close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 11

5. září 2012 v 17:48 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Noční návštěva


V podstatě jsem celý tři dny prospala.Když jsem se konečně probudila, cítila jsem se výrazně silnější, i když při každém pohybu se pořád ještě ozývala bolest ze zranění.Bez váhání jsem vstala, oblíkla si teplátky a tílko, vyčistila zuby a přehodila župan přes ramena.Otevřela jsem dveře na balkon a podívala se na potemnělou oblohu.Tohle okno směřuje na západ a nebe tu teprve bledne.Bude něco mezi pátou a šestou hodinou ranní.Jindy bych se ještě válela v pelechu, ale za těch pár dní už jsem vyspaná až až.Zamířila jsem ke dveřím, pak na chodbu a sešla ze schodů do kuchyně.,,Dobrý ráno."pozdravila jsem Sentara sedícího u snídaně, přešla k ledničce a vylovila mlíko.,,Dobré....ty už vstáváš?"podivil se.,,Už je načase, ne?"usmála jsem se, přiložila láhev k ústům a hltavě pila.,,Tomů říkám žízeň."podotknul, když jsem na linku postavila prázdnou nádobu.,,To teda.Jdeš do kanceláře?"zajímá mě.,,Hmmm, co mi zbývá."opáčil.,,Vůbec ti nezávidím.Ale seš roztomilej, když pracuješ."posmívala jsem se mu.,,Vtipný."odtušil.,,No nic, já jdu.Na oběd se mnou nepočítej, vlastně ani na večeři.Jo a asi tak za deset minut pro mě někoho pošli, asi budu potřebovat pomoct dojít domů.Zatím."rozloučila jsem se.,,Stát.Vysvětlit."zarazil mě.,,Jdu do Lesa Chakry."odpovím.,,A co tam chceš dělat?"nechápal.,,Vezmu si zpátky to co je moje."odpovím.,,Cože?"vydechl.,,Ne všechno, jenom něco.A teď mě omluv."otočila jsem se a pokračovala v cestě.,,Ani nápad, ještě na to nemáš.Teď ses probudila."dotíral.,,Bude to trochu drastický a chvíli si pospím, ale urychlí se to.Nemůžeme čekat, až se milostivě zotavím.Prostě budu muset riskovat."pokrčím rameny.,,Proč tak najednou?"zeptá se a vstane od stolu.,,Kvůli Tokagemu."řeknu.Vyvalí oči.,,Ty o tom víš?",,Slyšela jsem vás jak jste se o tom bavili.Slyšela jsem celej ten rozhovor.Už nechci čekat."přiznám.Nešťastně se na mě podíval.,,To jsem si mohl myslet, to přesně na tebe pasuje.Počkej chvilku, jdu s tebou."prohlásil, natáhnul se a vzal svůj plášť, kterej měl hozenej přes opěradlo křesla.
,,Nemusí o tom nikdo vědět.Doufám že je ti ale jasné, že v tomhle stavu tě to odrovná."hustil do mě.,,Naprosto jasný.Jediný, co bych od tebe vyžadovala je doprava domů."mrkla jsem po něm.,,To víš, že tě tady nenechám ležet.Ale nechceš si to ještě rozmyslet?"křečkoval.Jedinej můj pohled mu stačil místo odpovědi.,,Věděl jsem to, ale stejně jsem se zeptal."pokrčil rameny.Přiložila jsem dlaně na kmen stromu, přes kterej jsem tehdy chakru uvolnila a pomocí mokutonových ostnů se s ním pevně spojila.,,Nelíbí se mi to a opovaž se odpovědět, že to po mě nikdo nechce.Nechci ti rozkazovat, ale měla bys to odložit."ozval se znovu.Rozhodla jsem se nereagovat a soustředila jsem se na chakru v ovzduší.Skrz dřevo jsem ji začala vstřebávat do sebe a bylo to jako nalít do horké ledovou vodu.Naprosto přesně jsem cítila, jak chakra postupuje, kde teď je, jak je rychlá a kam se šíří.Dodávalo mi to novou energii a sílu, ale zároveň to bylo bolestivé.Vždycky je to bolestivé, než se chakra usadí.Pocítila jsem chvění v ošetřených zlomeninách, to když i jimi prostupovala nová chakra.,,Nestačilo by to?"ozval se Sentarou.,,Ještě trochu jí zvládnu."odpověděla jsem aniž bych se přestala soustředit.Teď mi tělem projela ostrá, energická bolest a trochu jsem se zapotácela.,,Yumi!"vyjekl a v okamžiku stál u mě.,,To nic, jenom mě podepři."požádala jsem ho.Jelikož mě zná už dlouho a ví, že se mnou se nedá rozumně diskutovat když mám svou tvrdohlavou náladu, udělal co jsem po něm chtěla.Postavil se těsně za mě a chytil mě okolo pasu, abych neupadla.,,Vždyť ty se úplně třeseš."postřehl.,,To je normální.Ještě chvíli."zašeptala jsem stržená novou energií co ve mě kolovala.V jednu chvíli jsem cítila drobné škubnutí v hrudním koši.A pak další a ještě jedno.Bylo to docela neškodný, ale jestli si toho všimne Sentarou, udělá z toho zase detektivku století.Občas se stane, že stehy prostě nevydrží.Zanedlouho už jsem cítila chakru úplně všude a zdálo se, že mám dost.Oči se mi samy zavíraly a nohy mi náhle ztěžkly.Stáhla jsem zpátky mokutonový bodáky a spustila ruce.,,Mám dost."vydechla jsem.,,Taky se mi zdá.Dojdeš po svých?"pousmál se.,,Asi jo.",,No, nakonec to proběhlo líp, než jsem myslel.Ani jsi nezkolabovala."pochválil mě.To bylo ale poslední, co jsem slyšela, protože se mi zavřely oči a poslední, co jsem trochu vnímala byly jeho ruce, který mě zachytily před pádem na zem.
Když jsem se znovu vzbudila, chvilku trvalo, než si moje oči přivykly na tmu, co mě obklopovala.Měla jsem žízeň a krk se mi suchem úplně stahoval.Nohy a ruce mi brněly jako bych dostala ránu proudem a za čelem jsem cítila podivnej nátlak, jako by moje lebka byla moc malá na to, co bylo uvnitř.Koukla jsem na hodiny - půl druhé ráno.Nejradši bych ještě spala, ale žízeň byla neústupná.Pomalu jsem se odkryla a posadila se na posteli.I když jsem pendrek viděla, stejně jsem vnímala, že se mi zamělo před očima.To už prostě člověk pozná.Postavila jsem se na nohy, ale roztřásla se mi kolena a sesunula jsem se vedle nočního stolku.Cítila jsem, že se celá chvěju a dostala jsem strach, že do rána nevstanu.Zkusila jsem se zapřít o roh stolku a znovu se pokoušela postavit na nohy.,,Než bys taky chvilku ležela."ozvalo se pobaveně ze tmy, hned na to mě kdosi chytil za ruce a pomohl mi vstát.Ten hlas....to přece nemůže být....,,Voso?"vydechla jsem unaveně.,,Ty mě ještě poznáš?"podivila se a posadila mě na postel.,,Promiň, že tě přepadám takhle v noci, ale světlo by sem mohlo někoho přilákat a já nechci, aby o mě někdo věděl."řekla.,,Co tady děláš? Jak ses sem dostala?"nechápu.,,Jsem tu už dva dny, ale nikdo kromě tebe o mě neví.A kromě Brodyho."odpověděla a posadila se vedle mě.,,Brodyho?"zopakuju.,,Podává mi zprávy o všem, co se tu děje už delší dobu.Poslední události mě donutily objevit se tu...."její hlas se ztišil.,,Tokage..."uhodla jsem.Neodpověděla, ale cítila jsem, že mi stiskla ruku.,,Taky jsem to obrečela.Kdyby mě jenom ten cvok poslechnul..."začala jsem, ale nedokončila.Co jí můžu vysvětlovat? Smrt jejího bratra prostě neokecám.,,Všechno vím.Jenom chci, abys věděla, že tě z ničeho neobviňuju.On sám se rozhodnul.Nikdy nebyl víc než průměrným ninjou a nebýt toho, že byl génius, ani by neudělal zkoušky na chuunina.Snil o tom, že někoho takhle zachrání a bude se na něj pamatovat.Už jako malej tvrdil, že nemá na to, aby v tomhle světě vydržel dlouho."špitla.,,Pamatovat na něj určitě budu.A vsadím se, že nejen já.Zdržíš se dlouho?"zajímá mě.,,Vlastně ani ne.Ryuk na mě čeká a nebyl moc nadšenej ani z těch dvou dnů tady.Poslední dobou mě až moc hlídá."ušklíbla se.,,Proč?"nechápu.Napadlo mě, že kvůli Oininům nebo něčemu, ale ona mi úplně vyrazila dech.,,Je v tom tohle."z jejího hlasu byl cítit úsměv, když vzala moji ruku a někam ji položila.Neviděla jsem nic, ale když jsem párkrát přejela dlaní sem a tam, málem mi brada zazvonila o podlahu.,,Ty seš zbouchnutá?"vydechla jsem šokovaně, když jsem rozpoznala břicho jako balón.,,Šestej měsíc."upřesnila.,,To ale znamená, žes byla už..."počítala jsem.,,Už při bitvě o Konohu."doplnila.,,To je úžasný! Gratuluju!"zasmála jsem se a naslepo ji objala.Cítila jsem se šťastná i za ni.,,Jak ti závidím! Musí to být nádherný takhle těhotnět.",,Máme z toho oba velikou radost."přisvědčila.,,Jak já zbožňuju děti! Musíš mi pak všechno popsat.Ty se máš."usmívala jsem se.,,Však tě to taky jednou čeká."ušklíbla se.,,No mě sotva.Já se do té doby spolehlivě zamorduju."odfrkla jsem si otráveně.,,Ale houby.Akorát si budeš muset vybrat s kým, co mi Brody říkal, tak nemáš ještě jasno."dotírala.,,Ale já mám jasno.Akorát jsem to nikomu neřekla."uvedu věci na pravou míru.,,Ani mě? Svojí hodné, prdlé, tloustnoucí kamarádce, která tě už jednou zradila?"dělala ze sebe svatouška.,,To poslední jsi dodávat nemusela."dloubnu do ní.,,Proč jim to neřekneš?"nechápala.,,Každej z nich toho pro mě tolik udělal.Nemůžu přece jenom tak volit, to by nebylo fér."namítám.,,Fér není, že je necháváš na pochybách.Myslím, že si to nezaslouží.Toho z Listové neznám, ale vím, že minimálně Sentarou si to nezaslouží."hustila do mě.Měla by být častějc smutná, protože se s ním dá v tomto stavu vcelku normálně komunikovat.,,Ale jak to mám říct?"povzdychla jsem.,,Až na to přijde chvilka, to poznáš.A jen tak pro info, řekni, kterej? Nechám si to pro sebe."škemrala.Sklonila jsem se a pošeptala jí jméno.Jaký zatím neřeknu, ale už to nebude dlouho trvat a dozvíte se to =).,,Tak to jsem vážně nečekala."přiznala zaraženě.,,Co je na tom tak nečekanýho? Zdálo se ti, že jsem o něm málo mluvila, když jsme byly samy?"namítnu.,,No to ne, ale......tak to je fakt mazec."vyjádřila se.,,Ale měla bys mu to říct, než se zase rozloučíte."mínila.,,Já už se od něj nechci odloučit.Půjdu s ním kamkoliv."odtuším.,,Mám z tebe radost! Tak ještě se před ním vyžvejkni a za pár let se taky budeš chlubit báchorem."přehnala to.,,Ha ha ha, vtipná jako obvykle."ušklíbla jsem se.
Prokecaly jsme půlku noci, než konečně vstala.,,Musím jít.Mám ještě nějakou práci.A Ryuk čeká dole a už asi taky jančí, kde jsem."pousmála se.,,No jo...jak ses vůbec dostala přes Les Chakry, aniž by si tě někdo všimnul?"uvědomím si.,,Aoi, ty si děláš legraci ne? Já jsem přece velká Anita! Já se vplížím všude."prohlásila.Pak se zamyslela.,,A taky chodím s týpkem, co se umí pohybovat pod zemí."přiznala.,,Seš zkažená jak hermelín."zasměju se.,,Dělám, co můžu.Jen jednu věc po tobě chci.Až bude Sentarou řešit ztrátu Tokageho těla, vysvětli mu to nějak šetrně."poprosila mě.,,Chceš si ho vzít?"vyvalila jsem oči.,,Jo.Naštěstí nenosil ten černej prstýnek co všichni máte, takže se nerozplynul.Chtěla bych ho pohřbít sama.Teď ho půjdeme ukrást, můžu se spolehnout, že zítra ráno nevyrazí první pronásledovatelé?"obrátila se na mě.,,Zařídím to.Buď opatrná a pozdravuj Ryuka.Snad se ještě potkáme."vzdychnu.To už vstala a přešla ke dveřím na balkon, kterýma sem vnikalo slabý světlo z hvězd.Teď když jsem viděla její siluetu jsem si teprve uvědomila velikost jejího břicha.Kdo by to byl řekl, že Vosa bude schopná bez úrazu nosit dítě? S tím jak pořád padá by se zdálo, že by potratila během pár dní, ale to je chyba.Asi na ni dává pozor Ryuk - ještě, že aspoň on má rozum.,,Určitě se ještě uvidíme.Pozdravuj Sentara a pořádně ohlídej tu věc.Nepotřebujeme dalšího záporáka s neomezenou silou."zavtipkovala.,,Radši umřu než to nechat být.A jak budeš utíkat, vzbuď nějak nenápadně toho žirafáka co spí dole.Potřebuju se napít."poprosila jsem ji.,,Že jsi to ty.....tak zatím!"rozloučila se.,,Hodně štěstí."odvětila jsem a její postava zmizela ve tmě, která převládala venku.Pocítila jsem prudkou vlnu smutku.Tokageho smrt a Vosin novej přírůstek mě navždycky zbavily naděje na návrat starých časů.Doteď jsem doufala, že se to třeba vrátí a my budeme zase ta parta co dřív - já, Sentarou, Brody, Tokage, Ryuk a Vosa.Dneškem jsem ty naděje ale ztratila stejně snadno, jako se v moři ztratí zrnko písku.Nikdy už to nebude jako dřív a to mě bolelo jako nic jinýho.
Zanedlouho se dole ozval rachot a ospalý bručení.,,Sentarou?!"křikla jsem.Následovalo vrzání schodů a pak se dveře otevřely.,,Ty už nespíš?"zašeptal.,,Nene.Ale mám hroznou žízeň.Zkoušela jsem se doplazit do kuchyně, ale jsem nějaká rozklepaná."vysvětlím.,,Přinesu ti.Chceš čaj?"zeptal se rozespale.,,Myslím, že dneska už stejně neusnu.Udělám si ho sama, jen mi prosím pomoz dostat se dolů."požádala jsem ho.Potmě došel až k mojí posteli.Mezitím jsem se už posadila a čekala jsem, že mě jenom podepře, ale on mě místo toho celou zvednul a vynesl ven.,,Promiň, že tě otravuju."špitla jsem.,,To je v pořádku.Vzbudilo mě něco jiného.Nějaký pitomec si myslí, že když mi do okna bude házet kamínky tak se asi smíchy potrhám."odvětil.Musela jsem se ovládat, abych nevyprskla.Ta Vosa je fakt číslo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tajja tajja | Web | 5. září 2012 v 20:29 | Reagovat

Nepřidáváš to krapet rychle? nestíhám číst! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama