
Oret....
Probudila mě nečekaná, v rámci možností slabá rána do zad.Zavrtěla jsem se a otevřela oči, ale nic kromě tmy jsem neviděla.,,Sentarou..",,Hmm?"ozvalo se rozespale.,,Nešij sebou tak....kopnul jsi mě.",,Promiň.",,V pohodě."usmála jsem se a přitulila se k němu blíž, protože byla docela chladná noc.Je to už skoro měsíc, co jsme odešli z Keimei.Pomocí Oretu jsme odstranili už čtyři Takerovy děti.Šel s námi i Minoru.Vůbec se mu nechtělo a nadával - ježiš, jak ten nadával! Tsunade by se od něj přiučila a to už je co říct.Vypěstovala jsem si z toho svoji formu zábavy a neminul snad den, abychom se my dva nepohádali.Ostatní se na to dívali asi trochu jinak, ale já mám pocit, že mě má Minoru vcelku rád, a že to je způsob, jak to dává najevo.Už si to snad ani nedokážu představit bez ranní hádky.S Limetkou se taky hádám, ale je v tom mnohem míň elegance a ostrejch stěrů.Spíš takový pošťuchování.I přes to, že jsme Takeru ještě nedopadli jsem se cítila šťastná.Konkrétně zrovna teď, tohle ráno ještě než vyšlo slunce.Byla jsem s přáteli, objímal mě kluk, kterýho miluju a podle jasné oblohy to vypadalo, že bude krásnej den.Po delší době jsem zase měla dobrou náladu a tak jsem pro všechny udělala snídani ještě než se vzbudili.
,,Chcete sejít do té vesnice?"zeptal se Minoru, neurvale zívnul a poškrábal se na plešce.,,Asi budeme muset."odpověděl Sentarou a podíval se na mě.,,Půjdu tam já, Tay a Koichi.Yumi, dej mi lahvičku Oretu."požádal mě.Zdráhavě jsem ji vytáhla zpod pláště - plášť teď nosím pořád, abych zakryla břicho.Už je totiž trochu výraznější a já si nenašla volnou chvilku, abych to ostatním nějak oznámila.,,Ale no tak...dělej, že nevíš, co tam jdeme dělat."navrhl Sentarou a převzal jed.,,Jenomže já to vím."hlesla jsem.,,O tomhle už jsme se bavili mockrát.Sama jsi uznala, že se to udělat musí."pokrčil rameny.,,Jseš bezcitnej a zlej chlap, Sentarou."obvinila jsem ho.Vyvalil oči.,,To nemyslíš vážně?",,Asi ne....nelíbí se mi to, ale tak co nadělám.Buďte opatrní."pousmála jsem se a posadila se k ohni vedle Minoru.,,My jsme opatrní vždycky."ujistil mě Tay a všichni tři společně zmizeli dřív, než bys stačil mrknout.,,Zase ty tvoje nálady.Ten jed je přece sladkej jako med, a co že to po jeho požití bolí? Aspoň ty ženský shodí to šeredný břicho.Seš náladová kvočna.Že tě ten tvůj ještě nepropleskl."zabručel Minoru, címž jasně signalizoval, že pravidelná přestřelka začíná.,,Někdo by měl proplesknout tebe, aby se ti rozsvítilo."odtušila jsem.,,Mě svítí dobře, ale tobě by bliknout mohlo.Máš víc mlíka než rozumu blondýnko.",,Ty máš pomálu všeho."ujistila jsem ho.Seknul po mě tak perverzní hláškou, že mi vyrazil dech, Brodymu zaskočilo a Renny zrudnul jak rajče.,,Ty hovado!"vřískla jsem.,,Myslíš, ty na něco jinýho?!",,Teď třeba myslím na to, že mi dochází sake."přiznal a obrátil flašku vzhůru nohama.,,Hej máňo, skoč mi pro další.",,Já ti dám máňo! Do prdele ti tu láhev nacpu!"prskla jsem.,,Abych ti ji nenacpal vejš frajerko.",,To by ti strach nedovolil ty špatná reklamo na mistra Propera.",,Myslíš?"opáčil a už vstával.,,Proboha, přece si tu nebudete cpát do análu lahve?"vyděsil se Renn.,,Já jsem o análu nemluvil."odsekl Minoru.,,To ona!",,Prstem se neukazuje."snažil se ho Brody poučit.,,Já vím."kývnul Minoru a ochotně mu okamžitě vyjmenoval ty nejobscénější činnosti, jaké lze prsty provádět.To na mě bylo vážně trochu moc.,,Zavři už zobák ty idiote přikleštěnej!"zadržela jsem ho.,,Krávo pitomá."odpověděl a v klidu se posadil.Tím byla naše hádka odbytá a hned jsme měli lepší náladu.Ovšem na Brodyho s Rennym to asi mělo poněkud opačný účinek....
Ještě když se vrátili Sentarou, Tay a Limetka, seděli ti dva zařezaní, bledí a ani příchozí nepozdravili.,,Co ste jak kdyby do vás praštil hrom?"oslovil je Tay.,,Nechtěj to vědět..."ujistil ho Brody.Renn vypadal zadumaně.,,Pořád nechápu, kam chtěl Minoru Yumi strčit tu flašku."přiznal.,,Cože?"vyvalila Limetka bulvy.,,Co jste dělali s flaškou?"obrátil se na mě konsternovaný Sentarou.,,Ta modřena měla nějaký otázky ohledně láhve alkoholu narvané v jistých místech, tož sem jí to vysvětloval."opáčil nevinně Minoru.,,Vysvětloval, nebo ukazoval?"špitl Sentarou.,,Jeden lepší než druhej, fakt."ohrnula jsem nos.,,A ty mě Minoru, přestaň štvát, bo dostaneš sodu.Vsadím boty, že jsi ještě nikdy neměl v zadku trám z Mokutonu."vyhrožuju.,,Máš to pomotaný holka.Já sem chlap.Já z nás dvou nejsem ten, co má tomu druhýmu něco strkat do...",,Nestačilo by to?"přerušil nás Tay.,,Jak to probíhalo?"začala jsem se zajímat taky o naši ,misi'.,,No, moc dobře ne.Jako obvykle, znáš to - žádná si to nenechá dobrovolně vzít."řekl Sentarou.,,Hezký to nebylo."souhlasil Tay.,,Ale je po všem.",,Chudák mimi."politovala jsem ho.,,To eště ani mimino nebylo."ujistil mě Minoru a znovu zívnul.,,Kdy vyrazíme dál?",,Během dvou hodin."odpověděl Sentarou.,,Tak já se ještě skočím vykoupat.Vždycky mě to před cestou probere."usměju se, popadnu ručník a namířím si to rovnou k potoku vzdálenýmu asi sto metrů.,,Jo a mimochodem, pohlídejte prosím Minoru, ať nemá nějaký ty svoje špiónský tiky."
Voda byla příjemně vlažná a u břehu prohřátá sluníčkem.Plavčila jsem už asi půl hodiny a pořád se mi nechtělo ven.Náhle jsem uslyšela v keři zašustění a okamžitě se ponořila tak, že mi čouhala jenom hlava.,,Minoru, ty jeden úchyle špinavej!"vykřikla jsem dopáleně.Vynořila se postava - o dost menší, než je Minoru.,,Hele uklidni se.To jsem já."řekla.Ulehčeně jsem se rozesmála.,,Limetko....co ty tady?",,Ne že bych chtěla špehovat tvé tělesné křivky, které jsou jistě fascinující, ale chci se taky vykoupat.Doufám, že ti to nevadí."odpověděla a už se svlíkala.,,Koneckonců, bys neměla mít nic jinýho, než co mám já, takže tě to snad nepohorší.",,V poho...já nejsem proti."pokrčila jsem rameny.Ve skutečnosti jsem ale měla bobky. Kdybych neměla břicho, který se snažím skrýt právě proti ní, bylo by mi to úplně fuk.Zůstala jsem proto ponořená a předstírala, že se mi tak prostě chce být.Shodila ze sebe všechny šaty a vběhla do vody.Krátce zavýskla, když na kůži ucítila její chlad a pak se celá naráz ponořila.Decentně jsem se přisunula k největšímu kameni a co možná nejvíc se za něj ukryla.Vynořila se a setřepala vodu z vlasů.,,To mi chybělo."přiznala se.,,Nenávidím na sobě pocit špíny nebo potu.",,To já taky ne.A takový koupání dokáže dodat energii."přikývla jsem.Zkoumavě na mě koukla.,,No, aspoň v něčem se shodneme."podotkla, položila se na záda a uvolněně se nechala nadnášet.,,Já to nezačala, a ty to víš."namítla jsem.,,Jo....to máš pravdu.Ale já prostě nesnesu konkurenci."lehce se začervenala.Pak sebou náhle plácla, postavila se a koukla na mě.Musela jsem uznat, že ta ,vada' - jedno oko zelené, druhé žluté - není ani spíš tak vada jako zajímavost.Vážně nebyla škaredá.Jasně, teď asi chválím i sebe, jelikož jsme si tak podobný....ale co už, trocha sebevědomí nikoho nezabila.,,Ale pořád ho můžu klofnout, no ne?"zasmála se.,,No....fakt nevím."odtušila jsem.,,Jasně, že můžu."ujistila spíš sebe než mě.Radši jsem jí to nezkoušela vyvrátit, protože pak by ji určitě taky zajímalo proč jsem si tak jistá a to bych zatím obešla.,,Proč seš do něj vůbec takovej magor?"zeptala jsem se najednou.Na chvíli zbledla a zadívala se na mě jak na zjevení.Byla to trochu trapná chvilka ticha a zdála se snad nekonečná.Vnímala jsem asi každej list, kterej padal ze stromu, každý šplouchnutí vody.Už jsem si myslela, že neodpoví, když se zasmála.,,A vlastně proč ne.Víš proč? Zachránil mi život."prozradila.,,Cože? Povídej!"vyzvala jsem ji, upřímně zvědavá.Na chvilku ještě zaváhala, ale pak se rozkecala.
,,Víš, bydlela jsem v Zemi blesku.Ne v ninja vesnici, ale v normální menší obytné čtvrti.Neměli jsme ninji, ale dá se říct, že pár lidí se schopnostmi tohohle směru tam žilo.Já byla jedna z nich.Věděli jsme, že máme určitý ,talent', ale nikdy jsme ho nehodlali využít.Prostě to nebylo třeba.Jenomže to se tak trochu nelíbilo Raikagemu.Chtěl mít v zemi pořádek - ninjové prostě musí být jen v Oblačné!"na její tváři přeběhl lehký mráček a bylo vidět, že volí slova.,,Nebyli jsme jediná vesnice, kde bydleli lidé se schopnostmi využití chakry, ale bůh ví proč jsme přišli první na řadu.Nikdo nás nestihl varovat a útok přišel tak rychle......nebyla to ani tak bitva, jako vraždění."znovu se odmlčela.Cokoliv bych řekla by se asi moc nehodilo, proto jsem mlčela a čekala na pokračování.,,Měli jsme dům víc ke středu vesnice, proto jim trvalo trochu dýl se k nám dostat.Mámu zabili jako první.Otec na mě křičel ať se schovám....a já jsem se jen tak otočila a seběhla do sklepa..."řekla zlomeným hlasem, ze kterýho se daly vyčíst víc než zřetelný výčitky svědomí.,,Zřejmě neměli náladu snažit se ke mě dostat, proto dům zapálili.Malá holka je nezajímala, tak si řekli, že mě prostě nechají uhořet.Ležela jsem vprostřed místnosti, protože stěny už hořely a pomalu se smiřovala se smrtí.Nechtěla jsem ještě zemřít, ale věděla jsem, že s tím nic neudělám.......a pak....jedna ze stěn spadla.Cihly se zhroutily jenom kousek ode mě a v tom otvoru někdo stál.Pořádně jsem ho neviděla, protože přes ten kouř se nedalo dost dobře dýchat a já byla omámená.Byly mezi námi plameny.Kdosi zvenku volal, že mě už nezachrání, ať nedělá hlouposti.Že přes ty plameny se dostat nemůže a když to zkusí, uhoří taky.Jenomže on je proběhl, Yumi."oči se jí rozzářily.,,Proběhl až ke mě a vynesl mě ven, i když mohl sám umířt.Byl to Tenshikage, náhodou byli nablízku při svojí diplomatické cestě do Oblačné a viděli požár ve vesnici....tak přišli na pomoc.Nikdy jsem k nikomu necítila větší vděčnost.Staral se o mě, dokud jsem se úplně nevyléčila a pak osobně dohlídl na můj výcvik.To, že jsem dnes tady je díky němu.......no řekni, odtrhla by sis ho od srdce, být na mým místě? Je naprosto dokonalej...."končila.Už jsem se jí vůbec nedivila a pocítila jsem k ní lítost.A taky výčitky.Jak bych jí vůbec teď po tom všem mohla říct o tom dítěti? Zhroutila by se a já bych se jí ani nedivila....
,,Je mi to líto..."vypotila jsem ze sebe nakonec otřepanou frázi.Ušklíbla se: ,,To nemusí.Už je mi dobře, je to za mnou.Pořád mám přece šanci ho získat." vstala a šla ke břehu.,,Pojď, musíme už jít.Kluci čekají.",,Já si asi ještě zaplavu."prohlásila jsem.,,Počkám na tebe."nabídla, mezitím co se oblékala.,,To nemusíš."ujistila jsem ji.,,Ale jo, počkám.",,Limetko, nemusíš čekat, bude mi to trvat ještě dlouho....",,Co máš za problém?"vybafla náhle.,,Máš snad tři prsa? Ale neboj, některejm klukům se to líbí."smála se.,,To zrovna ne, ale jsem stydlivá."bránila jsem se.,,Ježiši, já tě okukovat nebudu.Vylez, nebo se naštvu."trvala na svým.Nakonec ale přece jen povolila a zmizela v blízkých keřích.Ulehčeně jsem vydechla a vyplahočila se na břeh.Stihla jsem si oblíknout jen spodní prádlo, tričko a sukni, když se ozval poděšený výkřik.Otočila jsem tím směrem hlavu a pokoušely se o mě mdloby.Stála tam Limetka, tvář stejně zelenou jako vlasy a dost zaraženě mě pozorovala.,,Ty seš.....seš...."nedokázala to vyslovit.,,Počkej, jenom nejanči..."vyhrkla jsem.,,Nejanči? Nejanči?! To se mi snad zdá! Je to jeho?!"křičela.Zapírání nemělo smysl.,,Jo..."pípla jsem konečně.Prudce se otočila a rychlým krokem vyrazila zpátky k tábořišti.Aniž bych si stihla oblíknout plášť jsem vyběhla za ní.
Když jsem se tam objevila, Renn pobledl a Tay se snažil tvářit, jako že by u následující rozmluvy nejradši nebyl.,,No to je poděl, ségra, ty seš machna."vybuchl Brody smíchy když mě viděl bez pláště a jako obvykle mu nic nedocvaklo.,,Teď bych radši mlčel, mladej..."poradil mu Minoru.,,Chvilku se mi zdálo, že se začínáme kamarádit."prskala Limetka, když konečně našla slova.,,No......a ne?"namítla jsem opatrně.Vrhla po mě naprosto nenávistný pohled.,,To teda ne!"vykřikla a vztekle dupla.Ostatní se stali nedobrovolnými pozorovateli, což mě osobně přišlo velmi nepříjemné, jelikož se nerada hádám takhle pod dohledem.,,O co jde?"zkusil to Sentarou.,,O co jde? O co jde?! Ona to moc dobře ví! Jak jsi to mohla udělat? Bylo to mě naschvál?!"prskala.,,To víš že nebylo.Mám za to, že jsem svobodnej člověk a můžu si dělat co chci.Nemůžu za to, že nejsi na mým místě, protože...."spolkla jsem to.,,Protože co? Jenom to řekni! Já jsem ti právě začínala věřit a řekla jsem ti o svojí minulosti.A ty se mnou takhle zamáváš!",,Řekla jsi mi o ní až teď, to za prvé, a za druhé, proč křičíš jenom na mě?"ohradila jsem se.,,Za takovou věc může vždycky holka.A navíc.....ale, co tady melu.Je to nechutný.Jsi mi tak odporná, až nemůžu dýchat.A to dítě ještě víc!"vřískala.,,Dítě?"zopakoval Brody a zřejmě mu to začalo taky docházet.Zbledl a ukázal na mě roztřepanou rukou.,,Tak ty netloustneš, protože moc žereš!"kápnul na to.,,Ty seš taky inteligentní až na půdu, co?"zavrčela Limetka.Pak si rukama zakryla oči a než jsem stihla cokoliv říct, zmizela v lese.Zůstala jsem stát jako opařená a vůbec nevěděla, co mám dělat.
,,No.....dojít k tomu muselo."prolomil ticho Tay.,,Šlo tu o to, o co si myslím?"promluvil Sentarou.,,Podle toho co si myslíš.Zřejmě máš víc fanynek, než bys řekl."odfrkla jsem.,,Proč jsi mi to neřekla?",,Proboha Sentarou, ještě ty začínej."vztekla jsem se a znechuceně se posadila na zem.,,Moc to hrotí."mínil Brody.,,Ani se jí nedivím.Být na jejím místě, vydrápal bych ti oči, blondýno."zasmál se Minoru.,,Díky, pane plešoune, to mi fakt pomohlo."sarkasticky jsem se zašklebila.,,Ale výčitky mít nehodlám.Už jsem si ji moc oblíbila na to, abych kvůli Limetce přemýšlela nad chybou, která mi ani jako chyba nepřijde.",,Ji?"zopakoval Tay.,,Jak víš, že to bude holka?",,Prostě to vím."pousmála jsem se a podráždění z hádky začalo opadávat.,,Jsem zděšenej.....to je incest.."funěl Brody.,,Incest by to byl, kdyby byl Sentarou můj bratr, brácha."opravila jsem ho.,,Pozdějc mu to vysvětlím."nabídl se ochotně Minoru.Sentarou zavrtěl hlavou a řekl:,,Radši ani nechci vědět, jak....."
Limetka se vrátila pozdě odpoledne a ani slůvkem už se nevrátila k tomu citlivému tématu.Beze slov se usadila k ohni a zamyšleně do něj civěla.Trochu se mi ulevilo a byla jsem ráda, že už se s tím smířila.,,Vyrazíme až zítra, jak to tak vidím, co vy na to?"navrhl Sentarou.,,Já nejsem proti."kývnul Tay.A jelikož ani nikdo jinej nevznesl námitky, zůstalo u toho.
Seděli jsme u ohně do večera, ale moc jsme nemluvili.Spíš panovalo dusivý ticho.Brzo od lesa a od řeky začal foukat chladný vítr a stahovala se mlha.,,Dal bych si čaj."protáhl Brody.,,Já taky."přidala jsem se.,,Já taky.Nějaký udělám."nabídl Tay a začal se zvedat.,,Seď."zarazila ho Limetka.Bylo to po dlouhý době první slovo, co řekla.,,Já ho připravím.Už se nudím, aspoň budu mít co dělat."
Zvedla se a odešla k batohům, odkud vydolovala láhev pitné vody, ešus a čaj a dala ho nad oheň vařit.,,Zatím vám vysvětlím, kam půjdeme dál.Pojďte sem."přizval nás Sentarou a rozbalil mapu.Všichni jsme se k němu nahrnuli a poslouchali, jak nám vysvětluje směr naší další cesty.Konečně přišla Limetka a rozdala nám hliníkové hrnky s čajem.Byl příjemně teplý a já si o něj zahřívala zmrzlé ruce.Konečně jsem se ho napila.Nebyl ani moc vařicí, takže jsem si dala dva větší loky.Překvapilo mě, jak byl dobrej.Limetka seděla stranou a zamyšleně koukala do prázdna.,,Je strašně dobrej."pochvaloval si Brody.,,Sladký čaje já rád.",,No jo, kdes vzala cukr?"zeptala jsem se jen tak mimochodem a znovu se napila.Limetka ale zírala kamsi do dálky a bručela si tichou melodii.Sentarou se najednou trochu zamračil a podíval se do šálku.Pak si k čaji přičichnul a rychle mi můj šálek vytrhl z rukou, že mě i trochu polil.,,Co děláš?!"nechápala jsem a otírala si mokrý skvrny z oblečení. ,,Opařil jsi mě!",,Koichi, čím jsi to osladila?!"vykřikl.Nereagovala.,,Koichi, odpověz!"nedal se.Udiveně se na něj podívala a pak se usmála.,,Cože? Nedávala jsem pozor.",,Cukr s sebou nemáme.Co je v tom čaji?!"zopakoval netrpělivě.Odpověděla tichým, věcným hlasem jako by se nic nedělo:,,No přece Oret..."






















