close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 34

5. září 2012 v 18:45 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Pod srdcem


,,Takeru-sama!"vyhrkla vyděšeně Akari a vrhla se k němu.Rychle si utrhla pruh látky z kimona a stáhla mu paži pod ramenem.,,Ty!"ohlídnul se na mě Raiken a jeho chakra začala blýskat.Naštěstí se u mě objevili moji kamarádi a Sentarou s Tayem a Brodym se postavili předemně.,,Byl to rovnocenný souboj."prohlásil ostře Tay.,,Na nějaký vaše pravidla vám kašlu!"prskal Raiken.,,Nech je být.Zmizíme."vložila se do toho Ankoku.,,A ty!"obrátil se na ni ten Kaguya z Takerovy družiny.,,Musela jsi vědět, že se to stane! Proč jsi nic neudělala?!",,Copak jsem mohla, když se zavřel v tom štítu?Nemohla jsem to vidět, protože ten štít vymyslela Yumi a její budoucnost jsem odhadnutou neměla."odvětila ostře.,,Zabiju tě!"vyhrožovala mi Akari.Byla jsem tak utahaná, že jsem se stěží nezhroutila.,,Akari...nech toho..."zasyčel Takeru bolestně a pokusil se vstát.Raiken ho podepřel.,,Mistře!"oslovila ho starostlivě.,,Keimei čeká.My se ještě uvidíme, sensei.Vyhrála jste bitvu, ale ne válku."obrátil se na mě.,,Ne! My jsme ještě neskončili!"prsknu, vydrápu se na nohy a oběhnu Sentara.,,Yumi!"snažil se mě zadržet, ale na něj já už mám zmáknutý vyhýbací manévry.Raiken se mi s radostným úšklebkem postavil do cesty, což by znamenalo moji smrt, kdybych pokračovala, ale naštěstí ho předběhla Ankoku.Chytila moje zápěstí a zastavila mě.,,Stuj.Ty to nechceš udělat."hlesla.,,Ankoku, nech mi ji!"vřísknul Raiken.I Sentarou udělal krok vpřed a teď na sebe ti dva nemile koukali.,,Mlč, Raikene!"okřikla ho a pak se mi podívala do očí.,,Prosím, vrať se zpět.Nechci ti ublížit."řekla tiše.,,Ankoku, ty jsi zločinec."odpověděla jsem chladně.,,To neznamená, že musím ubližovat lidem.Mám cíle, které mi splní jen Takeru ale to je všechno.Prosím tě, ustup.Už kvůli ní."naléhala.,,Kvůli ní?"zopakuju nechápavě.,,Něco ti ukážu."řekla a já cítila, jak do mě proudí její chakra.,,Ankoku, jdeme.Hned!"křiknul Kaguya.,,Dej mi vteřinku!"poprosila a věnovala se zase mě.
Ukázala mi další z jejích vizí.Viděla jsem sebe, jenže očividně o pár let starší.Tipovala bych to tak na pětadvacet let.Teoreticky jsem se nezměnila, ale moje vlasy byly delší a obličej vyspělejší.Seděla jsem na zahradě, na sobě měla jednoduché bílé šaty a proti mě seděly dvě dívky.Jedné mohlo být pět let, měla černé vlasy a hnědé oči.Starší, asi dvanáctiletá byla blondýnka a měla taky hnědé oči.Kolem pobíhal ještě nějaký malý kluk, odhadem tak tříletý.Vlasy měl černé a oči zelené.,,Mě to nejde!"postěžovala si ta malá černovláska a položila na stůl papír a štětec, kterým předtím něco psala.,,Chtěla jsi umět psát, tak piš."řekla jsem jí přísně.,,Ale..."odmlčela se.,,Moc namáčíš pero.Zkus to míň a nebude ti to dělat kaňky."poradila jí ta starší a názorně to ukázala na svém papíře.V tom chlapeček upadl a začal hystericky křičet.,,No to je nádhera."vzdychla jsem, vstala a šla ho sebrat ze země.Objevil se tam muž - hodně vysoký, černovlasý.Měl malou bradku a jasně zelené oči.Byl to Sentarou - a musím uznat, že čím je starší, tím je hezčí! Úplně mi zamravenčil žaludek, když jsem ho viděla.To je aspoň chlap!
,,Co se stalo?"zeptal se.,,Tvůj syn upadl, to se stalo.Nemůžeš holkám pomoct s kaligrafií? Půjdu mu to ošetřit."poprosila jsem ho.,,Samozřejmě, miláčku.Nechceš pomoct?",,Já ne."usmála jsem se a ukázala na dívky.,,Ony ano.",,Hned se do toho dám."usmál se, přišel ke mě a políbil mě.Pak kouknul na dítě, co jsem držela.,,Přece nebudeš brečet, jsi kluk."zasmál se a setřel mu slzy.Chlapec opravdu přestal vzlykat a snažil se tvářit odvážně, i když pořád plakal.,,Tati! Já musím za chvíli pryč, pomůžeš nám s tím ještě dneska?"ozvala se blondýnka.,,Celá máma."vzdychl a posadil se na moje místo.,,Tohle si odpusť, jo."poprosila jsem ho, nakrčila nos a důstojně odešla ošetřit křičící mimino.
Zatřepala jsem hlavou tak prudce, že jsem málem upadla.,,Co to kruci bylo?!"ptala jsem se Ankoku.,,Přece vaše děti."odpověděla tiše.,,Naše co?!"vyvalila jsem oči.,,Tohle je tvoje aktuální budoucnost."odpověděla.,,Ale té blondýnce...bylo tak dvanáct.A mě tak pětadvacet."namítám.,,Přesněji řečeno, tobě bylo dvacet sedm a jí deset."informovala mě.,,To ale znamená..."přemýšlela jsem, pak mi ale slova došla a já na ni vyděšeně koukla.,,To si děláš prdel!!"neudržela jsem se a mimoděk si přiložila ruku na břicho.,,Proto říkám - věřím, že kvůli ní si to rozmyslíš a ustoupíš."usmála se.Byl to takovej otřes, že jsem jenom zůstala zírat a nevzmohla se ani na slovo.,,Chytré rozhodnutí."ušklíbla se a skokem byla u svojí grupy.,,Co jsi jí ukázala? Stojí jak opařená."ptala se Akari.,,To není podstatné.Jdeme."odbyla ji Ankoku a otočila se k nám zády.A vzápětí na to celá skupinka zmizela.
Projela mnou vlna pocitů a já se prudce posadila.Zamotala se mi hlava a žaludek spadl snad až do kalhotek.,,Yumi!"oslovil mě Sentarou a kleknul si ke mě.,,Co se stalo? Ublížila ti?"ptal se.Nebyla jsem schopná cokoliv ze sebe dostat, takže jsem jen zavrtěla hlavou.,,Jsi v pořádku?"staral se Tay a přiložil mi ruku na čelo.,,Měla by sis odpočinout."mínil.,,Jak jsi udělala dvě jutsu zároveň? A ještě k tomu vítr s ohněm? To přece nejde!"naléhal Brody.,,Asi jde jak vidíš."dloubnul do něj Renn.,,Nechte ji.Musí se vyspat.Ať to udělala jak chtěla, muselo to stát hodně chakry."mírnil je Tay.Poslouchala jsem je jen okrajově, protože jsem zarytě koukala do země a přemýšlela o tom, co mi ukázala Ankoku.Proto to zvracení a to, jak tenkrát prohlásila ,to bude překvapení, ale rozhodně to nezkazím tak, že bych vám to řekla předčasně'.Všechno najednou dávalo smysl.To je ale hrůza!To se vůbec nemělo stát, přece jsem to hlídala svojí chakrou.Nemohla jsem udělat chybu, nebo ano? Dávala jsem si pozor...i když očividně ne.Já to ale nechci, je mi teprve šestnáct a pokud plánuju děti, tak určitě až kolem pětadvaceti a výš! No to se něco povedlo....co teď?
,,Yumi..."lehce se mnou Sentarou zatřál.,,Půjdeme odtud.",,Asi jo..."kývla jsem zasněně.Opatrně mě vzal a zvedl do náruče.Vůbec jsem se tomu nebránila - už dlouho mě takhle nenesl a mě to svým způsobem chybělo.Připadám si vždycky v bezpečí.Je hezký být v objetí někoho, o kom víte, že vás miluje.Jenomže tady bylo ještě něco a to něco jsem nosila já....a nechtěně.Co s tím? Mám mu to říct?
,,Nadělala jsi tu pěknou spoušť."pousmál se a kouknul na vypálený plac, kde kdysi rostla tráva.Předtím, než jsem tu použila inferno.,,Všechna tráva je fuč.",,Ta už nikdy nevyroste."pousmála jsem se a bázlivě ho objala kolem krku.,,Je ti zle?"zeptal se starostlivě.,,Ani nevíš jak.Odnes mě do postele, prosím."špitla jsem, opřela si hlavu o jeho hruď a zavřela oči.Chtělo se mi spát, protože už jsem neměla žádnou chakru a navíc se mi zase zvedal žaludek.,,Jistě."krátce mě políbil na čelo a otočil se k ostatním.,,Půjdeme."zavelel.,,A co s tímhle?"Tay ukázal na Takerovu ruku, která pořád výhružně ležela na zemi.,,Spal to."odpověděl Sentarou a už se tím nezabýval.,,S radostí."řekl Tay.Zbytek už jsem zaspala.
Znovu jsem se probrala, když mě Sentarou uložil do postele, zul boty a přikryl.,,Je tu Tay?"zašeptala jsem v polospánku.,,Jsem tady."ozval se jeho hlas.,,Potřebuju s tebou mluvit.Osamotě."dodala jsem a otevřela oči.Sentarou se zatvářil trochu dotčeně, ale pak pokrčil rameny a odešel.,,Kdyby něco, zavolej."řekl ještě a pak už za sebou zavřel dveře.,,O co jde, že jsi to neřekla jemu?"zeptal se účastně Tay a posadil se na kraj postele.,,Tohle bych radši probrala s tebou."odpovím.,,Jsem překvapen."ušklíbl se.,,Nech toho.Potřebuju tvoji radu, a jelikož aktuálně jsi asi můj nejbližší kamarád na tyhle věci, musíš to prostě přežít."oznámím mu sobecky.,,Já?"vyvalil oči.,,Sentarou je zaujatá osoba a Brody je tele."upřesnila jsem a namáhavě se posadila.,,Ale musíš mlčet.",,Jsem jedno ucho a žádná pusa.Takže?"podíval se mi do očí.,,Je to takový trochu blbý a nevím jak začít..."kroutila jsem se.,,Mě můžeš říct cokoliv a jakkoliv.Nějak už se dohrabeme k tomu podtstatnýmu."ujistil mě.,,No...dobře.Jde o to, že jsem asi trochu přecenila svoji kontrolu chakry."začnu.,,Myslíš při souboji s Takeru?",,Ne, zrovna tohle jsem nemyslela."usměju se.,,Tak co teda?"nechápe.,,No, jde o to, že jsme se Sentarem často tak trochu...no....vždyť víš..."odkašlu si a zrudnu.,,Možná tuším, co chceš říct.A dál?"pousmál se.,,Jak říkám, asi jsem přecenila svoji chakrovou kontrolu.Nebo podcenila Sentara..."vysvětlila jsem s úsměvem, i když mi moc do smíchu nebylo.,,Jak to mám chápat?"zabručel.,,Chápej to tak, že jsem v pěkný kaši.A nevím, jak to oznámit Sentarovi.Copak za ním jen tak můžu přijít a říct: ,Hej, si mě přived do jinýho stavu kámo' ? Vždyť by to s ním šlehlo!"namítnu.Zblednul, brada mu spadla a vyděšeně si mě prohlídnul.,,C-co-že?"vykoktal vyděšeně a očima sjel na moje břicho.,,Ještě nic neuvidíš trubko."mírnila jsem jeho šok.,,To jako vážně? Ty jsi...?"odmlčel se a šokovaně hyperventiloval.,,Já se bojím, že jo.A od tebe potřebuju praktickou radu, JAK MU TO KRUCI OZNÁMIT?!"vylítla jsem hystericky.,,Klídek kotě.Podstatnej je fakt, jestli to chceš?"mírnil mě.,,Samozřejmě, že ne!"ujistím ho rychle.,,Ale mám o tom Sentarovi říkat, nebo ne?",,Asi spíš jo.Koneckonců, je to i jeho věc."přemýšlel.Pak se rozesmál.,,Co je tu směšný?"zavrčím.,,Pojem ,je to i jeho věc'."odpověděl.,,Když se nad tím zamyslíš, celá ta záležitost je vtipná.",,Blbečku."sekla jsem po něm.,,Určitě bych si o tom s ním promluvil.Nemůže tě nutit nechat si to, ale asi by to měl vědět.A myslím, že zrovna s ním se dá mluvit."sdělil mi svůj názor.,,Ale kdybych se toho zbavila, nikdy nic nepozná."namítnu lišácky.,,Ale no tak, nebuď zlá."zasmál se a vstal.,,Můžu ti ho sem zavolat.A pak mu v klidu řekneš, že jsi těhotná."navrhl.,,Tayi! Neříkej to příšerný slovo!"otřásla jsem se.,,Tak promiň.Mám ho zavolat?"ptal se.,,Ne....pokecám s ním zítra.Teď chci spát."usmála jsem se a zavrtala do peřin.,,Dobře.Jdu za ostatníma, tak se zatím měj."kývnul a přešel ke dveřím.,,Ty taky.A Tayi? Děkuju....."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama