
Požadavek
Zašla jsem si asi dva kilometry od tábora, než jsem našla jakousi řeku a docela přijatelnou tůň.Měla vysoký, podemletý břehy a uprostřed byla voda hluboká zhruba dva metry.A právě v téhle hloubce vystupovala z vody větší skalka.Odhadovala bych, že většina dna bude kamenitá.Položila jsem ručník a ostatní na trávu a začala se svlékat.Napřed jsem opatrně zkusila vodu a otřásla se.Brody měl pravdu, byla fakt ledová! Moc se mi k tomu nechtělo a musela jsem se hodně přemlouvat, ale nakonec jsem do ní prostě skočila a otužila tak celé tělo najednou.Hned jak jsem se vynořila, začaly mi drkotat, zuby, tak jsem se rozplavala ke středu tůně, abych ten třas zahnala.Po chvilce už byla studená voda spíš osvěžující než nepříjemná a zanedlouho jsem se už potápěla jako v bazénu.Když jsem pak na chvíli poblíž břehu dosáhla na dno a postavila se, abych vydechla, chodilem mi projela ostrá bolest.Krátce jsem usykla a přesunula se do mělčí vody, která mi aktuálně sahala po ramena.Doplácala jsem se až skoro ke břehu a zvedla nohu, pulsující bolestí nad hladinu.Docela hluboko v chodidle těsně pod prsty vězel malý, zato špičatý kamínek.,,Kruci..."postěžovala jsem si a pokoušela se ho opatrně vytáhnout.Jenže to nešlo tak lehce, takže jsem přes svou zaměstnanost přeslechla něčí kroky za svými zády.
Pak jsem zaregistrovala, že po trávě za mnou někdo chodí.Takže jsem se rychle ponořila až po krk do vody a vyděšeně se na příchozícho ohlídla.,,Proč tak vyšiluješ? Ty určitě nemáš čisté svědomí."pousmál se dotyčný.Z hluboka jsem si oddychla a rozesmála se.,,Sentarou! Nemůžeš mě takhle lekat!",,Nechtěl jsem tě vylekat.Prý jsi mě chtěla vidět."odpověděl a jakýmsi zkoumavým pohledem shlédnul na mou maličkost, doposud ponořenou ve vodě.,,Na co koukáš?"vyjekla jsem pobaveně.,,To je opravdu dotaz nedůstojný tvé inteligence."odpověděl vesele.,,To tě neustále baví se na mě pořád koukat?"ušklíbla jsem se a nenápadně poodplula kousek dál od břehu.,,Ani ne tak koukat, jako dotýkat se."řekl a v očích mu zablýskalo.Zasmála jsem se.,,No, tak to máš jedinečnou možnost.Nemůžu to totiž dostat ven."opáčila jsem a zvedla z vody pravou nohu, ze které doteď trčel kamínek.,,Je hluboko."usoudil.,,To teda je.A já si neumím držet nohu nahoře, snažit se nespadnout a zároveň z ní páčit střep."vysvětlím ublíženě.,,Tak pojď sem, vytáhnu to."nabídl.,,To tak! Já vylezu a zmrznu! Víš, jak je to ledový?To si to v té noze radši nechám."odfrknu.Povzdechl a začal si sundávat plášť.,,Co to děláš?"nechápala jsem.,,Jdu ti pomoc."odpověděl a odhodil zmíněný kus oděvu na břeh.Vzápětí k němu ještě položil i zbytek oblečení a skočil do vody tak úhlednou šipkou, že jsem se dokonce na chvíli zamyslela nad tím, kde se ji naučil.Vynořil se asi metr předemnou a i když já jsem tu už nedosáhla na dno, jemu sahala voda asi do půli prsou.Setřepal si z vlasů vodu a popošel ke mě.Zaraženě jsem na něj koukala, jelikož jsem do poslední chvilky nevěřila, že by sem vážně skočil.,,Tak ukaž."pobídl mě.Cítila jsem, že trochu rudnu a s netajeným obdivem jsem pohledem přejela na jeho vymakaný ruce.,,Co je ti?"dloubnul do mě pobaveně.,,Nic...."trhla jsem sebou a dala se do pohybu na mělčí vodu.,,Tady ještě nedosáhnu na dno."vysvětlila jsem mu letmo.,,Jak to ti liliputi mají těžký."zasmál se, za což si vysloužil můj nevrlý pohled.
Konečně jsem byla schopná se postavit a zvedla nad hladinu chodidlo, ze kterýho pořád trčelo ostré cizí těleso.,,Tady."ukázala jsem naoko plačtivě.,,To bude hned venku, nehýbej se."řekl, chytil mě za kotník a druhou rukou uchopil střep.,,Jenom opatrně!"upozorňovala jsem ho a zatla zuby.Udělal jeden rychlý, jistý pohyb zápěstím, trochu to štíplo a než jsem si stačila postěžovat, držel kamínek v ruce.,,Pěknej kousek."poznamenal.,,Nezapomeň ho zahodit někam daleko na břeh.Nerada bych si ho do té nohy zapíchla znovu."poprosím ho a třu si malou ranku na chodidle.Odhodil věc pryč a ta se zašustěním přistála v blízkých keřích.Pak přišel ke mě, chytil mě okolo pasu a táhnul kamsi vodou směrem ke kamenům, co trčely z vody.,,Tady už je to moc hluboký."ozvala jsem se v prostředku tůně.,,Ani ne, pořád cítím dno."odpověděl.,,Ale já ne."ohrnula jsem nos, objala ho rukama i nohama a celá se na něj pověsila.Jednou rukou mě objal kolem pasu a druhou mi zajel do vlasů.,,Jsi studená."zašeptal.,,To proto, že je mi zima."pousmála jsem se.Přiblížil se ke mě a dlouze mě políbil, přičemž si jeho prsty pořád pohrávaly s pramínky mých vlasů.,,To je lepší...ale pořád to nestačí."povzdychla jsem, když se odtáhnul.,,Vím o něčem lepším."ušklíbnul se, udělal pár kroků a opřel mě zády o skalku, která tu z vody vyčnívala právě kousek od nás.,,No tak, brzdi! Ostatní se tu můžou kdykoliv objevit."klidním ho pobaveně.,,Zadal jsem jim práci, která jim zabere nějakou tu hodinku."odvětil.,,Může se tu objevit nepřítel."pokračuju starostlivě.,,Tak ať se přiučí."zasmál se a znovu mě políbil.To už jsem rezignovala.,,No, pokud si myslíš, že máš na to někoho poučit...."prohlásila jsem s hranou lhostejností.Zasmál se a ještě o kousek se přiblížil, takže mě úplně natlačil na kameny a naše těla se naprosto dotýkala.Rukama sjel dolů a chytil mě za pas.,,To ti hned ukážu."pousmál se.
Když jsme asi po hodině vylezli na břeh, naházeli jsme na sebe šaty co nejrychleji, protože se nám oběma klepala brada.Nebylo totiž moc slunečné počasí a ještě ke všemu trochu foukalo.,,Mimochodem, kde jste s Tayem byli?"zeptala jsem se.,,V zemi Ohně ve vesnici poblíž hranic.Hraničáři jsou nevrlí lidé, veskrze Oininové, kteří pasou po odměně.Trochu jsem jim pomohl určit Takerovu polohu a několik desítek z nich vyrazilo do terénu, aby ho našli.To ho zaměstná a my se budeme moc nepozorovaně proplížit kolem a pak ho třeba i překvapit."odpověděl.,,No, zřejmě nám to vážně zachránilo život.Ale ti Oininové to nemůžou přežít."namítla jsem.Pokrčil rameny.,,Já je nenutil.Vyrazili z vlastní vůle a musejí přece očekávat, že to nebude jen tak."mínil.Zavrtěla jsem hlavou.,,Začínáš být zkaženej jako ostatní.",,Mám přece tu nejlepší učitelku."vrátil mi to.Zalapala jsem po dechu.,,To nebylo zrovna moc slušný."vydechla jsem dotčeně.,,Však ty pořád říkáš, že nejsi z cukru, ne?"usmál se mile a přehodil mi přes ramena svůj plášť, aby mě ochránil před mrazivým větrem.,,Tak půjdeme?",,Jsi strašnej."pousmála jsem se a zamilovaně se na něj zadívala.,,Jistě, že jsem.A to se ti na mě líbí, ne?"dorážel.Rozesmála jsem se a objala ho a pak jsme se ruku v ruce vydali zpátky k tábořišti.Když jsme procházeli křovím okolo jezírka, na něco jsem stoupla a to mi projelo podrážkou a lehce se mi to zapíchlo do nohy.Klopýtla jsem a chytila se ho za ruku.,,Co se děje?"chytil mě, abych neupadla a kouknul dolů.,,Mám něco v noze."hlesla jsem a zvedla ji chodidlem nahoru.V podrážce se skvěl šedý kus kamínku, se kterým už jsem dnes měla tu čest seznámit se.S povzdechem jsem se obrátila na Sentara.,,Už zase...."

Odpoledne jsme měli opět o zábavu postaráno.Podle Sentarova plánu jsme se opatrně vydali ve stopách Oininů a snažili se nenápadně proplížit až k Takerovi.Jenomže zkuste překvapit ninju, kterýmu pomáhá holka schopná vidět budoucnost.Ani jsme se nestačili pořádně leknout, když naši skupinku rozrazil obrovskej vodní drak.Uslyšela jsem Limetčin a Rennův výkřik a pak už mě mocná vodní vlna smetla někam pryč.V první chvíli jsem si vůbec nemohla uvědomit, co se děje, natož si nějak ujasnit směry.Nakonec mě jutsu vyhodilo na zem, se kterou jsem se střetla sice nepřipraveně, ale stihla jsem to otočit na nohy a zabránila tak vyraženému dechu, kterej by mě jistojistě neminul.Ruka mi okamžitě vyjela nahoru a uchopila jsem rukojeť meče houpajícího se mi na popruhu na zádech.Než jsem ho stihla vytáhnout, ve vteřině stál kdosi za mnou a držel mě za zápěstí.Zároveň jsem pod krkem ucítila chladný železo, ostří nějaké řežné zbraně.,,Nehýbej se..."promluvila tiše známá osoba.Chvilku mi trvalo, než jsem to rozlišila, protože má skoro stejný hlas, jako její sestra, ale přece jen tady bylo cítit jakýsi rozladění, který Ankoku nevlastnila.,,Akari..."hlesla jsem otráveně.,,Poslal mě sem Takeru-dono.Usoudil, že díky tvojí černé minulosti jsem ti vhodnou soupeřkou."informovala mě.,,A ostatní?"zajímalo mě.,,Ty dostal na starost někdo jinej.Pro tebe jsem teď důležitá já."uzavřela a lehce přitlačila nůž.,,Budeš se bránit?",,Moc toho teď nezmůžu."odpověděla jsem a samotnou mě udivilo, s jakým klidem jsem to vypustila z pusy.,,Když se nebudeš bránit, bude to pro mě trochu jednoduchý.Těšila jsem se, že uvidím tvoji pověstnou sílu."přiznala mrzutě.,,Můžu ti ji ukázat,"pousmála jsem se a lehce jí stiskla zápěstí.,,Ale něco za něco.",,Nejsi moc v postavení, kdy bys mohla klást podmínky."upozornila mě.V hlavě mi začal klíčit nápad tak brilantní, až jsem se za něj málem pochválila.,,Dám ti šanci zabít mě stylově a tak, aby ti to každej záviděl - v boji.Teda pokud chceš."nabídnu.,,Myšlenka pořádnýho boje mě láká.Ale počítám, že po mě něco chceš."trefila to.,,Jasně, že chci.Chci, abys mi ukázala Sentarovu minulost - přesněji řečeno její konec.Zajímá mě to už dlouho a byla bych ti fakt vděčná."vznesla jsem požadavek.,,A proč bych to měla dělat?"zavrčela.,,Nikdy nevíš, kdy budeš ty potřebovat laskavost ode mě.A navíc budeš mít možnost říct, že jsi porazila Aoi tenshi."odpovím.,,Pokud mě teda zvládneš zmlátit.",,Levou zadní."vyprskla.,,Dokaž to.Ale napřed udělej, co po tobě chci.Jinak se nebudu bránit a místo slávy utržíš spíš výsměch, že jsi zabila kunoichi, která jenom stála."dorážím.,,Nemusela bych to dělat, ale tak nějak jsi mě zaujala.A Ankoku navíc říkala, že ti to stejně dřív nebo pozdějc ukážu.Tak dobře, ale pak chci pořádnej boj."řekla.,,To si můžeš být jistá.Tak rychle."pobízela jsem ji nedočkavě.Cítila jsem, jak mě pustila a pak mi přiložila ruce na spánky.,,Hlavně se nesnaž nijak zasahovat.Minulost sice změnit nemůžeš, ale když to zkusíš, můžeš narušit přítomnost.Když budeš neopatrná, může se taky stát, že tvůj milej Tenshikage zmizí jako pára nad hrncem."upozornila mě a začala sbírat chakru.,,Jdu na to."






















