close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 13

5. září 2012 v 17:50 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Opilá, ale upřímná


Přiletěla jsem domů, zavřela se v koupelně a bleskově napustila vodu.Popadla jsem nějakou věc, o které jsem usoudila že by mohla fungovat jako mýdlo a začala jsem ze všech sil skvrnu drhnout.Sentarou se obvykle vrací v devět večer a teď byla teprve jedna hodina.To by mohlo stihnout i uschnout.A když budu mít štěstí a on nepůjde domů na oběd, vůbec na nic nepřijde.Asi by se nezlobil, ale bylo by trochu trapný, kdybych mu ukázala jak šikovně jsem mu zničila ten jeho pláštík.V tom dole bouchly dveře a ozval se mužský hlas.,,Aoi, jsi doma?". Málem mě kleplo, ale pak jsem si uvědomila, že Sentarou to nebude.Ten by mě určitě neoslovil jako Aoi.,,Kdo je?"zavolala jsem v odpověď.,,Tay."odtušil.Z hluboka jsem si oddechla.,,Jsem nahoře."oznámila jsem mu a dál se věnovala praní.Slyšela jsem, jak stoupá po schodech a zanedlouho se objevil ve dveřích od koupelny.,,Co to děláš?"nechápal.,,To je vlastně jedno, ignoruj to.Potřebuješ něco?"usmála jsem se.,,Právě jsem s Tenshikagem dořešil moje přijetí.Ještě musím vyřídit nějaké formality a budu členem vesnice."oznámil mi spokojeně.,,To je skvělý, gratuluju.",,Přišel jsem se rozloučit."dodal.,,Proč?"nechápu.,,Teď jdu do kanceláře, kde mě vyfotí, zapíšou a prostě zaznamenají.A už večer vyrážíme s Rennem do Země Trávy."vysvětlil.Dala jsem si dohromady dvě a dvě a došlo mi, že asi půjdou po těch zmetcích, kteří zakillovali Rennyho rodiče.,,To chápu.Buďte opatrní a vraťte se v pořádku.Nechcete pomoc?"nabídla jsem.Zavrtěl hlavou.,,Zvládneme to sami.Jenom jsem ti chtěl poděkovat, že se máme vůbec kam vrátit."přiznal.,,Nemusíš mi děkovat.Sami jste to zařídili.Snad se vám to povede a Renn bude konečně šťastnej."odtuším s povzdechem a prohlídnu si plášť.Skvrna naštěstí už pouštěla.,,Co ten vzdech?"všimnul si.Trhla jsem sebou.,,Jakej myslíš?",,Nejsi snad šťastná?"ušklíbnul se.,,Nic takovýho jsem neřekla."bráním se.Upřel na mě pobavenej pohled - tyhle jeho výrazy přímo nenávidím, protože z člověka spolehlivě vytáhnou jakýkoliv tajemství.,,No, moc ne..."přiznám po chvilce zaváhání.,,Někdo ti ublížil?"zeptal se a místo aby odešel dokončit registraci se usadil na kraj vany.,,To spíš já ubližuju."špitla jsem.,,Jo tohle.Už jsem o té vaší trojce něco slyšel od Yamaichi."uhádnul.,,Ty se bavíš s Yamaichi?"otočím se na něj.Polknul a převedl rozhovor zase zpátky.,,V čem je problém?",,Problém je v tom, že kdykoliv mám říct něco o tom, kterýho z nich mám radši, zdřevění mi jazyk."svěřím se.,,Proč? Ty nevíš, kterej se ti víc líbí?"podivil se.,,Vím, ale tady si přece nevybírám ponožky! Nemůžu jednoho prostě poslat do háje.A ještě ke všemu mi to ti dva pitomci ztížili, protože jsou tu oba.To už teprve nemůžu promluvit.Ach jo, Tayi, ty seš taky kluk.Poraď mi, jak bych to měla šetrně říct tomu, co je tu navíc?"obrátila jsem se na něj.,,V životě by mě nenapadlo, že budu o tomhle debatovat s tebou."zasmál se.,,Já taky ne.Ale mysli si co chceš, mám za to, že jsi můj kamarád."hlesla jsem.,,Asi máš pravdu."připustil.,,Tak?"dožaduji se jeho rady.,,To bys měla nejlíp vědět sama.Ale asi nějak šetrně...já nevím, na tyhle věci jsem nikdy nebyl.Spíš bych sám potřeboval poradit..."odmlčel se.Okamžitě mi docvaklo, kam míří.,,Yamaichi!"zasmála jsem se.Zrudnul a zavrtěl hlavou.,,To rozhodně ne!"bránil se.,,A kdo jinej?"dotírám.Mlčel jako ryba.,,Hahá, já jsem si to myslela! No jako ale dobrá volba.Yamaichi je hezká, chytrá a sympatická..."vypočítávala jsem.,,Ne, že to někde budeš troubit!"varoval mě.,,Neboj.Ale co mám dělat já?"přebruslila jsem sobecky zase ke svojí problematice.,,Rozhodně to nenatahuj.Řekni to oběma ještě dnes, ale osamotě.Zezačátku to bude těžký, ale uvidíš, že čím víc budeš mluvit, tím lehčí to bude.A dneska už budeš spát klidně....a třeba ne sama."ušklíbnul se vesele.Pleskla jsem ho mokrým hadrem.,,Tu poslední poznámku jsi mohl vynechat! To je fakt kec hodnej kluka."pokárám ho.,,Jsem kluk, mám to v DNA."pokrčil rameny a vstal.,,Tak já jdu.Uvidíme se za dva týdny, když všechno půjde dobře.",,Dávejte na sebe pozor.A pozdravuj Rennyho."usmála jsem se.Chvilku na to už jsem stála v koupelně sama.Tay má pravdu, neměla bych to natahovat.Vyřeším to ještě dneska.
Jakmile jsem plášť doprala, pověsila jsem ho na věšák a dala na balkon, aby co nejrychleji proschnul.Pak jsem zamířila dolů do vesnice a odchytla mého blonďatého miláčka.,,Ahoj bratříčku, máš mě rád?"uhodila jsem na něj.,,Co to je za dotaz?"nechápal.,,Máš u sebe nějaký peníze?"ptám se dál.,,Mám.Práve jsem dostal výplatu za mise, ale proč se ptáš?"odpověděl.,,Potřebuju od tebe laskavost.Buď hodnej bratříček a pozvi sestřičku do hospody.Potřebuju se trochu opít."požádala jsem ho a nečekaje na jeho reakci už jsem ho táhla k putyce.,,Yumi, ty přece nepiješ!"oznámil mi vyčítavým hlasem.,,Já vím."odpověděla jsem v klidu.Očividně to nechápal, ale prozatím to nechal být.Hospoda nebyla daleko a jelikož jsem se tam ukázala poprvé, někteří na mě nechápavě koukali.,,Tak co si dáš?"zeptal se Brody když jsme se usadili.,,Já nevím, chlast mi moc nechutná.Víš co? Objednej mi vodku s džusem.....radši rovnou šest."rozhodnu.Vyvalí oči.,,Chceš se opít, nebo jen dostat do nálady?"namítl.,,Znám svoje normy.Dones to a nevyptávej se."popohnala jsem ho nedočkavě.Pokrčil rameny a odešel k baru.Zanedlouho se vrátil a prohlásil, že pití nám donesou za chvilku.A tak se taky stalo.Lila jsem to do sebe jako profesionální alkoholik a místo předpokládaných šesti jsem jich vypila jedenáct.To už mě dostalo do fáze, kdy jsem se sice vnímala, ale slova mi mnohem snadněji odsýpala.,,Nikdy bych si nepomyslel, že budu chlastat s tebou."prohlásil.,,Nebuď drzej."zatahala jsem ho za tvář jako malý děcko.Pak jsem mu poděkovala a trochu nespořádaně vyšla ven.V hlavě jsem cítila zvláštní poloprázdno a trošičku jsem se motala, ale pořád jsem věděla o tom, nad čím přemýšlím a o čem mluvím.Sotva jsem poodešla pár kroků, všimla jsem si Kakashiho, kterej seděl u lesa a cosi četl ze svitku.Využila jsem situace a zamířila k němu.
,,Vždyť na to nemůžeš vidět."řekla jsem.Zvednul hlavu a kouknul na mě.,,No jo, už se stmívá.Ale ještě to přečtu."odpověděl.Cítila jsem se podivně veselá, takže jsem se posadila na zem vedle něj, u čehož jsem se málem položila na záda jak se mi motala palice.,,Jsi v pořádku?"zeptal se zmateně.,,Ale jo."smála jsem se.,,Ani nevíš, jak v pořádku.Nemusím přemýšlet o kravinách, myšlenky prostě samy lítají sem - a tam.Sem - a tam."rozkývala jsem se tak, že jsem si znovu málem lehla.Chvilku na mě koukal, než se odvážil to vyslovit.,,Jsi opilá?"zeptal se podezíravě.Rozesmála jsem se.,,Jo tak to fakt nevím, ale je to klidně reálný."přikývla jsem.,,Nevěděl jsem, že piješ."podotknul pobaveně.,,Já taky ne."ujistila jsem ho a přátelsky ho poklepala po rameni.Když si na to teď zběžně vzpomínám, musím se docela smát, protože takový gesta co jsem tam předváděla bych v normální stavu v životě nevymyslela.,,No hele, proč tady vlastně jsem..."začala jsem, ale místo abych to dokončila jsem se hlasitě rozesmála.,,Čemu se směješ?"nechápal.,,Ty vole, já nevím."odpověděla jsem a opravdu jsem to nevěděla.Ta představa mě rozesmávala ještě víc.,,Nechceš jít spát?"zasmál se a s očividným pobavením mě pozoroval.,,Ne, protože já si s tebou jdu opravdu vážně promluvit, víš."poučila jsem ho a dokonce se mi i povedlo přestat se smát.,,To bude opravdu vážný rozhovor."přikývl se smíchem.Pochopila jsem, že naráží na můj stav a znovu jsem ho poplácala po rameni.,,Ne, tohle je kvůli tomu, abych to ze sebe líp vysypala, víš."uvedla jsem věci na pravou míru.,,Ach tak."přikyvoval.,,Hele, mě už z toho hrabe.Každej mi řiká, ať to urychlím.Chápeš, ne? Já myslím že jo, ty seš totiž intr....igrut....jak je sakra to slovo...."zamotal se mi jazyk.,,Inteligentní?"pomohl mi.,,Jo, to je přesně ono! Už ti konečně musím říct o té svojí zamilovanosti, protože už to v sobě dál neudržím.Proto jsem do sebe lila škopky alkoholu, chápeš?"pokouším se mu to objasnit.,,Překvapivě tě chápu."odpověděl a zvážněl.,,Tak mluv."
V tomhle stavu se mi opravdu líp mluvilo a dokonce se potvrdila i Tayova teorie, že čím dýl budu mluvit, tím lehčí to bude.Běhe deseti minut jsem vykvákala snad všechno, co jsem měla na srdci a dle mého mínění docela šetrným, i když upřímným způsobem.Kakashi mě bez přerušování vyslechl a pak se usmál.,,Jsem rád, že jsi mi to řekla."prohlásil, pak vstal a pomohl na nohy i mě.,,Doufala jsem, že to nakonec dobře dopadne."přiznám.Krátce mě políbil na tvář a pak jsme se objali.,,Musím ještě mluvit se Sentarem.Myslím, že bych mu to měla říct ještě dnes."namítnu.,,Taky myslím.Jenom jdi."pustil mě a ustoupil.,,Opravdu ti to nevadí?"ujišťuju se.,,Vadí.Ale v životě se musí člověk smířit s hodně věcmi, takže ten tvůj rozhovor s ním přežiju.Záleží, jak to vezme on."zamyslel se.,,Doufám, že dobře.Bála jsem se mluvit s tebou, ale teď jsem ráda, že jsem ti to řekla a cítím se líp."odvětím.Nemůžu popsat, co jsem v tu chvíli cítila, ani ten divnej pocit co visel ve vzduchu.To mi totiž můj stav nedovolil si zapamatovat.Byla jsem šťastná, ale zároveň i smutná.Usmál se a znovu zvednul svitek, co předtím nedočetl.,,Tak už jdi."pobídnul mě.
Když jsem vyšla, všimla jsem si Yamaichi, která stála opodál a pozorovala mě.,,Co tu děláš?"zeptala jsem se.,,Ty jsi pila?"všimla si bystře.,,Jo a potřebuju mluvit se Sentarem dřív, než vystřízlivím.Je v kanceláři?"zeptala jsem se.,,Ne, byl tu se mnou.Právě jsme přenášeli nějaké papíry z Yokai akademie."odpověděla.,,A kde je teď?"dorážím.,,No...někam odešel, když viděl, že jsi se objímala s Kakashim-san."hlesla.Málem se o mě pokoušely mdloby.,,Bože, chtěla jsem s ním mluvit o samotě, takhle to vůbec nemělo být!"vydechnu a trochu se zapotácím.,,Nevíš kam šel?",,Nic neřekl, prostě se otočil a někam zmizel.Ale určitě se brzy vrátí.Ty by ses měla vyspat."poradila mi.,,Asi jo.Až se Sentarou vrátí, pošli ho za mnou že s ním chci mluvit, prosím."požádala jsem ji a odebrala se domů.Sotva jsem tam došla, usnula jsem jako dřevo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama