close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 14

5. září 2012 v 17:52 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Hledání



Ráno mě probudilo zaklepání na dveře a dřív, než počkala na vyzvání vešla Yamaichi.,,Aoi, jsi vzhůru?"vyhrkla.,,Teď už jo."zabručela jsem ospale a protáhla se.,,Tenshikage-sama se včera nevrátil do kanceláře.Myslela jsem, že šel rovnou sem, ale není tady."vychrlila.To mě doslova nadzvedlo.Posadila jsem se na posteli a odhodila přikrývku.,,Děláš si legraci?"zeptala jsem se.Zavrtěla hlavou.Vyskočila jsem, oblíkla se a přehodila si přes ramena bílý cestovní plášť, protože venku pršelo.Pak jsem popadla svůj meč, co stál opřený v koutě a zavěsila si ho i s pouzdrem na záda.,,Jdeme."oznámila jsem krátce a vyběhla ven.Tam už postávaly hloučky lidí a o čemsi si povídali.,,Co tady chtějí?"zarazila jsem se.,,Tenshikageho si všichni váží a všichni ho mají rádi.Chtějí pomoct s hledáním."objasnila mi to.,,V žádném případě.Kdo je jeho zástupce?"zajímá mě.,,Normálně bych to byla já, ale myslím, že za těchto okolností jsi to ty."odtušila.,,Bezva.Okamžitě chci k dispozici tým Yokai a čtyři Shinigami."diktovala jsem si.Yamaichi pokynula nějaké holce a ta odběhla.,,Ty tu zůstaň a dohlídni na Briar.Rozestav spolehlivé stráže.Když s tím bude souhlasit, ať hlídá i Kakashi, je to dobrej ninja.Je možný, že tohle je pokus o odlákání pozornosti od přístroje, proto nezavdej příčinu k jeho krádeži."obrátila jsem se na ni.,,Dobře.A co ostatní?"zajímalo ji.,,Ať se drží toho, co měli v plánu.Hlavně hlídejte Briar, rozumněla jsi, Yamaichi?"naléhám.Přikývla a začala vybírat podle jejího mínění spolehlivou stráž.,,Já chci jít s vámi, sensei."ozvalo se za mnou.Když jsem se ohlídla, uviděla jsem Takeru.,,No ahoj, tebe jsem ještě neviděla! Napřed jsi byl na misi a pak zase v nemocnici......jak ses měl?"usmála jsem se.,,Dobře, než se tu začly dít ty hrozné věci."odpověděl.,,Brzo to ukončíme."ujistila jsem ho.Mezitím dorazili Yokai i Shinigami.,,Můžeme vyrazit?"obrátím se na ně.Všichni přikývli.,,Můžu jít tedy s vámi?"dorážel Takeru.,,Může to být nebezpečné."namítnu.,,S Vaším výcvikem mi nic nehrozí.Chci pomoct."naléhal.Vzdychla jsem.,,Tak dobře."

Rozdělila jsem je do týmů, ve kterých byl vždycky jeden Yokai a jeden Shinigami.Yokai se totiž nikdo nevyrovná ve špehování a lokalizaci a Shinigami jsou zase nejlepší zabijáci, jaký je možný sehnat.Doufala jsem, že s takovou skupinou zvládneme i větší problémy, který by nám mohly zkřížit cestu.,,Takeru, pamatuješ si na Henge no Dobutsu?"obrátila jsem se na svého studenta, když ostatní odešli.,,Naučila jste mě ho těsně před tím, než jste odešla."kývnul.,,Pokud se nepletu, měnil jsi se na tygra.Chci, abys to použil a prozkoumal les.Já to proběhnu jako vlčice.Je to rychlejší a navíc máš při tomhle jutsu vyvinutější smysly a ucítíš člověka na velkou dálku."řeknu.,,Bez obav.Henge no Tora!"poručil si a vzápětí se začal měnit.Dopadnul na všechny čtyři, začaly se mu prodlužovat nehty a zuby a rostla mu srst.Neotálela jsem a i já provedla Henge no Ookami.Pak jsme se rozběhli do lesa, každej svým směrem.

Utíkala jsem podrostem a byla čím dál zoufalejší.V okolí jsem necítila ani známku po jeho chakře a od ostatních týmů taky nepřicházela žádná zpráva.Jednu chvíli kdosi vykřiknul do ušního komunikátoru, což mi skrz mé vlčí uši málem roztrhalo bubínky.Myslela jsem, že je někdo v nebezpečí, ale ukázalo se, že jenom zakopnul.Ovládla jsem svoji touhu jít ho kousnout do zadku a pokračovala jsem v hledání.Nevěřili by jste, jak vámi můžou lomcovat vlčí instinkty když jste v jejich podobě.Vždycky, když jsem míjela králíka nebo třeba i jelena, málem jsem se neovládla abych po něm neskočila.Rozum vám sice zůstane lidský, ale to moc nepomůže.Čím dýl v téhle podobě jste, tím víc si osvojujete její zvyky, proto je nebezpečný zůstat v ní dýl než jeden den.Proběhla jsem několika keři a objevil se předemnou konec Lesa Chakry.To znamená, že už jsem musela uběhnout zhruba pět kilometrů.Začínala jsem být zoufalá.Zrušila jsem Henge a s úlevou narovnala ztuhlou páteř.Možná bych ho mohla najít jinou metodou, kterou nikdo jinej neovládá.Umím přece komunikovat se stromy a všude kolem je les, ve kterým se zřejmě nachází i Sentarou.Už jsem se víc nerozmýšlela a přistoupila k nejbližšímu kmeni.Aktivovala jsem Mokutonovou chakru, přiložila hlavu ke kmeni a soustředila se na jeho listí.Protože to se dotýká s korunou vedlejšího stromu a to zase s další korunou, během vteřiny jsem měla prozkoumanou oblast kilometru čtverečnýho.A díky chakře, kterou tenhle les doslova přetékal to šlo ještě rychleji.Najednou se ale můj ,signál' zachvěl a začal se třást.Nejde to přesně popsat, ale vnímala jsem to jako když se třeba díváte na zrnitou obrazovku televize.Tep se mi zrychlil a žaludek sevřel jako při závrati.Šelestilo mi v uších a rozbolela mě hlava, musela jsem splynutí se stromem přerušit.Sotva jsem to udělala, všechno se vrátilo do normálu, ale srdce mi tlouklo jako o závod.Ty stromy se něčeho bojí....tohle už jsem u nich zažila.Když má strom strach, je to podobný pocit a když jste s ním spojení, cítíte to zároveň s ním.Stromy něco děsí, ale co je to? Určitě to nebude nějaký zvíře ani nic podobnýho, protože už tu stojí stovky let a jsou na šelmy zvyklí.Když už se takhle rozruší, není to bezdůvodně.Asi si říkáte, že jsem blázen když vás tady krmím takovýmahle kecama o pocitech stromů, ale když ve vašich žilách nekoluje krev lesního klanu Senju, tak je přirozené, že občas nepochopíte, o čem mluvím.Po tom, co jsem vstřebala část svojí chakry už jsem se cítila silnější a proto jsem ji teď rozprostřela kolem a hledala tu věc, která les tak znepokojila.Vzápětí jsem chápala ten strach, jelikož mě popadnul taky.Ze severu jsem ucítila chakru tak mocnou, že i Sasuke Uchiha.....snad i Naruto by se proti ní mohli jít zahrabat.Nebylo pochyb, byl to ten samej ninja, kterej před nedávnem zavraždil Tokageho.Posedla mě nenávist, ale zároveň taky strach.Tak obrovskou chakru jsem neměla ani já na vrcholu svojí kariéry.Pokud je tohle můj protivník, potom se začínám bát budoucnosti.Jediný, čím se teď dokážu uklidnit je naděje, že já tu svoji energii umím líp ovládat, protože množství chakry ještě nerozhoduje.Důležitá je vaše schopnost zacházení s ní.Přemýšlela jsem, jestli se mu postavit a nebo utíkat, ale jakmile jsem jeho přítomnost ucítila blíž, obrátila jsem se směrem k vesnici a vzala nohy na ramena.Přitom jsem zasealovala a vytvořila několik svých klonů, který se rozprchly na různý strany.Pocítila jsem krátký zaváhání v jeho chakře a využila jsem ho k dalšímu jutsu.Jsme v lese a to dává člověku zacházejícímu se dřevem podstatně dobrou výhodu.

Soustředila jsem se na dřeviny okolo a zadala jim jedinej jasnej cíl.Vzápětí se stromy, kolem kterých jsem proběhla začaly proplýtat větvemi a stahovat k sobě.Pak vstřebávaly chakru ze vzduchu a vypouštěly ji zase zpátky v hustých obláčcích, což rušilo moji chakrovou frekvenci a znemožnilo mu to pronásledovat mě.Přesto se jeho síla blížila, cítila jsem to každým uběhnutým metrem.Znovu mě doháněla ta vířící chakra, která mi tehdy v lese protočila zlomená žebra o několik desítek stupňů.Moje zranění už bylo skoro zahojené, ale stejně jsem cítila v sotva srostlých frakturách jakejsi druh mravenčení a chvění a dostala jsem strach, aby se neobnovily.V zoufalosti jsem vytvořila další klony a prudce změnila směr, kterej jsem teprve po půl kilometru znovu stáčela směrem k vesnici.Na chvilku ho to zmátlo, ale za okamžik už jsem znovu cítila, že se jeho pozornost upnula na mě.Běžela jsem tak rychle, že nikdy v životě jsem snad ještě takovou rychlost nevyvinula.Chvilkama jsem vedle sebe zahlídla zvířata, jeleny, vlky a zajíce jak všichni pohromadě prchali před tím neznámým, co se s obrovskou silou blížilo naším směrem.Ani jsem si nestačila uvědomit, že běžím skoro rychleji než oni, až teď zpětně si to vybavuju.A to jsem k běhu ani nevyužila chakru, protože jsem ji všechnu potřebovala na zamaskování svojí osoby.Rozhrnovala jsem větve keřů a stromů a ty mě zase odíraly do krve.Nohy jsem měla podrápané od ostružiní a pomalu mi začínaly vypovídat službu kvůli tomu vysilujícímu běhu.Najednou ale, jako když utne ta síla co mi tlačila do zad ustala.Šumění v uších i tlak v hlavě ustoupili a když jsem se zastavila, necítila jsem už ani zmínku po tom pronásledovateli.Působilo to skoro děsivě.Ohlídla jsem se zpátky a hledala zmínky o tom, že je to jenom lest.V tom se ušním komunikátorem ozvaly hlasy, který jsem chvilku na to uslyšela i poblíž sebe.Volaly moje jméno.,,Jsem tady!"vydechla jsem vyčerpaně a posadila se na zem, abych uvolnila nohám.Listí zašumělo a objevil se u mě jeden lokalizační tým skládající se ze dvou ninjů a Takeru.,,Sensei, jste v pořádku?!"lekl se chlapec a sehnul se ke mě.Neodpověděla jsem, ale vyděšeně jsem hypnotizovala les za sebou, odkud ještě před chvílí přicházela ta úžasná chakra.Pod stromy bylo temno a hrobové ticho, jak ani ptáci nezpívali.Celý les, i všichni živočichové v něm se zdáli vyděšení tím, co po mě před chvílí šlo a nebýt toho, že z některých stromů místy spadnul lístek by se zdálo, že se čas zastavil.,,Sensei!"ozval se naléhavě Takeru.,,Je mi dobře..."odpověděla jsem šeptem.,,Šel po vás?"zeptal se jeden z týmu, nejspíš Shinigami.,,Myslím, že mě pronásledoval.Ta chakra...."hlesla jsem nevěřícně.,,Cítili jsme to už několik mil odtud."přisvědčil Yokai.,,Měl jsem o vás strach, mistře."přiznal Takeru.,,Nějaké stopy po Sentarovi?"koukla jsem na Yokaie.,,Nic jsem nezaznamenal."odpověděl.,,Dobře.Hledejte dál."poručila jsem a vstala ze země.,,Takeru, ty teď budeš v týmu se mnou."
Nakonec jsme byli donucení pátrání přerušit, protože slunce už zapadalo a les nebyl bezpečný.Nevím, jestli jsou chakroví ninjové tak pověrčiví, nebo jestli je to pravda, ale v noci se prý v lese objevujou divní tvorové, ze kterých mají strach.Je pravda, že v noci jsem sama z lesa několikrát slyšela divný zvířecí skřeky, ale asi tomu nevěřím.Nicméně jelikož zbytky pátracích týmů měly bobky, vrátili jsme se do vesnice.Tam nás hned zkraje odchytla Yamaichi a zajímalo ji, jak jsme pořídili.Musela jsem jí oznámit neúspěch.,,Nechápu to.Jak se může ztratit tak přerostlej člověk?"zlobila se.,Ale Yamaichi, tato hláška mi na tebe vůbec nesedí."rozesmála jsem se.,,No, mám o Tenshikageho jenom starost.Všichni ji máme.On je tady docela dost oblíbenej, víš."informovala mě sklesle.,,Neboj se, já ho najdu.Nedám si pokoj, dokud ho nepřivedu."slíbila jsem jí.Pousmála se a koukla k západu.,,Odhaduju, že už bude skoro devět hodin.Jdi spát, ať ráno můžeš pokračovat."pobídla mě.,,Asi máš pravdu.Dobrou noc."rozloučila jsem se s ní a zamířila do Sentarova bytu.
Když jsem tam došla, přepadl mě tíživý pocit samoty.Touhle dobou už tu většinou býval i Sentarou a já jsem tu ještě nikdy nebyla sama celou noc.Najednou se mi všechno zdálo ponuré a nepříjemné.Vyzula jsem si boty a vyšla po schodech do patra.Rozsvítila jsem lampu ve svém pokoji a otevřela dveře na balkon.Pak jsem si stoupla k zábradlí a sledovala jezerní hladinu, která odrážela světlo právě vycházejícího měsíce.Bylo mi smutno a přemýšlela jsem, kam jenom mohl ten cvok jít.Za mnou vrzla podlaha a když jsem se otočila, uviděla jsem Kakashiho.Vydechla jsem jeho jméno a objala ho kolem krku.,,Mám o něj takový strach..."přiznala jsem.,,On se objeví.Je možná blíž, než si myslíš."usmál se.,,Co když se mu něco stalo? Nenašli jsme ho a v lese byl ten ninja.Co když mu něco udělal?"chrlila jsem.,,Myslím, že se o něj nemusíš bát."uklidňoval mě.Podívala jsem se mu do očí a našla tu oporu, která tam pro mě vždycky byla.Uvěřila jsem mu a beze slov přikývla.,,Kakashi, k tomu včerejšku...."začala jsem, ale on mě umlčel.,,Nemusíš mi nic vysvětlovat.Tak nějak jsem to čekal."pousmál se.,,Mrzí mě to."špitnu.,,Nemusí.Tohle je jedna ze situací, kdy tomu prostě neporučíš.Nezlobím se na tebe ani na něj a jsem rád, že se to vyřešilo takhle v dobrém.Koneckonců, jsme dobrý tým i když nejsme pár, ne?"prohlásil.Pookřála jsem.,,Ano...asi máš pravdu."připustím.,,No vidíš.O mě si starosti nedělej.A o něj taky nemusíš."nabádal mě.,,Ale Kakashi...kluk kterýho miluju je teď někde daleko a bůh ví, co se mu mohlo stát.Hledali ho Yokai...já sama jsem proběhla les křížem krážem, rozedrala jsem si nohy o větve a stejně mi to nebylo platný."vzlykla jsem.,,Odešel jenom proto, že nás viděl objímat se a špatně to pochopil.On si myslel, že jsem se rozhodla pro tebe a bojím se, že udělá nějakou hloupost.",,Tak už dost.Trochu se seber, jsi přece Aoi tenshi.Vsadím se, že je někde blízko a ještě dnes večer se s ním potkáš."řekl tajemně.Překvapeně jsem se na něj podívala.Jedinej pohled mi stačil, abych mu uvěřila.Soustředila jsem se na okolí a opravdu, nevím kde, ale byl poblíž.Cítila jsem jeho chakru a náhle jsem se začervenala při pomyšlení, co všechno mohl slyšet.,,On je..."nedořekla jsem.Kakashi se usmál a ustoupil.,,Jdu domů.Myslím, že ty jsi teď v těch nejlepších rukou."prohlásil a vyšel z pokoje.Rozhlídla jsem se z balkonu a zavolala Sentarovo jméno, ale nikde se nic ani nepohnulo.Ani jeho chakru už jsem necítila.Vzdychla jsem a sundala z věšáku jeho plášť, co se doteď sušil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nekra Nekra | 3. března 2013 v 8:31 | Reagovat

Tohle mě fakt dostalo, čekal jsem, že si vybere Kakashiho ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama