close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 25

5. září 2012 v 18:30 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Dvojčata



,,Co je?"zabručel otráveně Brody, ohnal se po mě rukou jako po mouše a obrátil se na druhý bok.,,Neřvi ty pako!"zašeptala jsem pobouřeně.,,Okamžitě vstávej, možná dojde k boji.",,Hodně štěstí."zamlaskal a zabalil se do přikrývky.Byla jsem podivně podrážděná, takže jsem si stoupla a naprosto neeticky ho nakopla.,,Jau!"vyjekl, prohnul se jako luk a ublíženě si třel poškozené pozadí.,,Šplouchá ti na maják?"zavrčel na mě.,,Já ti taky jednu šplouchnu, jestli okamžitě nevylezeš."vyhrožovala jsem.,,Nezvládneš to sama? Chce se mi spát."zkusil to.Ani jsem necekla, ale svírala jsem pěsti a měla co dělat, abych nevylítla.To ticho ho zřejmě zneklidnilo, takže se dosti otráveně začal hrabat ven a cosi si u toho mumlal - neřekla bych, že to byly zrovna slušné prupovídky.,,Všichni připravení?"objevil se za mnou Sentarou.,,Ostatní určitě a u Brodyho je šumák, jestli natáhne brka, takže myslím, že teď jsme schopní čelit útoku."přikývnu.,,Výborně.Ty jsi zraněná, takže se snaž pokud možno držet vzadu a hlavní boj nechat na nás."řekl.Tahle jedna nevinná (a zřejmě dobře myšlená) věta mě okamžitě dokázala spolehlivě otrávit.Měla jsem sto chutí do něčeho praštit.,,Cítím se dobře..."zavrčela jsem a jen hodně špatně se snažila ukrýt rozmrzelý tón hlasu.,,Už je to tu zase?"povzdechl.,,Nic tu není,"bránila jsem se.,,Jenom si nerada připadám jako lama.",,Neboj, na tebe zůstanou ty nejlepší boje.Ale aby ses jich dožila, musíš přežít tyhle menší."zasmál se a objal mě.,,Dám na tebe pozor, ale nemůžu mít oči všude.Opravdu nevyváděj hlouposti."požádal mě a pak, nečekaje na odpověď se obrátil k ostatním.,,Koichi, ty jsi detekční kunoichi - zaměř je."zavelel.
,,Už se stalo."zašeptala upjatě Limetka a já cítila, jak upírá svoji chakru někam mezi stromy.,,Výborně.Kolik jich je?"zajímalo Taye a sáhnul si na záda pro meč.Než stihla odpovědět, před námi se zvednul vír z listí, které se hustě a bláznivě roztočilo kolem příchozích.Všichni o krok ucouvli a snažili se nepřítele zahlídnout, ale to bylo zatím přes listí skoro nemožný.Vytáhla jsem jeden ze shurikenů a prudce ho hodila na vetřelce.V tu chvíli jsem uviděla ruku, která zbraň chytila neuvěřitelně lehce a jistě, i když přes vír nemohla vidět, stejně jako my.Ten se začal uklidňovat a listy se pomalu snášely k zemi, odkud byly původně rozvířené.Můj shuriken držela v levé ruce drobná černovláska, v obličeji tak na sedmnáct ale postavou hodně malá - asi jako desetiletá holka.Měla uhlově černé vlasy a oči naprosto bílé, včetně duhovek.Jen zornice jí černě kontrastovala a byla protáhnutá do čárky podobně, jako Kibova.,,Nemá smysl se skrývat.Vím, že by jste nás našli."promluvila klidným, neuvěřitelně sympatickým hlasem a mile se na nás usmála.,,A o tom shurikenu jsi taky věděla, co?"zavrčela Limetka.,,Ale jistě."usmála se a hodila mi ho k nohám.,,Tady ho máš.Dobrá rána, ale poněkud unáhlená.",,Nebudeme se s něma patlat, chci domů.Nesnáším tuhle zimu."zabručela postava, které jsem doteď skoro nevěnovala pozornost, protože k nám stála zády.Když se otočila, vypadala skoro identicky, jako ta první holka, až na to, že její vlasy byly sněhově bílé, stejně jako protáhlá zornice.Jen duhovku okolo měla narozdíl od své kolegyně temně černou.,,Klony?"vydechl tiše Tay a překvapeně si měřil podivně vyhlížející dívky.,,Odpusťte mojí sestře, občas je trochu rozladěná.Já jsem Ankoku a tady moje dvojče se jmenuje Akari."usmála se černovláska a postoupila vpřed. (Pozn. autorky: Ankoku znamená Tma, naproti tomu Akari označuje Světlo).,,Těší nás.Ovšem trochu mi není jasné, co po nás chcete takhle vprostřed noci."hlesl zmateně Sentarou.,,Ach tak...promiňte.Není to nic osobního."usmála se Ankoku.,,Všechno, co se týká Jeho je osobní i pro nás.A teď ustup a nech mě to vyřídit."zavrčela Akari a vytáhla si od pasu dvě zbraně, velmi podobné vrhacím hvězdicím, až na to, že měly víc hrotů a byly uzpůsobené k sečnému boji, tzn. že je ninja drží v rukou a ohání se s nimi jako s noži.Tay vytáhnul meč a nastavil ho přímo proti výbojné světlovlásce.Ankoku se rozesmála veselým, zvonivým smíchem.,,Jsi pořád tak najivní, sestřičko.Oni dnes nezemřou, já to viděla."klidnila horkokrevnou sestru a jemně ji chytila za paži, která třímala zbraň.
,,Viděla jsi to?"nechápu.Jsem sice, pravda, blondýna, ale tohle mi trochu nedává smysl.,,Samozřejmě, Yumi.Stejně jasně, jako ty teď vidíš mě.Je to snadné."ujistila mě.,,Znáš moje jméno?"nechápu.,,Víme o tobě všechno.O všech tady."prskla Akari a naštvaně schovala zbraně zpět za opasek.,,Pokud teda nehodláte bojovat s námi na život a na smrt, možná bychom si zasloužili vysvětlení."syknul Tay nervózně a ruka s mečem se mu netrpělivě chvěla.,,Co je ti do toho?"utrhla se Akari, ale Ankoku se usmála.,,Já a moje sestra pocházíme z klanu Hakari.Ten se zabýval tím, že se celá staletí snažil vymyslet jutsu na ovládání času.To se sice nepovedlo, ale vyvinuli několik zajímavých technik."začala černovláska důvěrně.,,Ankoku! Nechceš jim rovnou říct úplně všechno?!"zděsila se Akari.,,Neboj se.Oni by se to stejně dozvěděli do dvanácti hodin."ujistila ji klidně a pak se obrátila k nám.,,Navíc se mi líbí.Zaslouží si náskok."pousmála se.I když ta dívka byla nepřítel a já to sama před sebou popírala, ucítila jsem k ní silné sympatie.Ve snaze potlačit je jsem zaryla oči do země.,,To je v pořádku, Yumi.Ničemu to nebude vadit v končeném výsledku."řekla zničeho nic.Překvapeně jsem zvedla hlavu a ostatní se na mě ohlédli.,,Nic nechápu."prohlásil Brody.To u něj není žádná novinka, ale teď jsem byla vykolejená i já.,,Ale jak jsi mohla....?"nechápu.,,Trpělivost, brzo se dostanu k vysvětlení."ujistila mě.
,,Náš klan vyvinul techniky ovládání času.Nemůžeme s ním sice manipulovat nebo jím procházet, ale můžeme ho vidět - vnímat jako příběh, ten rozdělit na části a pak je sledovat."vysvětlila.Nadechnu se:,,O tom jsem...",,Nikdy neslyšela.Přirozeně, naše severské rodokmeny se nemohly dostat k vám na jih."doplnila místo mě.Její bělovlasá sestra se zdála těžce znuděná naším rozhovorem a podivným pohledem si prohlížela Sentara.,,Každopádně, každý člen rodiny Hakari uměl rozebrat budoucnost i minulost.Jenže já a moje sestra jsme jednovaječná dvojčata, proto se mezi nás nadání rozdělila.Já vidím to, co se stane, zato Akari může vidět všechno, co už jste prožili.Její vize jsou nevyvrátitelné, jelikož minulost nejde změnit.Moje schopnosti jsou naopak o něco nepřesnější.V tuhle chvíli vidím nejpravděpodobnější budoucnost osoby, na kterou se zaměřím.Pokud ale změní svůj úmysl, budoucnost se tím změní a moje vize taky.To co se stane není určené, určujeme to my.Ty, já, on."rozhlédla se po našem hloučku.,,To je sice hezký, ale...",,Můžeš to dokázat?"znovu za mě dokončila větu.Bože, tohle mě vytáčí! ,,Co bych chtěla udělat v příštích minutách?"ozvala se pro změnu Limetka.,,To je hodně radikální řešení, Koichi, ale myslím, že by se to Yumi zrovna dvakrát nelíbilo."odpověděla Ankoku téměř ledabyle a nenápadně koukla na Sentara.V hlavě se mi vyrojilo hned několik možností a pobouřeně jsem se ohlídla na svoji parťačku.,,Už zase ty podlá..."nedokončila jsem.,,Snad to slovo opravdu neřekneš?Na dívku se nehodí."zarazila mě Ankoku.,,Začíná mě to štvát."prskla jsem rozladěně.,,Mě taky.Proč je prostě nezlikvidujeme jak nám řekl a nejdeme domů?!"vložila se do toho Akari.,,Hned, buď trpělivá."klidnila ji černovláska.,,Nějaká ostrá."ušklíbnul se Brody.Akari si ho jedovatě přeměřila.,,Kdyby mě ve třinácti zmlátila o čtyři roky mladší holka, radši bych se teď neozývala, hošánku."sjela ho ledově.Brody zrudnul a Renny se rozesmál.,,Tady se člověk dozví věcí!"řehtal se.,,Přece nepraštím holku!"bránilo se děcko, rudý až po kořínky vlasů.,,Proč tu vlastně jste?"obrátil se na Ankoku Sentarou.,,Zabít vás!"dupla Akari.,,Zkus to."vyzval ji Tay.,,Nech toho, Akari.Oni dnes nezemřou.Přišli jsme vás jenom varovat."řekla její tmavovlasá sestra.,,Varovat?"nechápala jsem.
,,Budoucnost je křehká a může se každou chvíli změnit.Dnes nezemřete mojí rukou, ani rukou mojí sestry.Ale pokud budete pokračovat, vidím vás všechny ležet v krvi.Poslal mě, abych vás upozornila a aby jste to vzdali dokud to jde.Jestli půjdete dál, zemřete a zítra ráno už východ slunce odhlalí jenom vaše mrtvoly."řekla s naprosto vážným výrazem.Limetka viditelně zbledla, ale Sentarou zatnul pěsti.,,Snažíš se nás zastrašit?"zavrčel.,,Nikoliv, Tenshikage-sama.Buďte zodpovědný a raději odejděte."trvala na svém.,,Já ti ale nemůžu stoprocentně věřit."nedal se.,,Moje sestra nemůže lhát, Daimiou-sama.Ani já ne.Jutsu by se pak obrátilo proti nám."ozvala se nevrle Akari.Trhnul sebou a vyděšeně se na ni zadíval.,,Daimiou? Víš o mé minulosti z předchozího života?"vydechl.,,Co je Daimiou?"nechápala jsem.,,Nejvyšší hodnost samuraje.Daimiou měli právo Kirisute, neboli srazit a jít.Mohli zabít koho chtěli, pokud je neuposlechnul a nebyli za to trestáni."vysvětlil mi ve zkratce Tay.,,Moc jsem toho samozřejmě nevyužíval."ujistil mě rychle Tenshikage a povážlivě zrudnul.,,Akari, my dvě bychom si mohly někdy promluvit."pousmála jsem se na světlovlásku a zvědavost ve mě hořela jako pochodeň.,,Nicméně Ankoku - ty přece víš, že my tě neposlechneme a nevrátíme se."řekl Sentarou, který už znovu našel svůj předchozí klid.,,Jistě, že vím."přikývla.,,Proto teď odcházíme.Uvidíme se zítra, ale nebudeme samy.Přijde s námi i on a to už budeme nucené bojovat i přes moje vize.",,Pracujete pro Takeru, že?"uhodnu zklamaně.Akari hrdě přikývla, čímž mi nezvykle přitížila a chytila Ankoku za ruku.,,Tak pojď."pobídla ji.Černovláska přikývla a ještě jednou se zadívala k našemu hloučku.Napřed si pečlivě prohlídla mě, potom Sentara a nakonec se zvonivě rozesmála.,,Co je tu k smíchu?"zeptal se podrážděně.,,Ale nic, nic."ujišťovala ho dobrácky.,,Však na to časem přijdete.Ale rozhodně to nezkazím tím, že bych vám to řekla předčasně.Bude to překvapení."usmála se a pak něco pokynula svojí sestře.,,A mimochodem Maxi, dávej pozor, abys nezakopnul."upozornila Brodyho a pak obě zmizely.,,Maxi?! Kdo si myslí že je?!"zuřilo děcko nad vyslovením svého jména a hněvivě se otočilo ke spacáku.Náhle se mu ale pod nohu připletl větší kámen, on upadnul a skončil na břiše přímo v mraveništi.,,Zatraceně!"vřískl a hned byl na nohou.,,To děvče tě varovalo."podotkla pobaveně Limetka.,,A splnilo se to.Z toho mám strach.Co když říkala pravdu i o naší smrti?"ozvala jsem se.Nikdo mi neodpověděl.O to to bylo děsivější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama