close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 19

5. září 2012 v 17:56 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Život k ničemu


,,Není to vážné.Je tam trochu špína, ale zahojí se to rychle."usmála se doktorka, mimochodem ta samá, co mi rovnala žebra.,,Tomu věřím."odtušila jsem a zamyšleně pozorovala složitý vzor na linoleu.,,Předpokládám, že hospitalizace u vás neprojde, co?"zkusila to.,,Takovej šrám přece není důvod k hospitalizaci."odmítla jsem.,,Čekala jsem to.Už Vás tu dlouho nebudu držet, jen to ještě zavážeme a můžete domů."pousmála se a vytáhla obvazy.
Domů jsem se doplížila sama a ještě než jsem otevřela dveře umiňovala jsem si, že se mu omluvím, ale jakmile jsem vešla a viděla ho sedět v obýváku, okamžitě mě to přešlo.,,Na co tu čekáš?"utrousila jsem a přesunula se k lednici.,,Na tebe."odpověděl s klidem.,,To není nutný.Jdi spát."zabručela jsem.,,Nepůjdu, protože když se to neurovná hned, tak budeš příštích pár dní nesnesitelná."oznámil mi narovinu.Neodpověděla jsem, rozhodla jsem se pro oficiální ignoraci vysokého samuraje s černými vlasy.,,Vnímáš mě?"ozval se po chvíli.Napustila jsem si sklenici vody a napila se aniž by se mi podařilo aspoň jednou kouknout jeho směrem.,,Aha, tak slečna se se mnou nebaví."všimnul si.No vida, možná mu to přece jen trochu pálí.Napustila jsem si další vodu a znovu se napila.Měla jsem fakt žízeň.,,Tohle mě dokáže naštvat skoro stejně spolehlivě, jako tebe šátek přes oči."řekl netrpělivě.Věděla jsem, že pokud promluvím, bude z toho hádka.Té jsem se snažila vyhnout, takže jsem zamířila ke schodům a chystala se jít spát, ale on mi prostě nedal pokoj.,,Neodcházej, když s tebou mluvím." upozornil mě a já ucítila jeho chakru, která mi zabraňovala pokračovat v cestě.,,Nech mě na pokoji!"zasyčela jsem.,,Nenechám.To se s tebou radši pohádám teď, než pak snášet týden toho tvýho mlčení."prohlásil.,,Ty mě vážně chceš vyprovokovat, co?"prskla jsem.,,Nechci tě vyprovokovat, chci všechno urovnat."odpověděl.,,To si hned tak nevyžehlíš.Nechal jsi ho utéct."odporuju.Vyvalil oči.,,Já si přece nic nesnažím vyžehlit.Snažím se to vyžehlit tobě, aby jsi neprovedla nějakou hloupost."vysvětlil.,,Jo abych já neprovedla hloupost, tak tím se to vysvětluje.Ty totiž neděláš chyby, to jenom já."řekla jsem jako bych si to právě uvědomila, ovšem s notnou dávkou ironie.,,Tak jsem to nemyslel."kroutil se.,,Ale myslel.To, že jsi o tři sta let starší neznamená, že jsi lepší."zaútočím.,,To jsem neřekl."zamračil se.,,Ještě aby jsi to řekl, to by byl vrchol!"vydechnu.,,Snaž se aspoň trochu uklidnit."naváděl mě.,,Já to nepotřebuju.Nejsem zneklidněná, jsem jenom vytočená a to zcela dobrovolně.....a tvojí vinou.Tak to nezkoušej napravovat."poradím mu jedovatě.,,Zrádče.Věděl jsi, jak mi na tom záleží a zastavil jsi mě." Vstal a praštil do stolu.,,Proč mě oslovuješ jako zrádce?Já jsem ti nic neudělal!"křiknul.,,Jistě že ne.Zrada vyžaduje aktivitu a tys jenom stál a hulákal povely."odseknu.,,Nech toho Yumi.Ty víš, že mám pravdu."řekl.,,No jistě, vždycky ji máš."přikývla jsem sarkasticky.,,Samozřejmě, protože ty neuvažuješ a do všeho se pouštíš s horkou hlavou."vyjel.
Chtěla jsem začít vřískat, ale otevřely se dveře zvenčí a vešel Brody.,,Můžu se zeptat, co vy dva děláte? Poslouchá vás půl vesnice."ušklíbnul se.,,To je mi taky ukradený!"zavrčela jsem.Nadskočil.,,Páni ségra, ty seš červená! To bude asi fakt konflikt."poškleboval se.,,Brody, tohle není legrace, prosím odejdi."poprosil ho Sentarou.,,To je jako házet hrách na stěnu, jste slyšet až venku."šklíbil se.,,Tak sakra vypadneš už, nebo ti mám pomoct?!"zaječela jsem.Nadskočil a vyvaleně se na mě podíval.,,Říkal jsem ti to."pokrčil rameny Sentarou.,,A ty se nechovej, jako bych byla nějaká psychopatická hysterka!"okřiknu ho.,,Chováš se tak."odsekl.,,Cože? Tak teď mě poslouchej!"zarazila jsem se a koukla na Brodyho.,,Ty tu ještě stojíš?"štěkla jsem.,,Je to zajímavý.Seš rudá jak kečup, máš dostatečnej přísun kyslíku?"zeptal se pobaveně.V tu chvíli jsem v něm vytvořila chakrovou bublinu a vyhodila ho do povětří.,,Až se zase složíš, tak za sebou zavři!"přikázala jsem mu.Raději můj příkaz vyplnil a my jsme zase osaměli.,,Jestli je tohle nutný."ozval se Sentarou.,,Tys to vyprovokoval.Kdybys mě nechal jít, mohli jsme si tohle ušetřit."informuju ho.,,Ne nemohli.Jako by ses neznala.Vytáhla bys to později a bylo by to ještě horší."odporoval.Cítila jsem, jak to ve mě vře a chtěla jsem to utnout dřív, než v afektu řeknu něco, co by mě pak mrzelo.,,Mlč už."sykla jsem.,,Tohle dořešíme.Zastavil jsem tě, protože on by tě zabil.Nemáš mi co vyčítat.Najdeme ho později a spolu."nedal se.,,Mlč."zopakovala jsem ledově.,,Nebudu, dokud neuvidím, že jsi mě poslouchala.Poslouchala jsi mě, Yumi?"upřel na mě pevnej pohled.,,Nech toho už."sykla jsem.,,Tak poslouchala?"trval na svým.,,Jo poslouchala a teď už mi dej pokoj!"odbyla jsem ho.,,No konečně pokrok.Teď jdi spát."přikázal mi jako kdyby byl král a já nějaká jeho služebná.Už jsem to neudržela a řekla to.,,Nenávidím tě."sekla jsem po něm jako břitvou a vyběhla nahoru po schodech.Nemyslela jsem to vážně a nechtěla jsem to říct, ale on mě k tomu vyprovokoval a já cítila potřebu říct něco, co ho raní a co mě z téhle potyčky dostane jako vítěze.Přehnala jsem to, ale neměl si začínat! Doběhla jsem do pokoje, lehla si do postele a rozplakala se do polštáře.Během několika hodin můj život nabral nečekanej spád a ten se mi ani trochu nelíbil.Litovala jsem všeho.Otevřely se dveře do mého pokoje a já slyšela, jak vešel.Matrace vedle mě se prohnula, jak se na ni posadil.Položil mi ruku na záda a lehce mě pohladil.,,Yumi...to jsem nechtěl.Přehnali jsme to oba."zašeptal.Neměla jsem už sílu bavit se s ním.,,Jdi pryč..."špitla jsem mezi vzlyky.Poslechnul mě a odešel.Zůstala jsem tam samotná a dusila se ve vlastní šťávě, což je nejúčinější lék na hysterii.
Ráno, když jsem se probudila už jsem se necítila ani tak naštvaně, jako nešťastně.Už Takerova zrada mě hodně rozmrzela, ale ta hádka mě dodělala.A byla to jenom moje vina.Sentarou se mnou mluvil docela v pohodě, to já jsem byla jak jedovatá zmije.Měla bych se mu omluvit, ale neměla jsem na to odvahu.Nebo jsem spíš nevěděla, jak začít.Jako první jsem zapadla do koupelny a dala si sprchu, která mě vždycky přivede na jiný myšlenky.Ani tentokrát mě nezklamala a vcelku obstojně mi uklidnila nervy.Když jsem vyšla z koupelny, svět už neměl tak černou barvu a dokonce jsem si všimla i teplého letního slunce, který mi zářilo do pokoje dveřma od balkonu.Hodila jsem na sebe jenom bílej nátělník, stejnobarevný tříčtvrťáky a sešla do kuchyně ulovit něco k jídlu.Můj žaludek se totiž úporně hlásil o pozornost a já se rozhodla chovat se mile alespoň k němu.Neměla jsem chuť piplat se s něčím složitějším, takže jsem si prostě vytáhla rajče, nalila mlíko a to byla celá moje hostina.Nezdá se to, ale vcelku to zasytí.Uslyšela jsem nahoře na schodech nějaký zvuky.Bylo mi to divný, protože Sentarou by přece nešel seshora, teda pokud by se tam předtím nějakým podivným způsobem neproplížil.Vstala jsem a došla ke vstupním dveřím, odkud bylo na schody nejlíp vidět.Málem by se ve mě krve nedořezal.Nahoře stál maskovanej týpek - jeden z těch Takerových zabijáků - a díval se přímo na mě.Celej dům byl najednou plnej chakry, která mě zmátla.Chtěla jsem sebrat tu svoji a odstranit ho, ale tentokrát to nebylo tak jednoduchý.Jelikož chakra byla všude, nevšimla jsem si, že ten ninja není sám a to se mi stalo osudným.Ve chvíli, kdy jsem se chystala zaútočit na chlápka nahoře mě popadnul někdo zezadu.Nestihla jsem se ani leknout, protože zároveň když mi chytil pusu abych nekřičela mi taky vrazil do těla nůž.Rána šla bokem mezi žebra z levé strany.Útočník mě totiž volnou rukou rychle obtočil kolem pasu a vrazil do mě nůž až v oblasti srdce s jediným úmyslem.Nemohla jsem ani vykřiknout natož se bránit.Na chvilku jsem se zastyděla že holka s pověstí jako já se nechá tak snadno napálit.Pustil mě a já najednou necítila žádnou sílu udržet se na nohou.Když jsem padala, zkusila jsem se ještě zachytit o opěradlo křesla, co bylo poblíž, ale neměla jsem ani cit v prstech.Moje tělo ochablo tak rychle, že jsem skoro nevěřila, že bylo někdy schopný pohybu.Dopadla jsem na zem a cítila, jak se mi z rány řine krev.Doslova cítila.Rozlívala se do stran a na bílým nátělníku co jsem měla vytvořila velkej, rubínovej kruh.Chtěla jsem si ránu chytit levou rukou, ale ani ta mě teď nechtěla poslouchat.,,Doraž ji."uslyšela jsem toho prvního.
V tu chvíli, kdy jsem si myslela, že bolest kterou prožívám už nemůže být horší mi projel meč přesně přes prsní kost, kterou svým úderem nalomil.Zabiják mečem pro jistotu ještě pootočil, dokud ho můj slabej, chraplavej sten neujistil, že mě to dost bolí.Nebyla jsem už schopná ani křičet.Znovu jsem cítila tu nechutnou, slanou příchuť teplé krve která se mi nahnala do úst.Nemohla jsem ani pořádně dýchat, plíce natíkaly a plnily se krví.Byl to stejnej pocit jako tehdy....poznala jsem to.Tohle je konec, definitivní.Tentokrát už mi nikdo nepomůže a nikdo mě neoživí.Cítila jsem, jak mi po tváři stékají horký slzy, který pálily jako oheň.Narozdíl od mýho prvního umírání, který bylo čím dál bolestivější, tyhle rány jsem cítila čím dál míň.Kůže kolem nich mě brněla a jako by se znecitlivovala.Cítila jsem, jak slábnu a zároveň s krví se ze mě vytrácí i život.Z posledních sil a schopností udržet svoje tělo ještě pár vteřin v provozu jsem vnímala, že někdo vrazil dovnitř.Asi nastal boj, nebo jen zmatek, netuším.Myslím, že hlas patřil Sentarovi.Tentokrát už nemám ten pocit jako tenkrát, kdy jsem si před smrtí uvědomila, že je hodně věcí, co jsem chtěla říct nebo udělat.Možná by mě teď mohl trápit Takeru, ale kupodivu ne.Ať si dělá co chce.Jediný, co mě trápilo byla ta naše hádka.Chtěla jsem se mu ještě omluvit, ale to už asi nikdy neudělám.Snad to ví, zná mě dost dlouho.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama