
Keimeiští mniši
Posadila jsem se vedle ní a vzala ji za ruku.Pod jejím bolestí zkrouceným tělem se zvětšovala louže syté krve.Snažila jsem se ji nevidět a zapátrala jsem očima v jejím bledém obličeji očekávaje nenávist a vztek.K mému údivu jsem tam ale našla jenom bolest a strach ze smrti.Sevřelo mě to ještě víc.Já chtěla zasáhnout ninju a přitom jsem zranila jen o něco málo starší dívku.,,Proč...jsem to...neviděla, Yu..mi?"složitě dávala dohromady slova.Na chvíli mě napadlo, jak je možný, že každej umírající člověk je většinou ještě schopnej mluvit a málem jsem se nad tím usmála.Vážnost situace mě ale hned přivedla zpátky na zem.,,Nemohla jsi, protože jsme to do posledního okamžiku neměli v úmyslu.Ani nevíš, jak to bylo složité..."odpověděla jsem.Pokusila se usmát.,,Já...měla umř..umřít jinak.Ale....co......Musí...m ti...něco říct."hlasitě se rozkašlala a z očí jí tekly proudy slz.,,Můžu ti dát čas...ale jen čas a chvilkovou úlevu, pokud chceš."nabídla jsem.Ztěžka přikývla.Aniž bych ji pustila jsem jednou rukou shromáždila chakru a začala ji léčit, jak nejlíp to šlo.Věděla jsem, že ji to nezachrání, ale bude moct chvíli líp mluvit.Na několik desítek vteřin zavřela oči a jen oddychovala, ale potom je otevřela a trocha těch zbytků života v nich mi prozradila, že moje léčení dočasně zabírá.
,,Takže....poslouchej.Chci ti pomoci - naposledy.Moje cíle.....jsou ztracené, ale tvoje....."na chvíli se odmlčela a zatla zuby v návalu bolesti.Zesílila jsem proud léčivé chakry, což jí zjevně ulevilo.,,Takeru porazíš jen jediným způsobem."hlesla.Hrklo ve mě.,,Co? Ty mi chceš říct, jak ho...?!",,Nepřerušuj mě...nemám moc času."umlčela mě a lehounce stiskla moji ruku.To stisknutí mi málem vehnalo slzy do očí.Byla tak slabá...tak strašně křehká.Teď by snad neuzvedla ani sklenici s vodou.V těch několika okamžicích mě lítost málem zadusila, jenže ona tu ještě byla a bylo nutný poslouchat, proto jsem to v sobě zadržela a věnovala jí veškerou pozornost.,,V současnosti nemáš....ani malou šanci."řekla.,,Potřebuješ sehnat pár lidí....bez nich....neuspěješ.",,Kdo je to?"zajímalo mě.,,Neznám...jména."vydechla.,,Ale řeknu ti...o nich tohle: první je muž, který...není muž.Druhý je......syn neživých.....Pak matka....co nikdy neměla děti.....a nako...nakonec...muž starší.....než jeho...předek....jeden z vás...ale .....musí zemřít......."zašeptala vyčerpaně a oči se jí začaly zavírat.,,Cože?! Co je to za lidi? Kde je mám sehnat? A kdo zemře?!"nechápala jsem.Lehce, bolestně se usmála.Cítila jsem, že její stisk mé ruky povoluje.,,Jeden....přichází.....nenech ho .....odejít."poradila mi a hlasitě se rozkašlala.,,Ankoku!"vyjekla jsem a konečně mě začal přemáhat pláč.,,Yumi..."zmlkla přívalem krve do plic.Zesílila jsem proud léčící chakry.,,......tvoje.......dítě..."kašlala.,,Co? Co je s ním?"lekla jsem se.,,Ona.....ona...."snažila se vymáčknout, ale každé slovo se pro ni stávalo stejně nemožným, jako pro rybu křídla.,,Koi...chi...."vydechla nakonec a znovu se rozkašlala.Nepochopila jsem její slova a taky na ně okamžitě přestala myslet.Veškerá moje pozornost se upnula na ni, ani jsem si nevšimla další chakry.
,,Ankoku!"zavřeštěl mi za zády hlas vybíhající do hysterických výšek.Než jsem se stačila ohlédnout, klečela vedle mě Akari.Z očí jí tekly mohutné proudy slz a byla od pláče celá rudá.,,Aka.....aka...."snažila se Ankoku.,,Mlč! Nevysiluj se!"okřikla ji bělovláska a objala ji kolem krku.Hlasitě plakala a objímala slábnoucí tělo svojí sestry.,,Nesmíš! Slyšíš? To nemůžeš! Jsme poslední....jsme dvě poloviny jedné mince! Nesmíš mě tu nechat!"křičela.Ankoku mělce a rychle dýchala.Všimla jsem si, že se vedle mě postavila další osoba.Když jsem zvedla hlavu, poznala jsem, že je to Isui.Chtěla jsem vyskočit, ale on mě silnou rukou přidržel za rameno na zemi.,,Klídek, sousedko...."hlesl.,,Nechceme bojovat." a taky se sklonil k Ankoku, která už skoro nereagovala.Smtuně vytáhl kunai a jemně odtáhl vzlykající Akari.,,Nedívej se."poradil jí.,,To nedovolím!"zaječela a chytila ho za ruku.,,Chceš, aby se trápila?"obrátil se na ni.Akari zmlkla a zlomeně pustila jeho paži.Obrátila se zády a hlasitě vzlykala.I já zavřela oči.Bylo to zřejmě hodně rychlé.Zaslechla jsem krátký, důvěrně známý zvuk a lehký vzdech - poslední zvuk, který Ankoku vydala.Když jsem se znovu podívala, Isui zvednul její drobné tělo a přivinul ho k sobě.Udělal to tak něžně a s takovým citem, že jsem snad nikdy nic takového ještě neviděla.,,Nedokázal jsem ji ochránit....chtěl jsem, ale byl jsem pomalý."řekl zoufale.Něco uvnitř mě nakoplo a já se zeptala dřív, než jsem si to stihla promyslet.,,Co pro tebe vlastně znamenala?",,Co pro mě znamenala?"zopakoval.Pak se na chvíli odmlčel.,,Co pro tebe znamená on?"oplatil otázkou a já přesně věděla, že myslí Sentara.Zůstala jsem na něj zírat a znovu se ve mě ozvala bodavá lítost.Lítost a taky bezbřehý obdiv k tomu muži, který dokázal udělit ránu z milosti dívce, kterou miloval.Postavila jsem se a smutně pozorovala tělo v jeho náručí.Pak jsem se otočila ke vzlykající bělovlásce.,,Akari, je mi to...",,Ne není."přerušila mě důrazně, utřela si oči a vstala.,,Vůbec na mě nemluv, ty blonďatá couro.Ani si neuvědomuješ, jak vyjímečnou osobu jsi zavraždila!",,Uvědomuju."řekla jsem popravdě.,,Měla jsem Ankoku moc ráda....vážně mě to strašně mrzí....",,Nevyslovuj jméno mojí sestry!"okřikla mě a sáhla po zbrani.,,Akari, nech toho!"zarazil ji Isui.Vztekle se na něj podívala.,,Odcházíme.Musíš si odpočinout."zavelel hlasem, který nepřipouštěl námitky a neuvěřitelnou rychlostí se vypařil.Ještě chvíli stála a měřila si mě nenávistným pohledem, pak ale se zoufalým výkřikem zmizela i ona.
Zůstala jsem stát jako opařená a fascinovaně pozorovala rudou skvrnu v místech, kde před chvílí ležela Ankoku.Z extáze mě vytrnul Tayův hlas.,,Asi jsme to zase nezvládli.....",,Co vy tady?"podivil se Brody.Najednou tu byl Tay, Renn i Limetka.,,Objevil se tam ten Kaguya a odvedl Akari sem...šli jsme za ním."objasnil mu to Tay.,,Koichi, máš ještě chakru?"ozval se Sentarou ve snaze vzít situaci zase do rukou.,,Docela dost."odtušila.,,Výborně.Zkontroluj, jestli je Takeru ještě na ostrově."zavelel.,,Bože, co jste to za idioty?"ozval se odkudsi cizí hlas.Všichni jsme se podívali na zhruba pětadvacetiletýho chlapa s úplně plešatou hlavou, oblečenýho do divnýho žlutýho hábitu.,,Budha!"vytřeštil Brody oči.,,Kdo je u tebe Budha, ty hajzlíku?"obořil se na něj cizinec a zhluboka si přihnul z láhve alkoholu, kterou držel v ruce.Zůstali jsme doslova a nezdvořile čumět.,,Minoru, klidni hormony."zamračil se jiný, který se objevil zase z druhé strany místnosti.Měl hnědé, dlouhé vlasy svázané do drdolu a na sobě stejný hábit, jako ten plešoun.,,Množí se to..."vydechl Brody.,,Ty taky klid, mladej."otočil se na něj brunet.,,Předpokládám, že jste mniši z Keimei."řekl Sentarou diplomaticky a otočil se k tomu ,vlasáčovi', kterej vypadal vcelku rozumně.,,Jedni z mnoha."přikývnul.Pak sepjal ruce a lehce se uklonil.,,Jmenuji se Kawamizu a toto je bratr Minoru."představil oba.,,Jmenuji se Sentarou, jsem Tenshikage z vesnice Ukryté v chakře."kývnul žirafák.,,Co dělá Tenshikage takhle daleko na severu, smím-li se zeptat?"podivil se Kawamizu.Nestačilo se mu dostat odpovědi.Minoru si znovu zhluboka přihnul, přitočil se k Limetce a hladově jí položil ruku kolem ramen.,,To je přece fuk, když s sebou přitáhne takový kůstky."zasmál se.Z Limetčina výrazu jsem poznala, že dotyčný trochu zavání alkoholem.Podíval se na ni, pak na mě a pak zase na ni.Nakonec se rozesmál.,,Ségry?"zašvitořil.,,No to mě podrž, dvojčata jsem ještě neměl.",,Minoru!"okřikl ho podrážděně jeho rozumnější kolega.,,Okamžitě toho nech!",,Ještě jsem nic neudělal."bránil se plešatec, pustil Limetku a vydal se ke mě.,,Nedělal bych to."namítl Sentarou.Radil mu dobře, jelikož jsem absolutně neměla náladu a kdyby na mě ten idiot jen prstem sáhnul, narvala bych mu ruku až po loket do jeho vlastní řiti.
,,Yumi, buď milá."nabádal mě Sentarou, který si jako obvykle všimnul mého výrazu ála terminátor.,,Yumi?"zopakoval zadumaně Kawamizu.Pak se jeho oči rozšířily a on zblednul.,,Jste snad Yumiko Jiraiya Sakumo Senju? Konoha hime?"znejistěl.,,To je jak seznam k nákupu."odfrkl nevzrušeně Minoru, aniž by zastavil.,,No to čumím, vy ji znáte?"vyjekl Brody.,,To je Aoi tenshi ty idiote!"prskl Kawamizu na plešouna a znovu se uklonil, tentokrát mým směrem.Bezvlasatec znejistěl a na místě zamrzl.,,Vona fakt existuje? A jaká je zakrslá, co?"prohodil.,,Zmlkni! Ještě jedno slovo, a budeš se zodpovídat Yumenoru-dono."upozornil ho Kawamizu.A pohrůžka opravdu zapůsobila.,,Omlouvám se, Aoi-hime.Bratr Minoru má zálibu v alkoholu....mimo jiné špatné vlastnosti."řekl mi pak smířlivě.,,Známe i horší."ubezpečil ho Sentarou.,,Čemu vděčíme za vaši návštěvu?"zajímalo mnicha.,,Někoho hledáme a podle všeho tu nedávno prošel.Je opravdu naléhavé, abychom ho našli."promluvil Tay.Kawamizu se lehce zamračil.,,Myslíte toho hocha? Černé vlasy, tmavé oči....",,To je on."přisvědčil Sentarou.,,Ten tu byl."přikývl Kawamizu.,,Mistr Yumenoru by vám k tomu řekl víc.Mohu vás k němu odvést, jestli chcete?"nabídl.,,To by bylo skvělé."usmál se Sentarou.Pak trochu zčervenal a kouknul na poničené zdi chrámu.,,Asi jsme vám trochu pobořili chrám...."řekl kajícně.Minoru se rozesmál, přihnul si z lahve a poplácal Sentara po rameni.,,Na to se můžeš víš co.Starej už se sem nedoplazí a nás to nesere.Však tady těch barabizen je!",,Minoru! Styď se trochu!"okřikl ho Kawamizu.,,Za prvé jsi mnich a za druhé jsou přítomny dámy.",,Dámy! Prosimtě, všechny ženský jsou na světě jen kvůli třem věcem: vařit muži, spát s ním a rodit mu děti."ušklíbl se plešatec.,,Antifeminista."podotkla Limetka.,,Tak pozor děvenko, já nejsem antifeminista! Já holky zbožňuju.A to víc než chlapy."ohradil se.,,Už chápu to ,mimo jiné špatné vlastnosti'."obrátil se Sentarou na zdrceného Kawamizu.,,Ani nevíte, co to je za utrpení trávit s ním celý den."postěžoval si dotyčný.Pak se ale vzchopil.,,Tak pojďte, dovedu vás k Yumenoru-dono."
,,Nepřibližuj se."varovala Limetka Minrou, který znovu hltal z láhve.,,Táhne z tebe pití.",,To protože chlastám krávo."pokrčil rameny.Pak kouknul na mě.,,Hele ty prsatá blondýno, ty toho moc nenamluvíš, co? Bo se mě bojíš?",,Minoru! Ještě slovo!"zuřil Kawamizu.,,No jo, dyť už jsem ticho."odsekl lebkoun a stáhnul se se svou lahví až úplně dozadu.Tam se osamotě opíjel a něco si vztekle mumlal.Já byla ponořená do svých myšlenek.V hlavě mi pořád dokola znělo to slovo, které Akari použila.Totiž že jsem její sestru zavraždila....






















