
Před cestou
Ráno jsem byla strašně líná a vůbec se mi nechtělo z postele.Jenomže bylo potřeba nakoupit.Vynaložila jsem proto veškeré úsilí, obětovala jsem se, otevřela pusu, zavolala dolů na Limetku a uložila jí co má koupit.,,Děláš si legraci, že ty se budeš válet a já ti budu běhat do obchodu?!"prskala.,,Já jsem emancipoavný jedinec,"bránila jsem se.Asi by mi to nespolkla, kdyby tu byla dnes v noci.Se Sentarem jsem teda moc emancipovaně nevypadala, jenomže to ona netuší.,,Mám slabé srdce a nemůžu se namáhat.A navíc myslím, že by to na Sentara udělalo dojem."dodala jsem, protože mi došlo, že tohle je jediný argument, který s ní pohne.A taky pohnul.V mžiku sebrala peníze, seznam a vyběhla ven.,,Hloupoučká Limetko."politovala jsem ji a blaženě se zavrtala do peřin.Nedlouho potom se ale dole ozval dětský pláč a ten mě donutil vstát z postele.,,Bože, po kom to dítě je?"zabručela jsem žalostně, odkopala ze sebe peřinu a líně sestoupila do přízemí.Tsubaki ležela na zemi vedle postele, rudá v obličeji a křičela na celý kolo.,,Co se stalo broučku?"zvedla jsem ji a vzala do náruče.,,Bum."oznámila mi sípavě mezi vzlyky a utírala si slzy malou ručičkou.,,No jo, když jsi trubka, tak se nediv.Nemůžeš sama skákat dolů z postele."pousmála jsem se a odešla s ní do kuchyně.Její vzlyky ustávaly, ale jednou rukou mi pořád svírala tričko jako klíště.Spíš se lekla, než že ji to bolelo, tak už to většinou u malých dětí bývá.Začala jsem jí připravovat něco k snědku, když se přiřítila Limetka a zvěstovala nejnovější události.,,Před kanclem je spousta ninjů a Tenshikage-sama má plno práce s tím, aby je udržel na uzdě."prohlásila a odložila tašku na stůl.,,Cože? Stalo se něco?" podivím se.,,Docela dost.Bojí se o Briar a hodně z nich se chce na vlastní pěst vydat za Takeru aby ho zlikvidovali."odpověděla s úšklebkem.To mi hnulo žlučí.,,Cože chtějí?"zasyčela jsem chladně.Ta koza to zopakovala.,,Zamordovat Takeru.Ten chlapec by se asi měl začít bát."smála se.To na mě bylo moc.,,Mlč ty náno hloupá! Jestli si každej poběží kam bude chtít, Chakrová se rozpadne.A navíc Takeru jen tak někdo nezastaví."okřikla jsem ji a vyběhla nahoru.,,Co chceš dělat?"nechápala.,,Teď se jdu oblíknout a pak jim to vymluvím.Chovají se jako malí."odseknu.,,To chci vidět, jak tě poslechne třicet rozzlobených ninjů."vyprskla, ale já už jí nevěnovala pozornost.
Její informace byla výstižná - před Sentarovým kanclem se hromadil dav lidí a ti pokřikovali jeden přes druhýho.Několik předních řad živě diskutovalo se Sentarem, kterej na ně cosi rozčileně vykřikoval.,,Sentarou, co se tu děje?"ozvala jsem se dřív, než si mě všimnul.Otočil se a překvapeně zamrkal.,,Co tu děláš?",,Limetka povídala, že tu jsou nějaký trable."odpovím.,,Proč tu není s tebou?"zeptal se.,,Hlídá Tsubaki, nechtěla jsem ji sem tahat.O co přesně jde?"zajímá mě a přehlídnu skupinu netrpělivejch ninjů.,,Jde o to, že chlapec, kterého jste sama vycvičila teď ohrožuje naši vesnici."vložil se do toho nějakej týpek.,,Nejenom vesnici.Hrozí od něj nebezpečí i jiným zemím."přidal se druhej.,,Takeru se k Briar nedostane."řekl pevně Sentarou.,,A co když ano? Nemůžete to zaručit, Tenshikage."zabručela nějaká holka.,,Jasně, že to můžu zaručit.Jediný shinobi, kterého se Takeru bojí je na naší straně."odpověděl a podíval se na mě.,,Jistě, udělala toho pro nás hodně.Ale je příliš mladá na to, aby čelila takové síle."bručel ten první dezertér.Naštvalo mě to.,,Není snad Takeru moc mladý na to, aby takovou silou vládnul? Kdo jsi, že můžeš tohle soudit?!"vyjela jsem.,,Máme snad vložit osud naší vesnice do rukou malé holky?"prskal.Tak tohle mě dostalo.To, že jsem mladší než on přece neznamená, že jsem malá holka! Jasně, nejsem ještě ani dospělá, ale myslím, že jsem už párkrát dokázala co umím.,,Pokud se nepletu, ty jsi byl mezi prvními obyvateli Chakrové, že?"zavzpomínám.Přikývnul.,,Nikdo z vás neuměl ani házet kunaiem když se vesnice zakládala.V době kdy ty jsi ještě neuměl držet zbraň, já už jsem krvácela v boji.A kdo tě naučil používat tvoji chakru, co? Přesně ta malá holka, která tu teď stojí před tebou a kterou se snažíš urazit.Pozor na jazyk!"okřikla jsem ho.Znatelně zrudnul a podíval se do země.Zatnul pěsti a bylo vidět, že zápasí sám se sebou, ale dál už nepromluvil.,,Nikdo nepochybuje o Vašich schopnostech.Ale on je moc silný."prohlásila nějaká kunoichi.,,Správně.Musíme ho zastavit všichni! Když půjde celá vesnice, nemůže nám utéct!"křiknul kdosi ze zadních řad.To jsou vážně tak natvrdlí? ,,Mlč osle! Co to s váma je? Chováte se jako malí hloupí spratci!"neudržela jsem se.Víc než polovina na mě nevěřícně vyvalila bulvy, někteří zrudli hněvem a jiní zase zbledli.,,Přemýšlejte trochu! Když vytáhnete takhle rozhádaní a bez pořádnýho plánu, Takeru se vám vysměje a rozdrtí vás jak červy.A pak půjde a pohodlně si vezme Briar.Já sama jsem ho všechno naučila, dokáže zabít jediným pohybem ruky.Mezi vámi se nenašel nikdo, kdo by porazil mě a chcete si troufnout na Takeru, kterej má několikanásobně víc chakry?"peskuju je.,,Když se sjednotíme..."začal někdo.,,Tak ta hra bude jen o něco delší.I když půjde celá vesnice, nebude to k ničemu.Vy musíte zůstat tady a hlídat Briar.To je hlavní priorita.Bude v bezpečí, dokud vy budete ovládat Les Chakry.Ale jak to chcete udělat, když všichni odejdete? To by bylo jako by jste mu nahráli míč!"přeruším ho.,,Co navrhujete? Nechat ho běžet?"rýpnul si někdo.,,Jasně že ne.Já ho vycvičila a já ho zničím."odpověděla jsem pevně.Pár se jich rozesmálo a jeden se obrátil k Sentarovi.,,Tenshikage-sama, jste si jistý, že Aoi-hime neutrpěla i otřes mozku?",,Nechte toho a dejte si říct.Pokud chcete pomoct, zůstanete ve vesnici.Váš úkol bude jednoznačný - ochránit Briar životem.To je to nejlepší, co můžete udělat.Yumi má pravdu a i když jí chybí roky k vašemu věku, vám zase chybí rozum.To jste vážně tak zaslepení?"zavrčel Sentarou.,,Ale ona sama nemůže zvládnout zastavit ninju takové úrovně."namítla nějaká dívka, přibližně stejně stará jako já.,,Samozřejmě, že může.A aktuálně je jediná, kdo má proti Takerovi alespoň malou šanci.Proto se s ní já a pár dalších vydáme po jeho stopě."pousmál se Tenshikage.Teď nastal šum a každej něco překvapeně šeptal svýmu sousedovi.,,Nemůžete odejít!"vyjekl kdosi.,,Musím se postarat o Takeru.A vy to tu zvládnete beze mě - Yamaichi je spolehlivá.Navíc budeme pořád ve spojení díky portálovým jutsu pro případ nouze."klidnil ho Sentarou.,,Ale Vaše zdraví, slečno Aoi.....zvládnete takovou cestu?"staral se jeden z nich.,,Samozřejmě.Snad ještě dnes vstřebám i zbytek svojí chakry a co nejdřív se vydáme na cestu.Takeru zastavím i kdybych u toho měla umřít.Jsem připravená obětovat všechno proto, abych zničila zlo co jsem stvořila."přisvědčím.Chvilku bylo ticho, ale očividně se začínali uklidňovat.Pak promluvil zase ten první, co mě předtím urazil.,,Málem jsme zapomněli na vaši pověst a schopnosti.Tenshikage-sama má pravdu, pokud toho chlapce někdo zastaví, pak to budete vy."přiznal.,,Jsem téhož názoru.A když jsme si ujasnili tohle, předpokládám, že už nemáte další problémy."rozhlédla jsem se po zástupu.Nikdo nic nenamítal.,,Výborně.Rozejděte se!"zavelel Sentarou.Na jeho slova se všichni dali do pohybu a zanedlouho tu nebyly skoro žádný stopy po předchozím sněmu.
,,Dala jsi jim docela závažný slib."otočil se na mě.Skoro jsem ho neposlouchala, vším tím rozrušením mě rozbolela rána u srdce.,,Hodlám ho splnit."odpověděla jsem tiše.Pátravě se na mě zadíval.,,Jsi v pořádku?Trochu jsi zbledla."staral se a položil mi ruku na čelo.,,Jsem v pořádku, jenom to ještě občas zlobí."pousmála jsem se a ukázala na místo, kde se pod oblečením nacházela čerstvě zahojená bodná rána.,,Měla by ses jít vyspat."mínil.,,Snad ano, ale až později.Musím pojmout zbytek chakry, ať už ji mám konečně všechnu a můžeme vyrazit."zavrtím hlavou.,,Nemusíš to brát zase tak doslova."klidnil mě.,,Nemáme čas zlato, Takeru může udělat cokoliv.Nesmíme mu dát moc času."objasnila jsem mu to hlasem, jakým se mluví na miminka.,,Zahráváš si."upozornil mě.Vytáhla jsem se na špičky a lehce ho políbila na tvář.,,Já vím.Ale to tě nepřekvapuje, že?",,U tebe už mě nepřekvapí nic."zasmál se.,,Bude to bolestivé a budu už asi spát až přijdeš domů, ale sbal si všechny věci.Když všechno půjde hladce, vyrazíme zítra, co říkáš?"navrhla jsem.,,Snad to půjde.Koho chceš s sebou?"zeptal se.,,Potěšil by mě Tay s Rennem když budou chtít a taky Brody.Jeho schopnosti se můžou hodit."navrhla jsem.,,Výborně.A chtělo by to taky někoho na lokalizaci....nechci odtud odvádět lidi z Yokai, proto seženu někoho z vesnice."uvažoval.,,To nechám na tobě.Tak já jdu."usměju se.,,Jdeš se zase zmrzačit?"dobíral si mě.,,To je holt těžký úděl nás statečných děvčat, co musíme hlídat vysoké černovlasé pány a jejich vesnice."vzdychnu dramaticky.,,Někdy by mě zajímalo, kam na to chodíš.O tom si promluvíme.A teď jdi."políbil mě.Nabrala jsem žádaný směr a ještě jednou mu zamávala.,,Uvidíme se zítra!"
Napřed jsem se vydala hledat Taye abych mu všechno řekla.Seděl na břehu jezera co se rozkládalo za vesnicí a zamyšleně koukal na hladinu.,,Ahoj..."pípla jsem nesměle.Otočil se a jeho pevný výraz trochu roztál.Takhle se tvářil vždycky jenom na Renna, na mě se předtím neustále mračil.Potěšilo mě, že poslední dobou když mě vidí tak se usměje.To dělá jen v případě přítomnosti Renna, mě nebo Yamaichi, kdykoliv jindy se mračí jak nebe před bouřkou.,,Zdravím.Co děláš tady venku, neměla bys ležet?"pousmál se.,,Chtěla jsem se tě na něco zeptat.Můžu si přisednout?"hlesnu.,,Jasně."kývnul.Přišla jsem blíž a vyhlídla si rovný místo k sezení vedle něj.Natáhnul ruku a podal mi ji tak, abych se jí mohla přichytit.Docela se mi tím zavděčil, protože ta rána mě pořád bolí a tak jsem ráda, že jsem se o něj mohla trochu opřít.,,Děkuju."usmála jsem se, když jsem se posadila.,,Za málo.Na co se chceš zeptat?"opáčil a znovu se zahleděl na jezerní hladinu.Maličko jsem zaváhala, protože mi to přišlo trochu blbý, ale musela jsem s pravdou ven.,,Nechtěl bys zase na čas odejít z vesnice?"zeptám se.Udiveně se na mě podíval.,,Nemusíš, pokud nebudeš chtít."ujistím ho rychle.,,Jen jsem myslela, že by jsi třeba rád zase cestoval a já bych byla klidnější, kdybys mi pomáhal.Ty a Renn.",,Je pravda, že život na jednom místě pro nás moc není..."přiznal.,,Ale našli jsme si tu pár přátel..."odmlčel se.Docvaklo mi to a na tváři se mi rozlil veselý úsměv.,,Jestli tu chceš zůstat kvůli Yamaichi, pochopím to."uculila jsem se.Trochu zčervenal.,,Vy holky, všechno překroutíte."obvinil mě dotčeně.,,Já jsem holka, mám to v DNA."odpálkovala jsem ho.,,A teď na mě ještě používáš moje hlášky.No tohle."zatvářil se naoko šokovaně.,,No jo, jsem to ale potvora."vzdychla jsem a chystala se vstát.Zaregistroval to, vyhoupnul se na nohy a pomohl mi.,,No ne, tady je někdo gentleman."neodpustila jsem si.,,Ty stehy ti nemusí popraskat už teď.Musíš to nechat zahojit, ať se potom na cestě nezastavujeme u každé nemocnice."poučoval mě.,,Takže jdeš?"chtěla jsem mít ve věcech jasno.,,Ještě to promyslím."slíbil.Napadlo mě, že to znamená spíš ne, ale neřešila jsem to - ani se mu nedivím, že odtud nechce.,,Dělej jak myslíš.Zatím se měj."usmála jsem se vydala se k Lesu Chakry.
Málem jsem Briar nenašla, protože jsem zapomněla cestu, ale stromy mě k ní zavedly.Znovu jsem zatajila dech před nádherným, obrovským stromem co se mohutně rozpínal nad zemí.Pomalu jsem si nechala vyrůst několik Mokutonových bodáků na rukou a pomocí nich se sžila se stromem.Zhluboka jsem se nadechla a začala s přesunem.Po celou dobu mě ostře píchalo moje zranění a měla jsem pocit, že omdlím.Ale já to prostě musím vydržet! Musím vydržet až do konce!





















