close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 20

5. září 2012 v 18:08 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Rozhodnutí


Že je něco jinak mi došlo už v tu chvíli, kdy jsem začala přicházet k sobě a necítila tu podivnou nehmotnost jako tenkrát.Ostře mě píchalo při každým nadechnutí a na hlavu jako by mi někdo hodil cihlu.Chvilkama jsem vnímala, jak kolem mě někdo chodí a něčí hlasy, ale nepamatuju si co říkaly ani kdo to byl.Všechno to bylo moc snové a mezitím jsem několikrát upadala do spánku a zase se z něj probouzela, takže už jsem nedovedla rozlišit skutečnost od halucinace.Konečně jsem přišla k sobě natolik, že jsem uviděla svoje zavřený víčka a lehce je zkusila zvednout, ale světlo se mi do očí zapíchlo jako jehla, takže jsem je znovu zavřela.,,Koukni, mrkla! Ségra!"uslyšela jsem Brodyho hlas.,,Přece s ní nechceš třepat ty pitomče!"pokáral ho někdo další.Namáhavě jsem otevřela oči a mžourala na dva tmavý fleky vedle mojí postele.Nemohla jsem pořádně zaoštřit, ale poznala jsem Brodyho blonďatou palici a ten zelenej flek vzadu bych tipla na Limetku.,,Já žiju..."zašeptala jsem namáhavě.,,Nene, já jsem svatý Petr."informoval mě vesele Brody.,,Tak jestli tohle je ráj tak se mnou vydrbali..."zakašlu.Na moje slova se oba rozesmějou.,,Mohli ti taky trochu zastřihnout ten tvůj smysl pro humor."mínila Limetka.,,Ale kdepak...to by ses pak nudila..."pousmála jsem se.,,Taky pravda."přiznala.,,Asi mě někdo bodnul, že...?"zamyslela jsem se.,,Líbí se mi jak pozitivně definuješ nepozitivní věci.Bodnul.To je výstižné."komentoval to Brody.,,Řekněme trochu víc bodnul.Mysleli jsme, že jsi mrtvá.Dokud jsi ovšem v agónii nechytila ruku přivolaného doktora.Asi to byl nějakej reflex, ale ho málem kleplo."osvětlila mi to Limetka.,,A pak že jsem tu jedinej, kdo dokáže vykrvácet několik litrů krve a přežít."píplo děcko.,,Co útočníci?"zajímalo mě.,,Je mi jich líto."vzdychla Limetka.,,To je určitě zcela na místě."zabručela jsem nevrle.,,Taky jim nezávidím.Takovou smrtí bych nechtěl umřít."přidal se Brody.,,Tobě je jedno jak umřeš....stejně zase ožiješ."špitla jsem a neohrabaně se pokusila o změnu polohy.Tupá bolest v ráně se ozvala, takže jsem zanechala veškerého pohybu.,,Je mi jedno, jak umřu.Já dokážu tolerovat každou smrt, ale tohle bych fakt nechtěl.Já se smrti nebojím, je to pro mě hra, ale když pomyslím na jejich osud...",,Nemluv o tom."otřásla se Limetka a viditelně zbledla.,,Sentarou je zabil?"hádala jsem.,,Zabil? Možná zmasakroval, i když to je trochu slabé a nevýstižné slovo.Byl pěkně nasr....ehm...vytočenej."odkašlal si můj drahý bratr.,,Co jim udělal?"zajímalo mě.,,Nechtěj to vědět."ujistila mě Limetka s nepředstíraným děsem v očích.,,Zdá se, že Tenshikage-sama je bytostně alergický na lidi, co ti nějak ublíží."Byla jsem moc unavená na to, abych se ptala dál.,,Chce se mi spát..."špitla jsem a už se mi zavíraly oči.,,Těch devět dní spánku ti nestačilo?"vyvalila oči.,,Klidně spi.Zajdu říct Sentarovi, že už ses probrala."zvedal se Brody.Chtěla jsem ho zastavit, ale najednou jsem se cítila moc líná na to, abych mluvila.Malátně jsem zavřela oči a upadla do horečného bezvědomí.
Podruhé jsem se krátce probudila v noci.Byla u mě doktorka a kontrolovala moji ránu.V koutě místnosti seděla Limetka a koukala do nějaké knížky.Asi mě měla hlídat.Moc jsem nad tím nepřemýšlela a brzo jsem zase usnula.
Dalšího dne už jsem se cítila podstatně silnější a touha spát byla tatam.S Limetčinou pomocí už jsem se dokonce i posadila a vcelku neochotně strávila podivnou nemocniční tekutinou v misce, která byla zdravotně nezávadná a nemohla poškodit moje čerstvé stehy.,,Je to humus.To nemají pořádnej řízek?"zasnila jsem se a otráveně odstrčila misku s ochucenou vodou.,,Představuju si, jak ti ten řízek při polykání prolízá stehama ven."ušklíbla se.,,To by se nestalo, ale asi by mě jeho konzumace bolela.Každopádně bych radši snesla tu bolest než tenhle blaf."hudruju.,,Překvapuje mě, že ti sem Tenshikage nic neposlal.Ani blbou kytku."rejpla si zničehonic.,,Já kytky nemám moc v lásce a už vůbec nepreferuju kytky v nemocnicích.Sentarou to ví."osvětlila jsem jí to.,,Ale přece kdyby mu na tobě záleželo tolik jak se říká, tak by ti něco dal."kalila vodu.,,To by mi sem musel poslat nějakej dub abych byla spokojená.A dub by tu vypadal asi nevhodně."zamyslela jsem se.,,Ty jsi fakt tolik ulítlá na stromy?"nechápala.,,Kdybys měla Mokuton, tak se mi nedivíš.Jsou to úžasní vypravěči, protože toho hodně pamatujou.Nejvíc ukecaný sou břízy, ale to není nic proti mladejm kaštanům.To jsou playboyové na slovo vzatí."zavtipkovala jsem.Rozesmálo ji to.,,Zajímalo by mě, jaký to je - rozumět stromům."svěřila se.,,Já nevím, asi už jsem si na to zvykla, že mi to přijde normální."pokrčím rameny.
Ozvalo se zaklepání a na výzvu vešel Tay.,,No nazdar.Prý jsi zase spadla do maléru."ušklíbnul se.,,Tayi!"vyhrkla jsem šťastně, ale asi moc hlasitě, protože mě ostře zabolelo v ráně a já bolestivě usykla.,,Jenom se nevzrušuj ať tady nevykrvácíš."poradil mi.Hned za ním se dovnitř vecpal Renn.,,Čau Tenshi.Už zase tě vidím jako invalidu."zasmál se.,,No jo, mám prostě štěstí na potíže.Posaďte se."vyzvala jsem je.,,Jsem vážně ráda, že jste v pořádku zpátky.",,To bylo mocný, Aoi! Kdyby jsi tam byla!"zatoužil Renn a pak na mě začal chrlit podrobnosti.,,Vidím, že je teda asi všechno v pořádku."usmívala jsem se.,,Akorát jsme nečekali, že tě tu najdem polomrtvou."rejpnul si Tay.,,Skoromrtvou."opravila ho Limetka.,,Ale jak se to mohlo stát?"nechápal.,,Jeden byl předemnou, chtěla jsem na něj zaútočit.Ale protože naplnil dům svojí chakrou, nezaregistrovala jsem, že není sám."osvětlila jsem jim to.,,Nebránila ses?"vydechl Renn.,,Nestihla jsem to.Zničehonic mě prostě ten vzadu bodnul."odvětím.Náš rozhovor byl přerušen, jelikož dovnitř vešla sestra a prohlásila, že bych měla být v klidu.,,Ale já jsem v klidu."odporovala jsem.,,Je konec návštěvních hodin.Měla by jste spát."radila mi.,,Nechce se mi spát a o tu návštěvu tu stojím."nedala jsem se.Tay se zašklebil a vstal.,,Má pravdu, radši půjdeme.Stavíme se zase zítra."slíbil.,,Zítra už budu doma."řekla jsem.,,To zdaleka ne.Ještě minimálně týden tu budete."namítla sestřička.,,Chci revers."štěkla jsem.,,Lituji, ale Tenshikage-sama nám zakázal poskytnout Vám ho."pípla.Tay se zasmál a já zrudla.Má mě sakra dobře přečtenou! ,,Já si o tom s ním promluvím."ujistila jsem ji ledově, takže se radši vytratila.,,Tak ahoj zítra."rozloučili se ti dva a já jsem rázem zůstala zase sama se svým strážným citruskem.
Byla už noc a já se chystala spát, když se otevřely dveře.Dovnitř vešla vysoká postava, která kvůli tmě v pokoji nešla identifikovat.,,Je po návštěvních hodinách a já mám zákaz kohokoliv sem pouštět."zavrčela Limetka ze svojí židle.V odlesku světla z chodby jsem si všimla, že vytáhla kunai.,,Uklidni se Koichi.Nejdu Yumi zabít."ozval se poněkud pobavený, ovšem známý hlas.,,Sentarou....?"špitla jsem.,,Omlouvám se, nepoznala jsem Vás."brblala pokrotle Limetka.,,To je v pořádku.Měla by sis odpočinout, jdi se vyspat domů, já tu zůstanu přes noc."nabídl.,,Nejsem unavená."prskla kysele při představě, že tu my dva zůstaneme sami.,,To je rozkaz, Koichi.Nemůžeš být vzhůru věčně.Budu potřebovat tvoje služby zítra a je potřeba, aby jsi byla fit."nedal se.Rezignovaně si sbalila svých pět švestek a zanedlouho jsme v pokoji osamněli.

Absolutně jsem nevěděla, co bych měla říct, takže jsem jenom chabě zamumlala něco jako pozdrav a pak se snažila předstírat to nejhlubší uvěřitelné bezvědomí.,,Jak je ti?"začal oklikou.,,Hmm..."hlesla jsem neslyšně.,,Nápaditá odpověď."ušklíbnul se a sednul si na matraci vedle mě.,,Nevím, co říct."přiznala jsem.,,Třeba bych rád slyšel; už je mi líp."navrhl.,,Není.Mám výčitky."odvětila jsem.,,Z čeho?"zeptal se.Nevěděla jsem, jak to zformulovat, proto bylo chvilku ticho.,,Chovala jsem se hloupě..."pípla jsem nakonec.,,Nemluv o tom."zarazil mě.,,Ale.."nedala jsem se.,,Tiše.",,Ale já..."koktala jsem.Zničehonic mě políbil.,,Netrap se tím."zašeptal.,,Nemůžeš se na mě alespoň jednou rozzlobit? Tolikrát jsem ti ublížila a ty mě pak vždycky ještě utěšuješ!"vyjekla jsem.Opatrně mě objal tak, aby mi nezpůsobil žádnou bolest.,,Nechci se na tebe zlobit.Pohádali jsme se - to občas lidé dělají.A já jsem člověk díky tobě...trochu jsem na to zapomněl."prohlásil.,,Co? Ale ne to já jsem se pletla...",,Nebudeme o tom mluvit."řekl rozhodně.Neudržela jsem se a přitiskla se k němu jako vyděšený děcko.,,Vážně tě miluju...snad víc než snesu..."prozradila jsem.Objal mě svojí silnou rukou a políbil mě do vlasů.Pokaždé, když tohle udělá, cítím se naprosto spokojeně, šťastně a bezpečně a ani tentokrát to nebylo jiné.,,Tolik jsem se o tebe bál.Spěchal jsem domů hned, jak jsem něco vycítil, ale přišel jsem pozdě.Myslel jsem, že jsi mrtvá, všichni to tvrdili."řekl tiše.,,Měla jsem si hlídat záda.To ale dokazuje jednu věc, Sentarou.Zakrněla jsem.To, že nemusím putovat drsnou přírodou a řídit se pravidlem: trénuj nebo zemřeš způsobilo, že jsem začala moc spoléhat na ochranku."vysvětlila jsem.,,Jakmile budeš mít zpátky veškerou svoji chakru, všechno se změní.Teď jsi prostě snadný terč a vzhledem k tomu, jak po tobě jdou to zatím zvládáme báječně...až na tenhle incident, pochopitelně."mínil.,,To je ono.Už jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se a nenechám si to vymluvit.Jakmile se zotavím, vyberu všechnu svoji chakru, i kdybych to měla měsíc odležet.Pak opustím vesnici a půjdu najít Takeru.Ráda bych řekla, že ho přivedu zpátky, ale nevěřím tomu.Pokud to bude nutný, zabiju ho - po světě nemůže běhat ninja s takovou chakrou."rozhodla jsem.Jakmile jsem to vyslovila, lehce jsem se zachvěla když mi došlo o čem tu vlastně mluvím.Ale byla to realita - Takeru se rozhodl sám a i když mě na něm záleží, ohrožuje jiný lidi.Je mojí povinností zlikvidovat to, co jsem sama vytvořila.Jenom já nesu zodpovědnost za to, co se z něj stalo.Pokud ho někdo zastaví, potom věřím, že právě já.
,,To je unáhlené rozhodnutí."pronesl váhavě.,,To mi říkáš jako Kage z morálního hlediska, nebo tomu doopravdy věříš?"pousmála jsem se.Chvilku bylo ticho, než přiznal:,,Asi jako Kage.",,Alespoň mu ukážu, že se mě nemusel bát zbytečně.Když už si přece dal práci se všema těma zabijákama, tak by nebylo hezké, kdybych mu to takhle nudně a předčasně pokazila.Ať se pobaví, když o to stojí."pousmála jsem se vyzývavě.,,Ty se nikdy nezměníš, co?"vzdychnul pobaveně.,,A ty bys chtěl, abych se měnila?"dloubnu do něj.,,Ani ne."přiznal a trochu se ode mě odtáhnul.,,Co tvoje rány?Ještě to bolí?",,Bolí.Ale nic, co by mě položilo."odpovím.,,Jako obvykle.Ne, že bych se přímo těšil, ale docela mě zajímá, jestli od tebe někdy uslyším něco typu ,tohle zranění mě asi donutí chvíli odpočívat'.Začínám o tom pochybovat."zažertoval.,,Na to, že je ti přes tři sta let jsi občas až nezdravě najivní."souhlasím.,,Na to, že je ti teprve šestnáct jsi nezdravě oprsklá."vrátil mi to.,,Když se nad tím zamyslíš, tak jseš vlastně těžkej pedofil. Vždyť kolik ti je? Třistatřicet let?"zamyslím se.Řekla bych, že jsem to skoro trefila, protože když zemřel, měl údajně dvacet devět.,,Třistatřicetdva."opravil mě.,,Ale pokud to chceš rozebírat z téhle stránky, tak ty jsi v tom případě nekrofil."vrátil mi to pobaveně.,,To byla podpásovka.Radši to nechme být."navrhla jsem.,,Moudré rozhodnutí."
Lehnul si ke mě na polovinu postele, kterou jsem mu ochotně uvolnila.V podstatě to ale nebylo potřeba, protože jsem na něm ležela tak šikovně a těsně, že ta postel pro jednoho člověka byla snad až zbytečně velká.Hrozně pěkně se mi odpočívá, když mu ležím na hrudi a zdá se, že jemu to taky vůbec není nepříjemný.Dřímala jsem, ale přesto jsem vnímala, že dovnitř vešla doktorka a položila něco na stolek.,,Spí?"zeptala se Sentara.Podle slabého zachvění jeho těla jsem usoudila, že přikývnul.,,Tohle si musí vzít o půlnoci."zašeptala.,,Ohlídám to."slíbil.Pak jsem slyšela kroky, zvuk dveří a znovu jsme osamněli.,,Já nespím."pousmála jsem se tiše a přitulila se k němu blíž.,,Potom jsi na svoje poměry podezřele klidná."zkonstatoval.,,To tvoje přítomnost mě uklidňuje."odtušila jsem.,,Ale jestli chceš, jdi spát domů.",,Je tam bez tebe prázdno."zašeptal.Chvilku jsem mlčela, protože mi vrtalo hlavou, jak to podat, aby to nevyznělo špatně.Nakonec jsem se rozhodla pro nejpřímější cestu.,,Musím odejít.Musím najít Takeru.Mrzí mě, že nemůžeš se mnou, nevím, jak to zvládnu.Můžu si najmout miliardu strážců, ale nikdo se nevyrovná tobě.Jenže zoufalá situace si žádá zoufalé řešení."hlesla jsem nakonec.Ucítila jsem, že mě políbil do vlasů, zvedla jsem obličej a na okamžik s ním spojila své rty.,,Nenechám tě nikam jít samotnou.Moje místo vedle tebe je přednější než místo Tenshikage.My dva se nemůžeme nechat rozdělit, protože jenom pohromadě jsme silní."prohlásil.,,Ale tvoje povinnosti.."namítla jsem.,,Yamaichi je spolehlivá.Povede vesnici dobře, snad líp než já.Já tě nenechám jít samotnou, Yumi.Chceš odejít? Dobře.Ale půjdeme společně."řekl.Napřed jsem chtěla něco namítnout, ale pak mi došlo, že vlastně žádný námitky nemám.,,Dobře."špitla jsem a znovu se mu klidně položila na hruď.A pak jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama