
Odhalení
Vletěla jsem do kanceláře jako lítá saň a ještě potmě jsem začala prohledávat stůl.Sentarou vešel za mnou a rozsvítil.,,Třetí šuplík."informoval mě když viděl, že hledám všude, jenom ne tam, kde mám.,,Díky."hlesla jsem krátce a vypáčila zmíněnou věc ven.Popadla jsem nůž a posadila se na Sentarovu židli.,,Moment, jak to jenom bylo?"brumlám si a převracím předmět v ruce.,,Jenom doufám, že to zase není nějaké tvoje sebepoškozovací jutsu.Většinou když něco takhle zkoušíš tak jsi potom zralá do mausolea."ušklíbnul se.,,Neboj.Už asi vím, jak na to."uklidním ho a soustředím se na chakrovody.,,Ale je to schopnost spojená s pečetí, tak tě možná bude trochu bolet rameno."upozornila jsem ho ještě.,,Přežiju to."odtušil.Vrátila jsem se zase k činnosti.Je třeba soustředit se na mozkové centrum krátkodobé paměti, zatímco centrum současnýho vnímání je potřeba vyšťavit tak, že mu zbyde energie akorát na to, aby neodumřelo úplně.Jak se do toho dostávám a věnuju nějakou chakru i kunaji tak cítím, že mě štípou oči.Jako by mi v nich popraskaly všechny žilky.Chvilkama jsem i měla pocit, jako by mi krvácely.To je přesně ten pocit, co si pamatuju, určitě se mi to podaří.Uslyšela jsem slabé, zadržované usyknutí a periferním viděním jsem si všimla, že si Sentarou lehce promnul rameno.Pak už jsem neviděla jeho, ale to, kvůli čemu jsem celou tuhle věc vlastně podnikala.
Napřed jsem viděla nezřetelně a nedovedla jsem si obraz spojit v celek.Jednou jsem dokonce vypadla z jutsu a musela začínat znovu, ale nakonec jsem cosi pochytila.Viděla jsem samu sebe, jak stojím v kanclu a ukazuju nůž Sentarovi.....pak Limetku, jak ho vytáhla ze stromu.Už jsem skoro tam, ale musím ještě dál.Udělalo se mi trochu nevolno, když jsem pozorovala, jak nůž letí.Viděla jsem to jakoby jeho očima, takže jsem se trochu zapotácela.,,Jsi v pořádku?"zeptal se Sentarou.Obraz na chvilku zmizel.,,Já jo, a co ty? Co rameno?"zeptám se.,,V pořádku."odpověděl.Znovu jsem se ponořila do zkoumání zbraně.Zase jsem viděla Limetku jak nůž vytahuje......pak znovu ten okamžik, kdy letěl - asi se mi udělalo trochu špatně.Pak mě obklopila tma.Myslela jsem si, že jsem znovu vypadla, ale když jsem se prokousala trochu dál tak jsem zjistila, že to bylo pouzdro na shurikeny co mi zatmělo zrak.Když jsem popojela ještě víc na začátek, odchytila jsem okamžik, kdy ninja vyrýval do nože nápis.Znovu se mi udělalo zle, když kov skřípěl o kov.I když to nebylo reálný, přišlo mi, jako bych byla přímo u toho a rozbolela mě z toho hlava.Přistihla jsem se, jak svírám pěsti, proto jsem je uvolnila.Byla tma a neviděla jsem mu do obličeje.Zabrala jsem a přetočila to skoro na začátek - ne úplně, protože kování takovýho kunaie mě nezajímá - ale na tu část, kdy k němu zloděj přišel.A už jsem to i viděla.On není jeho pravým majitelem, on ho ukradl.Tady jsem viděla jak ho odnáší pryč ze zbrojnice Watari klanu.A teď....setkal se se mnou! Mluvili jsme spolu a byli u toho další ninjové. Pak jsem viděla znovu tmu, asi zase pouzdro.Z toho se nic nedozvím.Chvilku se nic nedělo, potom se obraz na chvilku vytratil.Našla jsem ho až později a zároveň s tím jsem ucítila ohromnou chakru.Byla tak strašná, že i teď, když to byla jen iluze jsem skoro cítila její moc.Napadlo mě, že je to asi z toho dne, kdy jsme v lese hledali Sentara a tohle je ten člověk, kterej po mě šel! Mluvila jsem s ním těsně před tím, než se to stalo, takže ho určitě znám.Ale kdo to je? Yamaichi....? S tou jsem přece taky mluvila.Pak se ozývaly nějaké hlasy....slyšela jsem i svůj.,,Nic mi není..."říkala jsem.To už mě pravděpodobně našli.Takže ten, co mě pronásledoval byl jeden z těch dvou ninjů, kteří ke mě v lese doběhli.Buď Yokai nebo Shinigami.A nebo.....ne, to je hloupost! Přeskočila jsem dál znovu k místu, kde dotyčnej vyrýval do kunaie nápis.Byla to vteřinka, kdy mu přes obličej přejel proužek světla, co na něj nůž odrazil.Cítila jsem, jak se mi svírá žaludek.Pak jsem jeho obličej viděla ještě jednou, když kunai vytahoval z pouzdra a házel.Teď už to bylo nevyvrátitelný.Znala jsem ho.
,,Jsi v pořádku? Hrozně jsi zbledla."řekl ustaraně Sentarou když se mým očím vrátila obvyklá modrá barva.Cítila jsem, že se mi do nich ženou slzy, který mě nemilosrdně štípaly.,,Co se stalo?"lehce se mnou zatřásl.Stěží jsem se donutila k nějakým slovům.,,Není to Yamaichi..."hlesla jsem stísněně.,,Víš kdo to je? Viděla jsi ho?"naléhal.,,Viděla."odpovím sklíčeně.,,Ale mnohem radši bych zůstala slepá a nevědomá.",,Deláš mi starosti."pohladil mě po tváři.Kousla jsem se do rtu, abych zadržela pláč, ktere se mi snažil vetřít do tváře.V jednom okamžiku mě zalila vlna zklamání tak hořkýho, že jsem měla pocit, že mě to zadusí, jak se mi stáhlo hrdlo.,,Kolik je hodin?"vypravila jsem ze sebe.,,Myslím, že bude něco po půlnoci."odpověděl.Zavřela jsem oči a snažila se potlačit slzy zoufalství.,,Sežeň lidi.Nejlíp Shinigami.Musíme hned k Briar."řekla jsem.,,Řekneš mi, kdo to je?"naléhal.Mezitím jsme se oba dali na pochod k Shinigami stanici.,,Hned se to dozvíš.Zrovna teď je u Briar, musíme si pospíšit."odvětila jsem.Jasně, mohla jsem mu říct to jméno, ale ono to nešlo ani vyslovit.Tak strašně to bolelo.
Shinigami byli okamžitě připraveni k akci, takže jsme s nimi byli u Briar během několika málo minut.Někdo stál na rozložitých větvích stromu a snažil se skrz jeho větve dostat ke kmeni, v jehož středu byla Briar ukrytá.,,Stůj!"vykřikl jeden ze Shinigami a vytáhnul meč.Zloděj se zarazil a udiveně se podíval dolů.,,Sensei, co to má znamenat?"obrátil se na mě a seskočil dolů.,,Takeru?"slyšela jsem nevěřícně Sentara.,,Jen hlídám, jak jste mi řekla."obrátil se na mě.,,Ne, Takeru, ty nehlídáš.Vím všechno.A už chápu, proč jsi k hlídání nechtěl žádnou další stráž.To byla dobrá příležitost jak ukrást Briar, ne?"zašeptala jsem zničeně.,,Jak to můžete říct! Jsem Váš žák!"vykřikl šokovaně.To mi rozhodně nepomohlo.Znovu jsem cítila, jak mě v očích zaštípaly slzy.,,Nech už té hry, Takeru.Všechno jsem viděla díky kunaji, co jsi hodil.Mám totiž jednu schopnost, o které jsi nevěděl - nevěděl to nikdo.Tak moc jsi spoléhal na to, že mě znáš, až jsi udělal chybu."řekla jsem.Jeho výraz se z dotčeného změnil na zamračený, který v sobě naždycky ukryl toho chlapce, co jsem znala.,,K čertu s Váma! Váš chabej odpor mi stejně nezabrání!"křiknul.Cítila jsem, jak jeho chakra roste a tlak ve vzduchu se zvyšoval.Teď už to nešlo vzít zpátky, musel to poznat každej.,,Takeru, nech toho.Nedělej to horší."zvýšila jsem hlas a taky zalarmovala svoji chakru.,,Nikdo mě nedokáže zastavit, sensei.Ani vy ne."prohlásil a šlehnul po mě chakrou.Byla sice silnější než moje, ale hůř ovládaná.Snadno jsem úder zarazila.Když to uviděl, jeho taktika se změnila.,,Sensei, děláte chybu.Strašně se ponižujete a zahazujete svoje schopnosti.Podívejte se na svoji sílu.Vždyť by jste mohla vládnout všem Pěti zemím! S Vaší chakrou by před Vámi klekl každý!"nabádal mě.To bylo jako další hřebík do srdce.,,Co se s tebou stalo, Takeru? Tohle jsem tě neučila."vyjeknu.,,Tohle Vás nikdo nenaučí, na to musíte přijít sama.Objevil jsem moc, která mi zaručí nesmrtelnost.Už nebudou žádné války, já se o to postarám!"křičel.,,Hlupáku.Pokud tohle uděláš, tak nastanou ty největší boje!"odsekla jsem.,,Mlčte! Nerozumíte tomu!"okřikl mě.Nevydržela jsem to, vždycky jsem byla na ninju moc citlivá a i teď se ve mě emoce vzbouřily.,,Proč jsi to udělal?! Kam se poděl ten chlapec, kterej neuměl lhát a ve tváři měl upřímnost?! Kam se poděl ten kluk, kterej se bál o to, že se jeho učitelka v boji zraní?! Co je z tebe teď? Ty sám se snažíš mě odstranit.Zničil jsi pouto, co jsme měli kvůli hloupýmu přístroji a kvůli síle, která tě udělá akorát nešťastným!"křičím.,,Pletete se."řekl bezbarvým hlasem.,,Ta síla mi dá neomezené možnosti.Už teď jsem skoro bůh.",,Jsi akorát pitomec.Ani si nedokážeš představit, jak hluboko jsi teď klesl."kárám ho.,,Vy už nejste moje učitelka."odsekl vzdorovitě.,,Ale dávám Vám poslední nabídku - pojďte se mnou a budeme vládnout.Vzdorujte mi a zabiju Vás.Anděl spravedlnosti je možná čestný, ale nemůže obstát v boji proti andělu moci.Ten vždycky vyhraje!"mínil.,,Takeru, ty nejsi anděl.Ani já.Jsme lidé.Moc sis to vzal k srdci, zničí tě to..."hlesla jsem zdrceně.Vzdychnul.,,Když nejdete se mnou, jdete proti mě.Jste tedy můj nepřítel."usoudil a zvednul ohromnou vlnu chakry.Připravila jsem se na úder, kterej přišel brzo.
Poslal proti mě několik chakrových ostří, který ale neměl moc dobře pod kontrolou.Chakrovej štít je vyblokoval bez problému.Teď byl čas na můj tah.Soustředila jsem sílu a vytvořila kolem něj silový pole.To ale hravě roztrhnul a znovu na mě útočil.Měla jsem tu nevýhodu, že víc než půlka mojí chakry ještě poletovala po lese.Musela jsem o kousek ustoupit, pak jsem se na jeho útok soustředila a obrátila ho proti němu.,,Hloupej malej spratku!"rozčílila jsem se a poslala po něm další úder, kterej ho povalil na záda.,,Tys měl Briar střežit, ne ji ukrást!"vyjedu.Očividně chtěl odpovědět, ale další můj útok ho přirazil ke kmeni stromu.,,A co tvoje sestra, klidně od ní utečeš? Chtěl jsi ji chránit!"vybíjím si vztek a peru do něj hlava nehlava.,,To by stačilo."prsknul, vzchopil se a poslal proti mě takovou ránu, že s tím malým množstvím chakry co mám prostě nešla zastavit.Odrazilo mě to na kmen blízkýho stromu tak prudce, že jsem chvíli nemohla popadnout dech.,,Měla by jste se naučit krotit svoje slova, sensei."řekl a poslal ještě jeden úder.Najednou jsem se cítila jako hadrová panenka ve větru.Využila jsem volnou chvilku a praštila po něm zase svojí chakrou.Dovedně se jí uhnul a útok mi okamžitě oplatil.Znovu jsem naletěla zádama na strom, ovšem tentokrát podstatně bolestivěji.Z kmene zřejmě trčela ulomená, tupá větev asi tři centimetry silná, na kterou jsem teď nešťastně upadla.Asi jsem vykřikla, to si nevybavuju, mám v tom všem zmatek.Cítila jsem, že mi zajela do pravé poloviny zad, ale nenarušila žádnej životně důležitej orgán.V tu chvíli zakročil Sentarou a zastavil další útok, co na mě šel.Mezitím jsem se bolestivě odtrhla od kmene a pomalu si vytáhla větev ze zad.Popošla jsem před Sentara a nahromadila chakru k dalšímu útoku.To Takeru vyděsilo, podniknout útok proti nám dvěma už se neodvážil.Otočil se a utíkal do lesa.,,Takhle snadno nezmizí!"sykla jsem a rozběhla se za ním.,,Yumi, stůj!"vykřikl Sentarou.Neposlechla jsem ho a snažila se držet krok s klukem, kterej se mi pomalu ztrácel ve tmě.,,Yumi, okamžitě se vrať!"zněl rozrušeně.Ani na tohle jsem nezastavila.,,To je rozkaz!"dodal přísně.To už mě zarazilo; zastavila jsem se a ohromeně se otočila.,,Cože to je?"sykla jsem.,,To je rozkaz.Nechtěl jsem to udělat, ale nedáváš mi jinou možnost.Přikazuju ti, aby ses okamžitě vrátila."řekl pevně.Podívala jsem se za Takeru, kterej mi mezitím zmizel ve tmě a váhavým krokem se vracela zpátky ke skupince, co mě znepokojeně pozorovala.
,,Tak ty mi přikazuješ?"zopakovala jsem ledově.,,Přesně tak."odtušil.,,Je to můj žák! Nemůžu ho nechat utéct!"rozzlobila jsem se a úplně zapomněla, že kolem nás jsou Shinigami a už i ostatní shinobi, který zápas probudil.Přišli k nám a se zájmem celou scénu sledovali.,,Už to není tvůj žák.Kdyby jsi za ním teď běžela, zabil by tě."odporoval.Bylo toho na mě moc, takže jsem asi vylítla trochu víc, než je zdrávo.,,Jak to ty můžeš vědět?!"zařvala jsem.Pár lidí bázlivě ucouvlo, ale on stál a upíral na mě rozhodný, přísný pohled.,,Už tě trochu znám."odpověděl sarkastickým tónem.,,To s tím nemá nic společnýho! Já ho nenechám utéct!"křičela jsem.,,Nepůjdeš za ním, Yumi.To je moje konečné slovo.Chápeš jeho význam, ne? Budeš tady."rozkazoval.Jeho chování mě naprosto vytočilo, i když v té chvíli byl asi v právu.,,Ach tak.A to mi říkáš jako Kage?"ušklíbla jsem se.,,Přesně tak."kývnul ledově.Vypěnila jsem.,,A kdo z tebe toho Kage udělal? Kdo ti vůbec dal tenhle život?!"prskala jsem.,,To sem vůbec nepleť!"začal taky zvyšovat hlas.,,To teda pletu! Já nejsem kunoichi Chakrové ani žádné jiné vesnice.Můžu jít kdy chci a kam chci.A teď zrovna chci jít za svým žákem, kterej utekl bůh ví kam s ohromnou chakrou!"štěkám.,,Ne, ty teď půjdeš na ošetřovnu a pak domů."nedal se.Upřela jsem na něho nenávistnej pohled a čekala, že ho to zlomí.Ale nezlomilo, jeho výraz se nezměnil.,,Je to pro tvoje dobro."dodal smířlivěji.Vzdala jsem to, nebudu se s ním hádat před půlkou vesnice.,,Fajn."zasyčela jsem a vydala se směr ošetřovna.,,Přijdu za tebou až to tady zajistím."řekl.,,Nemluv na mě.Nechci tě vidět."odsekla jsem naprosto uraženě a minula ho jako by byl vzduch.Hned se mě ujali medikové, kteří mě doprovodili na ošetřovnu.Začínala jsem pociťovat výčitky svědomí z toho, že jsem si toho u Takeru nevšimla a nechala to zajít takhle daleko.A taky výčitky z hádky se Sentarem...ale zasloužil si to přece! Nebo ne...?






















