
Muž, co není muž
Samozřejmě, že jsem to trochu přehnala a plně jsem si to uvědomovala.Bylo zábavné sledovat, jak oba mají respekt z jedné přidrzlé blondýny, která je trapně menší než oni.Ale co mi přijde ještě zábavnější - a to je většinou pravý důvod, proč jsem mrzutá - je usmiřování.Museli by jste totiž vidět Sentarův výraz pokaždé, když se to snaží vyžehlit.K nezaplacení! Jak jsem předpokládala, přišel i tentokrát.Ať už to dělá proto, že mě má tak moc rád a nechce, abych na něj byla naštvaná, nebo proto, ať nejsem mrzutá na všechny několik dní, jde mu to skvěle.I když moje myšlenky se proti tomu bouřily, musela jsem uznat, že ty děti nesmí žít.Bylo to nespravedlivé, sobecké a kruté, jenže udělat se to muselo.Takeru už sám o sobě je tvrdý oříšek, ale mít ještě armádu? No to bych se mohla rovnou zahrabat.Proto jsem se odebrala do Keimeiského skleníku, který mi mniši ukázali a ochotně mi dali k dispozici veškerou flóru, co tam pěstovali.Napřed jsem si sepsala seznam ingrediencí a pak obešla záhony a květináče.Našla jsem všechno, co bylo třeba, kromě třezalky.Tu mám ale ve svým doktorským kufříku, takže žádnej problém.Jedy mě vždycky zajímaly a docela dost jsem se jich naučila.Chtěla jsem se pokusit o výrobu Oretu.Je to poměrně jednoduchá tekutina ze sedmi druhů rostlin, kůry bonsaie a pár dalších drobností.Praktický zkušenosti s tím nemám, ale podle Medical ninjů by to mělo vyvolat okamžitý potrat.V tuhle chvíli mi to přišlo jako nejhumálnější řešení, jak ty prcky sprovodit ze světa...
Zrovna když jsem drtila kůru se objevil pan Vysoký a zkoumavě obhlížel terén.,,Můžu dál?"zeptal se.,,No když musíš."odtušila jsem aniž bych zvedla oči.Ve skutečnosti jsem už vůbec nebyla naštvaná a věděla jsem, že by mi to poznal ve tváři.Zmocnila se mě hravá nálada, takže jsem to hrála dál a on očividně znejistěl.,,Co to děláš?"zajímal se ve snaze začít konverzaci.,,Ty tomu říkáš ,patoky' pokud se nepletu."odpovím zase neméně chladným tónem.Nechal to bez odezvy a nakoukl mi přes rameno....což ostatně při našem výškovém rozdílu nebylo tak těžké.,,To je pepř?"pokusil se.,,Dřevo."opravila jsem ho s úšklebkem.,,To máš prašť jako uhoď - prášek jako prášek."mínil.,,Jsi si tím jistý, zlato? No, jestli tě to tak přitahuje, až se vrátíme domů, uvařím ti pořádně pokůrovanou polívku.Slyšela jsem, že původní Senju to jedli kvůli Mokutonu.",,To je v pořádku, myslím, že se obejdu."odmítl zdvořile.,,Byla jsem si skoro jistá, že to řekneš.Můžeš mi podat támhle to?"ukázala jsem na zelenou rostlinu s růžovými květy, vzdáleně podobnými karafiátu.,,Tohle? Jasně."natáhl se a kytku utrhl.Spokojeně jsem sledovala, jak mu šťáva umazala prsty.,,Abych nezapomněla, dávej pozor drahý.Šťáva z listů může vyvolávat záněty kůže."upozornila jsem ho a převzala bylinu do rukavice.,,Cože?"vyvalil oči a podíval se na ruku, která mu pomalu začala červenat.,,Co to ksakru je?",,Nerium oleander.Úplně obyčejný Oleandr obecný."objasním mu.,,Svědí to."postěžoval si.,,Já vím.Hlavně si to neškrábej broučku, rozneslo by se to v ekzém nebo zánět."poradím mu mile.Poslechl mě.,,Tys to věděla.Udělala jsi to schválně."obvinil mě.,,Já? Ale no tak, copak bych mohla?"zatvářila jsem se nevinně a zatím rostlinu připravovala.Nervózně, abych to neviděla se podrbal.Vypadal jako malej kluk, co se bojí, aby mu máma nenaplácala.,,Neboj, za chvilku to zmizí."zasmála jsem se, stoupla si na špičky a políbila ho.,,Takže už se nezlobíš?"vyzvídal.,,Ani ne.Stačí mi, že tě teď svědí ruka."odtuším vesele.,,Zákeřnice."syknul.
S jeho pomocí - vydupal si rukavice, jinak odmítal na cokoliv chytit - jsem Oret úspěšně dokončila.Jednou sice místo aby nadrtil Oměj a rozpustil jádra Limnínku to popletl a udělal to naopak, ale nakonec všechno dobře dopadlo.,,Super.Barvu to má správnou."zvedla jsem si k očím nádobku s reflexně fosforovou tekutinou.,,Jenže jestli jsem ty konzistence nějak popletla a dala tam něčeho víc, může to ty holky zabít.",,Musíme to riskovat."pokrčil rameny.,,Nene, musíme to vyzkoušet.Potřebujem něco těhotnýho."opáčím.Zadíval se na mě a významně mi nádobku odebral.,,Nevím, jestli tě to napadlo, ale předem na to zapomeň."zdůraznil.Rozesmála jsem se, když tu se otevřely dveře a vešel Minoru.,,Tak jak seš na tom frajerko?"zeptal se přidrzle.,,Už to mám."odpověděla jsem.,,No super.Tož si lokni ať víme, ne?"navrhl.,,Chceš přes hubu?"zeptal se útočně Sentarou.,,Nevybuřuj brouku, ani by mě to nenapadlo."ujistila jsem ho a krátce se zamyslela.,,Nemáš nějakýho těhotnýho křečka, co by mohl potratit?"zeptala jsem se plešatce, kterej si už zase dával z láhve.,,Ses někde praštila, ne? Co bych dělal s křečkem ty těhule jedna pofidérní?"odfrkl.Chtěla jsem odpovědět, ale pak mi spadla huba.,,Moment! Jak to víš?!"zvolala jsem a instinktivně si sáhla na břicho.,,Si myslíš že sem blbej ne? Těhotnou babu poznám.A ty máš kolem pasu pneumatiku, že dveřma neprojdeš."zasmál se.,,No dovol! Zase tak to vidět snad není?"hájila jsem se a prohlížela svoji postavu.Břicho už jsem sice měla, ale minimální.,,Jasně, že to není vidět."ujistil mě Sentarou.,,Líbí se mi, jak jí umíš lhát."pochválil ho Minoru.,,Ty paskřivče, zavři hubu nebo ti ji propláchnu pěstí!"zavřískla jsem.,,Máš na ni zbrojní pas?"podivil se Sentarovým směrem.,,Občas bych ho potřeboval....ale nechte toho.Potřebujeme vyzkoušet ten jed."utnul to tázaný.,,No vidíš.Sem si vzpomněl, že ve sklepě je dost potkanů.Možná, kdyby byl nějakej ve stejným stavu jako tady naše temperamentní kolegyně, dal by se použít."navrhl plešoun a zase si loknul.,,Ty prostě hýříš šarmem, co?"vzdychla jsem.Pak jsem se obrátila na Sentara.,,Zlato, běž a chyť nějakýho těhotnýho potkana prosím."zamrkala jsem.,,Co? Víš, že myši nesnáším.A jak poznám, kterej je těhotnej?"vykecával se z toho.,,To poznáš.Minoru ti jistě rád pomůže.Koneckonců, před chvílí říkal, že je na to expert.Že?"sjela jsem ho mrazivým pohledem.Překvapivě mlčel.
Když se vrátili, vytasili se s krabicí ve které se prohánělo pět velkých myší.Za patama se jim táhl Brody a zvědavě nakukoval.Ospravedlnil to tím, že to chce prostě vidět.,,Aspoň jedna z nich by mohla být."oznámili mi a ukázali na hlodavce.Vzala jsem do ruky prvního a zavrtěla hlavou.Minoru nadskočil.,,Dívej, jak je macatá! Ta přece musí čekat!"zakročil.,,Vždyť to je samec trubče."odsekla jsem a podala mu zmítající se zvířátko.Další byla samička, ale netěhotná.Třetí zase kluk a u čtvrté to vypadalo, že se trefili.Prozkoumala jsem to chakrou a pousmála se.,,No, aspoň že tak."
Zavřela jsem krabici a položila potkana na desku stolu.,,Sentarou, ve svojí lékárničce mám injekce, podej mi jednu prosím."požádala jsem ho.Přikývnul a zahrabal v brašně.Vytáhnul injekční stříkačku a rozbalil ji.,,Píchneš jí to injekcí?"zeptal se.,,Může se to podávat i v pití, ale pochybuju, že to někdo vypije dobrovolně, proto to asi budeme dělat nitrožilně."odpověděla jsem, vzala od něj stříkačku a zatímco jednou rukou jsem držela potkana, druhou jsem jehlu ponořila do Oretu a trochu ho nabrala.Odstříkla jsem vzduch a vnořila injekci do těla malého hlodavce.,,Nenávidím injekce."otřásl se Brody.Ani pokusnému objektu se to zjevně dvakrát nelíbilo, ale měl holt smůlu.Konečně jsem ho pustila a o krok ustoupila.Zezačátku se nic nedělo.,,Nefunguje to."ušklíbl se Minoru.,,Účinkuje do dvaceti vteřin."usadila jsem ho.A opravdu, jakmile jsem to dořekla, zvíře zapištělo a několikrát sebou zaškubalo.,,Asi je to bolestivé."usoudil Sentarou.,,No, to je..."přiznala jsem.,,Ale na druhou stranu rychlé."
Konečně se potkan přestal zmítat a vyděšeně ztuhnul.Pod břichem se mu objevila menší loužička světle červené krve, jakoby něčím naředěné.,,Myslím, že to funguje jak má."pronesla jsem spokojeně.,,Hele ségra, mu teče krev z řiti!"zareagoval Brody.,,To není řiť mladej."rozesmál se Minoru.,,A co jinýho?"ohnal se blonďáček.Plešoun se podíval na mě.,,Hele, asi bys mu to měla vysvětlit, očividně má mezeru ve vzdělání.",,On má těch mezer víc.....ovšem pro tuto nemám slov."odpověděla jsem konsternovaně.,,Nechápu to."odfrklo děcko uraženě.Sentarou mu položil ruku na rameno.,,Večer dáme řeč."řekl pobaveně.,,Tak u toho být nemusím."ohrnula jsem nos.
Večer jsem seděla se svou zelenovlasou spolubydlící v pokoji a ona zkoumala materiál.,,A tenhle energy drink má zastavit Takeru jo?"zeptala se nedůvěřivě prohlížeje si lahvičku s Oretem.,,Je to smrtelný?" ,,Ne.Kdyby ses teď napila, nic ti to neudělá.Teda pokud nečekáš sviště."zasmála jsem se.,,To sem zvědavá."opáčila a než jsem stihla vyvalit oči, dala si pořádnej lok.,,Chutná to jako pocukrovaný kuře."zhodnotila.,,To může být hnus."míním.,,To teda je.Ani se nedivím, že to vyvolá potrat.Být tím děckem, taky je mi z toho šoufl.Je to nechutně sladký."prohlásila, zazátkovala lahvičku a vrátila mi ji.Schovala jsem ji do brašny, sebrala věci na mytí a vydala se do sprchy.
Zavřela jsem za sebou dveře a začala si rozepínat tričko, když jsem mimoděk koukla na okno a uviděla za ním něčí tvář.Když si všiml, že ho vidím, vzal nohy na ramena.Pekelně jsem se našňupla a vztekle vyletěla z koupelny.,,Co blázníš?"nadskočila otráveně Limetka.,,Ten úchylák Minoru mi čuměl do sprchy!"vykřikla jsem.,,Ježiš, ty naděláš...si zatáhni závěsy."zívla.,,Počkej, až sem v noci přijde a ošustí tě."prorokovala jsem.,,Vypadá, že je toho schopnej.",,Možná by chtěl, ale nemůže."uchechtla se.,,Co?"nechápala jsem.,,No Keimeiští mniši drží celibát přece.Ale s ním to nešlo - pořád běhal za holkama.Tak udělali jistý protiopatření.....který sice moc nepomohlo, ale aspoň ho to omezuje.Říkal mi to Kawamizu."pochlubila se.Nechápala jsem pointu a zřejmě to na mě bylo vidět.,,Tobě nic nedocvaklo ty trubko?"smála se.,,Ani ne."přiznám.,,No......něco, co mají všichni kluci mu teď chybí.Něco, bez čeho nemůže mít děti, chápeš ne?"decentně naznačila.Vyvalila jsem bulvy.,,On je kastrovanej?!"vykřikla jsem nebezpečně nahlas.,,Máš bliky."podivila se sarkasticky.,,Překvapuje mě, že má ještě tu odvahu říkat si chlap.Já bych někam zalezla."prohlásila.,,No jo, on už v podstatě není chlap že?"napadlo mě.,,No tak.....zase to nepřeháněj."napomenula mě.,,Je a není.",,Přesně tak."kývla jsem nadšeně, odhodila ručník a vyběhla na chodbu.,,Kam jdeš?"volala za mnou.,,Za Sentarem!"odpověděla jsem, aniž bych se ohlídla.





















