close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 29

5. září 2012 v 18:36 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Raiken


Pak vidina zmizela.Zoufale jsem potřebovala vidět víc.Vědět, jak to celý dopadne, jenomže Akari zatáhla časovou oponu tak rychle a mistrně, že nic víc už jsem se dozvědět nemohla.Rázem se mi před očima objevily stromy a keře okolo a svět se vzpamatovával ze světle šedavého nádechu, který měla celá ukázka z minulosti.,,Říkala jsem ti přece, ať nekřičíš.A tys to udělala rovnou dvakrát."zavrčela Akari do nastalého ticha.Její hlas mě zabolel v uších.I když jsem celou dobu slyšela rozhovory, doopravdy nebyly reálné a náhlý nápor opravdu vyřčených slov mnou trochu otřásl.,,Ona...ta Arie...ona ho..."vydechla jsem, ale slova mi nešla na mysl.,,Bože, ty jsi ale všímavá."podivila se ironicky.,,Co se s ní stalo?"zajímalo mě.Pokrčila rameny.,,Venku potkala Senjiho s ostatními samuraji, šel Sentara varovat.Ale ona se mu plačky vrhla kolem krku a řekla, že se jim někdo vloupal do domu a zavraždil ho."odpověděla.Zatřásla jsem se odporem.,,To snad ne! A on jí to věřil?!",,Věřil.Tehdy se moc nepředpokládalo, že by ani ne sedmnáctileté děvče zabilo svého snoubence samuraje.A mimochodem to povstání proti císaři se včas odhalilo, Sentarou byl poslední obětí."prohodila.,,Takže vyvázla jen tak? Žila si dál a umřela na svobodě? Nenásilně?"přestávala jsem se ovládat.Trochu se usmála.,,Ani ne.Nevydržela to a za pár let se sama přiznala Rivanskému císaři.Pak ji popravili."vysvětlila.,,Jak?"zajímalo mě.,Za jejích časů byla velmi módní poprava mečem."odtušila.,,Zvolila bych něco pomalejšího.Bolestivějšího."procedila jsem mezi zuby a zatínala pěsti.Opravdu nejde popsat, jak jsem se v té chvíli cítila.Určitě jsem byla naštvaná, ale zároveň se mi chtělo plakat.,,Má to ale i dobrou stránku, ne? Kdyby tehdy žil dál, nepotkali by jste se."namítla poněkud nabručeně.,,Pokud by to znamenalo, že by byl šťastný.Dívala jsi se na ni pořádně? Byla tak nádherná..."vydechla jsem s neskrývaným obdivem a v mysli si představila Ariin obličej.,,No a? Tak byla hezká, pěkná děvčata se občas vyskytují všude.Co ten boj? Slíbila jsi mi ho."připomenula se s netrpělivým výrazem a sáhla pro své dva sečné shurikeny.,,Necítím se teď zrovna moc bojovně..."přiznala jsem.,,Ale to mi neuděláš! Něco za něco, chop se meče!"vykřikla a rozběhla se na mě.
V první vteřině jsem zalarmovala bleskovou chakru a chystala se provýst nějaký jutsu, jenomže Akari u mě byla rychleji, než jsem si vůbec byla schopná uvědomit.Vzmohla jsem se jen na rychlej záklon ve stylu Matrix a znepokojeně pozorovala její ostrý hvězdice, který promáchla jen kousek nademnou.Opřela jsem se rukama o zem jako by do mostu a využila rychlosti k tomu, abych vyšvihla nohy a snožmo ji kopla do břicha.To nečekala zase ona, překlonila se a s krátkým výkřikem upadla na záda.Ta chvilka mi dala dost času k tomu, abych sáhla na záda pro meč a pokusila se ji zasáhnout.Pohotově se odkulila a vyšvihla zpět na nohy.Ještě ani pořádně nenašla rovnováhu, když se párkrát otočila a snažila se mě trefit svými zbraněmi.Podle jejích pohybů jsem poznala, že je v taijutsu mnohonásobně lepší než já.No, kdo taky ne, mě by přeprala i Tsubaki.Boj zblízka nikdy nebyl moje silná stránka.Rozhodla jsem se pro jinou strategii a shromáždila chakru na svůj starý způsob útoků.Nejdřív jsem vytvořila pár pečetí a pak přeměnila chakru na vodní vlnu - ani ne moc vysokou, šlo mi jen o pár čísel vody.Akari to napřed překvapilo, ale pak uskočila několik metrů dál a moje malá, umělá tsunami ji minula.Ovšem přistála po kotníky ve vodě a o to mi šlo.,,To byl pokus o co? Tomu by se vyhnul i genin."odfrkla a rozběhla se znovu proti mě, až jí voda od nohou odlétala a v zářivých kapičkách padala zpět.To byla moje chvilka.Byla jsem tak blízko ke zničení jedné z Věšteckých dvojčat, že se mi ruce chvěly nedočkavostí, když jsem zasealovala a ponořila je pod hladinu.,,Raigeki no Yoroi!" poručila jsem si a vypustila do vody silný elektrický náboj.Skoro jsem mohla cítit, jak se proud během vteřiny šíří vytvořenou tekutinou až k nohám překvapené Akari.
A pak můj nádherně vymyšlený plán vzal rázem za své.Než jsem stihla zaregistrovat, co se děje, její malá postava mi zmizela za kýmsi větším, kdo ji rychle objal a přitisknul pevně k sobě.Od jeho nohou vyšlehly ostré, zlaté blesky, které neutralizovaly můj raidon a ochránily tak Akari od smrti proudem, která by byla nevyhnutelná s tím množstvím voltů, co jsem použila.Vztekle jsem se napřímila a pohledem probodla nezvaného hosta.V tu chvíli se už vzpamatovala i Akari a rychle neznámého odstrčila.,,Raikene! Měla jsem to pod kontrolou!"prskla a rozčileně na něj koukla.,,Ankoku to viděla trochu jinak zlato."řekl pobaveným hlasem její kolega a otočil se na mě.,,Aoi tenshi tě málem vyřídila obyčejným raitonovým jutsu."řekl a prohlídl si mě od hlavy až k patě.Měl pocuchané blond vlasy přibližně stejné barvy jako já a zářivě modré oči jako obloha, bez jakékoliv poskvrnky.,,My se asi ještě neznáme.Jsem Raiken."řekl na moji adresu.,,To jsem ráčila vypozorovat.Proč se pleteš mezi nás?"zavrčela jsem rozladěná, že mi zkazil útok.,,To by mě taky zajímalo."prskala Akari.,,Poslala mě sem tvoje sestra.Viděla tě umírat."odpověděl a něco jí rukama naznačil.,,Už teď? Já to chci dokončit!"protestovala.,,Máme rozkazy světluško víš? Nechceš přece odporovat Jemu, že ne?"pousmál se ledově.Vyslala k němu nenávistný pohled, ale kapitulovala.Schovala svoje hvězdice a koukla na mě.,,Tohle není konec."řekla rozhodně.,,Taky doufám."kývla jsem.Raiken se na mě podíval a najednou mu ruplo v bedně.Napřáhnul proti mě ruku a z ní mu vyšlehlo několik proudů blesků.Uskočila jsem a jeho chakra rozštípala strom za mnou.,,Raikene, co to děláš?!"vypískla Akari.,,Jen ji zkouším."odpověděl ledabyle a jeho blesky se znovu zaměřily na mě.To už jsem stihla zanořit ve svojí chakře a vytáhnout na něj svoje sice neprofesionální, ale docela silné Chidori.Třímala jsem v obou rukách zuřivou chakru a čekala, co podnikne.Jako vždycky, když jsem tuhle techniku používala se moje kůže trhala a dlaně krvácely - a bolely jako by mi do nich píchalo tisíc jehel.Možná to byl jen klam, ale zdálo se mi, jako by jeho oči zezlátly.,,Chceš proti mě zkoušet můj vlastní element? Jsem mistr v elektrické chakře."řekl.,,Pouč mě."odpověděla jsem a pro jistotu - hlavně ale taky pro efekt - jsem Chidori postoupila na další úroveň a jejich průměr mohl teď být něco kolem metru.Zasmál se a jeho už teď žluté oči skoro zbělely do podivného odstínu světle žluté.Zároveň s tím jsem cítila, jak se zvedá i jeho chakra.,,Raikene, On nám poručil ústup!"vřískla Akari naštvaně.To už jsem za zády slyšela i hlasy mých kamarádů, jak se přibližují.
,,Yumi!"vykřiknul Sentarou a přiblížil se na nejkratší vzdálenost, kde ho nemohly zasáhnout moje Chidori.Pak se podíval na Raikena a zamračil se.,,Utekl jsi z boje!"prsknul.,,Rád bych se s Vámi zdržel dýl, Tenshikage, vážně.Ale mám práci."odpověděl blonďák a začal stahovat svoji chakru.Jeho oči znovu modraly, až dostaly svůj přirozený modrý odstín.,,Už jsem se bála, že budeš dělat problémy."utrousila Akari.Ušklíbnul se a spojil ruce v nějaké pečeti.,,Tak abychom šli, Akari.Ostatní už na nás čekají." řekl a pak pokynul hlavou Sentarovi.,,S Váma jsem neskončil.",,Ani já s tebou ne."odpověděl mrazivě Sentarou.Raiken se rozesmál a potom i s malou bělovláskou zmizel neznámo kam.
,,Všichni v pořádku?"zeptal se Tay.Mezitím jsem už i já nechala zmizet svoje Chidori a věnovala pozornost krvácejícím dlaním.Bolely, jako obvykle, když tuhle techniku použiju.,,Brody...!"houkla jsem na děcko postávající opodál.,,Jo?"odvětil.Držela jsem ruce svisle podél těla, aby krev odkapávala dolů a ne na moje oblečení, nerada bych totiž prala.,,V tom hnědým pouzdře co mám zavěšený tady vzadu je obvaz.Mohl bys mi ho prosím vytáhnout?"požádala jsem ho.,,Jasně."hlesnul, došel ke mě a začal mi přehrabovat lékárničku zavěšenou u pasu.,,Bolí to?"zeptal se Renn při pohledu na moje ruce.,,Ani ne...už jsem si zvykla."zalhala jsem a netrpělivě čekala na obinadla, který Brody vytrvale hledal.Konečně se s nima vytasil a podával mi je.,,Bezva nápad."kývla jsem ironicky.,,No já ti to nezavážu, neumím to.Dyť by to z tebe spadlo."hájil se.Sentarou vzdychnul, postoupil k nám a vzal mu obvazy z ruky.,,Udělám to.Zvedni ruku."řekl a jeden si zastrčil do kapsy, zatímco druhým mi začal zavazovat rány.Přepadl mě stísněný pocit a připadalo mi, jako bych se na něj nedovedla ani podívat.Měla jsem špinavý svědomí, že jsem se mu hrabala v soukromí a že by mu třeba vadilo kdyby věděl, co jsem viděla.Styděla jsem se a zároveň ještě pořád pociťovala lítost nad tím, co se mu stalo, proto jsem měla pohled zabodnutej do země a ze všech sil se snažila tvářit nenápadně.Mezitím, co jsem přemýšlela mi Sentarou obvazoval už i druhou ruku.,,Pokud vím, máš zákaz to používat.Trhá to chakrovody."pokáral mě.,,Musela jsem se mu s něčím postavit."odpověděla jsem.,,Snad znáš i jiný techniky, ne?"nedal se.,,Ovšem ne s takovýmhle efektem.Jenom klid, jednou za čas mi to přece zase až tak nemůže uškodit."pousměju se.Na to už mi nic neodpověděl, ale jenom cosi ne zrovna slušného zabručel.,,Říkal jsi něco, drahý?",,Ale nic.Hotovo."zajistil obvaz a pustil moji ruku.
Zkusmo jsem zatla a povolila pěst.,,Je to docela utáhnutý."všimla jsem si.,,To aby jsi nezapomněla, proč to máš.A že už to víckrát nemáš dělat."odtušil.Upřeně jsem se na něj podívala.,,Snažíš se mě vychovávat?"zeptala jsem se ledově.Rozesmál se a objal mě.,,To bych si přece nedovolil."prohlásil s jistou stopou ironie.,,Jsem rád, že jsi v pořádku.",,Zase tak moc se toho nestalo, ne?"znejistěla jsem a rozladění mě rázem přešlo.,,U tebe člověk nikdy neví."ozval se Brody.Najednou se Tayovi rozšířly oči a zblednul.,,Bože, nemůžeš s tím už něco udělat?!"štěknul na adresu mého blond brášky a znechuceně se odvrátil.Nechápavě se na něj podíval.,,Ty kunaie, Brody."připomněl mu.Z toho, jak oba mluvili a jednali jsem usoudila, že Brody asi má něco v zádech.,,Jo aha.Ještě jsem se k tomu nedostal..."odpověděl Brody omluvně.Pak se ale zasmál.,,Dělá ti snad špatně pohled na krev, Tayi?",,Prostě se toho zbav.Trochu mi hýbe žaludkem pohled na člověka, co je propíchanej jak jehelníček!"prskal Tay.,,Budeš mi to muset vytáhnout.Mezi lopatky si nedosáhnu."řekl.,,Ani mě nehne!"vyjekl Tay a pro jistotu se otočil.,,Ale no tak, snad ti to nevadí?"popichovalo ho děcko.,,Nech ho na pokoji proboha.Udělám to."zakročila jsem.Tay totiž opravdu nevypadal zrovna zdravě, což napovídal jeho bledý obličej a znechucený výraz.Bráška se poslušně otočil a mě se naskytl pohled na tři kunaie, který mu vězely v zádech.K mému překvapení to mnou lehce otřáslo, ale nevěnovala jsem tomu valnou pozornost.Uchopila jsem první nůž a rychle ho vytáhla.Z rány se vyřinulo trochu krve, ale okamžitě se začala hojit.S jistým odporem jsem nůž odhodila a sáhla na další.Znovu se mi zachvěl žaludek a měla jsem pocit, jako bych se nadavovala.Jsem totiž divná, vůbec mi nevadí, že když Brodyho vyhodím do povětří, válí se všechno po okolí, ale když mu mám jednoduše vytáhnout z rány nůž, zdá se mi to hnusný.,,Moc se ti do toho taky nechce."všimnul si Renn.,,Trochu mě to dráždí."přiznala jsem tiše.,,Tak už spěchej, ať to máš za sebou."vyzval mě netrpělivě Brody.Trhla jsem a vytáhla z rány i druhý předmět.V tu chvíli jsem se málem poblila, i když k tomu nebyl žádný zjevný důvod.Z neznámých příčin mě pohled na krev, co se vyvalila z rány vyvedl z míry.Rychle jsem vytáhla i třetí zbraň a v tu chvíli už to nešlo.,,Do háje....!"vyjekla jsem znechuceně, zahodila nůž a odběhla za blízký křoví, kde jsem padla na všechny čtyři.Vteřinku se ještě zdálo, že to vydejchám, ale najednou si žaludek zamanul jinak a já prostě chtě nechtě musela zvracet.
,,Je ti dobře?"zeptal se trochu zbytečně Renny, když jsem se vrátila k ostatním.,,Ani ne,"přiznala jsem a vytáhla z batohu láhev se zbytkem vody.Dopila jsem ji - bylo to pár loků - a vypláchla si pusu.,,Hnus."otřásla jsem se.,,Nikdy ti to nevadilo."řekl dotčeně Brody.,,Asi ses moc vyčerpala.Myslím, že toho všichni máme dost."mínil Sentarou.,,To jo.Moje soupeřka byla Ankoku.Víte, jak je depresivní bojovat s holkou, co zná předem každej váš pohyb?"stěžoval si Brody.,,Posuneme se ještě o půl míle, pak se utáboříme."rozhodl Sentarou a jako první se vyhoupnul do větví.My za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama