
Zvuky ticha
Jako by do mě uhodil blesk.Zůstala jsem jenom zaraženě zírat a nevzmohla se na jediný slovo.Zato Sentarou byl očividně mnohem výmluvnější.,,Proč jsi to udělala?!"zařval.Pokrčila rameny.,,Prostě proto.Lidi dělávají takové věci.",,Jsi blázen!"vykřil.Já upřednostila činy před nadávkama a okamžitě skočila ke svojí lékárně.Rozepla jsem batoh a začala zápasit se zámkem na lékárně.,,Sentarou....!"vyjekla jsem zoufale.Vytrhl mi ji z rukou a jedním pohybem otevřel.Vylovila jsem injekční stříkačku naplněnou jistým druhem universálního protijedu.V břiše se mi začal rozlévat docela příjemný, teplý pocit a trochu mě brnělo v zádech.Rozrušeně jsem z jehly strhla ochranný kryt a vrazila si ji do ruky.V tu chvíli mi bylo jedno kam, hlavně, že jsem si její obsah vyprázdnila do těla.Pálení se uklidnilo a brnění úplně odeznělo.,,Tak co? Co je?"dorážel Sentarou.,,Jste najivní."ozvala se Limetka.,,Ty mlč!"okřikl ji.Už dlouho jsem ho neviděla tak strašně naštvanýho.,,Vlastně jsem to celou dobu věděla Yumi, víš.Věděla jsem, že mě zachránil jen proto, že vypadám jako ty.Akorát jsem se s tím nechtěla smířit."pokračovala.Já ji ale neposlouchala.V břiše jsem ucítila nové křeče, které přišly tak nečekaně, že jsem krátce vykřikla a zkroutila se bolestí.,,Ségra!"vyjekl Brody poděšeně.Bolesti zesilovaly a já cítila, že začínám trochu slzet.Vytáhla jsem druhou injekci a rychle si ji píchla. Nepříjemný pocit zeslábnul jen o kousek, ale hned se zase vrátil ve stejné intenzitě. V tu chvíli mi došlo, že to nezvládnu a zoufale jsem se zajíkla. ,,Sentarou....nejde to...." roztřeseně jsem ho chytila za ruku. ,,Musí." nedal se. Jeho oči prozrazovaly zoufalé odhodlání a on mě pevně objal. ,,Já vím, že to zvládneš. Určitě. Jsi nejlepší medik ze všech a jsi silná. Vyrobila jsi ten jed, takže tobě se povede ho zvrátit." prohlásil. Začínalo se mi ztěžka dýchat a šly na mě mdloby. ,,Je pozdě....asi omdlím...." hlesla jsem vyčerpaně a pustila z ruky injekci. ,,Nenechám tě." zvedl mi hlavu a snažil se udržet mě bdělou, i když mě se už svět okolo zatmíval. Limetka, které už zjevně došlo co provedla, stála dál úplně bledá a zakrývala si oběma rukama pusu. Sentarou mi položil ruku na bolestí pulsující břicho. ,,Chvěješ se......jako bys měla teplotu..." poznamenal rozrušeně. Měl pravdu, pořád jsem cítila to teplo, které se mi v břiše rozlévalo. ,,Zkus to zvládnout, tohle se nemůže stát!" povzbuzoval mě zoufale, ale to už bylo skoro po všem. Bolest se náhle zmenšila, až se z ní stalo jen nějaké nepříjemné brnění v podbřišku. Vnímala jsem, jak se Limetka rozběhla pryč a Tay s Brodym a Minoru utíkali za ní. Najednou na mě dolehla malátnost a já se opřela o Sentarovo rameno. Kdyby mě nechytil, upadla bych na zem. Už nemluvil, došlo mu to a na to už nebylo co říct. Cítila jsem, jak se mi po vnitřní straně stehen rozlévá něco teplého a když jsem se tam podívala, všimla jsem si rudé skvrny rychle se šířící po mojí bílé sukni. Dál už jsem nevydržela a sesunula se Sentarovi do náruče.

Asi si domyslíte, že se mnou pak nebyla kloudná řeč - a to doslova. Jsem pitomá? Možná, ale mě to vážně vzalo. Už jsem si na to tak nějak zvykla a těšila se....svým způsobem jsem to dítě už stihla začít milovat. A jsem si jistá, že i Sentarou. Měl teď kruhy pod očima, moc toho nenamluvil a neustále se kolem mě točil, jako by se mi snad mělo stát něco dodatečně. Vlastně on byl to, co mě na tom trápilo nejvíc. Myslím, že mu na tom vážně záleželo a tohle ho docela zdrtilo. Když se Tay a spol vrátili bez Limetky, docela rozzuřeně jim nadával a dokonce vzduchem lítaly i hlášky typu , já jsem váš Tenshikage a když řeknu, že ji najdete, tak ji prostě najdete' nebo ,to si říkáte ninjové? Byli jste na ni tři' a podobně. Jenže Limetka byla expert na lokalizaci a souřadnice a když si prostě usmyslela, že ji nenajdou, tak ji nenajdou a Sentarou to věděl až moc dobře. Přesto si potřeboval vybít vztek a tak na ty tři pěknou chvíli křičel, což oni ochotně ustáli, jelikož asi pochopili, že to přesně teď potřebuje. Zachovali se tím mnohem líp než já, jelikož oni mu nabídli aspoň tu možnost vyzuřit se. Na mě bylo, abych ho podržela stejně, jako on podržel mě, ale to jsem neudělala. Absolutně jsem neměla náladu cokoli komukoli říkat, proto jsem pořád mlčela jako hrob a jenom krčila rameny. Dovedete si představit, jak ho to v téhle situaci asi žralo, jelikož se o mě bál dvakrát víc, než kdybych s ním mluvila, ale i když jsem si tohle uvědomovala, nemohla jsem se prostě donutit k tomu, abych se třeba jen i zkusila usmát a říct mu, že to bude v pořádku a i když je to krutý, časem třeba bude další dítě když ho budeme chtít. Připadalo mi to, jako trapně lacinej kec, jelikož já sama jsem nejlíp věděla, že to v pořádku není. Žralo mě to a nenáviděla jsem Limetku. Byla jsem tak hotová, že už jsem ani nezvládala plakat a stalo se ze mě něco, čemu doktoři říkají ,zelenina'. Jenom jsem bezceně posedávala okolo, většinou koukala do prázdna a na žádnej z okolních podmětů nereagovala.
,,Vypadáš unaveně." poznamenal Brody pozorujíce moje tmavé kruhy pod očima. Chvíli čekal a pak povzdychl. ,,Víš, myslím, že jsi ta nejpitomější blondýna pod sluncem a pokud jde o to video, na který jsem tě natočil když ses byla koupat, plánuju ho dát na youtube." provokoval. Zřejmě čekal, že vyletím a začnu po něm vřískat, ale neměla jsem vůbec náladu. ,,To je strašný! Udělejte s ní někdo něco!" obrátil se na ostatní. ,,Nech ji na pokoji. A ticho, snažím se prostudovat tu mapu." řekl Sentarou unaveně, promnul si oči a dál koukal na pokreslenej kousek pergamenu. ,,A ty seš to samý, akorát narozdíl od ní mluvíš." obvinilo ho děcko. ,,Když myslíš." souhlasil samuraj aniž by zvednul oči. Brody si vztekle začal okusovat nehty. ,,To je k zbláznění! Já to nevydržím!" zaúpěl. ,,Snaž se to aspoň trochu pochopit." zasáhl Tay. ,,Zrovna teď mají právo chovat se tak, jak se chovají." ,,Ale když mě to štve. Se na ně podívej." nedal se prcek. Měla jsem toho tak trochu dost a potřebovala jsem vydechnout. Zvedla jsem se a beze slova zamířila hlouběji do lesa, ve kterým jsme teď tábořili. ,,Neměla bys chodit nikam daleko," varoval mě Tay. ,,Nevíme, kde má Takeru lidi." ,,Půjdu s ní." Sentarou vstal. Neměla jsem náladu, aby se mnou někdo někam chodil, proto jsem bez ohlídnutí pokračovala v chůzi. Zřejmě mu to nevadilo a nemusel se ani moc snažit, aby mě dohonil. Když já udělám dva kroky, mu to vyjde na jeden, takže se za chvíli zařadil vedle mě. Šli jsme mlčky lesem, asi bez nějakýho určitýho cíle a Sentarou se jednou pokusil uvolnit atmosféru, takže mě chytil za ruku. Tak nějak jsem si toho nevšimla, ani jsem nestiskla dlaň. Nechala jsem ho, ať si dělá co chce. Nespokojeně cosi zamručel, ale nebylo mu rozumět, takže jsem se tím ani moc nezabývala. Nevšímala jsem si šumění větru v korunách, jako to vždycky dělám, vnímala jsem jenom dusné ticho, které okolo panovalo.
Došli jsme na jakejsi palouk, posetej většíma balvanama porostlýma mechem. Na jeden jsem se posadila a pohodlně se opřela. Zase mě popadla ta moje přemýšlecí nátura, takže jsem se potřebovala někde uvelebit. Sentarou bez vyptávání vzal místo vedlě mě, ale moji ruku nepustil. ,,Proč se takhle chováš? Děláš mi starosti." řekl konečně. Jako obvykle jsem neodpověděla, dokonce jsem ani nezměnila výraz. ,,Prosím, řekni něco. Aspoň mě." hlesl. Podívala jsem se na něj, ale znovu mě přepadla ta nechuť cokoliv říkat, takže jsem se zase odvrátila. ,,Takhle to nepůjde. Život jde dál. Já se to snažím překonat, ale to nezvládnu, když mi nepomůžeš. Nemůžu být přece zase silný, když v tom nepojedeš se mnou. Je to jako vždycky - my jsme dva, takže aby jsme se přes to přenesli, musíme se snažit oba. Vím, že tě to mrzí, mě taky, ale když se budeš chovat takhle, půjde i o tvoje zdraví. Vážně se o tebe bojím." přiznal. Chtěla jsem ho utěšit, vážně moc jsem chtěla. Znovu jsem se na něj podívala a otevřela pusu, jenže jsem zase nevěděla, co bych měla říkat. Proto jsem ji zavřela a jenom se na něj podívala. Neubránila jsem se tomu, aby mi do očí nevhrkly slzy. Přišlo mi, že by to pro něj byla další rána, proto jsem se mu rychle opřela o rameno a objala ho kolem pasu. Těžce vzdychl a přitáhl si mě k sobě. ,,Ach jo, co s tebou?"
Náhle jsme oba zpozorněli. V okolí se objevila cizí chakra - velké chakra a něím známá - a blížila se k nám. Takeru to ale nebyl, stejně jako nikdo z jeho party. Tuhle chakru jsem znala odjinud.....





















