close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 35

5. září 2012 v 18:45 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Válečná porada


Probudila jsem se asi v sedm večer a pocítila velrybí hlad.Jako na zavolanou se otevřely dveře a vešel Sentarou.,,No to snad ne, ty ještě žiješ?"podivil se ironicky.,,Nebuď drzej.Mám hlad, takže by se ti taky mohlo stát, že posloužíš jako předkrm."zabručela jsem.To to rozesmálo a pobaveně si přeměřil moji výšku.,,Jsi hloupej."usoudila jsem a vyhrabala se z postele.,,Kam jdeš?"zajímal se.,,To, že mám hlad jsem myslela vážně."odpovím a nazuju si boty.,,Něco ti přinesu.Klidně lež."nabízel se.,,Mám lepší nápad.Jdi dolů do zahrady a počkej na mě tam u toho jezírka v severní části.Dojdu si pro něco malýho na zakousnutí a dorazím za tebou."navrhnu.,,Co tam?"nechápal.,,Ti to povím.Prostě tam jdi."usmála jsem se, přišla k němu, postavila se na špičky a políbila ho.,,A nediskutuj zlato, ano?"
V kuchyni jsem si šikovně uzmula nějakej podivnej kus pečiva, tipovala bych to možná na něco jako dalamánek.Nakonec jsem se tam vrátila ještě pro čtyři a všechny do sebe bez problémů naházela.Jsem teda pořádně nenažraná, to vám povím.Doma bych do sebe naducala tak dva a už bych nemohla...a teď? Asi budu mít trauma sama ze sebe.Jen abych Sentara opravdu nesežrala, to by bylo nemilé.Může se mi ještě občas hodit =D.
Když jsem dorazila, v první chvilce mě napadlo, že někam odešel.V zahradě bylo až na zpěv ptáků ticho a u vody nikdo nestál.Snášel se pomalu večer a obloha byla bledě modrá, na horizontu narůžovělá.Nefoukal vítr a bylo příjemně teplo.,,Sentarou...?"hlesla jsem pátravě a rozhlídla se.,,Tady."ozvalo se zprava.Vrhla jsem tam zkoumavý pohled.Seděl pod jedním stromem, opřený zády o jeho kmen a měl zavřený oči.Přišla jsem blíž a klekla si před něj.,,Unavenej?"pousmála jsem se.,,Trochu,"přiznal a podíval se na mě.,,Je ti líp?",,Je.Snědla jsem kopec pečiva."přiznám.,,No, až donedávna to na tobě nebylo vidět.....ale teď."pobaveně se zadíval na moji postavu.Jindy by mě to možná rozčílilo, ale teď jsem znala důvod.A nebylo to moje přežírání.....no, možná trochu.,,To je právě to, o čem s tebou chci mluvit."posadila jsem se vedle něj.,,Yumi, i když jsi možná nabrala dvě tři kila, máš pořád krásnou postavu."ujistil mě rychle.,,Alespoň mě se líbí.",,To mě nijak nemrzí miláčku.Nejsem barbie a nějakej ten tuk navíc přežiju."ujistila jsem ho.,,Tak o co jde?"objal mě kolem ramen.,,To jsi mi udělal ty, Sentarou.",,Já?"najednou vypadal udiveně.,,Je to docela nemilá situace a ujišťuju tě, že já zrovna netoužím po tom nechat si to.Vlastně jsem uvažovala, že ti to ani neřeknu, ale Tay trval na tom, že bys to měl vědět."odpovím.Chvíli na mě zamyšleně zíral, než jeho oči nabyly výrazu a na tváři se objevil úsměv.,,Opravdu mi chceš říct to, co si myslím?"zeptal se.,,Nevím co si myslíš, ale soudě dle tvého úsměvu se asi pleteš...."opáčila jsem zmateně.,,Já doufám, že ne."prohlásil a lehce mi položil ruku na břicho.,,Jsi těhotná?"uhodl.Zalapala jsem po dechu.,,To slovo ve mě budí hrůzu.....ale myslím, že jo...."přiznám se nakonec.
V očích se mu neobvykle zablesklo a on vyskočil na nohy.,,Opravdu? Se mnou?"vyjekl.,,No dovol! S kým ještě si myslíš, že šťáchám?!"ohradila jsem se pobouřeně.Pomohl mi na nohy a radostně mě objal.,,Yumi! Já tě miluju! Nic lepšího jsi mi nemohla říct!"prohlásil.,,Co to meleš, je ti dobře?"namítla jsem.,,Víc než dobře! Copak ty nejsi ráda?"zasmál se.,,Abych pravdu řekla, ani ne...."přiznám.Zaraženě na mě kouknul.,,Cože? Proč ne?"nechápal.Dělá si ze mě řiť? ,,To se jako vážně ptáš?"hlesnu.,,Je to přece skvělé."mínil.,,Ale Sentarou.....uvědomuješ si, že mi je sedmnáct let?"klidním jeho nadšení.,,No...teď jsou pro to asi jiný měřítka než za mýho mládí, že?"zamyslel se.,,Jenom o trošku."kývnu ironicky.On je snad padlej na hlavu? Jak z toho může mít radost?! ,,Každopádně...to přece nevadí.Tady se to přece taky nějak moc neřeší a kdo by měl problém, vysvětlím mu to po svém."prohlásil a zatnul pěsti.,,Ty idiote!"počastovala jsem ho a lehce s ním zatřepala.,,O to tu přece vůbec nejde!",,A o co teda?"očividně mu nic nedocházelo.,,Já to nechci! Za prvé mám nějakej úkol a v boji bych stejně potratila.Za druhé; uvědomuješ si, že by to moji matku muselo probrat z kómatu? By mě zlískala jak psa a dostat ránu od Tsunade není zrovna oukej.A za třetí...je mi sedmnáct!"bublám.,,Ten věk nějak moc hrotíš.Copak je tak důležitej?"namítal.,,Podle mě je, Sentarou.Zbavím se toho.",,Cože? To přece nemůžeš udělat!"vypadal šokovaně.,,Naopak, to musím udělat."zabručím.,,To ti nedovolím."rozhodně mě chytil za ruku.,,To prostě nejde.",,Chceš mě nutit k tomu, abych si nechala dítě, který nechci?"žasnu.O krok ucouvnul.,,Ne...to ne....ale..."zmlknul.Sevřel se mi krk - já se nesmím nechat ukecat! V hloubi duše bych to dítě chtěla, jenomže rozum mi velí jinak a já ho prostě musím nechat zvítězit.Rozum a taky smysl pro morálku.Nesmím myslet na to, že ve mě roste život, kterej chci prostě bez mrknutí ukončit.No a je tady to, čeho jsem se bála, znervóznila jsem samu sebe.,,Ještě...je brzo."zopakovala jsem stísněně svůj jediný argument.Pátravě se na mě zadíval.,,Jenže ty bys do smrti litovala, kdydy jsi to odstranila.Bojíš se toho, ale zároveň by sis to ráda nechala.Že ano?"prokouknul mě.,,Samozřejmě, že ne!"s obtížemi zalžu.,,Ale tohle není jenom tak.Tohle by mi změnilo život."oháním se.Přišel ke mě a opatrně mě objal.,,Chceš říct nám."opravil mě.Asi jsem blázen, ale pokud to neznáte...teď si asi říkáte ,,no to by mu neklaplo, já bych se toho zbavila i kdyby nechtěl" , ale věřte nebo ne, když už se tohle stane a vy zjistíte, že se najednou dělíte o svoje tělo s někým menším a bezbranějším, emoce vám nedovolí zavraždit ho.To prostě nejde a je těžký to vysvětlit, když se vám nic podobnýho ještě nestalo.
Byla jsem si čím dál míň jistá sama sebou, a to jsem si předsevzala, že se nenechám ukecat.,,Nezvládnu to....vůbec se to teď nehodí.Nedovolí mi to okolnosti a já se navíc necítím na to, abych to zvládala."vyrazila jsem ze sebe nakonec.,,Ale já tu přece budu s tebou."usmál se a přivinul mě k sobě.,,Asi jsem sobec...ale snaž se to pochopit.Já jsem kdysi opravdu chtěl děti a teď když to je znovu na dosah....nechci ho zase ztratit."hlesnul.Pochopila jsem a vůbec se mu nedivila.Koneckonců, já přece mám ráda děti a snad bych se o ně dokázala i postarat.A okolnosti...ať si táhnou! Navíc budu mít jeho a já mu věřím - snad nejvíc ze všech lidí na světě - že spolu to zvládneme.Já vím, jsem blázen a asi mi to moc neschválíte, ale já jsem zamilovaná a šťastná a s ním mám pevnou oporu, která tady vždycky bude jak pro mě, tak pro tu nenarozenou holčičku.A v tom co mi ukázala Ankoku jsme přece vypadali tak šťastně...nevěřím, že by se to mohlo pokazit.Sentarou si moje mlčení vyložil po svým.S povzdechem se sklonil a lehce mě políbil na tvář.,,Já zase chápu tebe.To nevadí....dělej jak chceš, já ti nic vyčítat nebudu.Pořád budeme spolu."prohlásil, pak se tiše otočil a vykročil někam do zahrady.,,Kam jdeš?"nechápala jsem.,,Projít se.Jdi nahoru, za chvíli přijdu."ujistil mě s úsměvem a pak pokračoval v cestě.,,Bože...to je tele! Chlapi...."odfrknu si, ale poslušně naberu kurz pokoj.
Když se objevil, zrovna jsem vylezla ze sprchy.Měla jsem jenom krátkou osušku a rozčesávala si vlasy.,,Promiň."vyhrknul automaticky a otočil se ke mě zády.,,Proboha, ty děláš, jako bys to nikdy neviděl."rozesmála jsem se, připlížila až k němu a zákeřně ho objala.,,Ale no tak, vždyť budu mokrej!"vyjekl a rychle se otočil.,,Ať se nerozpustíš."poradila jsem mu a se smíchem se na něj znovu nalepila.Krátce se zasmál, vzal mě do náručí a položil na postel.Pak se svalil vedle mě a zaujatě čučel do stropu.,,Vskutku zajímavá barva."podotknu ironicky a kouknu na béžově vymalovaný strop.,,Cože?"nechápal.,,Hypnotizuješ tu omítku jak kdybys ji chtěl sníst.Když se stavíš v kuchyni, jsem si jistá, že pro tebe ještě kus žvance někde vyhrabou.",,Já ale nemám hlad."bránil se.,,Tak se netvař jak nenažranej delfín miláčku, ano?"rejpla jsem do něj a čile vstala, abych si konečně učesala vlasy.,,Promiň.Jenom nad tím přemýšlím, to je vše."odpověděl.,,Nad čím zase?"kouknu na něj.,,Vždyť víš.Snad sis nemyslela, že to hned vypustím z hlavy?"mínil.,,To opravdu nemyslela.",,Tak se nemůžeš divit, že jsem zamyšlenej."hájil se.,,Nedivím.A máš sakra o čem přemejšlet! Budeš muset makat, abys to uživil.",,Abych co?!",,To uživil drahoušku.",,Já tě slyšel, ale trochu mě to mate....",,Co tě zase mate? Pokud vím, blondýna jsem tu já.",,Mám to chápat, že si to chceš nechat?"zajímal se podezíravým tónem.,,Ty seš trouba, jasně že to jenom tak nezahodím."přikývnu vesele.Chvilku jenom seděl a zase koukal.,,Vypadáš jak bulbasaur, co dostal do hlavy pokebalem."ušklíbnu se.Zcela ignorujíce moji poznámku o pošahaném pokemonovi vyskočil a objal mě tak prudce a drtivě, že ručník, dosud chabě chránící moje přednosti upadnul na zem.
,,Ty jsi úžasná!" bylo jediný na co se vzmohl.,,Jo já vím drahý.Pro začátek bys mi mohl pomoct tak, že z našeho potomka přestaneš válet amoletu a podáš mi můj ručník."usmála jsem se medově a nenápadně se zakrývala.,,Promiň...asi jsem tě trochu stisknul, že?"odskočil.,,Maličko."připustím a zhluboka vtáhnu vzduch do vyšťavených plic.Rychle skočil ke skříni a podal mi župan.,,To je lepší.Děkuju." zabalila jsem se do zmíněného kusu oděvu a unaveně se složila na postel.,,Myslíš to vážně?"vyzvídal.,,Zase tak blbá, abych žertovala o tomhle nejsem, Sentarou.",,Promiň....já jenom...že jsem moc rád.",,Ještě aby ne, je to taky tvoje zásluha."rozesmála jsem se.,,Nemáš hlad?Pro něco bych došel."nabídl se.,,Fajn nápad.Zítra ráno vyrážíme, tak ať máme energii."schválím mu to.Dál se neptal, cvakly dveře a já osaměla.Ale náhle se mi zvedl žaludek a já musela naléhavě navštívit toaletu.A to mám snášet devět měsíců! Obdiv všem matkám, co to vydržely!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama