close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 23

5. září 2012 v 18:27 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Akumi


Ani si pořádně nepamatuju jak jsem se dostala domů, ale vím, že jsem byla pořádně grogy.Prospala jsem celej den a celou noc, dokud nebyl čas jít a on mě neprobudil.Když jsem otevřela oči, všimla jsem si, že za okny je ještě tma.,,Jak je ti?"zajímal se Sentarou, kterej se nademnou skláněl.,,Docela dobrý..."špitla jsem, i když mi ještě pořádně drnčela hlava.,,Víš jistě, že chceš jít už dnes?"zeptal se.Namáhavě jsem se posadila a protřela si oči, abych zahnala poslední zbytky spánku.,,Ráda bych vyrazila co nejdřív.Pokud ti to nevadí?"obrátila jsem se na něj.,,Mě to nevadí, všechno už jsem zařídil.Yamaichi je zaučená a náš doprovod čeká dole."odpověděl.Pousmála jsem se.,,Skvělý.Dej mi jen minutku, abych si pobalila pár věcí a něco na sebe hodila."poprosím ho a už se hrabu z postele.,,Zabalím ti.Postarej se hlavně o sebe."řekl a sehnul se na židli pro můj batoh.,,Díky, seš skvělej."vlepila jsem mu pusu na tvář a odebrala se jako první do koupelny, abych si vyčistila zuby.
Když jsem byla nachystaná, sešla jsem dolů kde už na mě čekali ostatní.Sentarou stál u stolu a cosi probíral s Tayem.Oba přitom zaujatě pozorovali nějakou mapu a dohadovali se o nejlepším možným směru.Renny seděl na gauči a ještě dospával noc.Vedle něj seděl Brody a hrál si s malým hakisákem.Všechno to působilo tak mimořádně, jako je to vždycky, když kvůli něčemu důležitýmu vstáváte brzo ráno.Světla svítila, i když za okny byla ještě tma a ve vzduchu visela taková ta atmosféra nedospané noci.Tak je to tady, znovu se vydáme pryč.Měla jsem z toho zvláštní radost a cítila jsem, jak se mi po tváři rozlívá spokojenej úsměv.Všimli si mě a zmlkli.,,Připravená?"zeptal se Tay a sroloval mapu.,,Naprosto.Jsem ráda, že ses nakonec rozhodl jít."usměju se.Pokrčil rameny.,,Dějou se zajímavý věci a já chci být u toho."zabručel.,,Jde jenom nás pět?"obrátila jsem se na Sentara.,,Já jdu taky.Jsem jednička na lokalizaci."ozvalo se z kuchyně.S trhnutím jsem se tam podívala a málem se o mě pokoušely mdloby.U linky stála opřená Limetka a nepříliš nadšeně mě pozorovala.,,Proč zrovna ona?"vydechnu otráveně.,,Pamatuješ si na Karin, ne? Má podobnou schopnost jako ona - dokáže vycítit chakru a určit polohu nepřítele.Bude se to hodit."vysvětlil Sentarou.,,To ovšem není to jediné, co mají s Karin společné."utrousím s narážkou na její otravnou povahu.,,Taky z toho nejsem moc nadšená."ujistila mě ledově.,,Vida, aspoň na něčem se shodneme."odseknu.,,Těch věcí je víc."ušklíbne se a nenápadně koukne na Sentara.,,Tak to ani nezkoušej ty káčo."prsknu.,,Donuť mě."štěkla.,,Taky že jo."ujistila jsem ji a chystala se to dokázat, ale Sentarou mě chytil za rameno a přísně se na obě podíval.,,O co tu jde?"uhodil.,,Nic důležitýho."odpověděla.,,Pokud vím, říkal jsem, že vy dvě se nebudete hádat."káral nás.Ani jedna necekla, ale naše pohledy řekly všechno.Nemám ji vůbec ráda.,,Ještě něco, co by jste si rády sdělily?"zajímal se.,,Ne."odtušila, zatímco já jen zavrtěla hlavou.,,Výborně."pousmál se a ustoupil.,,Sentarou, klobouk dolů.Já tohle zkusit, tak mě ségra vykuchá.Někdy mě musíš naučit, jak ji vždycky uklidníš."zakvokal pobaveně Brody.,,Zmlkni děcko.Tak jdeme.Pokud Limetka souhlasí?"řekla jsem přiškrceně aniž bych z ní spustila oči.,,Jistě."opáčila stejným tónem a i ona mě hypnotizovala pronikavýma očima.Tohle bude určitě zajímavá spolupráce.
Venku nás ještě čekala Yamaichi, aby se rozloučila.,,Co tu děláš? Do kanceláře přece máš jít až za dvě hodiny."usmál se Sentarou.,,Chtěla jsem vás ještě vidět."odpověděla rozechvěle.Z náhlého popudu jsem postoupila k ní a objala ji.,,Zvládneš to bez problémů."ujistila jsem ji.,,Nemám strach o sebe.Jen doufám, že to vy zvládnete bez problémů."odpověděla a zabořila mi hlavu do ramene.,,Jasně, že zvládneme.Jde s námi přece Tenshikage, pak nesmrtelnej ninja, nejukecanější ninja, jedna otravná skoro Yokai a taky Tay.Nepřítel si ani neškrtne."ujistila jsem ji.,,Snad jo."pousmála se.Pak se ještě víc přiblížila a zašeptala tak, aby to nikdo kromě mě neslyšel:,,Tay o tom mluvil se mnou.To já jsem ho sem poslala, protože vím, že ho potřebuješ.Neznám ho dlouho, ale není mi lhostejný.Prosím, přiveď ho zpátky....",,Neměj strach."špitla jsem a pak ustoupila.,,Budu ti věřit."vážně se na mě podívala.,,Klid, Yamaichi.Všechno bude v pořádku.Tvůj úkol je ohlídat Briar."pousmál se Sentarou a položil jí ruku na rameno.Najednou vedle něj vypadala strašně malá (kdo ne) a bezmocná.Skoro jako malý děvčátko.,,Nezklamu vás."odpověděla a pak koukla na mě.,,Tenshikage-sama, dohlédněte na Aoi.Je zbrklá a snadno se vrhne do nebezpečí.Bylo by prima, kdyby se vrátila v celku."poprosila ho.,,Pohlídám ji."slíbil.,,Nedělejte ze mě emancipovanýho jedince.Dokážu se o sebe postarat sama."broukla jsem mrzutě.,,Přešně o tom ,dokážu to sama' mluvím."rozesmála se Yamaichi. Brody s Rennem vyprskli a Limetka na mě vrhla nadřazený pohled.,,A postarej se prosím o Tsubaki."vzpomněla jsem si.,,Bez obav."kývla.,,Tak jdeme."zavelel Sentarou s úsměvem a celá skupinka se pohnula.Celá kromě Taye.Když jsem se ohlídla viděla jsem, že stojí proti Yamaichi.Nic neříkali, jenom se na sebe dívali.Pak ho náhle objala a on ji sevřel kolem pasu.Položil hlavu na její rameno a zavřel oči.,,Zvládneme to."řekl tiše.Musela jsem se odvrátit, protože mě přepadly výčitky svědomí za to, že ho odvádím.,,Brzo se vrátíme."dloubnul do mě Sentarou, jako by mi četl myšlenky.Možná, že četl, zná mě fakt dobře a častokrát uhodne, co si myslím.Zná totiž způsob mýho uvažování, což mě někdy vytáčí.,,Doufejme."vzdychla jsem a dál už se dívala jenom do tmy před sebe.
Ve chvíli, kdy jsme se měli vnořit do Lesa Chakry se ozvaly první protesty.A potěšilo mě, že s nimi začala zrovna Limetka.,,Vy chcete jen tak jít do Lesa Chakry? Teď v noci?"namítla.,,Bojíš se tmy?"otočila jsem se posměšně.,,Ne ty huso.Tys nikdy neslyšela o tvorech akumi?"odfrkla pobouřeně.Akumi už jsem tu jednou zmínila.Je to taková povídačka v Chakrové.V noci je prej les plnej divných tvorů a démonů, se kterýma není dobrý se setkat.Několik lidí už prý rozsápali, ale ve dne jsou schovaní.Po setmění naproti tomu pobíhají po lese a loví.Jediný, co zatím může dokázat jejich existenci jsou nelidský skřeky, co se každou noc z lesa ozývají.,,Jasně, že slyšela.Ale proč to teď vytahuješ?"snažila jsem se všem dokázat, jak je zbabělá.,,Nerada bych skončila jako potrava."oznámila mi ledově.,,Není jistý, jestli existují."klidnil ji Sentarou.,,Odkud by se tu najednou vzali? Les přece vždycky býval normální."notoval mu Brody.,,Přitáhla je její chakra.Tím, že ten les ,oživila' sem natahala všechny možný potvory."ukázala na mě.,,Potom půjdou po mě, protože chakru z lesa mám teď já.Můžeš zkusit utéct mezitím, co mě budou pronásledovat."ušklíbla jsem se a odvážně vkročila mezi stromy, i když mi nebylo zrovna volno u žaludku.,,Bezva nápad."prskla.,,Ale no tak Koichi, to zvládneme jako nic."pousmál se Sentarou a šel hned za mnou.,,Ochráníte mě?"zeptala se ho koketně a jakoby rázem zapomněla na strach.,,Ochrání tě Yumi."odpověděl věcně a dál se k tomu nevracel.Slyšela jsem, jak si pohrdavě odfrkla a dostala jsem neodolatelnou chuť obalit ji chakrou a nechat tady jako maso na špejli.To by si akumi pochutnali na dobrým hovězím!
Stísněný pocit mě ovšem neopouštěl - snad právě naopak.Moje.....hrdost? Jo, asi hrdost, mi nedovolila přiznat to nebo držet se v pozadí, ale teď v téhle tmě jsem se docela bála.Namodralý opar, který les ve dne vyzařoval a který by nám teď snad mohl osvětlovat cestu tu nebyl.Všude vládla neproniknutelná, skoro hmatatelně dosažitelná a tíživá tma.Jak už jsem se zmínila, moje pýcha mi nedovolila zařadit se třeba za Taye nebo Sentara, a tak jsem šla dál v čele a úzkostlivě se rozhlížela kolem s hlavou plnou představ o tom, co na nás teď zrovna může číhat.K tomu, aby se člověk bál je potřeba fantazie a jelikož té mám požehnaně, promyslela jsem si všechna monstra a potvory do takových detailů, že se mi skoro zdálo, jako bych je viděla.Naštěstí tu ale byl Sentarou.Jelikož mě znal, tak asi tušil, že přeci jen nejsem tak nebojácná, jak se dělám a chytil mě za ruku.Napadlo mě, že v téhle temnotě to stejně ostatní neuvidí, takže jsem se jeho ruky chytila jako klíště.,,Neměj strach."slyšela jsem jeho tichý hlas.,,S tebou se nebojím."trochu jsem zalhala.V tom se z lesa ozval ten samý, táhlý skřek, jaký jsem vždycky slýchávala v Chakrové.Jenomže narozdíl od všech předchozích, tenhle patřil tvorovi, který jistě nebyl vzdálenější než sto metrů.Jak jsem se v první chvíli lekla, stiskla jsem jeho ruku, ale hned ji zase uvolnila.,,Vědí o nás.Říkala jsem vám to!"ozvala se Limetka.,,Hlavně nekřič.Už teď se nás snaží vystopovat, nemusíš jim ještě vyřvat naši polohu."sjel ji otráveně Tay.,,Co když nás najdou...?"uslyšela jsem Rennyho stísněnej hlas.,,Neboj, nenechám je ublížit ti."povzbuzoval ho Tay.,,Kdyžtak se hlásím jako první jídlo a vy budete mít čas zdrhnout.Přežiju to, ať mi udělá cokoliv."řekl Brody.Představila jsem si, jak ho nějakej akuma sežere a on pak bude muset projít celým jeho zažívacím traktem a čekat, až se milá potvůrka uráčí jít na velkou potřebu.Když jsem to vyslovila nahlas, Limetka se rozesmála, ale Brody zasyčel odporem.,,To jsi říkat nemusela."vyčetl mi.,,Teď mě úplne přejde chuť nechat se sežrat jako první."
Najednou se moje chakra zatřásla a sotva uzdravenou ránou u srdce mi projelo lehké zamravenčení.Zastavila jsem se a chvilku čekala nějakou další zmínku o nebezpečí.,,Co se děje?"zeptal se Sentarou znepokojeně.Místo odpovědi jsem zapátrala rukama ve tmě a po hmatu našla nejbližší strom.,,Moje chakra.....něco není v pořádku."špitla jsem a spojila svoje ruce s tím kmenem.Byl to stejný pocit, jako kdysi.Ne tak intenzivní, ale stromy se chvěly.Rozbolela mě z toho hlava a žaludek, jako bych se hodinu vozila na horské dráze.Přerušila jsem spojení a narovnala se.,,Stromy se bojí.Někde tu je akama."špitla jsem.,,Jestli se snažíš nás vyděsit, je to blbej fór."prskla Koichi.Z jejího hlasu bylo znát, že se snaží sama uklidnit.Jasně, jsme shinobi, ale komu by bylo volno u srdce v lese, kde není vidět ani na krok a pohybují se tu různý potvory?Jediný, co bylo možný zahlídnout byla obloha a to jenom zřídka.,,Uklidni se."ozval se Sentarou.,,Pokračujeme v cestě.",,Ne!"zarazila jsem ho.Jak jsem předtím uslyšela, že se dali do pohybu, teď mi zase ticho napovědělo, že se zarazili jako když stopnete film.Vibrace chakry byly čím dál intenzivnější a chvěla se mi kolena.A najednou jsem to věděla.Nevím jak ani proč, ale prostě to bylo tady.Přímo před námi, jenom co bys kamenem dohodil.,,Zůstaňte, kde jste.Nejsme tu sami...."zašeptala jsem a setřásla ze sebe Sentarovu ruku, kterou mi svíral paži.,,Počkejte tu."dodala jsem a postoupila o několik kroků dopředu.Sentarou, kterej jedinej vidí ve tmě mě varoval.,,Nechoď tam...je přímo před tebou."syknul.Strach mi hučel v uších jako vodopád a adrenalin se mísil s chakrou ve smrtelné kombinaci chvění a trhavých pohybů.I přes to mě něco donutilo pokračovat.Najednou jsem si uvědomila, že tohle stačí a zastavila jsem.Proti obloze, která se v tomhle místě prodrala mezi stromy jsem spatřila obrys něčeho velkého.Shromáždila jsem chakru do obou dlaní, vytlačila ji ven a sevřela v prstech, takže se prostor kolem mě osvětlil matnou, modrou září.Moc to nepomohlo, ale alespoň jsem rozeznala obrysy tlamy nějakýho zvířete a jeho oči, který odrážely moje světlo.Ten tvor byl tak obrovský, že pro člověka se jeho velikost zdála nereálná.Nikdy jsem neviděla tak obrovské zvíře.Ne na vlastní oči.
,,Akumi.."ozvalo se za mnou.,,Yumi, pojď zpět."řekl pomalu Sentarou.,,Nemůžu, když ztratí moji chakru, vrhne se na nás."odpověděla jsem.,,Nesmím se pohnout.",,A co chceš dělat?"zajímalo Taye.Neviděla jsem je, ale i tak bylo poznat, že stojí jako přibití a snaží se neudělat ani jeden špatnej pohyb.To zvíře chtělo moji chakru - přišlo do tohohle lesa právě kvůli ní, protože byla všude v okolí.Doufala jsem, že přes to, že ho přitahuje se jí taky bojí.,,Nepleťte se do ničeho, co budu dělat."řekla jsem směrem ke zbytku skupinky a přišla ještě pár kroků blíž.Akumi zařval hlubokým skřekem, ne nepodobný vlčímu zavytí, až mi zalehlo v uších.Hlasivky má teda pořádný, jen co je pravda.,,Ségra....neblbni..."hlesnul Brody.Nevěnovala jsem mu pozornost, soustředila chakru a rozzářila ji ve svých dlaní několikanásobně jasněji.Tvor sebou trhnul dozadu, ale vzápětí se ještě víc přiblížil ke mě a sklonil hlavu níž, takže jsem měla možnost odhadnout, že jeho zuby mají dobrýho půl metru na délku.Zdálo se, že mě zkoumá, ale tiše u toho vrčel.I přes to, že byl tak blízko nebyl skoro vidět, což mu dodávalo nějakou tajemnou děsivost.Odjakživa jsem se bála víc toho, co nebylo vidět než zřetelných, sebestrašnějších věcí.Sebrala jsem další chakru a vypustila jí do okolí ještě víc.,,Táhni!"vykřikla jsem a mávla mu rukama před očima.Znovu zakřičel, napřímil se a hrábnul ve vzduchu rukama (nebo tlapama, sama nevím), který jsem sice pořádně neviděla, ale zdály se skoro stejně obrovský, jako celej jejich majitel.Postoupila jsem blíž a znovu se ohnala.,,Tak jdi!",,Yumi,, nech toho!"slyšela jsem Sentara rozzlobeně.Potvora zařvala, couvla a s drtivou tíhou se na mě rozběhla.Měla jsem co dělat, abych se přinutila zůstat na místě, jenom jsem zvedla ruce proti ní.Zdálo se, že mě rozdrtí nebo roztrhá, ale on se kupodivu zastavil.Jakmile se dotknul kruhu mojí chakry, zarazil se jako magneťák a zdrženlivě na mě vrčel.Jeho tělo sebou i přes setrvačnost cuklo tak obratně. že jsem cítila, jak si proud vzduchu pohrál s mými vlasy.Polila mě vlna úlevy.,,Myslela jsem si to.Pojďte ke mě, neublíží nám."obrátila jsem se na ně.Chvilku se nic nedělo, ale za okamžik se váhavě objevili v kruhu světla vedle mě.Akumi znovu zaječel a naznačil skok, ale neodvážil se vyjít proti chakře.,,Pojďme."sykla jsem krátce a aniž bych světlo zeslabila jsem se rozběla dál, přímo proti zvířeti.To se nám bázlivě klidilo z cesty, takže jsme pohodlně proběhli.Sentarou utíkal v čele a vedl nás, protože v téhle tmě by útěk mohl být vražednej pro někoho, kdo nemá oči jako on.,,Poběží za námi."prohlásil Brody.,,Poběží."souhlasila jsem.,,Ale neublíží nám.Neměj strach."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama