close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 31

5. září 2012 v 18:41 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Ichinazagi Sentarou


Jeho císařské Veličenstvo Nakamizu Tadashi XII se, stejně jako Riva samotná příliš nezměnil.Jen mu přibylo víc šedin a - jak jsem znalecky odhadla - přibral pár kilo.Zdálo se mi, že Sentarovi se na čele objevila mírná vráska, ale nic neříkal a choval se vcelku normálně.,,Asi bude nejlepší nechat mě mluvit."navrhla jsem.,,S radostí."odtušil Brody.Očividně se tady cítil nesvůj.Trůní sál byl obrovský a hodně ozdobený a ve dvou řadách tu stálo dvanáct vojáků.Za každým Tadashiho ramenem potom postávali dva samurajové s rukama připravenýma na jílci katany.Letmým pohledem jsem si všimla, že u stěny pořád stojí tůje, kterou jsem při svojí poslední návštěvě nechala rozkvést abych dokázala svoji identitu.,,Vaše Veličenstvo."uklonila jsem se, když jsme došli až pár metrů před něj.,,Hime."oplatil mi pozdrav.,,Můj dvůr je poctěn Vaší návštěvou.Od našeho posledního setkání jste se příliš nezměnila, snad jen Vaše krása je o to zářeivější, že jste o rok více ženou."odpověděl formálně.,,Dvorní zdvořilosti..."zasyčela jsem otráveně, ale hned jsem se usmála.,,Jste příliš laskav, císaři.Přicházím k vám s důležitou prosbou týkající se bezpečnosti všech známých zemí.",,Jaká je to žádost?"zajímalo ho.Nenápadně jsem koukla na stráže a odkašlala si.,,Je to příliš důvěrné a jeden nikdy neví, kdo může být špeh."řekla jsem narovinu.Zkoumavě se na mě zadíval.,,Císař se nikdy neschází s cizinci bez své stráže."prohlásil.,,Ujišťuji Vás, že v mém i Vašem zájmu nechceme nikomu ublížit.Na to dám své slovo."vytáhla jsem meč z pouzdra na zádech a hodila vedle sebe na podlahu.Očividně ho to přesvědčilo a párkrát zatleskal.Obrnění vojáci se dost neochotně odebrali ke dveřím, zato samurajové za jeho zády se ani nehli.Podezíravě jsem se na ně podívala.,,Před nimi můžeš mluvit,"ozval se Sentarou.,,Samurajská přísaha zaručuje naprostou věrnost.Neexistuje, že by nějaký z nich zradil.",,Dám na tebe."pousmála jsem se a počkala, až se dveře za stráží zavřou.
,,Myslím, že ty formálnosti by stačily, ne?"navrhla jsem.,Jsem téhož názoru.Tvrdíte, že jste mě nepřišla zabít - co tedy vyžadujete?"zeptal se a pohodlně se na trůně rozvalil.,,Možná už jste slyšel o útěku jednoho z našich Chakrových ninjů?"začnu.,,Vaše varování dostal snad každý.Chcete-li znát můj názor, je to jeden z nejnebezpečnějších lidí historie, jestli je jen z poloviny pravda to, co se o něm říká."mínil.,,Kéž by byla pravdivá jen polovina!"vzdychla jsem.,,Každopádně my, co jsme tady jsme se vydali ho zastavit.Já jsem ho všechno naučila a protože je to můj student, cítím za něj jistou zodpovědnost.",,To naprosto chápu.Jenže co chcete po mě?"zajímal se.,,Je skoro jisté, že Takeru se pokusí projít přes Rivu - musí, protože okolní země jsou plné Oininů.Až se tu objeví, je třeba uzavřít celé město - a my ho potom budeme moci snadněji chytit."vyložím mu naše plány.,,A co bezpečnost Rivanů?"zeptal se pochybovačně.,,Nikomu se nic nestane.Pokusíme se odvést boj mimo město.Vím, že je to velká žádost, ale pokud ho nechytíme, může udělat hodně špatných věcí."naléhám.,,Situace je opravdu vážná.Uzavřu město, jakmile tu bude."souhlasil.,,Ale jestli bude zničen jediný Rivanský dům nebo zabit jediný člověk, vy osobně ponesete následky."upozornil mě.Lehce jsem se uklonila a s úsměvem poděkovala.,,Jakmile seženeme nějaké ubytování, dáme Vám vědět aby jsme mohli být ve spojení."slíbil Sentarou.Tadashi se rozesmál.,,Přece nebudete bydlet v nějaké ubytovně? Rád bych Vám ubytování poskytl tady v citadele, pokud ovšem nebudete proti?"přejel nás pohledem.Limetka tiše zajásala a Sentarou pokrčil rameny.,,Rádi přijmeme."opáčil.,,Je to bezpečný?"špitla jsem.,,Myslím, že nic nehrozí."odpověděl zamyšleně.,,Moji lidé se vás ujmou."řekl Tadashi a pak se ještě podíval na mě.,,Předpokládám, že Vás názor na náš sňatek se nezměnil, hime?"zeptal se.,,Obávám se, že ne, Veličenstvo."odmítla jsem zdvořile.Zasmál se a zazvonil na zvonek poblíž.Ve dveřích se okamžitě objevil nějakej sluha.,,Přidělte mým hostům pokoje ve druhém patře jižního křídla."poručil Tadashi a komorník se uklonil.,,Jak si Jeho Výsost přeje."
Samozřejmě jsem dostala pokoj, ve kterém jsem bydlela už minule.Už se stmívalo, když kdosi zaklepal na dveře.,,Dále!"vyzvala jsem ho a odložila svůj meč.Prováděla jsem údržbu zbraní a brousila je, protože by přece nebylo moc milé, kdybych chtěla někoho zapíchnout a můj tupej nůž mu neprojel kůží.Pak bych tam stála a snažila se svýho protivníka nějakým způsobem upižlat k smrti a on by křičel a kopal nohama a ještě by mi udělal nějakou modřinu.Ale zpátky do reality.Dveře se otevřely a vešel Tadashi.,,Snad neruším?"kouknul se nervózně na zbraňe vedle mě.,,Ale vůbec.Jen uklízím."odpověděla jsem a vyšla mu naproti.,,Máte svůj starý pokoj."řekl jako by mimochodem.,,Teď se mi líbí víc.Nejsem v něm zamčená."odpověděla jsem ledabyle.Lehce zčervenal a podíval se jinam.,,Pravda, tenkrát to celé nedopadlo moc dobře.Opravdu jsem jednal jako hlupák, jde to nějak napravit? Proto jsem vlastně tady."přiznal.,,Chcete se omlouvat?"vyvalila jsem oči.,,Nemám to ve zvyku,"vysvětloval.,,Ale přehnal jsem to.Můžeme na to zapomenout?",,Jasně..."hlesla jsem nechápavě.Pousmál se.,,To jsem rád.A teď když mě omluvíte..."otočil se a odcházel.,,Tadashi!"zarazila jsem ho rychle.,,Ano?"obrátil se.,,Já....mohla bych navštívit Vaši knihovnu? Ráda bych něco našla a myslím, že pokud to nebude ve vašich archivech, nebude to nikde."poprosila jsem ho.,,Beze všeho.Knihovna je na tomhle patře na konci chodby."odvětil a otevřel dveře na chodbu.Všimla jsem si, že se nezvykle zarazil a když jsem se podívala pořádně došlo mi, že přímo proti němu stojí Sentarou.Zřejmě se zrovna chystal jít dovnitř.Změřil si císaře, který mu sahal po ramena nepříliš sympatizujícím pohledem a kouknul na mě.,,V pořádku?"zeptal se.,,Samozřejmě!"opáčila jsem trochu zaraženě.,,Sentarou-sama......nemůžeme to staré nepřátelství odložit?"zaúpěl Tadashi.,,Byl jsem se tu slečně Yumi jen omluvit.",,Ale?"podivil se Sentarou s ironicky pozdviženým obočím.,,To bylo od Vás zdvořilé."mínil sarkasticky.Tadashi vzdychl, obešel ho a zmizel na chodbě.Sentarou naproti tomu vešel a zavřel dveře.,,Od něj bylo, ale od tebe ne."vyčetla jsem mu.Zatvářil se nechápavě.,,Mluvím o té zdvořilosti.On se fakt přišel omluvit."vysvětlila jsem.,,Nemám ho rád.Císaři, co jsem znal já nesahá ani po kolena."odfrkl Sentarou.,,Císař, kterýho jsi znal je už po smrti, zlato."namítla jsem opatrně.Povzdychnul.,,Máš pravdu...bohužel.Ale proto tu nejsem."zvedl hlavu.,,Chci se jen projít po městě.Myslel jsem, že bys byla klidnější, kdybych ti to předem oznámil.",,To je opravdu dobrý nápad.Kam chceš jít?"usměju se.,,Jenom tak různě...podívat se sem a pak zase tam..."odpověděl vyhýbavě.,,Dávej na sebe pozor."přikážu.,,Samozřejmě, že budu."odtušil.
,,A pořádně se obleč, už bude tma a fouká vítr."
,,Obleču.Ještě něco?"
,,Snaž se nedostat do maléru.Nerada bych tě pak vykupovala z basy."
,,Já? Do problému? To nemyslíš vážně!"zatvářil se nevinně.Rozesmála jsem se a letmo ho políbila.,,Tak už jdi."
V podstatě mi tím nevědomky poskytl volný prostor k mému slídění.Jakmile odešel, vyklouzla jsem z pokoje a podle Tadashiho rady se vydala na konec chodby k velikým dveřím z třešňového dřeva.Musela jsem pořádně zabrat, abych je otevřela, ale nakonec mi s hlasitým vrznutím odhalily místnost plnou regálů.Mohla mít tak dvacet metrů na šířku a stejně tak na délku a police s knihami sahaly až ke stropu.Zůstala jsem na to vytřeštěně zírat a pomalu jsem propadala zoufalství.Jak mám tady mezi tím vším najít jedinou knihu?! Kdyby tady aspoň byl knihovník nebo něco, jenže okolo nebyla známka po živé duši.S povzdechem jsem se vydala k prvnímu regálu a očima projela tituly nejbližších svazků.Poznala jsem, že jsou nejnovější, proto jsem postoupila do zadní části místnosti, kde už letopočty oznamovaly čísla 1705 a níž.Otevřela jsem první knížku a seznala, že jen na prohlídnutí téhle jediné spotřebuju tak deset minut.Proto jsem zasealovala a: ,,Akari Bunshin!"
Jelikož jutsu funguje podobně jako Kage Bunshin, zanedlouho už jsem se po knihovně pohybovala v patnácti kopiích a každej z mých klonů prohledával jednu z knih.Netrvalo ani půl hodiny, když jedna z nich vykřikla:,,Mám to!" a položila na nedaleký stolek tlustou knihu.Všechny jsme se okamžitě nahrnuly kolem ní a snažily se nakouknout do spisu.,,Tak dost holky, nechte mě přece kouknout!"prskla jsem a nechala klony zmizet.Objevilo se rychlé bliknutí světla, asi jako když praskne žárovka a když jsem znovu otevřela oči, kolem mě nestála žádná další Yumi.Světelné klony jsou sice rychlejší a pohotovější, než jejich majitel, ale bohužel taky hyperaktivnější takže tu hubu chvíli nezavřou.Pořád někde poskakujou a slídí - teda alespoň ty moje.Nedovedu si představit Narutovy, to by byl konec normální reality!
Když jsem se konečně začala věnovat knížce, jako první mě upoutal malej obrázek asi pět krát pět centimetrů, kterej zachycoval od prsou nahoru najěkýho samuraje.Měl vážný a chytrý pohled, ale přesto jeho tvář nepatřila k těm přísným.Něco v ní naznačovalo i vyrovnanost a oči jako by se usmívaly - prostě už od pohledu by vám musel přijít sympatický.Na levé tváři se mu táhly dvě kratší jizvy, které ovšem nijak nezakrývaly souměrné rysy obličeje.I když obrázek byl kreslený černou barvou, okamžitě jsem věděla, že dotyčný má hnědé vlasy a modré oči.Bezpochyby to byl člověk, kterého jsem viděla v Akarině jutsu.Větší nápis napravo od obrázku hlásal : Ichinazagi Sentarou a pod ním byly v závorce dva letopočty, 1677 až 1706.V rychlosti jsem si to spočítala a opravdu - když zemřel, bylo mu devětadvacet let.Celý záznam byl napsaný ručně a ve staré japonštině, takže jsem nerozumněla úplně všemu.Většinou mi stačilo rozpoznat pár slov a z těch jsem si pak domyslela souvislej celek.Začínalo to tím, že pocházel z Nary, která byla kvůli občanské válce s Rivanským císařem roku 1690 vypálená a spoustu lidí odvedli do Rivy jako otroky.Mezi nima i Sentara.Od roku 1691 pobýval dva roky ve vězení, protože zavraždil královského důstojníka.Sentarou ve čtrnácti zakilloval vojáka? Proč proboha? Aha, tady to je napsaný.Prej vybral jeho mladší sestru jako oběť bohu Susanoo......co se tady člověk nedozví! Sentarou měl sestru? Nikdy o ní nemluvil.No nic, pokračuju.O dva roky později si na něho vzpomněl královský generál a osvobodil ho z vězení, aby se stal vojákem.Měl za to, že když Sentarou dokázal v tak mladým věku zabít důstojníka, bude z něj dobrý voják.A měl pravdu.V sedmnácti letech se dostal do výcviku k mistru samurajů a ve dvaceti debitoval jako nejlepší žák, nazývali ho ,Zázračným samurajem'.Od třiadvaceti let pracoval přímo pro císaře v elitní skupině Daimiou.Přejela jsem očima na konec a trochu se zamračila.Kniha zřejmě byla sepsaná brzo po jeho smrti, protože zápis o něm končil: V noci 2.10.1706 byl zavražděn neznámým vzbouřencem občanského povstání ve svém vlastním domě.Byl poslední zaznamenanou obětí rušného politického období.....Kdyby byla knížka napsaná později, už by přece museli vědět, že to byla Arie, vždyť se prý později přiznala.Každopádně musel být fakt dost dobrej, protože podle všeho mu výcvik trval jenom tři roky.Co jsem slyšela, někteří se učí i deset let než se můžou prohlásit za samuraje.Listovala jsem knihou, jestli o něm ještě někde nebude zmínka, ale na ostatních listech už byly jen samé neznámé tváře a jména.
,,Tady seš!"ozvalo se ode dveří rozrušeně.Byl to Tay a ve tváři měl znepokojený výraz.,,Tayi?!"vyjekla jsem a poděšeně zavřela knihu.,,Co se stalo?",,Sentarou je v trapu."řekl.,,Vím, oznamoval mi to když odcházel."opáčím klidně.,,Je pryč už dvě hodiny.Dohodli jsme se, že každou hodinu se budeme navzájem hlásit ale on nic."žaloval.Vzdychla jsem.,,Nevíš, kam šel?"dorážel.,,Nevím."přiznala jsem se.Pak mi ale svitlo a můj nápad se mi zdál tak pravděpodobný, že jsem nad ním ani chvíli nezaváhala.,,Vlastně možná.Zkusím se po něm podívat."zasmála jsem se a vstala.,,Sama?"zabručel.,,Sama.Myslím, že do hodiny budeme zpátky."kývla jsem.Pokrčil rameny, otočil se a odcházel.,,Buď opatrná."zavolal ještě.,,Neboj."slíbila jsem a pak, když jsem si byla jistá, že se nedívá jsem rychle vytrhla stránku s informacemi o Sentarovi.Pak jsem knížku zavřela, vrátila ji na místo a s provinilým pocitem se vypařila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama