close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 40

5. září 2012 v 18:50 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Rituál chakry


Vedli nás dlouhou, snově osvětlenou chodbou pod zemí.Zdálo se, že to trvá celé hodiny, a přitom to nemohlo být delší než deset minut.Konečně jsme došli ke dřevěným dveřím sahajícím až po strop.Kawamizu na ně třikrát krátce zaklepal a chvíli čekal.Zakrátko se dveře otevřely a vykouknul další mnich.Kawamizu mu rychle něco řekl jazykem, kterýmu jsem nerozumněla, ten ,vrátnej' přikývnul a pustil nás dál. Octli jsme se v obrovským sále, ve kterým bylo postavených několik dalších budov.Hned za dveřma k nám přišli další dva a cosi na mě zadrmolili tou hatmatilkou.Vyvalila jsem oči a bezbranně se rozhlídla.Jeden z nich dotaz zopakoval a probodával mě přísným pohledem.,,Vůbec nevím, co po mě chceš."odsekla jsem.Sentarou se zasmál.,,Co je tady směšnýho?"zajímalo mě.Mnicha jsem nespouštěla z očí, jelikož začínal brunátnět.Asi to nebyl zrovna moc trpělivej chlápek.,,Chce, abys mu odevzdala meč.Pospěš si, nebo si to vybaví jako projev nepřátelství."vysvětlil Sentarou a už si sám odepínal veškerou výzbroj.,,A jak ty to víš? Ty mu rozumíš?"opáčila jsem a meč si pro jistotu odepla.,,Pochopitelně.Mluví starou mandarínštinou - v mém mládí to býval hodně rozšířený jazyk.Kvůli politické nestabilitě pochopitelně."odpověděl.,,Mandarínština je čínština."pošeptal mi Tay, který očividně zachytil můj výraz ála vydlabaná tykev.,,Jo aha! Řeknu hned.Mimochodem, nezmínil ses, že umíš čínsky."obrátila jsem se na svoji drahou polovičku.,,Umím hodně jazyků ze samurajské akademie."pokrčil rameny a podal naše zbraně mnichovi, který hned vypadal klidněji.,,Teď už můžeme k Yumenoru-dono."usmál se spokojeně Kawamizu.
Pokračovali jsme do velké budovy přímo proti dveřím.Náhle se mi udělalo nevolno od žaludku a já se chytila za břicho.,,Je ti zle?"zeptal se účastnicky Tay.Sentarou to zřejmě slyšel a otočil se.,,Děje se něco?"zareagoval.Okamžitě se na mě obrátil i zbytek skupiny, což mi rozhodně neulehčilo.,,Cítím se bezvadně, jenom se mi zatočila hlava.Jsem unavená."odpověděla jsem a snažila se tvářit jako že v pohodě.,,Seš úplně zelená."zkonstatoval Brody.,,Ty seš škaredej a taky ti to neříkám."odsekla jsem a vzala to pochodem vchod.Nechali to teda tak, jak bylo a pokračovali jsme v cestě.Těsně přede dveřma jsem to ale ucítila definitivně: budu zvracet.,,Musím si odskočit."řekla jsem a snažila se ještě aspoň na chvíli potlačit křeče v břiše.,,Je ti moc zle?"obrátila se na mě chápavě Limetka.,,Vcelku jo...."odtuším.,,Jděte dovnitř a promluvte si s tím Yumenoru....přidám se k vám potom."řekla jsem a potlačila první vlnu zvracení.Sentarou kývnul a obrátil se na Renna.,,Jdi prosím s ní, kdyby potřebovala pomoc."požádal ho.Renny, celej happy z toho že ho konečně někdo něčím pověřil přikývnul.Nečekala jsem už na nic a zamířila k nejbližším dveřím ven, oni mezitím pokračovali do budovy.
Nakonec jsem ale nezvracela, stačilo jen se posadit a hodit do sebe sklenici vody.Seděli jsme venku na louce, hned vedle toho obrovskýho chrámu.Renny neustále cosi brebentil a poletoval kolem jako veverka.Sem tam zakopnul, jednou ho píchla vosa a dokonce objevil i mraveniště.Z té jeho hyperaktivity se mi udělalo trochu líp, jelikož jsem se mu musela smát.,,Ten Budha jde sem!"ukázal náhle na přicházejícího týpka.Když jsem tím směrem zaostřila, mé znechucení dosáhlo vrcholu - byl to totiž Minoru.,,No nazdar."povzdychla jsem.,,Jak no nazdar?Snad dobrý den ne?"prsknul příchozí a důležitě upil z láhve.Kupodivu se zdálo, že mu alkohol ještě nedošel - že by měl po cestě čas si doplnit zásobárnu?,,S tou tvojí opicí si to stejně nebudeš pamatovat."odpověděla jsem jedovatě.,,Cože? Tak hele ty kozo pitomá, žádná dutohlavá blondýna mi tu nebude nadávat! Já mám se svou opicí pořád rozhodně o dost víc rozumu než ty za střízliva!"vyštěkl.,,Nehádej se s ním."špitl Renn.Já ho ale neposlechla - žádnej nepovedenej nácek mi tu nadávat nebude!,,Prosímtě, jestli umíš násobilku tak je to všechno."odfrkla jsem si.,,To je nejlepší odpověď, co máš? No, možná, že kdybys většinu svý kapacity nenosila v podprsence ale v hlavě, vyrukovala bys s něčím lepším."ušklíbl se.Renn zrudl a mě to vyrazilo dech.To byl panečku jinej kalibr, než Limetka.,,Aspoň někde to nosím.Při pohledu na tu tvou pleš pochybuju, že pod ní něco je.A jelikož hlava je zřejmě nejobjemnější část tvýho těla, tak usuzuju...."projela jsem ho od hlavy až k patě s jasnou narážkou na jeho orgán.,,Jak nejobjemnější? Nemluv, když jsi neviděla!"durdil se.,,Pochybuju, žes to někdy viděl aspoň ty sám.Leda by jste tu měli mikroskop."posmívám se mu.,,Zkácela by ses kdybych to vytáhl."nafoukl se.,,Ty si fakt věříš, že? Tak se pochlub, jestli na to máš koule!"smála jsem se.Když byl on sprostej jak dlaždič, proč bych nemohla i já?! To jsem ale neměla dělat.Nejen, že byl mužem slova, on byl hlavně mužem činu.Než jsem se stačila vzpamatovat, nadzvedl hábit až po prsa.,,Tos nečekala, co?!"zařval.To jsem opravdu nečekala a při zjištění, že Minoru nenosí spodky jsem zrudla snad úplně všude.Renn vykřikl a zakryl si oči.Otočit se by znamenalo prohru, ale nemohla jsem prostě zachovat vážnou tvář - takhle to na mě ještě nikdo nevytáhnul a já na to nebyla připravená.,,Ty úchyláku, okamžitě to schovej!"vyjekla jsem konečně.,,Takže tam asi něco vidíš, když ti to tak vadí, co?!"ječel s vítězoslavným úsměvem.Samo, že jsem viděla, ten chobot se nedal přehlídnout! Znovu se mi zvedl žaludek a když jsem se konečně otočila, Minoru spokojeně spustil hábit a znovu si přihnul z láhve.
,,Každopádně jsem sem nepřišel odhalovat svoje přednosti."řekl.,,Mám váš zavýst na ubytovnu.",,Přednosti....ts! No nic.Už bylo načase, potřebuju se vyspat."odtušila jsem a následovala ho zpátky do chrámu.
Ubytovnou mysleli pokojík tři krát tři metry s dvěma postelema, stejným počtem nočních stolků a skříní.V tu chvíli mi to ale byla naprosto putna a vyčerpaně jsem se složila na postel.Renny šel na obhlídku svýho pokoje a já osamněla.To mi teď neuvěřitelně vyhovovalo.Jednou jsem si rychle odběhla na záchod sousedící s pokojem, vyhodila jsem snídani, pak znovu padla na matraci, zabalila se do tenké deky a v minutě usnula jako špalek.Probudilo mě bouchnutí dveří, jak někdo vešel.,,No nééé, ty se tady prachsprostě válíš, a já musela poslouchat toho dědouška."vzdychla Limetka a plácla sebou na druhou postel.,,Už jste doschůzovali?"zívla jsem.,,Jo.Ale ty se máš prej stavit za Tenshikagem, všechno ti vysvětlí.Mají s Tayem pokoj na konci chodby vpravo.Vlevo jsou Renn a Brody....a my dvě sme zbyly na sebe."dodala méně nadšeně.,,Nějak to přežijem.Hlavně na sebe nesmíme mluvit."odtušila jsem a vstala.,,A taky si nechodit na svoje půlky pokoje."dodala.Vzala jsem hřeben a trochu se učesala.,,Zatím."rozloučila jsem se a vyšla na chodbu.Podle její rady jsem došla na konec chodby, dvakrát zaklepala a vešla dovnitř.Ale mohlo mi dojít, že mi to ta pijavice zelená udělala schválně! Místo, abych tam našla Sentara s Tayem se mi zjevila strašná vidina Minoru, který seděl u stolu, nohu přes nohu že mu bylo vidět až do kuchyně a cosi psal.,,Bože!"vyjekla jsem při pohledu na ,věc', kterou mi dnes už jednou ukázal a vylekaně jsem zase zabouchla dveře.,,Yumi?"ozvalo se udiveně o pár dveří zpátky.,,My jsme tady." byl to Tay.Klusem jsem k němu přiběhla a vletěla do pokoje.,,Koichi ti neřekla, kde bydlíme?"ptal se Sentarou.,,Právě že jo."otřásla jsem se vzteky a znechucením.,,Je ti dobře?"zajímal se Tay a v koutcích mu podezřele cukalo.,,Až na to, že jsem už podruhé objevila Lochnesku jsem v pohodě."odpověděla jsem.,,Nechápu to."řekl Sentarou.,,Buď rád."ujistila jsem ho.,,Tak co jste mi chtěli?"
,,No, asi tě to trochu naštve....nás to přinejmenším překvapilo."začal Tay opatrně.,,Nechme té omáčky okolo a zakrojme do knedlíku.Přejdi k věci."přerušila jsem ho.,,Takeru tady byl kvůli bojovému stylu, kteří užívají Keimeiští mniši.Chtěl, aby ho naučili rituál Obnovy chakry."řekl.,,Co to je?"nechápala jsem.,,Velmi zjednodušeně řečeno, dokáže to na určitou dobu zdesetinásobit shinobiho chakru."upřesnil Sentarou.Vyskočila jsem.,,Co?! To jsme ale v řiti uvědomujete si to? Takeru má už teď mnohem víc chakry než já!",,Znepokojivé."usoudil Tay.,,No to teda!Proč ho to naučili?!"bublala jsem.,,Prokázal se znakem shinobiho z chakrové....máme s Keimei dohodu a oni nemohli tušit léčku.Naši ninjové se sem chodí cvičit každý měsíc."informoval mě Sentarou.,,S takovou chakrou nemáme nejmenší šanci ho dostat.Možná by se to povedlo s těma lidma, co mi nadiktovala Ankoku, ale kde mám, sehnat chlapa co není chlap, bezdětnou matku, chlapa staršího než jeho předkové a syna mrtvol? To se všechno trochu vyvrací."namítla jsem.,,Nechápu nic z toho, co jsi teď řekla, ale jsme v mnohem větší kaši."prohlásil Sentarou.,,Co může být horší?"vzdychnu.,,Takeru má zřejmě v plánu vytvořit si armádu.Představ si - třeba i jen dvacet - vojáků se třetinou síly, jako on.Děs, co?"odpověděl.,,Apokalypsa."kývnu.,,Ale nemá kde by je sehnal.",,Právě že má.Vyrobí si je."usadil mě.,,Vyrobí? Jako jsem to udělala já s tebou?"zajímá mě.,,No..."odkašlal si a kouknul na Taye.,,Takhle přímo ne..."pomohl mu náš bručounek a kouknul na moje břicho, který se začínalo lehounce rýsovat pod oblečením.,,Řekněme že podobným způsobem, jako ste to udělali vy dva....",,To si děláš srandu?!"vyjekla jsem.,,Je mu třináct! ....aspoň myslím.......Každopádně je mladej! Nemůže si udělat armádu takhle! Navíc by to trvalo moc dlouho, než by byli schopní boje!",,Právě, že díky rituálu chakry to jde.Děti se narodí během měsíce a budou stárnout mnohem rychleji, než my.Během roku budou na úrovni patnáctiletého."ujistil mě Sentarou.,,Humus! To je zvrácený! Až já toho kluka najdu, ohnu ho přes koleno!"rozčilovala jsem se.,,Kéž by to bylo tak lehký.Teď se mu ale musíme přilepit na paty a každýho takovýho ,vojáka' eliminovat pokud možno ještě dřív, než se narodí."rozhodl Tay.Hrklo ve mě.,,Mluvíš tady o hromadným zabíjení dětí."hlesla jsem vyděšeně.,,O Takerovi jsi taky říkala, že je dítě."setřel mě.,,A podívej, co je z něj teď.",,To ani nejsou děti, Yumi.Budou to spíš předměty nějakýho zakázanýho jutsu."uklidňoval mě Sentarou.,,Budou to živý bytosti."namítnu.Vzdychnul a obrátil oči v sloup.Jeho obličej jako by přímo říkal ,Ty ženský, všechno to tak prožívaj!' .,,Tak promiň, že mě můj aktuální stav, za kterej koneckonců můžeš i ty učinil přehnaně citlivou k vraždění dětí."ušklíbla jsem se ironicky a vstala.,,Panebože, přestaň to zase hrotit."hlesnul.,,To se mi asi nepovede."odseknu.,,Jak víš, jsem náladová hysterka a tohle ke mě prostě patří.",,Moc si to bereš.Nejde přece o naše dítě."namítl.Z neznámého důvodu mě to naštvalo.,,To nejde, ale mohlo by! Jak se asi bude cítit ta holka, až tam přijdeme a zavraždíme jí její vlastní dítě - i přes to, že je určený k zabíjení? Já osobně bych takový lidi nenáviděla celým srdcem.Jak by se tobě líbilo, kdyby ke mě teď někdo přišel a vyřízl mi to z břicha?!"zaútočila jsem.,,Mluvíš z cesty."namítl.,,A ty jsi neodpověděl."nedala jsem se.,,Zabil bych ho."odpověděl konečně.,,Tak vidíš."opáčila jsem, vyšla na chodbu a hlučně za sebou práskla dveřma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama