
Varování
Nemohla jsem spát.Pořád jsem přemýšlela o těch holkách, co tu byly a nemohla jsem si to srovnat v hlavě.Pokud Ankoku vidí budoucnost, tak je přece neporazitelná.A její sestra, která se zase orientuje v minulosti může znát všechny naše slabiny, o kterých nikdo jinej nemá ani potuchy.Jestli pracují pro Takeru, pokusí se nás zabít.A jak můžeme porazit holku, která předvídá budoucnost? Vždyť to ani nejde.Pokud mluvila pravdu, zítra všichni, co spí kolem mě budou ležet mrtví.Zrovna tihle, kteří jsou mi nejdražší....i když Limetka.....no oukej, přiznej si, Yumi, že by ti taky vyhovovala víc živá než mrtvá.Jak tomu ale zabránit, když se to podle slov Ankoku má stát? I když ona sama přiznala, že její vize jsou nestabilní.Říkala přece, že pokud se myšlenky sledované osoby změní, změní se i její pohled na budoucnost.A myšlenky jedné osoby se zrovna mění.Když odejdu pryč, půjdou mě hledat a snad zapomenou na Takeru...takže ten je nebude moct zabít.Sentarou spal těsně za mnou, cítila jsem v týle jeho dech.Opatrně, aby mě neslyšel jsem se vybatolila z přikrývky, vstala jsem a sebrala svoje zbraně.,,To je velice špatný nápad, Yumi."uslyšela jsem za sebou nežný a přátelský hlas.Vylekaně jsem se otočila a sáhla po noži.,,Nejdu tě zabít.Ty totiž nezemřeš mojí rukou, ani rukou Akari, neboj.Jen tě chci upozornit, že se chystáš udělat ještě větší chybu, než je ta, které se snažíš zabránit."řekla Ankoku.,,Co tu děláš?"sykla jsem zmateně.,,Jenom tě varuju.Pokud se mi totiž podaří udržet tě přes tenhle týden naživu, všechno dospěje ke konci, kterej se mi bude líbit.Ale když teď utečeš a tvoji přátelé se vrhnou na Takeru s domněnkou, že tě unesl, brzo tu budou jatka."odtušila.,,Nechám jim vzkaz, že jsem odešla sama."navrhnu.,,Neuvěří mu."odmítla to rovnou.Polila mě vlna zoufalství.,,Tak co mám podle tebe dělat?"vyjekla jsem.,,Něco ti ukážu.Pojď ke mě."pokynula.Dělala sice pro Takeru, ale neměla jsem důvod jí nevěřit....nebo jsem jí spíš chtěla věřit.Došla jsem váhavě k ní.,,Ničeho se neboj...a buď zticha."poučila mě a pak se prsty lehce dotkla mých spánků.,,Co to děláš?",,Pšt..."špitla a zavřela oči.
Ucítila jsem něco podobného, jako při genjutsu, ale tentokrát to nebylo, jako by mě někdo nutil něco si myslet.Bylo to, jako by mi někdo ukázal to, co chce, abych si myslela - a tím pádem i viděla.Cítila jsem, že stojím na zemi, ale zároveň jsem měla pocit, že letím.Měla jsem pocit, že jestli nechytím balanc, upadnu, ale jakmile jsem se trochu naklonila na nějakou stranu, převažovala jsem se.Měla jsem i trochu závrať, ale ta po chvilce pominula.Okamžik mi trvalo, než jsem si mžitky před očima pospojovala a rozeznala tak nezřetelnej obraz.,,Co je to..?"špitla jsem vyděšeně.,,Tiše.Dívej se."zazněl její hlas odkudsi z dálky.Mlhavě jsem viděla nějakou prostoru...les to určitě nebyl.Leželo tam několik lidí.Jako prvního jsem poznala Taye, kterej ležel přes Rennovu mrtvolu a ze zad mu do výšky trčel meč.Všude byla krev....zachvěla jsem se.,,Nepolevuj, vydrž to."řekla a ukázala mi další obrázek.Mezi nějakýma kamenama ležela Limetka, hlavu podivně zkroucenou v nepřirozeným úhlu a opodál stál nějakej velkej chlap, kterej držel vzpouzejícího se Brodyho.A pak tu byl třetí obrázek.Viděla jsem sebe.Ležela jsem na zemi s obrovskou dírou v břiše a nevykazovala jsem žádný známky života.Otevřenýma očima zalitýma krví jsem hleděla na Sentara, kterej klečel nademnou a nevěřícně se mnou třepal.,,To ne..."ujelo mu a hlas se mu zachvěl.,,Varoval jsem vás."řekl Takeru a došel až k němu.,,Neměla se sem vracet...a vy jste se mě vůbec neměli pokoušet zastavit.",,Yumi!"vykřikl Sentarou, zvedl moje tělo do náruče a otočil si moji tvář k sobě.Pak mi přiložil ucho na hruď a oči se mu zaleskly.,,Zabil jsi ji..."zachrčel vyděšeně aniž by mě pustil.,,Jsi další...vlastně jsi tu už poslední.Budeš bojovat?"ušklíbnul se Takeru a zvedl meč.,,Zabij mě.Už mě tu nic nedrží."řekl bezbarvým hlasem Sentarou, pak mu spadla hlava a on se rozplakal.Srdce se mi z toho svíralo a žaludek se mi zvedal.,,To pro mě ovšem není problém."prohlásil Takeru, zvednul meč a s jakousi spokojenou grácií se napřáhnul s vražednou přesností.....
,,Už dost!"vykřikla jsem hystericky, vytrhla se jí z rukou a spadla na zem.Dýchala jsem mělce a rychle a můj tep skákal jak cvrček po louce.Stála, aniž by se pohnula.,,Teď si promluvíš se Sentarem a všechno mu řekneš.On tě uklidní a slíbí, že na něco přijde.Věř mu a on ráno bude mít plán, díky kterému přežijete.A teď se vracím."usmála se a než jsem stihla cokoliv říct, byla pryč.Chvíli jsem ještě seděla na zemi - mimochodem těsně vedle mraveniště, do kterýho předtím upadl Brody - a v rukou drtila listí a hlínu.Před očima jsem si pořád promítala ten hroznej výjev a třásla se po celým těle.Konečně až mě začali mravenci štípat jsem se probrala.Vyskočila jsem na nohy a vrhla se k dekám, ze kterých jsem se před chvílí vybatolila.,,Sentarou..."zatřásla jsem s ním a v hlavě se trochu popleteně modlila, aby byl živej.Ta vize mě totiž úplně zmátla.,,Sentarou!"skoro jsem vykřikla a netrpělivě s ním třásla jak s hrkátkem.Pomalu se pohnul a otevřel oči.,,Yumi?"zvednul dlaň a přiložil mi ji na tvář.,,Co se děje?"zeptal se ospale.,,Musím s tebou mluvit...."vzlykla jsem roztřeseně a cítila v očích slzy.Radši jsem se postavila a odběhla dál mezi stromy, aby mě co nejrychleji následoval.,,Yumi! Počkej přece! Co se děje?"houknul, ale když jsem neodpověděla tak vstal a rozběhl se za mnou.
Odběhla jsem asi padesát metrů od tábořiště, když jsem se zastavila u jednoho stromu a počkala na Sentara.Srdce mi tlouklo a já pořád zasněně a nevěřícně hypnotizovala tmu předemnou.,,Yumi? Tak co se stalo?"vyzvídal, ještě než zastavil.Roztřeseně jsem ho objala a zabořila mu hlavu do ramene.,,Sentarou....my umřeme.Všichni.Ankoku mi to ukázala."vzlyknu.,,Cože? Kdy? Ona tu byla?"nechápal.,,To je teď jedno.Takeru tě zabije."řeknu tiše.,,Já se nenechám zabít, neboj."snažil se mě uklidnit.,,Právě, že necháš.Protože on jako první zabije mě.Všichni zemřeme, přežije jen Brody a toho zajmou.Já to viděla."vysvětluju.Cítila jsem, jak mě k sobě přitisknul a chvíli mlčel.,,Snad by jsi mi to měla říct od začátku."navrhl.Vymanila jsem se mu z obětí a přikývla.,,Nemohla jsem spát.Přemýšlela jsem nad tou předpovědí od Ankoku a napadlo mě, že kdybych utekla, tak by jste mě šli hledat a vyhnuli se tak střetnutí s Takeru.Jenže když už jsem se chystala k odchodu, objevila se tu zničeho nic ona."začnu.,,Ty jsi chtěla utéct?"přerušil mě.,,Jo, ale to je teď buřt.Ona mi řekla, že když uteču, jenom všechno zhorším, vy stejně zemřete a i když vám nechám vzkaz, že odcházím dobrovolně, nevěřili by jste mu.",,To asi ne.."uznal.Pousmála jsem se.,,Takže mi ukázala naši aktuální, nejpravděpodobnější budoucnost.První jsem viděla Taye a Renna - leželi na sobě a oba byli celí od krve.Opodál ležela Limetka, myslím, že měla zlomenej vaz.Její hlava...."zachvěla jsem se při vzpomínce na nepřirozenej úhel krku.,,Klid...pokračuj."vyzval mě trpělivě.,,Brodyho držel nějakej týpek, kterýho ještě neznám.Byl obrovskej, snad jako obr.Jedna jeho paže byla velká skoro jako celý moje tělo.Největší chlap, co jsem kdy viděla.No a nakonec jsem uviděla sebe.V břiše jsem měla díru jako po Chidori nebo něčem podobným a na sto procent jsem byla mrtvá.Byl jsi u mě a Takeru s tebou mluvil.Řekl jsi mu, ať tě zabije, že už tě tady na tom světě nic nedrží....a on zvedl meč a......"nebyla jsem schopná dostat se přes ty poslední slova.,,To bude dobré.Nic takového se nestane."pokusil se usmát.,,Ankoku se mohla snažit vystrašit nás.",,Ne...ona nás varovala.Řekla, že když teď přežijeme, všechno může dopadnout dobře a že ona sama to tak chce.Nevím, jestli dobře pro nás nebo pro ni, každopádně chtěla, aby jsme dneska přežili."hájím ji.,,To může být celé léčka."odporoval.,,Řekla mi, ať tě probudím a všechno ti řeknu.Že ty do rána vymyslíš něco, co nás zachrání."podotkla jsem.,,Nemyslím, že by mi tohle radila, kdyby mě chtěla zabít.",,Já mám něco vymyslet?"zopakoval část mojí věty.,,No jo...tentokrát máš naše životy zcela očividně celý ve svých rukou."ušklíbla jsem se nepříliš povzbudivě.,,Ale jak poznám, že to, co vymyslím je zrovna ten plán, co nás zachrání? Může mě napadnout hromada variant."namítal.Vzdychla jsem.,,Chlapi jsou jako malí.Když o tom budeš přemýšlet a nebudeš se flákat, určitě něco vymyslíš a určitě to bude správně.Věřím ti, Sentarou a myslím, že ostatní taky.Ty to dokážeš....a když ne, bůh nám pomoz."dodala jsem neočekávaně vesele a lehce ho praštila pěstí do ramene.Pak jsem ho minula a zamířila zpátky k ležení.,,Chlapi jsou jako děti...hlavně že vaše pohlaví je zvyklý házet každej větší problém na naši hlavu."bručel tiše.,,Říkal jsi něco, miláčku?",,Ne...nic."
Zbytek noci jsem potom strávila docela poklidným spánkem i přes to, že můj levý bok se nacházel na kameni či tvrdé hrudce hlíny, Brody řezal dříví, Limetka mluvila ze spaní, Tay na hlídce obcházel jak mýval kolem kontejneru a Sentarou mě jednou ze sna omylem kopnul do zad.Nakonec jsem ale přeci jen usnula a probudila se teprve až bylo slunce vysoko.,,Ty teda nejsi ranní ptáče."podotknul Brody, když jsem otevřela oči a ospale zamžourala do denního světla.,,Kolik je hodin?"zívla jsem.,,Deset.Ale Renn s Limetkou taky ještě spí."informoval mě.V rychlosti jsem koukla na dvě oddechující hromady opodál a bystře napočítala v okolí jenom tři lidi.,,Kde je Sentarou s Tayem?"protáhla jsem se a líně si z deky setřásla motýla, který se mi drze usadil vedle pravé ruky.,,Nevím, někam odešli.Řekli mi akorát, že mám udělat oheň a sehnat dřevo a nebudit vás."odpověděl s klidem.,,Někam odešli?"zopakuju a nevídaně probuzeně se posadím.,,Máme předpovězenou smrt a oni si jen tak někam sami jdou? Co ti řekli?",,Nic moc.Jen že do oběda budou zpátky.Máme tu počkat."pokrčil rameny.,,No tak to teda ne.On mě vážně chce rozzlobit!"prsknu a vyskočím na nohy.,,Co chceš dělat?"nechápal.Mezitím, co jsme spolu debatovali rozdělával oheň a přikládal jedno poleno za druhým.,,Samozřejmě, že je chci najít.Kam odešli?"vyzvídala jsem a začala si přišpendlovat svůj pás se zbraněmi.,,Nesmím ti to říct.Sentarou mi přikázal, ať dohlídnu aby jsi nikam nešla."porohlásil rezolutně.,,Brody!"vykřiknu načuřeně.Zavrtěl hlavou.,,Nenene....rozkaz je rozkaz.",,Ach tak.Chceš říct, že ti Sentarou nahání větší hrůzu, než já?"zeptám se chladně.Polknul a zbledl.,,Ne....to...to ne! Ale říkal, že když tě nechám odejít, může se stát něco ne zrovna hezkýho, takže tu máš čekat."obhajoval se.,,A kdy se vrátí?"chci vědět pořád rozzlobeně, ale s jistým zklamáním v hlase.,,Zanedlouho budou tady.Mezitím mi třeba můžeš pomoct."navrhl škodolibě.Vrátila jsem mu tu jedovatost zpátky a vydolovala z batohu ručník a mýdlo.,,Tak to bych opravdu ráda, jenomže jsou tu i jiné věci, které bych rozhodně neměla zanedbávat."usměju se.,,To není fér, vymlouváš se!"obvinil mě.,,Nevymlouvám! Ale přece nebudu špinavá.Chceš, abych byla špinavá, Brody?",,Nic takovýho jsem neřekl.",,Ale já netvrdím, že jsi to řekl, jenže ty tvrdíš, že bych měla místo hygieny makat.To není zdravé."bombarduju ho.,,Přestaň s tím zase, vyhrálas."zavrčel otráveně.,,Jdi se třeba utopit, ale pak neběhej za mnou a nebreč.A voda bude ledová."rýpnul si.,,Jo jo, to už je bohužel riziko čistoty.Taky by ses mohl někdy zkusit umýt."směju se a mezitím už pokračuju směrem k jezírku.,,Vtipná.Doufám, že ti narostou ploutve!"křiknul za mnou nevrle.,,Nebuď takový, drahoušku.A až přijde Sentarou, ať mi dá nějak vědět."odtuším a pak už jeho výkřiky neposlouchám.





















