
Útěk
Zařadila jsem pětku a koukla přes okýnko na kluka, co řídil auto jedoucí vedle mě.,,Ještě nemáš dost?"ozval se vysílačkou jeho hlas.,,A ty, srabíku?"ušklíbla jsem se.,,Tak fajn.Ukaž, co v tobě je."zasmál se a přidal plyn.Nenechala jsem se vyšoupnout - když už tenhle závod riskuju bez řidičáku s kamarádovým autem, tak ať aspoň stojí za to.Už přece řídím odmalička a nějakej nováček mě nezastaví! Zdržela jsem se o kousek za ním a počkala na závěrečnej úsek před cílem.Ještě jedna zatáčka a vjeli jsme na cílovou rovinku.Sledovala jsem jeho auto a čekala.Zanedlouho se zvuk jeho motoru změnil a vůz sebou malinko trhnul - ten chlapeček zařadil moc brzo.Počkala jsem ještě pár vteřin, pak jsem přeřadila já a sešlápla plyn až k podlaze.V jednom okamžiku se moje auto posunulo před něj a byla jsem si jistá, že výhra mě nemine.Nedlouho na to jsem projela cílem jen o setinku dřív než můj soupeř.Lidi, co čekali v cíli začali tleskat a vykřikovat jeden přes druhýho.Vylezla jsem z auta a koukla na zhrzeného protivníka.,,Pokud mi paměť slouží, dlužíš mi dva litry."oznámila jsem mu.,,Nedám ti je.Nemáš řidičák."vzteknul se.Davem se ozval šum a někteří se začali smát.,,V tom případě tě porazila holka bez řidičáku.Tak buď zaplať, nebo zalez domů a už se tu neukazuj."zastal se mě Dick, kterej závod organizoval a zároveň taky majitel auta, co jsem řídila.Mimochodem taky chodí s Hanon.Looser po mě hodil vzteklej pohled, vytáhnul peněženku a vysolil dvě tisícový bankovky.,,Sežer si to."zavrčel.,,Díky brouku.Příště dáme odvetu jestli chceš."navrhnu vesele.,,Polib si."opáčí, už taky docela pobaveně a oba se rozesmějeme.V tom Hanon u vysílačky zpozorněla a doběhla k Dickovi.,,Benga! Jedou sem!"vykřikla.Teď nastal zmatek jako by jste do mraveničtě hodili bonbón.Všichni utíkali ke svým autům a zhasínali ohně, co nám osvětlovaly noční cestu.,,Dicku!"vydechla jsem zoufale.,,Vezmi si moje auto a jeď, já pojedu s Raigim!"odpověděl, chytil Hanon za ruku a utekli.Nasedla jsem do auta, nastartovala a nervózně dupla na plyn.Zamířila jsem k silnici, ale tam se cpali ve svých autech ti čumilové co tu před chvílí skandovali.,,Uhněte debilové!"vykřikla jsem naštvaně.Došlo mi, že tudy to nepůjde a zatočila jsem k lesu.Znala jsem jednu lesní cestu, po které snad dojedu k silnici.Našla jsem ji bez problémů a bez problémů jsem se napojila i na silnici, ale tady legrace končila.Zrovna, když jsem si myslela, že je vše ok, z obou směrů dojely auta a zablokovaly mi cestu.Ano, přešně ta auta s blikajícími majáčky na střeše, která všichni řidiči bezmezně milují.Zastavila jsem a naštvaně práskla do volantu.Zatracení poldové!
,,Řízení bez řidičáku, rušení nočního klidu, ilegální obchody s penězi a alkohol před dosažením plnoletosti.Co jsem vynechal?"zeptal se škodolibě postarší polda, poslední dobou můj známý a hodil po mě tázavý pohled.Seděla jsem na stanici, auto bylo s pokutou vráceno Dickovi a policajti už se skoro hodinu snažili získat číslo na moje rodiče.,,Já jsem nepila alkohol."opravím ho.,,Ale rozdávala jsi ho mladistvým."nedal se.,,No a? Oni to pili.To už není moje věc."odseknu.,,Ale naopak.I distribuce je trestná.A co ty peníze, co jsme u tebe našli? Přes pět tisíc, pokud se nepletu."pokračoval.,,Pletete.Je to sedm tisíc.A ty jsem si poctivě vyhrála."namítnu.,,V nepoctivém závodě, v cizím autě bez oprávnění řídit."zvýšil hlas a praštil do stolu.,,Nejsem jediná, kdo to dělá."zavrčím.,,Ale oni narozdíl od tebe nesedí třikrát do měsíce v mojí kanceláři.Je mi líto, ale budu muset tvým pěstounům doporučit, aby tě přepsali zpět do péče dětského domova."řekl.,,Cože? To nemůžete!"vyhrkla jsem a vyskočila ze židle.,,Doteď jsem to jakž takž urovnal, ale teď už to nejde.Máš problémy s morálkou, dlouho po nocích se touláš po klubech co jsou pro lidi nad osmnáct let, řídíš auta na ilegálních závodech, hackeruješ a nabouráváš se do firemních počítačových databází a to tam ani nezahrnuju tu rvačku z minulého týdne.Mimochodem, toho muže pustili z nemocnice, pokud tě to zajímá."oznámil mi.,,Trvám na tom, že se těma dveřma umlátil sám."odseknu.,,Jistě.Sám.Jde o to, že začínáš být nezvladatelná.A v dětském domově na tebe dohlédnou."nedal se přerušit.,,Já do děcáku nejdu!"vypěnila jsem.,,Ale já se tě neptám."zavrčel chladně.,,Jsem policista a můžu to přikázat.",,Naši to nepodepíšou."zmínila jsem se o svých pěstounech, kteří přirozně neexistovali.Byly to jen moje klony, aby si všichni mysleli že mám pěstouny.,,Nemusí.Dostanou to jako soudní příkaz."ušklíbnul se fízl.Tím mi vyrazil dech, ale než jsem se stačila nadechnout k hlasitému protestu, bouchly dveře a do místnosti vstoupila nějaká žena.Měla hnědé vlasy i oči a byla silnější postavy.,,Kdo jste?"zabručel policajt a nedůvěřivě si ji přeměřil.,,Jsem doktorka Fuchikiová, právnička rodičů slečny Yumiko.Najali mě pro tenhle případ.Mám povolení si ji převzít."oznámila a podala mu nějakej papír.Co to je za fígle? Vyvalila jsem oči a brada mi spadla.Co to je za ženskou a kde se tu vzala? To, že by byla právničkou našich je vyloučený a nereálný, leda že by kómatická Tsunade, která teď usrkává jídlo kapačkou najala nějakou holku.Jiný rodiče nemám, takže ji najmout nemohli.,,Nevím, jestli vám ji můžu vydat..."kroutil se pokrotle chlápek.,,Ale jistě.Podle tohoto podpisu a zákoníku číslo sedm právního odstavce dvacet šest řádek tři mám plnou moc nad klientkou.A tudíž i povolení ji převzít."usmála se mile.Položil papír na stůl a vzdychnul.Podíval se na mě a ukázal hlavou ven.,,Tak jdi.Ale příště už se z toho nevyzuješ.Budu tě hlídat."zavrčel.,,Tak pojďte.Vaši rodiče už jsou strachy bez sebe."usmála se na mě ,právnička'.,,Jasně..."utrousila jsem nechápavě a vstala.Neodpustila jsem si ale otočit se na policajta a poslat mu pusinku.,,Smůla."usmála jsem se a práskla za sebou dveřmi.Dala jsem si záležet, aby to všichni slyšeli.
,,Tak fajn, kdo jsi?Rodiče žádný nemám, takže přirozeně nemůžou mít právničku."zaútočila jsem na dotyčnou, když jsme poodešly kousek dál od stanice.Sjela mě od hlavy až k patě a zřejmě ji velmi zaujala minisukně, která sotva skrývala moje spodní prádlo a kozačky sahající mi až ke kolenům.Pak letmo prohlídla malinkej, červenej top a koženou bundu, co jsem přes něj měla přehozenou a nakonec se mi zadívala do očí.,,Doufám, že jsem našla tu správnou Yumiko z klanu Senju."řekla pochybovačně.,,Tyhle hadry mám jen na tuning.Nejsem lehká děva, i když teď tak možná vypadám."ujistila jsem ji.,,Senju? Odkud znáš to jméno?"zajímalo mě, vyhrabala jsem v kapse žvejky a jednu si dala do pusy.,,To bych raději probrala někde v soukromí.Je nebezpečná doba a člověk nikdy neví, kdy ho někdo poslouchá."odpověděla zdvořile.,,Fajn.Půjdeme ke mě domů.Ale jak mám vědět, že jsi se mnou a ne proti mě?"zabručím.,,Věděl, že se na to zeptáte.Proto.....moment."přerušilo ji jakýsi zaharašení.Pohodila hlavou a odhrnula si vlasy dozadu, takže jsem uviděla ušní komunikátor který shinobi běžně používají.,,Koichi, Co se děje?"zeptala se.Chvíli to tam jen tak rachotilo, pak jsem uslyšela slabý, vzdálený hlas.,,Jsou tady..."vyhrkla moje ,právnička' a zbledla.,,Promiňte, nemám čas dokazovat Vám teď, že jsem z Chakrové.Pojďte se mnou a pomozte nám, nebo tu zůstaňte a zabijí Vás."prohlásila.Zaraženě jsem na ni hleděla.,,Nemáme čas, Yumiko-hime.Ninjové co Vás hledají nejsou žádná druhá kategorie, jsou to prvotřídní zabijáci!"vyhrkla.,,Ještě si to promyslím.Zatím ale pojďme."vymáčkla jsem se konečně a rozběhla se směrem k mému bytu.Ona mě následovala.,,Mimochodem, jmenuji se Zeniba."hlesla ještě.
,,Řízení bez řidičáku, rušení nočního klidu, ilegální obchody s penězi a alkohol před dosažením plnoletosti.Co jsem vynechal?"zeptal se škodolibě postarší polda, poslední dobou můj známý a hodil po mě tázavý pohled.Seděla jsem na stanici, auto bylo s pokutou vráceno Dickovi a policajti už se skoro hodinu snažili získat číslo na moje rodiče.,,Já jsem nepila alkohol."opravím ho.,,Ale rozdávala jsi ho mladistvým."nedal se.,,No a? Oni to pili.To už není moje věc."odseknu.,,Ale naopak.I distribuce je trestná.A co ty peníze, co jsme u tebe našli? Přes pět tisíc, pokud se nepletu."pokračoval.,,Pletete.Je to sedm tisíc.A ty jsem si poctivě vyhrála."namítnu.,,V nepoctivém závodě, v cizím autě bez oprávnění řídit."zvýšil hlas a praštil do stolu.,,Nejsem jediná, kdo to dělá."zavrčím.,,Ale oni narozdíl od tebe nesedí třikrát do měsíce v mojí kanceláři.Je mi líto, ale budu muset tvým pěstounům doporučit, aby tě přepsali zpět do péče dětského domova."řekl.,,Cože? To nemůžete!"vyhrkla jsem a vyskočila ze židle.,,Doteď jsem to jakž takž urovnal, ale teď už to nejde.Máš problémy s morálkou, dlouho po nocích se touláš po klubech co jsou pro lidi nad osmnáct let, řídíš auta na ilegálních závodech, hackeruješ a nabouráváš se do firemních počítačových databází a to tam ani nezahrnuju tu rvačku z minulého týdne.Mimochodem, toho muže pustili z nemocnice, pokud tě to zajímá."oznámil mi.,,Trvám na tom, že se těma dveřma umlátil sám."odseknu.,,Jistě.Sám.Jde o to, že začínáš být nezvladatelná.A v dětském domově na tebe dohlédnou."nedal se přerušit.,,Já do děcáku nejdu!"vypěnila jsem.,,Ale já se tě neptám."zavrčel chladně.,,Jsem policista a můžu to přikázat.",,Naši to nepodepíšou."zmínila jsem se o svých pěstounech, kteří přirozně neexistovali.Byly to jen moje klony, aby si všichni mysleli že mám pěstouny.,,Nemusí.Dostanou to jako soudní příkaz."ušklíbnul se fízl.Tím mi vyrazil dech, ale než jsem se stačila nadechnout k hlasitému protestu, bouchly dveře a do místnosti vstoupila nějaká žena.Měla hnědé vlasy i oči a byla silnější postavy.,,Kdo jste?"zabručel policajt a nedůvěřivě si ji přeměřil.,,Jsem doktorka Fuchikiová, právnička rodičů slečny Yumiko.Najali mě pro tenhle případ.Mám povolení si ji převzít."oznámila a podala mu nějakej papír.Co to je za fígle? Vyvalila jsem oči a brada mi spadla.Co to je za ženskou a kde se tu vzala? To, že by byla právničkou našich je vyloučený a nereálný, leda že by kómatická Tsunade, která teď usrkává jídlo kapačkou najala nějakou holku.Jiný rodiče nemám, takže ji najmout nemohli.,,Nevím, jestli vám ji můžu vydat..."kroutil se pokrotle chlápek.,,Ale jistě.Podle tohoto podpisu a zákoníku číslo sedm právního odstavce dvacet šest řádek tři mám plnou moc nad klientkou.A tudíž i povolení ji převzít."usmála se mile.Položil papír na stůl a vzdychnul.Podíval se na mě a ukázal hlavou ven.,,Tak jdi.Ale příště už se z toho nevyzuješ.Budu tě hlídat."zavrčel.,,Tak pojďte.Vaši rodiče už jsou strachy bez sebe."usmála se na mě ,právnička'.,,Jasně..."utrousila jsem nechápavě a vstala.Neodpustila jsem si ale otočit se na policajta a poslat mu pusinku.,,Smůla."usmála jsem se a práskla za sebou dveřmi.Dala jsem si záležet, aby to všichni slyšeli.
,,Tak fajn, kdo jsi?Rodiče žádný nemám, takže přirozeně nemůžou mít právničku."zaútočila jsem na dotyčnou, když jsme poodešly kousek dál od stanice.Sjela mě od hlavy až k patě a zřejmě ji velmi zaujala minisukně, která sotva skrývala moje spodní prádlo a kozačky sahající mi až ke kolenům.Pak letmo prohlídla malinkej, červenej top a koženou bundu, co jsem přes něj měla přehozenou a nakonec se mi zadívala do očí.,,Doufám, že jsem našla tu správnou Yumiko z klanu Senju."řekla pochybovačně.,,Tyhle hadry mám jen na tuning.Nejsem lehká děva, i když teď tak možná vypadám."ujistila jsem ji.,,Senju? Odkud znáš to jméno?"zajímalo mě, vyhrabala jsem v kapse žvejky a jednu si dala do pusy.,,To bych raději probrala někde v soukromí.Je nebezpečná doba a člověk nikdy neví, kdy ho někdo poslouchá."odpověděla zdvořile.,,Fajn.Půjdeme ke mě domů.Ale jak mám vědět, že jsi se mnou a ne proti mě?"zabručím.,,Věděl, že se na to zeptáte.Proto.....moment."přerušilo ji jakýsi zaharašení.Pohodila hlavou a odhrnula si vlasy dozadu, takže jsem uviděla ušní komunikátor který shinobi běžně používají.,,Koichi, Co se děje?"zeptala se.Chvíli to tam jen tak rachotilo, pak jsem uslyšela slabý, vzdálený hlas.,,Jsou tady..."vyhrkla moje ,právnička' a zbledla.,,Promiňte, nemám čas dokazovat Vám teď, že jsem z Chakrové.Pojďte se mnou a pomozte nám, nebo tu zůstaňte a zabijí Vás."prohlásila.Zaraženě jsem na ni hleděla.,,Nemáme čas, Yumiko-hime.Ninjové co Vás hledají nejsou žádná druhá kategorie, jsou to prvotřídní zabijáci!"vyhrkla.,,Ještě si to promyslím.Zatím ale pojďme."vymáčkla jsem se konečně a rozběhla se směrem k mému bytu.Ona mě následovala.,,Mimochodem, jmenuji se Zeniba."hlesla ještě.
,,Metrem to bude rychlejší."řeknu, seběhneme do podzemí a na poslední chvíli skočíme do předposledního vagonu vlaku, jehož dveře se zrovna zavírají.,,Už jsem trochu z formy."vydechnu a sesunu se na sedadlo.,,Ale utíkaly jsme ani ne deset minut."namítla.,,Tady člověk rychle zleniví."usměju se.Její oči se zahleděly do posledního vagonu a chytila mě za paži, aby mě vytáhla na nohy.,,Jsou v zadu.Musíme pryč!"vyhrkla.Ani jsem se tam nepodívala, vyskočila jsem a utíkala ke dveřím, co spojují vagony metra.,,Utíkejte až dopředu, hime!"křikla Zeniba, která mi byla v patách.,,Co blázníte?",,Puberťáci pitomý."bručeli lidé, když jsme je odstrkovali.Přeběhly jsme několik vagonů, když proti nám skočil vysokej týpek s maskou na obličeji.Objevil se tak náhle, že jsem to neubrzdila a vletěla mu do náruče.,,Mám ji!"křiknul do vysílačky.,,Nech si o tom zdát!"prsknu, vytáhnu mu kunai z pouzdra u pasu a ten mu zabudnu do boku.Vykřiknul a chytil se za ránu.Svůj účel to ale splnilo, pustil mě.,,Rychle!"popoháněla mě Zeniba a vyběhla ven z metra, který zrovna dojelo na nástupiště.,,Už jsme skoro u mě."vydechnu v běhu.,,Koichi už tam na nás čeká.Portálové jutsu je připravené."odpověděla mi.
Když jsme doběhly k bytu, kde jsem bydlela, ode dveří nám šla vstříc další holka.Klíče, který jsem zrovna páčila z kapsy mi úžasem upadly na zem.Měla světle zelený vlasy dlouhý jak já, jedno oko zelené a druhé žluté, přes které se táhla jizva podobná té Kakashiho.Ale jinak, ta holka - její postava, vlasy, rysy v obličeji - bylo to, jako bych se dívala do zrcadla.Jako by jsme byly dvojčata.Jediné, co nás odlišovalo byla barva vlasů, očí a piercing v nose.A ta jizva, pochopitelně.,,Jasně, taky jsem překvapená.Hni sebou!"popohnala mě netrpělivě.Vrátilo mě to do reality a rychle jsem shrábla klíče, ale stejně jsem na ni hleděla jak na zjevení.Dole od domovních dveří se ozvala velká rána a Zeniba se otočila.,,Je pozdě, Koichi.Nezvládneme to!",,Ale zvládneme."vyhrkla Koichi, chytila mě za paži a dotáhla do bytu.,,Musíš jít sama, my je zdržíme.Tohle si vezmi."podala mi černej prstýnek z podivnýho kovu.,,Nic ti to neudělá, nosíme to všichni z Chakrové."ukázala mi, že ona má na ruce taky jeden.,,Dej si ho na levej malíček.Je to jistý spojení s lesem Chakry, vysvětlím ti to potom."mluvila jako o život a tlačila mě ke stolu, kde bylo nový portálový jutsu.,,Počkej, neřekla jsem, že jdu s váma!"probudím se konečně.,,Fajn, tak si jdi naproti těm týpkům a nech se zabít."odsekla.Náhle zpozorněla a zapla si ušní komunikátor.,,Máme ji, ale jdou po nás."řekla do mikrofonu.Uslyšela jsem, jak jí odpovídá nezřetelnej mužskej hlas.Nebylo mu rozumět, ale ona přikyvovala.,,Nemějte strach, Tenshikage-sama.Já a Zeniba je zdržíme."odpověděla.,,Sentarou?!"vykřikal jsem překvapeně.,,Čeká na druhé straně, jdi už!Je to portál do Chakrové!"postrčila mě k papírku se znaky k teleportování.Ode dveří se ozvala rána a výkřik druhé mojí zachránkyně.,,Koichi!",,Už jdu!"odvětila a vytáhla kunai.Do místnosti se vřítilo několik týpků stejných, jako byl ten v metru.Natáhla jsem se ke skříni, vzala batoh se svým oblečením a zbraněmi (vždycky jsem ho měla předem připravenej.Doufala jsem, že se tam budu muset vrátit a ten batoh jsem uchovávala jako nějakou cenost.Dokázala jsem hodiny sedět, koukat na něj a přemýšlet, kdy si ho zase vezmu.A konečně to přišlo.) a přišla k jutsu.Provedla jsem pečeť a nechala se chakrou vtáhnout do portálu.Na poslední chvíli jsem si všimla kunaie, co ke mě letěl, ale stihla jsem zmizet.Myslela jsem, že mám vyhráno, ale nůž zřejmě narušil kód jutsu a to se zhroutilo.Chakra se zachvěla a místo abych se pohodlně objevila v Chakrové mě zničený portál vysadil někde úplně jinde.Nestačila jsem ani vykřiknout, když jsem se objevila v neznámé krajině a jelikož mě jutsu vyhodilo pár metrů nad zemí, spadla jsem nepřipravená dolů na tvrdou skálu a ztratila vědomí.






















