
Příběh samuraje
Byla noc a na nebi svítil měsíc těsně před úplňkem.Foukal studený vítr a velice výrazně podtrhoval tajemnost a ponurost toho večera.Před jedním z honosných domů na kraji Rivanské čtvrti zastavili dva koně, z nichž sesedli dva bohatě oblečení muži.Každý z nich měl těžký plášť lemovaný kožešinou a na zádech se jim oběma houpaly dva meče se zahnutým ostřím.Kromě toho ještě byli ozbrojeni dýkou u pasu a na hlavách měli helmu.Nějaký zavalitý muž, který předtím stál u stavení jim vyšel naproti.,,Konečně jste tady.Já jsem Toryuu, bydlím hned vedle.Dělal jsem si starosti, jestli k vám posel dorazil.V téhle době nejsou ani sloužící spolehliví."řekl.,,Jako by někdy byli."povzdechl smutně středně vysoký blonďák a položil mu ruku na rameno.,,Vážíme si tvojí pomoci.Kdy jsi toho muže našel?",,Asi před hodinou, vzácný pane."odpověděl chlápek uctivě a nervózně se poškrábal v neučesaných vlasech.,,Viděl jsi někoho?"promluvil druhý, velmi vysoký brunet s modrýma očima a dvěma krátkými jizvami na levé tváři.,,Jako pachatele?"zeptal se Toryuu.,,Samozřejmě, že pachatele."přisvědčil blonďák trochu netrpělivě.,,Neviděl.Ale soudě podle dobře odvedené práce to byl jeden z vás."odpověděl tlouštík.,,Samuraj?"vydechl se zájmem blondýn.,,Senji, Itai byl elitní Daimiou.Kdo jiný by měl šanci zabít tak skvělého samuraje, než někdo, kdo se vyrovná jeho schopnostem?"poučil kolegu hnědovlasý mladík a zadíval se ke dveřím.,,Snad bychom se na něj měli podívat."navrhl.,,Samozřejmě, Daimiou-sama.Tudy."uklonil se neučesaný chlápek a ukázal na dveře do domu.Oba samurajové vešli dovnitř a za nimi i Toryuu.
Vešli do velké místnosti sloužící jako ložnice.U zdi byla postel a na ní leželo tělo urostlého muže kolem třiceti let.Bílá přikrývka, která ho většinou celého zakrývala byla v oblasti hrudníku potrhaná a celá nasáklá rubínovou krví.Ta už dokonce i kapala na podlahu, jelikož deka ji nestačila vsakovat.,,Opravdu je to Itai."promluvil brunet zklamaně, vytasil meč, který opřel špicí o podlahu a krátce pokleknul, stejně jako jeho světlovlasý kolega.,,Bylo to zřejmě hodně rychlé.Vykřiknul jen jednou."ozval se Toryuu.Samurajové povstali a Senji přešel k mrtvému, aby prohlédnul rány.,,Byl to wakizashi, meč kratší čepele, zato měl ostří na obou stranách."odhadnul.,,Císařova jednotka nosí daito, takže to musel být armádní samuraj."usoudil ten druhý.,,Co je daito?"ozval se nechápavě Toryuu.,,Jsou tři typy mečů.Tyhle, co máme já a můj kolega se jmenují daito, nejdelší.Kratší se nazývají wakizashi, těmi byl ubodán tady náš přítel.A nejkratší tanto už jsou označovány jako dýky."vysvětlil Senji ochotně.,,Tak jsme si zopakovali teorii, co takhle věnovat se Itaiovi?"zabručel podrážděně tmavovlasý samuraj a pozorně obhlédl polohu mrtvého.,,Opravdu to bylo rychlé.Nestihl se ani bránit."přikývl.,,Vždyť to říkám.Ze spaní mě vytrhl výkřik.Čekal jsem, jestli se ozve další, ale už bylo ticho.Raději jsem se šel podívat a když mi dlouho neotevíral, vešel jsem dovnitř sám a uviděl tohle."Toryuu mávnul rukou k zesnulému.,,Senji, jeď do kasáren, sežeň víc samurajů a ohledejte to tady.Potom chci, aby jste prohledali každého Rivana, co vlastní obousečný meč typu wakizashi."přikázal s vážným výrazem vyšší z vojáků a otočil se k odchodu.,,A co ty?"zajímalo Senjiho.,,Promluvím s císařem.Třetí zavražděný samuraj v tomhle týdnu už není náhoda."odpověděl krátce, vyšel ven, nasedl na koně a odjel směrem k paláci.
Díky jeho vysokému postavení se bez problémů dostal až k palácové bráně, ale tam ho zarazila stráž, skládající se z gardistů v udržovaných, červeno-černých uniformách.,,Daimiou-sama, nemůžeme vás pustit bez nahlášení předem."řekl jeden strážný.,,Tohle je vážná věc a ráno už může být pozdě."řekl samuraj.,,Ale Jeho Veličenstvo...",,Jistě to pochopí."uklidnil vojáka a pak se podíval na velkou bránu.,,Teď mi otevři, nemám času nazbyt."přikázal.Ještě chvíli se nic nedělo, než se konečně oba gardisté pohnuli, otevřeli velká, zdobně kovaná vrata a pustili muže do paláce.Tam se ho hned ujal jeden ze služebníků.,,Co si přejete, pane?"zeptal se škrobeně se silným výrazem nechuti v unaveném obličeji.,,Předveďte mě před císaře."řekl bez zábran samuraj a shlédnul na o hlavu menšího komořího.,,Jeho císařské Veličenstvo se právě chystá odejít spát."obeznámil ho stařík a otočil se zády.,,Zkuste to zítra."navrhl.To už zřejmě došla samurajovi trpělivost, vytáhnul dýku a tu mu zezadu přiložil ke krku.,,Nemám čas dědulo.Kde je císař?"zavrčel.,,Vzpoura!"křikl vyděšeně komoří.,,Musím to nahlásit císaři!",,Jistě, že musíš.A když už tam půjdeš, rovnou mě ohlásíš."souhlasil spokojeně Daimiou a schoval nůž.Pak už stačilo jenom následovat vyděšeného sluhu dlouhými, honosně zdobenými chodbami.
,,Co ještě chcete teď v noci?"zaúpěl vyčerpaně císař a mdle se sesunul na velikém trůnu.,,Ten muž mě napadl a vyhrožoval mi!"zapištěl komoří a ukazoval na urostlého samuraje kráčícího za ním.Vládcova tvář ztratila mrzutý výraz a starý pán se dokonce i usmál.,,Sentarou, příteli! To je v pořádku Otrene, můžeš odejít."obrátil se ke sluhovi.Ten sice něco vztekle bručel, ale pak odešel a náležitě za sebou prásknul velkými dveřmi.,,Pojď blíž, Sentarou.Rozhovor s přítelem vždy potěší po těžkém dni."vyzval mladíka.Ten přistoupil až k trůnu a poklekl na jedno koleno.,,Obávám se, že jsem tu služebně Výsosti.Je mi to opravdu líto, ale zřejmě Vám musím přidat pár starostí."pousmál se směle.Král vzdychnul.,,Já tomu snad neuniknu.Ale předpokládám, že muž tvého úsudku by za mnou nešel teď v noci s kdejakým hloupým problémem, který se nedovede vyřešit bez mého zásahu."odhadnul.,,To bych si nedovolil."ujistil ho Sentarou, pořád v pokleku.,,Pak tedy mluv.A vstaň, mám těch úklonek za celý den dost."vyzval ho císař a pohodlněji se usadil.,,Dnes v noci byl zavražděn další z našich řad, Vznešený.Konkrétně Daimiou Itai."informoval ho Sentarou.Vládcovy oči se rozšířily a on se zatvářil nanejvýš překvapeně.,,Mistr meče a kapitán elitní samurajské skupiny, lord Itai ze Severního města?"vydechl.,,Přesně ten, Vaše Jasnosti.Mám opodstatněné podezření, že se někdo snaží vyvraždit celou Vaši soukromou jednotku samurajů.Snaží se odstranit nás, strážce citadely, pravděpodobně aby pronikl k Vám."přikývl samuraj.,,Spiknutí?"navrhl císař.,,Dost možná.Každopádně tomu musíme zabránit.Už jsem zajistil prohlídku Rivanských samurajů vlastnící meč wakizashi, jímž byl Itai zabit.S Vaším dovolením bych ale rád uzavřel město, aby případný pachatel nemohl uniknout."navrhl Sentarou.,,Udělej to.Vkládám v tebe plnou důvěru, mistře samuraji.Dosud jsi mě nezklamal, proto věřím, že povstání odhalíš."usmál se vládce.Sentarou se znovu uklonil a prohlásil:,,Slibuji, že to vyřeším.",,Máš mou plnou podporu.A teď už bych se rád odebral do postele, mám před sebou další vysilující den plný vládních povinností.Pokud je to tedy vše?"pousmálo se Jeho Veličenstvo a vstalo.,,Samozřejmě.Vyřeším to co nejrychleji."kývnul Sentarou a obrátil se k odchodu.
Vjel na dvůr velkého domu, podobně bohatého jako Itaiovo teď už opuštěné sídlo.Okamžitě k němu přistoupil podkoní a uchopil za ohlávku jeho černého koně.Sentarou seskočil a podal mu otěže.,,Dejte mu vodu.A pak jděte spát, už je pozdě."řekl krátce.Podkoní se lehce uklonil a odvedl statného hřebce do stájí v levé části dvora.Sentarou si sundal přilbici a s úlevným vydechnutím pohodil delšími vlasy, aby se do nich dostalo trochu nočního větru.,,Jsi to ty, drahý?"ozvalo se od domu a on se podíval tím směrem.Ve světle, pronikajícího na dvůr otevřenými šoupacími dveřmi stála tmavá silueta dívky s velice pěknou, téměř dokonalou postavou.,,Proč ještě nespíš, Arie?"zeptal se vlídně a vystoupal po schodech k ní.Objala ho a políbila na rty.,,Čekala jsem na tebe.Jsem vždycky tak nervózní, když někam jedeš v noci.Bylo to vážné?"zajímala se starostlivě.Pohladil ji po vlasech a pak políbil na čelo.,,Itai je mrtvý.Zavraždili ho."odpověděl.Její andělsky překrásná tvář zbledla a temné oči prozrazovaly zděšení.,,To je další z tvých přátel, drahý.Co když někdo půjde i po tobě?"strachovala se a těsně se k němu přivinula.Objal ji silnýma rukama a opřel si hlavu o její.,,Neboj lásko.Do našeho domu nikdo nevstoupí.Hned zítra ráno se sám vydám hledat ty zločince a slibuju na Kusanagiho ostří, že je potrestám."prohlásil.,,Věřím ti.Protože v celé Rivě není lepší samuraj než můj snoubenec."usmála se a znovu ho políbila.,,Dáš si něco k večeři?",,Jsem unavený, dnes půjdu rovnou spát."odpověděl, pustil ji z objetí a svléknul si těžký a jistě i drahý plášť.Arie ho vzala a pověsila na věšák u dveří.Pak přešla do kuchyně, kde právě končily pracovní dobu kuchařky a pomocnice.,,Jdeš spát?"zavolal Sentarou z obývacího pokoje, zatímco si sundával těžké samurajské brnění.,,Přijdu hned miláčku.Jen dohlédnu na kuchyni."odpověděla a s úsměvem sledovala, jak poslední služebné dokončují práci a opouštějí dům bočními vraty pro služebnictvo.
Mezi Sentarem a Arií panoval cit tak hmatatelný, že nebylo pochyb o tom, že oni sami byli ztělesněním svojí lásky.Mnoho párů by jim mohlo závidět a oni dva si to zcela jasně uvědomovali.Člověk měl pocit, že tu bylo něco víc, než láska a jejich souhra naplňovala dům příjemnou atmosférou něčeho, čemu se říká domov.Arie zhasla světla a zavřela dveře, kterými před chvílí zmizel personál.Pak přešla ke skříňce s nádobím, odkud vytáhla nějaký předmět, jež se v měsíčním světle dopadajícím sem oknem zalesknul.S jakýmsi povzdechnutím ho uschovala pod nádherné, vínové kimono co měla a vyšla z místnosti.Pak zamířila do ložnice a po cestě zhasínala světla, která jako poslední zaháněla tmu v domě.
Jako by se domem ozvalo nějaké varování podobné výkřiku, ale brzy se ztratilo v hlubinách času...
Sentarou už zatím ležel v posteli a se zavřenýma očima se snažil usnout.Přišla až k posteli, rychle schovala lesklou věc pod polštář a nechala ze sebe spadnout kimono.Sentarou se otočil na záda a ona si lehla vedle něj tak, že hlavu mu položila na rameno a jednu ruku na vypracované břicho.V její překrásné tváři se zračily obavy.,,Je ti něco, Arie? Zdá se mi, že se třeseš."poznamenal, aniž by otevřel oči.,,Miluješ mě Sentarou?"zeptala se tiše.,,Co to je za otázku? Jistě, že ano.",,Zemřel bys pro mě?",,Stalo se něco, Arie?"teď už se na ni podíval a jeho modré oči odrážely starost o dívku, kterou miloval.,,Zatím se ještě nic nestalo, Sentarou.Zatím."povzdechla a přivinula se k němu jako by měla z něčeho strach.,,Nic se nestane.Nemáš se čeho bát, ochráním tě."slíbil.,,A kdo ochrání tebe?"naléhala.,,Směřuješ tím někam, Arie?"hlesnul.,,Víš drahý, nesmíš mi nic zazlívat.Jsem trochu popletená, protože přeci jen tobě je třicet a mě teprve šestnáct let.A tvoje jizvy..."lehce se dotkla štíhlými prsty dvou šrámů na jeho jinak bezchybné tváři.,,Býval jsi překrásný, než ti tohle udělali."řekla tiše.,,Já se ale nezměnil kvůli dvěma škrábancům."odpověděl s úsměvem.Vzdychla.,,Zkoušela jsem to udržet, Sentarou, ale můj život není nic.Jsem tu uzavřená v bohatství a moje volnost má definitivně skončit naší svatbou, která je už nedaleko."mluvila.,,Tvoje co? Já tě nechci uvěznit, Arie.Chci s tebou být šťastný.Co je tohle vůbec za rozhovor?"nechápal.,,Nesmíš mi to zazlívat, lásko.Opravdu jsem tě milovala...jenže oni mi nabídli peníze a vlastní volbu."prohlásila a ještě než se její snoubenec stačil vůbec pohnout, sáhla pod polštář a vytáhla ukrytý nůž.Další výkřik patřící nikomu z této přítomnosti se ozval, ale někdo jiný ho umlčel.Samurajovi se zdálo, že to slyšel, ale jeho myšlenky teď nepatřily vidinám neexistujících výkřiků někoho, u koho, jak ještě netušil, v daleké budoucnosti najde novou lásku.
I když dívka vypadala křehce, seknutí bylo přesné a s ledovou samozřejmostí přerušilo hlavní tepnu.Sentarou vykřiknul a prudce sebou škubnul, ale ona slábnoucího samuraje přitlačila na lůžko a podívala se mu upřeně do očí.,,Měl jsi pravdu, opravdu chtějí zabít císaře.A ano, zaplatili mi, když jim tě odstraním z cesty.Přijala jsem to.Riva dnes v noci padne, ale ty už to neuvidíš můj drahý."zašeptala a odskočila z postele.Držel se za krk a snažil se zadržet prudké krvácení, které mu z těla vytahovalo všechnu životní sílu.Láska, která předtím byla patrná se během vteřinky změnila v čirou hrůzu a něco tak nechutného, že by snad ani ten nejdůvěřivější člověk nedoufal, že se tihle dva lidé milovali.Arie se ve chvilce zhnusila celému světu, když ve skrytu tmy vykonala nechutný a podlý zločin.,,A ještě něco bys měl vědět."naklonila se k němu a její vlasy ho polechtaly na hrudi - jenže to už nevnímal.,,Nosím pod srdcem tvé dítě - už dva úplňky.To se ale nikdy nenarodí, drahý můj.Nemůžu přece nosit památku na tuhle zlou událost.Nechci na to vzpomínat."pousmála se, upustila nůž mezi přikrývky a narovnala se.Pak klidně pohlédla z okna na měsíc, který se právě probil hradbou mraků.,,Je nádherný, nemyslíš? Sbohem, Sentarou.Odpočívej v pokoji a zůstaň v hrobě, kam tě uloží.A já budu žít dál."špitla a odcházela z pokoje.Chtěl ji zabít a snažil se z posledních sil natáhnout pro nůž, který tu nechala, ale jeho prsty byly moc slabé.Už nedokázaly sevřít rukojeť.Z očí se mu vydraly slzy zoufalství a nenávisti tak obrovské, že se zdála drtivá.Měl spokojený život, bohatý dům, císařovu přízeň a byl uznávaný bojovník.A podle všeho měl mít brzy syna...nebo dceru, to už je teď ztracené.Ve chvilce mu to všechno vzala jediná žena, kterou kdysi miloval jako celý svět a pro kterou vlastně každý nový den bojoval o spokojený život pro ně oba.A dokonce i teď, kdy se svíjel hořkou nenávistí cítil, že ho její zrada zraňuje, protože ona byla celé jeho srdce.Už ztratil moc krve a ta se vsakovala do polštáře a přikrývek.Už se ani nemohl nadechnout.Z posledních sil se podíval z okna na bledý měsíc, který tomu nehybně přihlížel.A pak se z úst mladého samuraje vydralo poslední vydechnutí a jeho tělo ochablo.Byl to konec bolesti a trápení.Konec citového utrpení, které ho poslední chvilky před smrtí spalovalo jako živý oheň.Konec života, ve kterém mohl tenhle muž ještě hodně věcí dokázat.Jenže už nikdy nedokáže - alespoň ne v tomhle životě.






















