close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 4

5. září 2012 v 17:41 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Dlouhá noc



Okamžitě mě obklopí ta známá neprostupná lesní tma jen občas přerušená světlem z nebe, pronikajícím sem přes ojedinělé mezery v korunách.Nikdy jsem se tmy nebála, ale přesto se mi teď trochu sevřel žaludek.Byli jsme na cestě k hranicím se zemí Větru, takže tam se musím dostat.Jenže jak najít směr? Zamyslela jsem se a přitom mimoděk koukla na oblohu.Skoro mě píchlo do očí světlo hvězd, který se přes ty plyny v atmosféře země Světla zdály mnohem bližší a zářivější než jinde.No jasně! Neříkala jsem přece nedávno, že jsou tam nahoře hotový mapy? Teď to můžu využít.Sebrala jsem tu trochu chakry, co mám, vyhlídla jsem si pěknej strom a dala jsem se do šplhání.Ze země bych totiž nic moc neviděla, spleť větví byla přece jen hodně hustá.Mezitím, co jsem se prodírala jehličím k obloze jsem si vzpomněla na svoje kamarády, hlavně ale na Kakashiho a Sentara.Co asi teď dělají? Tipla bych, že Kakashi čte nebo spí a Sentarou mě, doufám, hledá.Pomyslela jsem si, že třeba teď vůbec netuší, že já tu v noci sama šplhám ke hvězdám, abych určila světový strany.A já zase netuším, co dělají oni.To ve mě vyvolalo nevysvětlitelnou vlnu smutku, která mi v krku vytvořila starej známej knedlík.Jestlipak je ještě někdy uvidím? Dostanu se odtud živá, když teď kdekoliv v tomhle lese můžou být ninjové, kteří mi usilujou o krk?
Uklouzla mi noha a já málem sletěla zase dolů.Nezahojený zlomeniny se znovu ozvaly a já bolestně usykla.Přemýšlím nad kravinama a pak padám! ,,Au..."sykla jsem tlumeně a pomnula si loket, co se mi šikovně odřel o kmen.To bude modřina.Na dlaních mám plno smůly a na tu se nepříjemně lepí špína.Ale už jsem skoro nahoře, teď už to zvládnu.Rozhrnula jsem poslední haluze, co mi zacláněly a vytáhla se na tu nejvyšší větev, která ještě byla schopná mě udržet.Nade mnou se otvírala noční obloha tak obrovská a jasná, že se mi zatajil dech.Ze země to takhle působivý nebylo, ale teď tenhle pohled - to bylo něco docela jinýho.Probudil se ve mě ten pocit, co neumím dost dobře popsat, ale myslím, že ho znají všichni.Takovej ten smutek, kdy je vám do breku ale zároveň krásně.Nebe mělo temně vínovou barvu a ta jako by podtrhovala už tak výraznou záři hvězd a měsíce.Vážně jsem si připadala jako někde v nějaké cizí galaxii.Teď, oproti té nebeské nádheře jsem se cítila neobyčejně malá a bezvýznamná, asi jako se cítí mravenec před nějakou ohromnou lidskou stavbou.Ale tohle není lidská stavba, vlastně ani ničí.Přesto, nebo možná právě proto je to taková nádhera.Z toho všeho jsem dokonce zapomněla i na to, že mě vlastně bolí hrudní koš.,,Tak fajn, tady by nemělo být těžký najít nějaký souhvězdí."zabrumlám, abych se probrala a rozhlídnu se.A už ho i vidím.,,Střelec! No super, takže jak je otočenej?"pousměju se a ve spleti zářivejch teček rozpoznám pás hvězd, co tvoří střelcův šíp.Ten totiž pokaždé směřuje na východ, takže podle něj jdou určit světový strany.Ještě to omrknu podle Severky a už mám stoprocentní jistotu.Vytáhnu z batohu jednu fosforovou světlici, běžnou výbavu pro shinobi, párkrát ji ohnu aby se rozsvítila a hodím ji na zem směrem k východu.To aby se mi ty strany třeba nepopletly.Ještě jednou se pokochám pohledem na nebe a začnu slézat dolů.Půjdu přes noc, abych tam byla co nejdřív.

V chladném nočním vzduchu se mi šlo celkem dobře, protože osvěžoval a zaháněl ospalost.Byla mi trochu zima, tak jsem na sebe hodila cestovní plášť a přitáhla si ho až ke krku.Čím dýl jsem šla, tím víc se mi zdálo, že vítr zesiluje.To mi napovídalo, že brzo budu blízko země Větru.Svoji chakru, které aktuálně nebylo moc jsem rozprostřela po okolí, abych každýho vetřelce včas zaznamenala.Když jsem pracovala s chakrou zlomeniny bolely, ale musela jsem to ustát.Měla jsem trochu hlad, ale to muselo počkat.Radši umřu hlady na cestách, než se nechat dopadnout a zabít nějakýma neznámýma ninjama.Achjo, kdybych tu alespoň měla signál, mohla bych zavolat Brodymu a říct mu, kde jsem.Ten by to pak řekl Sentarovi a pak by to hned bylo lehčí.Ale za ty skoro tři roky, co tu žiju jsem ještě nikdy nikde v okolí neviděla vysílač s telefoním signálem.A hodně by mě překvapilo, kdyby tu vůbec nějakej byl.Na co by tu měli telefony, když mají poštovní ptáky? No jo, moment, ptáci! To jsou přece zvířata, který Sentarou bezpečně ovládá.Pokud mě opravdu hledá, tak je určitě taky poslal do terénu a jestli jo, tak je možný, že mě nějakej ten jeho vrabec už našel a chakroví znají moji přibližnou polohu.To mě tak potěšilo, že jsem si skoro nevšimla cizí chakry v okolí.Zkusila jsem ji určit, ale nebyla ani Tayova, Rennova nebo kohokoliv, koho znám.Přesto už jsem ji někde cítila.Je zváštní, jako by vyrovnanější a líp ovládaná než normální chakra průměrnýho ninji.Vsadím se, že kdybych ji teď mohla vidět, měla by určite jasně azurovou barvu.A takovou chakru mají jenom shinobi z Chakrové, protože jim k tomu dopomáhá Les chakry! Sentarovu chakru necítím, ale jestli jsou to vážně chakroví, tak mám vyhráno.Zastavila jsem se proto a čekala, z jakýho směru přijdou.Za chvíli jsem za sebou uslyšela zašustění a otočila jsem se.
Ke svému zklamání a vyděšení jsem poznala, že to nejsou chakroví.Byli to ti maskovaní ninjové, kterým se tu celou dobu snažím utýct.Byli tři.Ale chakru mají strašně podobnou s ninjama od Lesa chakry, vážně jsem myslela, že jsou to oni! ,,Nějaká holka."promluvil první při pohledu na mě.,,Je tu s nějakýma klukama, před chvílí jsem je potkal v lese když jsem byl s jinou skupinou.Je prý němá."ozval se druhý.,,Jak daleko odtud to bylo?"zeptal se zase ten první.,,Asi pět mil."odpověděl a obrátil se na mě.,,A co děláte sama tak daleko? Je tu někde i Váš bratranec?"zajímal se.Nervózně jsem zavrtěla hlavou a tušila jsem, že asi trochu blednu.,,Půjdeme dál.Prohledáme to tu a vypadnem, nesnáším tenhle les."naléhal třetí, který doteď nepromluvil.Ten první se na mě ale zadíval a přešel blíž.,,Ještě moment.Podívejte se na ni, seděla by k popisu, akorát má tmavě hnědé vlasy."řekl.Úplně ve mě zatrnulo, takže jsem nebyla schopná ani dát se na útěk.,,Ta co hledáme je blondýna, to je přece rozdíl."zabručel jeden z jeho kolegů.,,Dovolíte?"zeptal se mrazivě a zajel mi rukou do vlasů i přes můj chabý pokus vyhnout se tomu.Potřásla jsem hlavou, ale on se obrátil na svoje kolegy.,,Chyťte ji."poručil a než jsem se vůbec nadála, někdo mi držel ruce za zády.Nepříjemně mě u toho píchlo ve zlomeninách.Pak ten jejich kápo nebo co to bylo v jedné ruce rozsvítil něco jako chakrovou kouli a přiblížil ji k mým vlasům.Zvednul mi pár pramínků a posvítil na kořínky.,,Myslel jsem si to."zasmál se vítězoslavně.,,Podívejte se.Ta hnědá není její pravá barva.Už to trochu odrůstá a objevuje se tam blond.Pěkný pokus slečno Aoi."ušklíbnul se a ustoupil.,,To je omyl!"vyjekla jsem zoufale a úplně zapomněla hrát roli němé.,,Jak se najednou naučila mluvit."zasmál se ten, co mě držel.Tak, a je to v řiti a můžu si za to sama.,,Zabijete mě?"zeptám se sklíčeně.,,Ještě ne.Napřed tě musí vidět náš velitel a teprve potom se tě zbavíme."dostane se mi odpovědi.,,Proč?"nechápu.,,To ti může být jedno.Počkáme tu do rána a pak se vydáme na cestu."obrátil se na svoje dva společníky.,,To zní jako dobrý nápad."odsouhlasili to.
Rozdělali oheň a jeden z nich šel do lesa pro dřevo, zatímco další dva mě svázali.Zkroutili mi ruce dozadu a svázali je tak, abych nemohla spojit prsty do žádné pečetě.Navíc provaz utáhli snad až moc silně a ten se mi teď zařezával do zápěstí.Pokaždé, když jsem zkusila pohnout rukou a uvolnit tak tlaku na jednom místě, hned se mi lano zařízlo do kůže jinde, proto jsem zanechala pokusů a prostě zatla zuby tak, jak se to tu člověk naučí dělat u všeho.Navíc jsem seděla hrozně skrčeně a neměla jsem se o co opřít, takže mě píchalo v hrudníku.,,Nechápu, o co vám jde."vzdychnu.,,Náš pán má nadosah ovládnutí světa.Ale jediné, co mu v tom stojí v cestě jsi ty.Společně jste jediní dva ninjové, kteří dosáhli tak vysoké úrovně ovládání chakry.Chce tě odstranit dřív, než získáš zpátky svoji chakru a mohlo by dojít k boji."ušklíbne se ten, co mě svázal a pak se posadil vedle.,,Yene, co máme k večeři?"houknul na kolegu.,,Rýži.Jako obvykle."dostalo se mu odpovědi.,,Už mi z toho hrabe."odfrknul si týpek, ale přece jen si šel vzít.Zapřemýšlej, Yumi - o kom víš, že má bezvadnou kontrolu chakry? Určitě hodně ninjů, ale k absolutní kontrole jich zas tolik blízko nemá.Mezitím co přemýšlím, někdo mě trefí do nohy kamínkem, kterej mě bolestně štípne na holeni.,,Jau!"písknu a zvednu hlavu.,,Co je?"otočí se jeden z mých věznitelů.Chci odpovědět, ale daleko ve tmě uvidím zpola ukrytýho za nějakým křovím Taye.Že by se pro mě ten povrchní blbeček vrátil? ,,Tak co je?!"zopakoval ninja a drbnul do mě.,,Něco mě kouslo.Kruci, nemůžete mi půjčit aspoň deku nebo něco, na čem se dá sedět? Víte kdo já jsem? Snad mě nenecháte sedět na zemi!"vyjedu naoko konsternovaně.,,Ty jsi zajatec."odsekne jeden z nich.,,No a? Ale jsem taky dáma ty hulváte! Odmítám zemřít se špinavým oblečením a pokousaná od hmyzu!"vyšiluju.Očividně oba znejistěli.,,Dej jí deku nebo něco, nebo bude ječet a kdo to má poslouchat."pokynul kolegovi otráveně ten co mě svazoval.,,Chci svoji deku.Je z anti-alergického materiálu.Moje pokožka nesnese ty vaše sysálový rádoby látky."vymrčuju si.,,To se mi snad zdá, co to je za fiflenu?!"vypěnil chlápek.,,Fiflenu? Co si to dovolujete, víte, kolik mám titulů?! Chci svou deku, hned!"poroučím si.Taky se mi mohlo stát, že bych dostala ránu a normální ninja by to snad udělal, ale ti dva tupouni se vážně sklonili k mýmu batohu a společnými silami se potýkali se zipem.A jak se otočili, vyrazil ze svýho úkrytu Tay s Rennem.
Ninjové se nestačili ani otočit, když dostali ránu do zátylku a ztratili vědomí.,,Rozvážu tě!"otočil se ke mě Renn a kunaiem přeříznul provazy.,,Moc pěknej výstup."utrousil Tay.,,Já to myslela vážně."usadím ho a opráším si z oblečení větvičky a hlínu.,,Proč jste se vrátili?",,Nevrátili.Šli jsme kolem, tak jsme si řekli že ti pomůžeme."pokrčil Tay rameny a podal mi můj batoh.,,Ale nevykládej si to nějak po svým.Je mi jedno, jestli tě zabijou, ale když už tu jsem.",,Díky."odsekla jsem ledově a převzala svůj batoh.,,Měl jsem o tebe strach, Gimei."usmál se Renn.,,Jeden z nich je ještě v lese.Asi bychom měli jít."navrhnu.,,Měli? Ctěná milost se k nám chce připojit?"ušklíbnul se Tay.,,Nedělej to horší."vzdychnu a dřepnu si k jednomu z omráčených shinobi.,,Co to děláš?"zajímá Renna.,,Chci vědět, odkud jsou."odpovím a sundám ležícímu masku.V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal.Vidím dobře? ,,To---to není možný!"vydechnu nevěřícně a stáhne se mi hrdlo.,,Tenhle znak neznám."zaostří Renn.,,To je náš znak......oni jsou z Chakrové vesnice!"vypísknu a málem se o mě pokouší mdloby.Co tohle znamená?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama