
Tokage
Na ošetřovně jsem ležela coby dup a než jsem se nadála, skláněla se nademnou doktorka.,,Tohle nebude žádná legrace.Co jste dělala, hime?"zeptala se ustaraně a utřela mi ubrousky krev.,,Já nic."bránila jsem se.Příšerně mě ty zlomeniny bolely, ale snažila jsem se usmívat.Nemám moc ráda, když mě někdo vidí že brečím nebo tak.Ze všech sil jsem drtila Kakashimu ruku a přála si upadnout do bezvědomí, abych to necítila.,,Ona nemusí nic dělat, aby se dostala do průšvihu.Na to měla vždycky talent."usmál se nervózně Kakashi.,,Nepřeháněj."klidnila jsem ho.I těch pár slov mi teď dělalo problém.,,Potřebuju, aby jste si svlékla to tričko."poprosila mě doktorka.,,Mám jít?"zeptal se Kakashi.,,To je dobrý, asi tě tu budu potřebovat.Myslím, že budu vyšilovat."usmála jsem se vyčerpaně a s pomocí doktorky si tričko sundala - pochopitelně, že jsem pod ním měla podprdu.Vosa by mě asi zbuzerovala kdyby tu byla, ale já nechápu, co jí tak vadí na tom když ji někdo vidí v podprsence.Jasně, ona zrovna moc vnadná nebyla, ale v plavkách se před klukama klidně ukázala.Tyhle komplexy má hodně holek, ale moc nechápu proč - plavky, spodní prádlo - to je přece skoro stejný.,,Tohle asi opravdu nepůjde v klidu."přikývla doktorka a koukla na mě.,,Nevím, jestli to chci vidět..."vydechla jsem při pohledu na Kakashiho vykulenej výraz a snažila jsem se, aby můj hlas nezněl ani trochu vystrašeně.,,Tím, že jste byla vystavená tak velkému víření chakry se vaše zlomeniny nejen obnovily, ale otevřely."vysvětlila mi krátce.,,Myslíte jako že mi žebra projely skrz kůži?"zeptám se stísněně.,,Ne celá, jenom necelé dva centimetry."snažila se mě uklidnit.,,To bude veselý až to budete rovnat - pomalu umírám bolestí už teď a to na to ještě nesaháte."polkla jsem.,,Dáte jí narkózu?"ozval se Kakashi podivným tónem.Se zájmem jsem se na něj podívala - byl bledej a očividně se necítil moc dobře.Kdo taky jo? Sice si na to přes svoje vyvinuté poprsí nevidím, ale otevřená zlomenina není nikdy hezká záležitost.Vím, co mu doktorka odpoví - narkóza je vyloučená.Budu to muset ustát při plným vědomí.Proto jsem se na něj zkusila usmát.,,Kakashi....nemusíš tu být.Klidně jdi a počkej na chodbě.Nebude to procházka růžovou zahradou."špitla jsem.,,Nemůžu slečnu uspat, bylo by to nebezpečné.Zákrok musí být provedený za plného vědomí.Ona naopak nesmí usnout."vysvětlila mu doktorka.Chvilku mlčel, ale pak sebou pohnul a trochu se sebral.,,Kdysi jsem ti slíbil, že budu s tebou když budeš potřebovat.Když to vydržíš ty, tak já taky.Koneckonců, já tu budu jenom přihlížet a byla by ostuda, kdybych nezvládnul ani to."prohlásil.
,,Dobře.Napřed musím žebra správně otočit, potom je dostat zpátky na místo a až nakonec použít chakru k jejich částečnému srůstu."informovala mě doktorka a pokynula dvěma sestřičkám, aby jí donesly vodu a ubrousky.,,Znám ten postup.Já sama už jsem to jednou prováděla."zkusila jsem se pousmát.O to víc vím, jak je to hrozný.Tenkrát to bylo ve válce s kamennýma a pamatuju si, jak se ten kluk kroutil.Museli ho držet dva doktoři a i ti to málem neudrželi.A když si vybavím, že on neměl žebra úplně venku ale jenom posunutý, rozklepou se mi ruce.,,To zvládneš."řekl Kakashi.,,Vážně tě nenutím abys tu byl.Nebude to vůbec hezký."otočím se na něj znovu.,,Jestli chceš, jdi.Nemusíš mi nic dokazovat ani se předemnou přetvařovat.Nebudu ti nic vyčítat.",,Zůstanu tu."přerušil mě a volnou rukou mě pohladil po vlasech.,,Jestli se dneska budeš chtít opít, nebudu proti."zkusím zažertovat.Krátce se usmál, pak se sklonil a políbil mě na čelo.,,Můžu začít?"zeptala se doktorka.Chvilku mi ještě trvalo, než jsem přikývla, protože v předtuše té bolesti jsem se k tomu zprvu nemohla donutit.Pak si sestřičky i ona navlíkly rukavice a mohlo se začít.Zatnula jsem zuby a psychicky se na to připravovala.
Musím uznat, že jsem nebyla zklamaná.Předčilo to všechny moje představy, takže mě Kakashi zanedlouho nedržel za ruku, ale za obě ramena, který mi tisknul ke stolu.Napřed jsem to zkoušela zadržet, ale pak jsem zjistila, že když si k tomu zakřičím, bolest sice není menší, ale zvládá se to líp.,,Dobře, hime.Zatím to jde.Chápu, že to bolí, ale zkusila by jste sebou míň házet, ať se můžu pokusit srovnat druhé žebro?"poprosila mě lékařka.,,To bylo teprve jedno?"vydechla jsem, zpocená jak myš.,,Obávám se, že ano."odvětila.,,Až budu rodit, budu se u toho smát."prohlásila jsem.Kakashi se usmál - trochu prkenně přišlo mi - a znovu mě pohladil po vlasech.,,Jsi skvělá.Ty další dvě zvládneš jako nic."zkoušel mě povzbudit.,,Tobě se to kecá."pokusila jsem se o úsměv.,,Pokračuju."oznámila doktorka, chytila další kost a otáčela s ní do správné polohy.Jak mi to rozdíralo kůži a rozhrnovalo svalstvo, připadala jsem si, jako by mi někdo uvnitř zapnul mixér.Už dávno jsem brečela a teď jsem dokonce měla pocit, že omdlím.,,Nesmí ztratit vědomí."pronesla zdravotnice Kakashiho směrem.,,Yumi, slyšíš? Nesmíš usnout."poklepal mě po tváři.,,U tohohle usnout? Nebuď....směšnej!"vřískla jsem bolestně.Konečně bylo i druhý žebro na svým místě a já jsem na chvilku vydechla.Teda ne doslova, protože takový vydechnutí by mi znovu vytlačilo slzy na tvář.,,Teď bude třeba, aby jste se hýbala co nejméně.To poslední je příliš blízko u srdce a kdyby jste sebou moc prudce škubla, mohlo by narušit vnější srdeční stěnu.To by způsobilo husté vnitřní krvácení, což by vyžadovalo větší zákrok."mluvila na mě doktorka.,,Ne...nedělejte to..."vydechla jsem vyčerpaně.,,Cože?"nechápala.Byla jsem v polovědomí, ale pamatuju si, že jsem měla velkej strach z toho, co mělo přijít.,,Já už nechci...nechte to tak...."prosila jsem ji skoro plačky.,,To nemůžu.Kdyby se to tak nechalo dýl...",,Nesahejte na to!"přerušila jsem ji.,,Yumi, buď rozumná.Nemůže to tak nechat."hustil do mě Kakashi.Vím, že jsem se ho chytila za ruku a rozplakala se.,,Prosím, odnes mě odtud....já už nechci další bolest!"škemrala jsem.,,Ty jsi statečná, zvládneš to."nedal se.,,Ne..."plakala jsem odmítavě, krk sevřenej zoufalstvím.,,Nemůžu začít, pokud nebude spolupracovat."rozhodila lékařka rukama.,,Neboj se.Doktorka to udělá rychle, už jenom chvilinku a to nejhorší bude za tebou.To zvládneš.Pak už to bude jako procházka a zanedlouho budeš v klidu ležet v posteli."utěšoval mě.,,Já chci spát.... už teď.Už nechci další....pomoc...."vzlykala jsem.I ty blbý vzlyky mě teď bolely.,,Pak můžeš spát, ale napřed se to musí srovnat.Čím dřív to uděláme, tím dřív budeš mít klid."naléhal.,,Slibuješ?"podívala jsem se na něj.,,No jasně."přikývnul a znovu mě pevně chytil.Řekla jsem si to, co vždycky: Bolest je jenom důkaz toho, že člověk žije.Teď možná trpím, ale za čas z toho bude jenom vzpomínka.Nebude to trvat věčně a teď prostě musím zatnout zuby.,,Pokračujte."vynutila jsem ze sebe.
Konečně bylo to nejhorší za námi.Doktorka se narovnala a vydechla.Pak se podívala na mě, na Kakashiho a obrátila se na sestřičky.,,Přineste trochu saké."požádala je.,,Co?"nechápu.,,Ne pro mě, pro něj."zasmála se a pokynula hlavou ke Kakashimu.Když jsem se na něj podívala pořádně bylo vidět, že mu nervy taky hezky pracujou.Pokusila jsem se usmát a lehce ho chytila za ruku.,,Seš dobrej, že tu jsi se mnou."pochválila jsem ho.Zasmál se a utřel mi poslední slzy, který mi stékaly dolů po tvářích.,,Má teplotu."obrátil se na doktorku.,,To je normální.Tenhle zákrok je velký zásah do organismu a ten se takhle brání.To vyleží."odpověděla mu.Mezitím mu sestřička podala skleničku se saké, který do sebe profesionálně obrátil.,,Vidím, že ti saké na ex nedělá problémy."ušklíbla jsem se.,,Vidím, že už je ti zase líp."vrátil mi to.,,Můžeme pokračovat?"zeptala se doktorka.,,Jistě."kývla jsem a znovu chytila Kakashiho podanou ruku.Pokračování bylo mnohem míň bolestivý, i když pořád nepříjemný.Ale když už bylo vše na svém místě jak má být a doktorka začala pracovat s chakrou, kterou mi v těle opatrně spojovala kosti, napůl jsem u toho podřimovala.To už byla fáze, kdy byl odpočinek povolenej.
,,Necháte slečnu v nemocnici?"zeptala se jedna ze sestřiček, když mi už po zákroku obvazovala rány.,,Řekl bych, že by to bylo lepší, ale jelikož slečna nemocnice nesnáší a je schopná spustit se ze sedmého patra jen aby utekla tak si myslím, že jí bude líp v domácím léčení."ušklíbnul se Kakashi.Sestřička se rozesmála a já jsem ho obdařila nevrlým úsměvem.,,Nepřeháněj.",,Tak chceš být v nemocnici?"obrátil se na mě.,,Ani za zlatý prase."ujistila jsem ho.,,Seženu doktory, co ji tam dopraví."nabídla se druhá z asistentek a zmizela na chodbě.
Za necelou hodinu už jsem se spokojeně rozvalovala ve svojí posteli a hledala nejméně bolestivou polohu.Kakashi seděl na kraji matrace a docela ochotně poslouchal moje stížnosti a komentáře k mému současnému stavu.,,Až toho ninju dostanu, zbavím ho schopnosti reprodukce."vyhrožuju.,,Rád bych byl u toho."souhlasil pobaveně.,,Kdyby mi ty žebra jenom zlomil.Ne, on je prostě musel překroutit o sto osumdesát."pokračuju.,,Víš co říkala doktorka, nemáš se rozčilovat."upozornil mě.,,Kakashi, já sama jsem doktorka.Vím co můžu a co ne."ujistila jsem ho a natáhla se po sklenici s vodou.Místo toho jsem ale bolestně usykla a stáhla ruku zpátky.Podal mi ji a hodil na mě podezíravý pohled.,,To že vím co nesmím neznamená, že to taky dodržuju."objasnila jsem mu to.,,Zvláštní.V tomhle se teda Tsunade-sama nepodobáš."řekl.Zarazila jsem se a koukla na něj.,,To už neříkej."hlesla jsem.,,Promiň."odtušil.Vzdychla jsem a zabodla pohled na dno sklenice, co jsem držela.,,Sny přestaly když zemřel.Ale já...nemůžu se zbavit výčitek svědomí za to, že jsem zabila tátu."přiznám.,,Už to nebyl tvůj otec."namítl.,,Kdysi jím býval.A věřím, že hluboko v tom zločinci se pořád ukrýval muž kterýho Tsunade milovala.Jen si to nepřiznával."vysvětlím.,,Nemysli na to.Spi."poradil mi, postavil sklenici na stolek a přitáhl mi deku až pod bradu.,,Ráno ti bude líp."dodal, pak vstal a odcházel.Jak se o tom zmínil, pocítila jsem opravdu únavu a jakmile jsem zabořila hlavu do polštáře zdál se okamžitý spánek skoro nevyhnutelný.Kakashi zhasnul a vyšel na chodbu.Ještě v polospánku jsem vnímala, že sotva přivřel dveře, odchytnul ho Sentarou.
,,Jak je jí?"zeptal se.,,Spí."odpověděl mu Kakashiho hlas.Vnímala jsem jen okrajově a připadalo mi to spíš jako vjemy než jako opravdový rozhovor.,,Měl jsem strach, v lese to vypadalo ošklivě."přiznal Sentarou.,,Taky bylo.Dělalo se mi nevolno už jen z pohledu."přisvědčil Kakashi.,,Křičela?"zajímalo Sentara.,,Docela dost.A hlavně sebou házela, musel jsem ji držet."prozradil Hatake.,,Tak to tě obdivuju.Asi bych to nezvládnul.Nedokázal bych ji držet kdyby to tak odmítala."otřásl se.,,To nebylo nic proti tomu, když mě začala prosit ať ji odnesu.Brečela a nechtěla doktorce dovolit, at pokračuje."informoval ho pseudo-kyklop.Zájem o vyslechnutí celýho rozhovoru mě tak probral, že jsem otevřela oči a pozorovala úzkou skulinu světla, která mi pronikala do pokoje.,,Nemohl bych ji tam nechat.Asi bych ji odnesl."přiznal po chvilce Sentarou.,,Mám na to slabost.",,Bylo potřeba to srovnat."odpověděl Kakashi.,,A co ten ninja, dostali jste ho?"zajímal se.,,Tady ne.Sedneme si dole, všechno ti povím.Dáš si něco k pití?"nabídnul Sentarou.,,Asi něco ostřejšího, jsem trochu rozrušený."souhlasil Kakashi.To už se jejich hlasy vzdalovaly.Zvědavost překonala bolest a já jsem opatrně vstala z postele.Co nejtišeji jsem přešla na chodbu a pak se lehce proplížila až ke schodišti, ze kterýho bylo docela dobře slyšet, co si ti dva dole povídají.
,,...a tam jsme našli Takeru.Byl v bezvědomí."slyšela jsem Sentara.,,Mohl něco vidět?"zajímalo Kakashiho.,,Možná.Dopravili jsme ho do nemocnice k ošetření a až se probere, teprve pak ho vyslechneme.Chceš skleničku?"zeptal se Sentarou a na chvíli se objevil u paty schodiště když procházel do kuchyně.Skrčila jsem se za roh, aby mě neviděl.,,Ne díky.Budu pít z láhve.A co ten druhý chlapec? Ten co odvedl útočníkovu pozornost?"zajímalo Kakashiho.Neozvala se žádná odpověď a v tom tichu jsem se bála, že udělám nějakej neopatrnej pohyb a prozradím se.,,Chápu."vzdychl po chvilce mlčení Kakashi.Jak to myslí ,chápu'? Znamená to snad že...? Ne, to určitě ne! To nemůže, prostě to nejde! Tokage musí být v pořádku, protože...je to prostě Tokage.Člen toho magického kruhu přátel.On nemůže zemřít.Denně slyšíte o úmrtích jiných lidí a může vám to být líto, ale váš kamarád? Nebo člen rodiny? Vy si děláte legraci! Bylo to nemyslitelné.,,Yumi by se to asi neměla dozvědět teď.Doktorka říkala, že se nesmí smát, křičet, zhluboka se nadechovat ani vyvíjet jakoukoliv činnost.Prostě nic.Takováhle zpráva by pro ni teď asi nebyla to pravé.A víš přece, jak vždycky vyšiluje."navrhl Kakashi.,,S tím souhlasím."znovu se dole mihnul Sentarův stín jak se vracel do obývacího pokoje, ale já jsem byla tak zaražená, že jsem se ani neschovala.,,Měla by to vědět i Anita.Jenomže nevím, kde teď je."vzdychl Sentarou.,,A co ten útočník? Nevíte, kdo to byl?"změnil Kakashi téma.,,Zmizel jako stín.Ale myslím, že tentokrát to nebyl jen pomocník.Tentokrát to byl ten pravý po kterém jdeme.Ten, co chce ukrást Briar.A dnes nám ukázal jenom zlomek své síly.Teď když vím, proti komu stojíme, začínám se obávat, jestli to zvládneme."přiznal Tenshikage.,,Jeho chakra byla ohromná."souhlasil Hatake.,,Ale horší je, že zaútočil sám.Očividně už svým nohsledům nevěří.Tím je to horší, musíme zvýšit ostrahu kolem Yumi a urychlit návrat její chakry.Musíme to riskovat i když ještě nebude pořádně uzdravená, protože se situace vyostřuje."vysvětlil Sentarou.,,Už to tak vypadá."přisvědčil Kakashi.,,Zajímavé je to co řekl Tokagemu.Pokud se nepletu, bylo to něco jako ,řekl jsem ti, že se mi nemáš plést do cesty.Že jestli to uděláš znovu tak tě zabiju'.Tokage útočníka znal."uvažoval nahlas Sentarou.,,Teď už nám ho bohužel neodhalí."podotknul Kakashi a znovu se rozhostilo ticho.Dál už jsem neposlouchala, protože na mě šla únava a odebrala jsem se zpátky do pokoje.Tam jsem se konečně mohla uvolnit a rozplakala jsem se do polštáře.,,Tokage...."






















