
Soupeřky
Posadil mě na křeslo v obývacím pokoji a došel do kuchyně, která je s pokojem propojená.Vlastně asi jsem nepopsala ten byt celkově, že? No, když vejdete zvenčí, nalevo je obývák a z toho potom dveře do pokoje, kde spí Sentarou.Vedle nich dveře do spodní koupelny.Napravo je kuchyně a kumbál.Proti vstupním dveřím jsou schody, který když vyjdete tak je chodba směrem vlevo.První dveře napravo je moje ložnice a pak na konci chodby jsou ještě jedny na levé stěně, tam je koupelna.Snad jste to pochopili, je to jenom zběžně.No nic, tak se teda vydal do kuchyně a napustil vodu na čaj.,,Klidně jdi spát, já si to uvařím."namítla jsem.,,Už se mi nechce, jsem probuzenej.Navíc musím dodělat nějaké papíry."odpověděl a mezitím co se vařila voda si z pokoje donesl na stůl v obýváku štos papírů.,,Nevadí, že tu budu s tebou?"zeptám se.,,Budu jenom rád.Ale donesu ti deku, tady dole je zima."usmál se a znovu zmizel v pokoji.Mezitím se voda dovařila.Vstala jsem a opatrně, trochu potácivým krokem jsem došla k lince.,,Měla jsi sedět."řekl skoro vyčítavě.,,Potřebuju trochu pohybu."odporuju a vytáhnu dva hrnky.,,Dáš si se mnou, ne?"zeptám se.,,Klidně.Naliju to."nabídnul se.,,Zatím to mám pod kontrolou."nedám se a zvednu konvici.Překvapilo mě, jak je pro moje chvějící se ruce těžká.Chytila jsem ji oběma rukama a trochu prkeně rozlila vodu do obou šálků.,,Vypadáš jak revmatická stařena."posmíval se mi.,,Tak si to zkus.Víš, jak je ten kus nádobí těžkej?"ohradím se dotčeně.,,Proto ti říkám běž si sednout."dorážel.Nakonec jsme to teda nějak zvládli a za chvilku jsem se natáhla na gauči s hrnkem plným horkýho čaje.
,,Co to píšeš?"zeptala jsem se po chvíli.,,Řeším problém s poštovními ptáky."odpověděl.,,Jakej můžou mít ptáci problém? Teda kromě toho, že někteří občas nestojí."zasmála jsem se.Očividně to nepochopil a já jsem neměla v úmyslu mu to vysvětlovat.,,Zkoušeli jsme vypěstovat nový druh dravců - spolehlivé ptáky, kteří doručí dopis i za bojových podmínek.Ale trochu se to vymklo z rukou."přiznal.,,Jak? Ptáci požírají tvoje zaměstnance?"provokuju.,,Kéž by.Bohužel jsou to hrozní zbabělci.Asi se budeme muset vrátit k obvyklým druhům."povzdechl.,,Zbabělci?"nechápala jsem.,,Neuletí ani pět kilometrů - nejradši to doběhnou pěšky.Jsou krátkozrací a hejno pěti jedinců zabije jednoho holuba, pokud ovšem není příliš silný.Sípají jak důchodci a při pohledu na krev ztrácejí vědomí.A když usnou, přepadnou hlavou dolů z bidýlka."objasnil mi to.Propadla jsem tak hysterickému záchvatu smíchu, že jsem si musela držet žebra který mě u toho bolely.,,To si vymýšlíš."nařkla jsem ho.,,Rád bych si to jen vymýšlel.Ale problém je, že teď máme málo užitečných doručovatelů a hodně zbytečných."vysvětlil.,,Ale vždyť tvoje rodina se na tohle specializovala.Myslela jsem, že jsi mistr v ornitologii."podivila jsem se.,,To já taky."vzdychnul sklesle.Vypadal najednou tak zdrceně, že jsem se neubránila úsměvu.,,Chtěla bych vidět ptáka, co omdlí když vidí krev."směju se.,,Jsi krutá."oznámil mi.,,To není novinka."ušklíbnu se.,,Někdy mi chybí to naše cestování."přiznal.,,Mě to chybí pořád.Nejsem moc typ, kterej vydrží na jednom místě."přikývnu a zhluboka se napiju čaje.Příjemně zahřeje a já se hned cítím o něco líp.Chvilku na mě jen tak koukal.,,Kdybych přišel dřív než on, vybrala by sis mě?"zeptal se zničehonic.Udiveně jsem se na něj podívala.,,Co je to za otázku?"polkla jsem.,,Jen to chci vědět.Přemýšlím nad tím poslední dobou často."přiznal.,,To nejde takhle říct."kroutím se.Okamžik neodpovídal, ale pak sklopil oči.,,Yumi, ty mě ničíš.Jak dlouho ještě vydržím dívat se na tebe, dotýkat se tě a přitom si uvědomovat, že nikdy nic víc nebude?Ten polibek cos mi kdysi dala mě dodneška pronásleduje a je to jako droga.Jeden nestačí.Dala jsi mi život a schopnost radovat se, ale zároveň taky trápit se.K čemu je žít, když nemůžeš mít to, co chceš, i když je to jedna věc?"hlesnul.Nevěděla jsem, co odpovědět, ale bylo mi, jako by mi někdo sevřel srdce do ledové pěsti.,,Neříkej takový věci..."zašeptala jsem.,,Neřekla jsem, že miluju Kakashiho.",,Nejsem slepý."upozornil mě.Nevěděla jsem, co na to říct.Proto nastalo dlouhý ticho, který přerušl až teprve jeho budík, nastavený na pět třicet - čas jít do práce.

Ztrátu Tokageho těla Sentarou pojal celkem rozumně a nechal si všechno vysvětlit.Nakonec došel k názoru, že Vosa byla jeho nejbližší příbuzná, takže je to její věc.Dobře, tak tohle jsem urovnala, ale něco jinýho vypuklo.Odpoledne musel Sentarou pracovat a vyřizovat mise, proto mě znovu svěřil do rukou mojí ochranky.Ta se přiřítila na místo schůzky jako sedmilavá saň.,,Ty! Sice nejsme kamarádky, ale to jsi dělat nemusela!"vrčela vztekle.,,A co myslíš?"dělala jsem ze sebe neviňátko, i když jsem zhruba tušila o čem je řeč.,,Už od začátku se mi zdálo, že ho to téma nebere, ale když mi pak Yamaichi-sama řekla, že Tenshikage kdysi býval samurajem myslela jsem, že půjdu a zaškrtím tě!"prskala.,,To je mi opravdu líto.Nevěděla jsem to."smála jsem se s jasnou ironií v hlase.,,Věděla jsi to až moc dobře! A vím o co ti jde.Fajn, začala jsi boj, ale nade mnou nevyhraješ!"prohlásila.,,Boj? Ty chceš mě vyzvat na souboj?"zpozorním.,,Jasně.Všichni říkají jak jsi chytrá a dokážeš ostatní napálit.Tak se ukaž."dotírala.,,Děláš chybu."upozornila jsem ji se smíchem.Tohle bude zábava, už dlouho jsem nic podobnýho nedělala.Naposledy v deváté třídě když mě naštvala jedna holka.Pak se ta chudinka třeba octla skoro nahá v klučičí šatně, zakopla na pódiu v soutěži miss škola a nebo místo džusu vypila vodu kterou předtím kuchařky odmáčely hrnec.Byla to zábava, ale myslela jsem, že už jsem z toho vyrostla.Teď mě to znovu chytlo.,,Ještě uvidíme."odsekla.
Začala jsem ještě ten den.Já jsem se od Limetky skoro nemohla hnout, ale můj bratr ano.A ten má naštěstí pro moje kraviny pochopení, protože mi s něma často pomáhal a nebo chtěl poradit s těma svýma.,,Brody, pojď sem!"zavolala jsem na něj když procházel.,,Co je?"zeptal se, když přišel.Podala jsem mu kroužek, na kterým byly klíče snad ke všem veřejným prostorám ve vesnici.Takový má buď Sentarou, Yamaichi, já, Limetka coby moje ochranka, velitel Yokai a kapitán jednotek Shinigami.Nedala jsem mu ty svoje, ale Limetčiny, který jsem jí dovedně štípla.,,Poslouchej mě pozorně.Zamaskuješ se jako ti zabijáci co po nich pátráme a takhle vymóděnej se ukážeš v noci v bytě Koichi."řekla jsem.,,Chceš mě strčit za mříže nebo co?"nechápal.,,Ještě jsem nedomluvila.Zařídíš, aby se probudila a viděla tě.Pak vyběhneš ven a zamíříš do archivu dokumentů.Musí běžet za tebou a pokud možno sama.Nedávej jí příležitost aby někoho vzbudila.Musíš působit dojmem, že jestli tě jen na vteřinku spustí z očí tak zmizíš."kladla jsem mu na srdce.Přikyvoval, jak mu začalo docházet, že asi něco chystám.,,Odemčeš těmahle klíčema, ale necháš je v zámku, jasný."ukázala jsem na klíče, co jsem mu předala.,,Pak vběhneš dovnitř přímo k požárnímu hlásiči, kde na ni počkáš.Až bude u tebe, zapneš ho a pak vyskočíš ven stropní šachtou.Je tam větřák takže normální člověk by se tudy ven nedostal, ale pro tebe to neplatí."usmála jsem se.,,Co zase vymýšlíš?"smál se.,,Uvidíš.Pak se zbav toho převleku a až tam budou přibíhat lidi, nenápadně se k nim připoj, ať na tebe nepadne podezření.A zkus to zařídit tak, ať se ten poplach ozve co nejpřesněji v jedenáct třicet v noci."hustila jsem do něj.,,Spolehni se."začal se smát a pak se vytratil.,,Co jsi mu řekla tak vtipnýho?"zabručela Limetka posedávající opodál.,,Nic podstatnýho."odpovím vesele.
Večer jsem pak u linky dělala něco k svačině, mezitím co Sentarou u stolu vyřizoval papíry.Podívala jsem se na hodiny - jedenáct dvacet pět.Teď je ta chvíle.Vytáhla jsem z kapsy zmuchlanej kapesník, ten jsem nacpala do výlevky ve dřezu a zašoupla ho vařečkou co nejdál.Pak jsem se otočila.,,Sentarou! Asi se ucpal odpad, nechce mi odtíkat voda."postěžovala jsem si.Vzhlédnul od papírů.,,A není tam nic vidět?"zeptal se.,,Myslím, že to bude dole v trubkách."odpověděla jsem a musela se překonávat abych se nesmála.Vstal a došel ke mě.Pak otevřel dole linku, lehnul si na záda a zašoupnul se dovnitř.Začal odšroubovávat trubky.Mezitím jsem se podívala na hodiny - dvacet devět.Doufám, že je Brody přesnej, jinak ho vykastruju.Nenápadně a jako by zcela náhodou jsem pomalu přivřela jednu polovinu dvířek ve kterých trčel a napjatě jsem sledovala hodiny.Třicet jedna se ozvalo hlasitý zvonění tak náhle, že Sentarou plně zabranej do práce pustil trubku, ta spadla a praštila ho do čela.,,Jau!"ozvalo se rozzlobeně.Jak se snažil rychle vyšoupnout, praštil se ještě do přivřených dvířek a teď už opravdu naštvaně se vynořil.,,Kterej vůl zase co vyvádí?"prsknul jemu nepřirozeným tónem, vstal, popadnul svůj plášť a vyšel ven.Já za ním.
Stejně jako polovina vesnice, kterou to vytrhlo ze spánku jsme došli až do archívu.Tam stála Limetka a nechápavě mžourala ospalýma očima do světla, který Sentarou rozsvítil.,,Co se to děje? Rád bych se vyspal."objevil se zívající Brody.Ukázala jsem mu zvednutej palec a on na mě na oplátku mrknul.,,To bych taky rád věděl."přidal se otráveně nějakej shinobi.,,Můžeš to nějak vysvětlit, Koichi?"zeptal se načuřeně Sentarou.Ještě, že si dal o ty dvířka, to ho rozmrzelo snad ještě víc než noční planej poplach.A ta trubka - s tím jsem sice nepočítala, ale jenom mi to pomohlo.,,Pronásledovala jsem vetřelce.To on zapnul ten poplach..."bránila se.,,Aha, on sem šel jenom proto, aby zapnul požární zvon a upozornil na sebe celou vesnici."přikývnul sarkasticky Sentarou.,,No...ano.Šla jsem za ním z mého bytu..."vysvětlovala zmateně.,,Tak abychom si to shrnuli; on se objevil u tebe, ty jsi za ním šla, nikoho neprobudila na pomoc, on tě zavedl sem, spustil poplach a teď je kde?"vyslýchal ji.,,Utekl."pípla a ukázala na horní větrací šachtu, kde se točil větřák.,,A jak se ten nadninja dostal skrz půlmetrové okýnko ve kterém se točí klimatizace?"přisadila si nějaká holka.,,A hlavně jak se dostal dovnitř."přitakala Yamaichi a vytáhla ze zámku klíče.,,Ty jsou přece tvoje Koichi, ne?"uhodila.,,Ukradl mi je..."špitla.,,Čím dál lepší.Nejen, že jsi bezdůvodně spustila poplach a probudila půl vesnice, ale ještě se snažíš vymýšlet takové hloupé výmluvy."prsknul Sentarou.,,Ale já jsem toho ninju vážně viděla."trvala na svým, ale z jejího hlasu bylo patrný že pochybuje, jestli to celý nebyl jenom sen.,,Netrpíš náměsíčností?"zeptala se Yamaichi.Limetka na ni zůstala chvíli zírat a pak vzdychla.,,Možná..."připustila.,,Tak tím se to řeší.Někdo by ti měl pomoct, protože takovéhle incidenty si nemůžeme dovolit.Spousta ninjů se musí vyspat před misí a takhle jim to neumožňuješ.Jdi domů.Všichni jděte zpátky domů."otočil se Sentarou k davu, který se opravdu začal rozcházet.Limetka tam stála jako hromádka neštěstí a zmateně si vzala od Yamaichi klíče, který jí podávala.,,Jdi spát."poradila jí hnědovláska přátelsky a vytratila se za ostatními.Zůstaly jsme samy dvě.,,Solidní divadlo."uznala jsem.Oči se jí rozšířily náhlým poznáním a pak je zase zlostně zůžila.,,To ty, ty mrňavá potvoro!"prskla.,,Udělala jsi ze mě blázna před celou vesnicí.A před Tenshikagem!",,Já jsem tě varovala."pokrčila jsem rameny.,,To mi zaplatíš!"štkala.,,Dobrou noc, slečno náměsíčná.Jo a mimochodem, měla bys vyhledat psychiatra.Sám Tenshikage ti to přece naznačil."smála jsem se a odcházela k domovu.,,Čas na můj tah!"křikla za mnou.,,Ukaž se."pošeptala jsem si pro sebe a upřímně se těšila, co si na mě vymyslí.
Na to jsem ovšem nemusela čekat příliš dlouho.Příští den ráno jsem odcházela z domu zároveň se Sentarem.Ten se rozhlídnul a řekl.,,Je chladno, měla by sis vzít něco teplejšího."a kouknul na moje tílko.,,Nic tu nemám, musím si pak zajet do města koupit nějakej dlouhej rukáv."odpověděla jsem.Protože už zamčel a nebyl čas vracet se do domu, beze slov si sundal plášť a přehodil ho přese mě.Spokojeně jsem sledovala, jak Limetka stojící opodál žárlivostí skoro puká.Proto jsem mu s úsměvem poděkovala a naschvál před ní mu vlepila pusu na tvář.Jakmile odešel, otráveně se ke mě připojila a společně jsme šly na kraj lesa, kde si často trénovala hody hvězdicemi.Spokojeně jsem stála a pozorovala její trénink, jak zlobně metala hvězdice do kmene.Náhle zpozorněla.,,Schovej se za strom."sykla a ostražitě se rozhlídla.,,Rychle."dodala a to už mě sama rukou přitlačila ke kmeni.Opravdu jsem se přikrčila a teprve teď jsem začala kontrolovat cizí chakru v okolí.Ale všechno se zdálo v pořádku.,,Nikoho necítím."namítla jsem, ale to už se moje milá strážkyně svíjela smíchy.Napřed jsem nechápala, než jsem zkusila udělat krok dopředu.Ohromeně jsem zjistila, že to skoro nejde.Když jsem opravdu zabrala a poodešla pár kroků od stromu, všimla jsem si bohatého proudu pryskyřice, která pokrývala půlku kmene.,,Ty káčo, to není můj plášť!"vyjekla jsem a chaoticky se snažila již zmíněný kus oděvu očistit.,,Tenshikage ti určitě poděkuje."kuckala se smíchy.Myslela jsem, že se na ni vrhnu a na místě jí vydrápu oči.,,To je ale blbej vtípek."prskala jsem.,,Pomsta je sladká."ušklíbla se.,,Hmmm....fajn.Jedna jedna.Akorát netuším, jak to teď dostanu dolů."přiznala jsem rozzlobeně a pozorovala slepenou látku.,,Hodně štěstí."pošklebovala se a bylo vidět, že je se sebou náramně spokojená.Nemá proč, můj kousek byl přece mnohem propracovanější! Ale je pravda, že už dlouho se nikomu nepovedlo mě nějak napálit.Že bych si konečně zahrála s někým vyrovnanou hru? Rovnocennýho soupeře jsem ještě neměla.To bylo ale teď vedlejší, protože ji nesmím nechat, aby se jí tohle povedlo.Ta smůla musí dolů!






















