
Kinran
,,Cítíš to?" zeptal se trochu zbytečně Sentarou. Přikývla jsem a s jeho pomocí vstala. Rozhlížela jsem se, odkud to přichází a určila směr, ale nikdo zatím nebyl vidět. ,,Ta chakra...může to být...?" Sentarou nedořekl, když se doprostřed palouku snesl muž v cestovním plášti. Za ním se objevili ještě další dva oblečení podobně. Okamžitě jsem je poznala, a nebylo to jen proto, že měli šátek se znakem Listové. ,,Myslel jsem si, že je to vaše chakra." usmál se první. ,,Kakashi! Tady jsme vás opravdu nečekali." přiznal Sentarou. ,,Rád tě vidím. I tebe Naruto. A tohle je....?" ,,Říkejte mi Yamato, Tenshikage." pousmál se dřevák. Naruto se podíval na mě a nahodil široký úsměv. ,,Nazdar Yumi. Sme se dlouho neviděli! Docela jsem zíral, když nám Kakashi-sensei řekl, že seš zpátky!" zahalekal. Slabě jsem se pousmála. Neviděla jsem ho vážně dlouho, naposledy v Chakrové, když jsem vytvořila Les Chakry. Ten si mezitím nasbíral už tolik energie, že je schopný žít i bez té mojí. Když se nad tím zamyslím, tak jsem z těch stromů udělala lapače na chakru. Já a Briar - ta věcička, kvůli které se vlastně všechno tohle děje. ,,Yumi?" z přemýšlení mě vytrhl Yamatův hlas. Zvedla jsem hlavu a věnovala mu trochu pozornosti. ,,Proč nás ani nepozdravíš? Normálně by ses na nás vrhla a objímala nás tak hodinu." ,,Něco se stalo?" odhadnul Kakashi. ,,Stalo." kývnul Sentarou. ,,Jde to poznat. Je bledá a hlavně mlčí - to jsem u ní ještě nezažil. O co jde?" zajímalo Hatakeho. Sentarou se přemístil blíž ke mě, jelikož zaregistroval, že se mi začínají lesknout oči a objal mě kolem ramen. ,,Snad později, Kakashi. Kde jste se tu vůbec vzali?" ,,Pronásledujeme Sasukeho!" odpověděl energicky Naruto. ,,Nějak rychle tě to rozladění přešlo." poznamenal Yamato. Po jeho připomínce liščátko zjihlo a nahodilo EMO výraz. ,,Pořád jsem rozladěnej!" zavrčel. ,,Nechcete se s námi vrátit do tábora? Nebudeme si přece povídat tady ve stoje uprostřed lesa." navrhl Sentarou. Kakashi na mě vrhl zkoumavý pohled - uhnula jsem před jeho očima a zarytě pozorovala mech na zemi. ,,Dobrý nápad. Aspoň si odpočineme." usmál se nakonec.
Brody byl vyloženě rád, že Naruta vidí a ti dva okamžitě rozjeli pestrou debatu na téma co za tu dobu, kdy se neviděli provedli a co teprve provedou. Minoru nebyl návštěvou vůbec nadšený a sprostě nadával, mezitím, co do sebe obracel láhev saké. Docela by mě zajímalo, kde ty flašky pořád bere. Mimochodem jsme se dozvěděli spoustu novinek. Začal s tím Kakashi. ,,Danzo se ukázal jako zrádce a okamžitě ho přesunuli na listinu hledaných. Sraz Kage se díky tomu úplně rozpadl a všichni jdou po Sasukem. Prozatímně jsem byl dosazen do pozice Hokage, dokud se situace nevyřeší a neproběhnou řádné volby." oznamoval. ,,Důvod Narutova rozladění." dodal Yamato. ,,Titul Kage mu pořád klouže mezi prsty, co?" usmál se Sentarou. ,,Jo, vcelku doslova." kývnul Kakashi. ,,Čekáme teď na Saie, sleduje Sakuru. Naše kolegyně se totiž rozhodla zlikvidovat Sasukeho, a to úplně sama. Až ji Sai najde, dá nám vědět. Snad se to všechno schyluje k dobrému konci." povzdechl. ,,Dobrý konec, to je co? Najdete Sasukeho, přivedete ho zpátky a konečně bude klid?" zajímalo Sentara. ,,Ne tak docela. Dobrý konec bude, pokud Sakuru stihneme ještě živou a podaří se nám Sasukeho zabít. Jeho záchrana je už dávno ztracená, je úplně prožraný tou svojí pomstou." opravil ho Hatake. ,,To neříkejte, sensei!" ozval se Naruto. ,,Já Sasukeho přivedu!" ,,Ovšem, Naruto. Teď prosím chvíli mlč." poradil mu Yamato. Blonďák se zatvářil uraženě a odebral se někam s mým drahým bratrem - beztak šli líčit pasti na veverky. Kakashi se na mě podíval a zřejmě se rozhodl navázat konverzaci. ,,A co ty, Yumi? Vidím, že už máš zase svoji chakru." Kývla jsem v odpověď. Chvíli mlčel, než znovu promluvil. ,,Co se to vlastně stalo? U někoho jinýho by to zřejmě tak podivný nebylo, ale že zrovna ona mlčí, to je opravdu anomálie."mínil. ,,Máme za sebou těžkých pár dní. Pamatuješ si na Koichi, Yuminu ochranku?" zeptal se Sentarou. ,,Vypadala jako Yumi, jenom měla jizvu přes oko a nazelenalý vlasy, že?" zavzpomínal Hatake. Sentarou přikývl. ,,Řekněme, že je hlavním viníkem tohohle všeho. Nechci to nějak moc rozebírat, ale řekněme, že jsme s Yumi měli něco hodně cenného a ona nám to vzala. Kvůli žárlivosti." řekl. ,,Jsme z toho teď docela rozladění. Já špatně spím a nedokážu se dobře soustředit a na ní to vidíš sám. Mlčí jako hrob, už tři dny jsem od ní neslyšel jediné slovo." ,,Uvědomuješ si, že tohle nic nevyřeší?" obrátil se na mě Yamato. ,,Nech ji." zarazil ho Kakashi. Tvářil se trochu šokovaně a udiveně si mě prohlížel. ,,Asi jsem to pochopil. Možná to bylo přece jen trochu brzo, nemyslíte?" obrátil se na Sentara. ,,To s tím nemělo co dělat. Zvládli bychom to, kdyby nebylo Koichi. Až se mi dostane pod ruku..." samuraj začínal vypadat rozzuřeně. Aspoň se o tomhle nemuseli bavit předemnou. Cítila jsem znovu v očích slzy, proto jsem se zvedla a odešla pryč. Zakotvila jsem pod stromem opodál a jenom ty tři pozorovala. Nejvíc se spolu bavili Kakashi a Sentarou a místy se na mě podívali, ale mě to byla celkem putna.
Stmívalo se a já začínala trochu usínat, když jsem uslyšela něčí kroky. Zvedla jsem hlavu a uviděla Kakashiho. ,,Můžu?" usmál se a nečekaje na odpověď (které by se mu stejně nedostalo) se posadil vedle mě. ,,No, docela ses činila. Stihlo se ti toho tolik přihodit, co jsem tě neviděl." uznal. Hodila jsem okem na Sentara - seděl u ohně a snažil se předstírat, jako že sem nekouká. Zabalila jsem se do klubíčka a schovala hlavu tak, aby mi nebylo vidět do obličeje. ,,Ale no tak, tohle přece nejsi ty." rejpnul si Kakashi. ,,S nikým jsi nemluvila, ale vsadím se, že bys chtěla, co?" uhodnul. Zkřivila jsem rty námahou, když jsem se donutila k odpovědi. ,,Není to tak lehký....nemůžu mluvit...hlavně ne s ním." vydolovala jsem ze sebe. ,,Pokrok. Jsem rád, že sis to rozmyslela." zajásal. ,,To tě to pořád tak užírá? Proto s nimi nemluvíš?" ,,Divíš se mi? Přece jen, nejsem na kunoichi stavěná. Nezapomeň, odkud skutečně jsem." ,,Tohle s tím nemá nic společného. Ty to máš přece v povaze, ne? Jsi bojovnice po Tsunade. To držíš mlčení i když vidíš, jakou má starost?" zmínil se o Sentarovi. ,,On je ten poslední, s kým bych teď mohla mluvit." přiznám. ,,Proč?" nechápal. ,,Protože mám pocit že....i když za to nemůžu....že jsem ho tak nějak zklamala. Je mi i trochu trapně, do toho se mísí vztek a smutek a už si ani sama pořádně nejsem sama sebou jistá. Nejsem si jistá sebou a Sentarem." upřesním. ,,Sentarem? Ty s ním už nechceš být?" podivil se. Vydechla jsem a ještě víc se schoulila. ,,Já nevím. Asi jo, ale je tu taková zvláštní nechuť....já nevím, jestli budu schopná s ním někdy ještě něco mít. Něco bližšího." pak jsem se vzpamatovala. ,,Ale proč to říkám zrovna tobě? Nemůžeš mě pochopit." ,,To asi nemůžu. Ale můžu ti zkusit poradit." navrhl. ,,Poslouchám chytráku." ,,Měla bys vstát a jít si o tom promluvit s ním, protože on tě pochopí. Mlčením nikomu nepomůžeš." prohlásil. ,,Nechci s ním teď mluvit. Ještě ne." odsekla jsem. Bože, já dělám, jak kdyby za to mohl Sentarou! Celá já, když už jsem v koncích, svalím vinu na někoho jinýho. Po hubě bych zasloužila. ,,Chceš jít se mnou....do Konohy?" zeptal se váhavě. Zarazila jsem se a chvíli nad tím vážně přemýšlela. ,,S tebou....do Konohy?" hlesla jsem a v hlavě si promítla všechna ta místa, která tak miluju a kde jsem už skoro dva roky nebyla. Ty lidi, které jsem už dva roky neviděla. A Kakashiho, kterýho jsem aktuálně asi měla o něco radši než Sentara, kterýmu jsem se nedokázala podívat do očí. Lákalo to, ale věděla jsem, že kdybych Sentara opustila, pozdějc bych toho příšerně litovala. ,,Promiň, ale mám tu ještě nějakou práci." odmítla jsem. Kývnul. ,,Rozumím. Ale kdyby se cokoliv stalo, dej hned vědět. Se mnou můžete vždycky počítat." slíbil. Pousmála jsem se a dál už nic neřekla. ,,Asi jim nemám říkat, o čem jsme mluvili, co?" uhodl. Kývla jsem a dál už ho ignorovala. S povzdechem vstal a vrátil se k ohni za ostatními.
Nedlouho potom, co odešli za Sakurou jsme se nachystali ke spánku. Chvíli jsem pozorovala Sentara, pak vzala svůj spacák a potáhla ho kousek dál od něj. Nesnažila jsem se, aby to vypadalo nějak okatě, ale stejně to viděl a vypadal dotčeně. Mlčky jsem si lehla a okamžitě předstírala spánek, i když ten mě navštívil až k ránu.

Několik dalších dní proběhlo relativně v klidu. Postupovali jsme po Takerových stopách, ale už začínalo být jasné, kam míří. Jeho cílem byla - jak se zdálo - posvátná oblast, známá většinou jenom z legend a podle mnohých ztracená. Jen ninjové věděli, kde leží a jak se do ní dostat, protože to byla země chakry. Byla tam ve všech stromech, v zemi, vodě i větru. Tisíckrát silnější víření energie než v Lese Chakry a taky tisíckrát líp hlídané. O tomhle místě slyšela snad celá Asie a vsadím se, že i zbytek světa. Je to Shangri-la. Hodně lidí si myslí, že leží někde u Tibetské plošiny, ale to si pletou se zaniklým městem Shambala. Shangri-la narozdíl od Shambaly existuje a do Tibetské plošiny nebo Nepálu má docela dost daleko. Je to obrovská oáza, kde už dávno nežijou žádní lidi. Celá krajina je skrytá v podzemí, v obrovských jeskyních pod tunami skal a dostat se tam dá jen jedinou cestou - úzkým otvorem, pečlivě hlídaným mnichy, zasvěcenými právě k ochraně Shangi-la. Právě tam Takeru směřuje a čím víc jsme nad tím uvažovali, tím víc to dávalo smysl. Napřed šel do Keimei, kde se nechal zasvětit a teď míří do Shangri-la. Už teď je jeho síla nadpozemská, ale jestli se dostane do středu ztracené oázy, stane se s z něj absolutní bůh, monstrum silnější než všichni ocasí démoni pohromadě. A kdo by dokázal porazit něco takového? Proto jsem doufala, že co nejdřív najdeme i zbylé tři bojovníky a zlikvidujeme Takeru dřív, než stihne dorazit do cíle. Chyběl ještě syn neživých, matka bez dětí a týpek starší než jeho předek. Fakt povedená parta. Začala jsem propadat melancholii a málem tak přišla o jednoho z nich - bůh ví, jak by se to vyvíjelo dál, kdyby se ten blázen nepředstavil....
Ten idiot si totiž vybral efektní nástup. Prostě nám zastoupil cestu, na což jsem poslední dobou docela alergická. Když jsme proti sobě uviděli ozbrojenýho chlapa, zastavili jsme a Sentarou postoupil dopředu. ,,Ty jsi Ichinazagi Sentarou?" zeptal se neznámý. Nemusela jsem ani vidět Sentarovi do obličeje abych odhadla, že ho to dost překvapilo. ,,A kdo jsi ty?" opáčil mrzutě. Pan Záhadný se usmál. Měl temně hnědé, dlouhé vlasy v culíku a velké, šedo-modré oči. Kdybych nebyla tak špatně naladěná, možná bych i řekla, že je vcelku hezkej a působí sympaticky. ,,Odpovíš?" Sentarou zřejmě neměl náladu na vtipy. ,,Ty mě neznáš?" zeptal se brunet naprosto vážným hlasem. ,,Měl bych?" opáčil Sentarou a pořádně si ho prohlédnul. ,,Vypadáš jako samuraj. Červená a černá, to jsou barvy Rivy. Jsi odtamtud, že?" ,,Přesně. Hledal jsem tě." přikývnul a vytáhl svoji katanu z pouzdra. ,,Chci s tebou bojovat." ,,Proč se mnou?" nechápal Sentarou. Muž se pousmál. ,,Tvrdíš o sobě, že jsi Ichinazagi Sentarou. Pokud je to pravda, potom bys měl být schopný mě porazit. Když ne, poznám že jsi lhář a na místě tě zabiju. Jméno rodiny Ichinazagi totiž nikdo nebude špinit. A už vůbec ne jméno Sentara - ani nevypadáš jako on." ,,Jak ty můžeš vědět, jak jsem...tedy jak skutečný Sentarou vypadal?" namítl žirafák. Měla jsem toho akorát dost, sebrala svou chakru a vyslala ji na protivníka. Umístila jsem uvnitř jeho těla chakrovou bublinu a chystala se ji roztáhnout. Poslední dobou jsem háklivá na lidi, co mi lezou do cesty. Sentarou poznal co dělám, ale nedal nic znát. Zřejmě taky neměl moc náladu. ,,Ptáš se, jak to vím?" opáčil cizinec. ,,Viděl jsem jeho obrazy. Byl to nejlepší samuraj klanu Ichinazagi, jaký kdy žil. Jsem nejlepší v Rivě, ale můj otec tvrdil, že nikdo nemůže být lepší než ty. Tak tě chci vyzkoušet." ,,Nemám čas se tu s tebou zastavovat." odbyl ho Sentarou. ,,Odmítáš výzvu? Pak nemůžeš být Ichinazagi." odfrkl Rivan. Měla jsem ho po krk. Zvedla jsem ruku a chystala se začít rozšiřovat. ,,Ukončíme to dřív, než bys čekal, jestli hned neuhneš." varoval ho Sentarou. ,,Neustoupím. Chci s tebou bojovat, přišel jsem kvůli tomu až z Rivy. Tak se prokaž - jsi nejlepší válečník mojí rodiny, co kdy žil? Pak se na mě podívej, jmenuju se Ichinazagi Kinran a jsem tvůj vzdálený vnuk. Já jsem teď nejlepší!"
Než jsem si stihla uvědomit, co vlastně řekl, nechala jsem moji chakru uvnitř jeho těla explodovat....






















