Sakura, Hinata, Naruto a taky Vosa.,,Na co čekáš? Zabij je!"zopakoval.
,,Yumi, trochu to bolí."budil mě Sentarou.Bylo jenom něco málo před úsvitem.,,E? Co?"zabrblám a posadím se.,,Tvoje ruka."naznačil.Podívám se dolů a uvědomím si, že mu drtím ruku.,,Jej, promiň!"vyjeknu a hned ho pustím.Na zápěstí mu zůstal rudej otisk.,,Nezdáš se."kývnul uznale a prohlídnul si modřinu, která začínala nabírat fialkovou barvičku.,,Promiň, neuvědomila jsem si to."omlouvám se.,,Dobrý.Něco se ti zdálo?"uhodl.,,Ne."odvětím.,,Neumíš lhát."zasmál se.,,Náhodou umím."odporuju.,,Tak co se ti zdálo?"doráží.Povzdychnu - má vůbec cenu zkoušet něco zapírat před člověkem jako on? ,,Zase o Orochimarovi.Poslední dobou se mi zdá, že se k němu přidávám.A dokonce ráda."svěřím se.,,Až ho zabiješ, ty sny zmizí."ujistil mě.,,To je právě to.Kvůli těm snům.....já nevím, jestli ho ještě chci zabít."řeknu to nejhorší, co jsem se doteď snažila popřít.,,Co?"vydechl.,,No...v těch snech....jsem s ním.A není to tak zlý.Hlavně se ke mě chová jako k dceři a ne jako k nějaký nákaze....kterou je potřeba hned odstranit.Říkám si, kdybych přešla k němu, že by mi možná bylo líp."přiznám.Vyvalil na mě oči.,,Slyšíš se, co říkáš? Já nevěřím vlastním uším!"vyjekl.,,Vím co říkám a začíná se mi to líbit.Považ, už bych před ničím nemusela utíkat.Máma si mě nepamatuje, ale on je tady pořád.A když mu prozradím svoje jutsu, ještě dlouho tu bude.I já.Můžeme být nesmrtelní a vládnout nad několika vesnicema."chrlím.,,Ale za jakou cenu? Ty přece nejsi jako on! Vždycky ses snažila být jiná."vyčítal mi.,,Ale měla bych rodinu. To bylo vždycky moje největší životní přání.V děcáku kde jsem vyrůstala si všechny ostatní děti přály na vánoce hračky nebo oblečení, ale já ne.Jediný, co jsem chtěla bylo mít rodinu a to jsem si přála každý vánoce - ne, každej den co jsem prožila.Zlobila jsem a vyváděla kraviny abych na to zapomněla a všechny děti si myslely, že nedostávám dárky, protože nejsem hodná.Ale já jsem si nikdy o žádnej dárek nenapsala, proto jsem ho nedostala.Chápeš? Jediný, co jsem vždycky chtěla bylo někam patřit.A ani tuhle drobnost mi nikdo nedopřál!"vyhrkla jsem.Když jsem vyslovila tyhle věty, který jsem ještě nikomu nikdy neřekla cítila jsem, že mě přemohl pláč.Otočila jsem se a utírala slzy.,,Ty to pochopit nemůžeš.Měl jsi rodinu."řeknu nakonec.,,Měl,"připustil.,,Ale i kdybych neměl a poslední šance, jak ji získat by byl Orochimaru, nikdy bych to neudělal.To bych raději zůstal sám.",,To říkáš teď, ale na mým místě by jsi mluvil steně."trvám na svým.,,Nemluvil."zavrtěl rozhodně hlavou.,,Já ale nemám tak úžasně silnou vůli jako ty!"vykřikla jsem naštvaně.On to prostě nechápe a ani nemůže!,,Začínám uvažovat, že i kdyby mě zabil, bylo by mi líp!"zasyčím.,,Nevěřil bych, že to někdy dobrovolně udělám."ozvalo se mrzutě.,,A co?"ohlídla jsem se na něj.V tu chvíli jsem nestačila valit oči.Napřáhl se a normálně, beze všech okolků mi vlepil facku.Zůstala jsem na něj udiveně zírat, zatímco levá tvář mě brněla po úderu.,,Už se vzpamatuj a uvědom si, co říkáš!"zvýšil hlas.Znovu jsem přišla k sobě a uvědomila jsem si, že jsem se fakt chovala jako naprostá koza.,,Ty sny můžou být od Orochimara, aby tě zmátly.Nesmíš se nechat oblbnout."prohlásil.,,Máš pravdu, asi jsem trochu unavená.Promiň."hlesla jsem.,,To je v pořádku.Pojď, jdeme dál."hlesnul a pobral naše věci.,,Jasně."vstala jsem.Už se cítím líp, ale ta myšlenka s Orochimarem......nemůžu ji dostat z hlavy!
,,A jsme tady - vesnice zasvěcená Amaterasu."oznámil mi Sentarou a ukázal na městečko dole pod kopcem, na kterým jsme stáli.,,Amaterasu? Moje oblíbená bohyně."zasmála jsem se.,,Copak jsi věřící?"namítl.,,Ne.Ale když už na to přijde, volím Amaterasu!"zvedla jsem palec.,,Radši se neptám.Pojď, jdeme dolů."zasmál se a popostrčil mě.
Procházeli jsme vesnicí a lidi se za náma otáčeli.Asi nás poznávali, ale nikdo nic nepodnikal, takže jsme si jich nevšímali.Stejně mě to ale trochu znervózňovalo.,,Sentarou, prosím tě, mohl by ses rozhlídnout seshora, jestli neuvidíš nějaký stopy po Peinovi?"zeptala jsem se.,,Jasně.Někam zalezem, aby mě nikdo neviděl a obhlídnu to tady."souhlasil.Bočníma uličkama jsme se dostali ven z vesnice a zakotvili asi dvacet metrů za posledním domkem.Natáhla jsem se pod strom a líně sledovala, jak mýmu kolegovi roste peří.Vznesl se do vzduchu a zamířil nad vesnici.
,,Aoi tenshi!"ozvalo se.Leknutím jsem se zvedla tak prudce, že mi ruplo v zádech.,,Au, kruci! Kterej debil?!"zavrčela jsem a třela si páteř v místě karambolu.Uviděla jsem asi devatenáctiletýho kluka v oblečku podobnýmu uniformě Oininů, ale z tohohle bylo patrný, že žije na volný noze.,,Co tady chceš?"zabručím.Nafoukl se.,,Já jsem slavný Meza...",,Neptám se kdo seš, ale co tady chceš."přeruším ho nezdvořile.,,Jdu tě zlikvidovat! Nebojím se tvojí velké chakry!"prohlásil a popadnul meč.Jo tak to je zlý.,,Útočil bys na raněného?"zkusila jsem to.Na chvilku se zastavil.,,Cože? Ty přece nejsi raněná."odporoval.,,Ale jsem.Proč myslíš, že sedím?"usměju se.,,Čert to vem!"prohlásil a přiskočil ke mě.Stoupla jsem si, vytasila meč a vyblokovala jeho úder.Otočil se a kopnul mě do břicha tak silně, že jsem odletěla o kousek dál.A protože se zrovna vracel Sentarou, po cestě jsem se šikovně trefila a povalila ho na trávník.Co já, já jsem dopadla na měký, ale ho to možná mohlo bolet.,,Promiň."sykla jsem rozpačitě, protože jsem se mu válela po břiše.,,Pohoda...."odtušil.,,Sentarou?"zabručela jsem nevrle.,,Hm?"ozval se.,,Nakopej mu prdel."dodám.,,S největší radostí."opáčil, odsunul mě a vrhnul se na Oinínka.
Když jsme s ním skončili, ukázal mi Sentarou jeden dům.Byl to obyčejnej jednopatrovej domek s kamenou podezdívkou a balkonem.,,Víš...novinka.Neměl jsi hledat dům k pronájmu, ale Peinovo doupě."oznámila jsem Sentarovi.,,Z druhé strany je zahrada.Viděl jsem tam tu modrovlásku."odvětil uraženě.,,Konan? Co by tu dělala?"vyprsknu.,,Než se mi budeš posmívat, podíváme se dovnitř?"navrhnul.,,Fajn.Ale až těm lidem vtrhneme do domu, budeš jim to vysvětlovat ty."oznámím mu.,,To si klidně na triko vezmu."odtušil a otevřel dveře.Vešli jsme do malé, ale čisté předsíně.Přímo naproti nám byly prosklený dveře do zahrady.,,Nevěřím, že to děláme."hlesnu při pomyšlení, že lezeme do domu úplně normálních, cizích lidí.To už Sentarou otevíral dveře a vcházel na zahradu.Zvědavě jsem se natlačila za ním a strnula jsem úžasem.Rozpuštěné, azurově modré vlasy jí sahaly do půli zad - pro změnu rozpuštěné.Měla bílé, krátké šaty na ramínkách a stříhala keř růží.,,Konan?!"vyrazila jsem ze sebe vyděšeně.
Podívala se na mě a rozšířila oči úžasem.Zřejmě pátrala v paměti, než vyslovila moje jméno.,,Yumi? Co tu děláš?"zeptala se.,,Já? Co ty tady kruci děláš?!"vyjekla jsem.,,Tady teď žiju."řekla.,,Co? A kde....kde máš Peina?!"nechápu.Zaryla oči do země a smutně se pousmála.,,Ty to nevíš?"hlesla.,,Co bych měla vědět? Mluv!"pobízím ji.,,Pein ten útok na Konohu nepřežil."pronesla.Na chvilku se mi zamotala hlava a okamžik jsem přemýšlela, než mi došel skutečnej význam jejích slov.,,Cože? Kdo ho zabil?!"vykřiknu.,,On sám - dobrovolně.Poslední chakru obětoval k tomu, aby vzkřísil mrtvé vesničany, které zabil.To ho....vyčerpalo.."hlas se jí zachvěl, ale já jsem v tu chvíli sobecky myslela jenom na vlastní cíl.,,Proč to udělal?"nechápu.Usmála se, smutně jako vždycky.,,Mluvil s ním ten blonďák s Kyuubim.Pein pochopil, že v něm je naděje na mír, a že jeho už není třeba.Napravil, co udělal."vysvětlila.,,Naruto! No jasně, ten by těma kecama odrovnal každýho....ale jak to, vždyť my dvě jsme spolu bojovaly a...zmínky o Peinovi byly ještě dlouho po tom, co boje v Konoze skončily!"chrlím.,,Akatsuki chtěli mít ještě chvíli pod kontrolou svoji moc, tak předstírali, že Pein žije.I já jsem to hrála s nimi.Když jsme spolu my dvě bojovaly, byl Pein už mrtvý.Dělala jsem to proto, že to chtěli Akatsuki.Ale teď je s tím konec.Odešla jsem od nich - byla jsem tam jen kvůli němu - a teď žiju normální život."odpověděla.To byl moc velkej nátlak najednou.,,Musím...si sednout.."hlesla jsem.Ochotně mi přistrčila židli, na kterou jsem se sesunula.,,Všechno co jsem dělala....co jsem obětovala i získala.....bylo už od začátku k ničemu..."špitnu.,,Ale nebylo.Dělala jsi to z lásky."usmála se.,,Ne Konan.Dělala jsem to z pomsty."opravila jsem ji.,,Yumi, to není..."začal Sentarou.,,Ale je.Všechno jsem dělala s hněvem, kterej jsem si šetřila na Peina.Nahromadila jsem ho v sobě tolik, že teď nevím co s ním."uvědomila jsem si.,,To je mi líto."zašeptala.,,Nemusí.Promiň, že jsem tě otravovala, Konan.Asi to pro tebe je těžký....mrzí mě to...všechno..."řekla jsem jako by v mrákotách.Pak jsem se zvedla.,,Je po všem, Sentarou.Jdeme domů."prohlásila jsem a vyšla ven.
Konan nás vyprovodila až ke dveřím.,,Tak se měj a hodně štěstí, třeba se ještě potkáme."řekla.,,Možná."přikývnu.Najednou mě ale něco trkne.,,Konan! Neříkala jsi, že Pein oživil ty, co zabil?!"vyhrknu.,,Většinu."připustila.,,Nevíš, jestli oživil i Kakashiho?"zeptám se hloupě, ale s velikou nadějí.,,Nemám tušení.Jeho technika má jistá omezení a pokud byl mrtvý dýl než dvě hodiny, nejde to zaručit..."řekla opatrně.Málem jsem zakřičela radostí, ale zadržela jsem to.,,Tak ti děkuju, moc jsi mi pomohla, vážně.Pokud Kakashi žije, přísahám, že Peinovi na hrob donesu kytky."slíbila jsem.Zasmála se.,,To si nenechám ujít."ušklíbla se, přičemž jí z očí aspoň na chvíli zmizel ten smutnej výraz.Na chvilku jsem viděla tu pravou Konan.Třeba se jednou zbaví té tvrdé masky...kdo ví.,,Sentarou, vracíme se do vesnice, seženeme zbytek party a vyrážíme do Konohy."rozhodnu.,,Do jaké vesnice?"zeptala se Konan se zájmem.,,Přece do naší."ušklíbla jsem se a vyrazila vpřed.Moje cesta možná byla zbytečná, ale pořád může skončit dobře.






















