
Důkaz - Sora no Ryooshu
Měla následovat známá, tichá vlna energie která provází každé moje jutsu založené čistě na práci chakry, ale nestalo se tak. Podívala jsem se na svou pěst - byla rozevřená, když sem roztáhla chakrovou bublinu uvnitř jiného těla, ale Kinran pořád stál, jen trochu pobledlý v obličeji a chvěla se mu kolena. Podívala jsem se na Sentara a pochopila. Jeho ruka byla napřažená k ,útočníkovi' a pěst měl pevně zavřenou. Já svou chakru sice uvolnila, ale on zareagoval, převzal kontrolu kterou jsem já leknutím pustila a nechal chakru zmizet, takže se Kinranovi nic nestalo. ,,Co to bylo?" zeptal se Rivan a roztřeseně se chytil za břicho. ,,Co jsi to řekl? Jak že se jmenuješ?" zeptal se rozčileně Sentarou. Kinran ještě chvíli zhluboka vydýchával přestálou bolest, kterou musel cítit když se v něm pohnula moje síla, ale pak odpověděl: ,,Ichinazagi Kinran. Jsem zatím nejmladší z rodiny." ,,Jak můžeš být Ichinazagi? Já jsem přece neměl bratra, ani syna." namítl Sentarou. ,,Podvodník. Obřežem ho." navrhl Minoru. Brody, to starý prase bujaře zavýskl. ,,Nic takovýho. Já chci vysvětlení." dožadoval se Sentarou. ,,Nemůžeš mluvit pravdu, protože jediný Ichinazagi jsem byl já a když jsem zemřel, neměl jsem žádné děti." ,,Ale měl. Přece s Arií, nebo ne?" řekl Kinran. ,,Ne. Potratila. Řekla mi to." odsekl Sentarou. Podívala jsem se na něj a srdce mi sevřela prudká vlna lítosti. Přišla jsem k němu blíž a chytila ho za ruku. Stisknul ji, ale nic neřekl. ,,To ti možná řekla, ale neudělala to. Zřejmě výčitky svědomí. To vážně nevíš, že jsi měl syna? Jmenoval se Yoroi. A byl samurajem stejně jako ty." prohlásil Kinran. To vyrazilo dech nejen Sentarovi, ale i mě. Akari mi tehdy neřekla, že Arie se toho dítěte nakonec nezbavila! To znamená, že Sentarův rod šel dál aniž by to někdo z nás věděl. Pak je možný, že je tohle vážně jeho pra pra pra pra a ještě hodněkrát pravnuk.....pak ale jak se musí Sentarou teď cítit? Podívala jsem se na něj. Byl bledej a jeho čistě zelený oči, kterým jsem dala snad až moc pronikavou barvu zářily z pobledlé tváře jako dva diamanty. Objala jsem ho a nahodila pohled typu ,neposlouchej ho', ale on zavrtěl hlavou. ,,Dokaž to." vyzval ho. Kinran se pousmál a tasil katanu. ,,Skoro jsem se bál, že to neřekneš."
Sentarou katanu nepoužíval, a tak jsem mlčky sáhla pro tu svou a nabídla mu ji. S kývnutím meč přijal a postoupil o několik kroků vpřed. Kinran nakreslil ostřím ve vzduchu zvláštní obrazec, pak opřel špičku svého meče o zem a krátce sklonil hlavu. Sentarou to zopakoval s takovou elegancí, že byl vidět ten obrovskej cvik jakej za ty léta musel mít. Bylo to docela působivý a uvědomila jsem si, jak mu to s mečem sluší. Už teď jsem byla ráda, že jsem s Kakashim nešla, protože Sentara bych si jen tak od srdce odtrhnout nemohla. Kinran vyrazil jako první, rychle se otočil a udělal bezvadný výpad přímo na Sentarovu hruď. Ten jenom ledabyle máchnul mečem a úder tak odvedl naprosto jinam. Kinran ztratil rovnováhu a málem přepadl dopředu, ale Sentarou ho chytil za paži, otočil se a přehodil si ho přes rameno. Samuraj padl prudce na záda a jen krátce hekl. Sentarou zůstal stát a nevzrušeně ho pozoroval. ,,Ty a Ichinazagi? A ještě nejlepší? Nenech se vysmát." odfrkl. Jeho soupeř byl v mžiku na nohou a promnul si přetočenou paži. ,,To byl jenom začátek." ujistil ho a znovu zaútočil. Tentokrát byly jeho pohyby lehčí, rychlejší a vůbec celkově profesionálnější. Sentarou se pohyboval nenuceně a vypadal u toho přirozeně a uvolněně, jako by nebojoval ale četl oblíbenou knížku. I přes to bylo znát, že i přes prvotní dojem mu Kinran dává docela zabrat. Přitlačil ho zády na kmen stromu a silně se rozmáchl - kdyby se Sentarou nesklonil, zřejmě by nedopadl moc pěkně, jelikož kmen byl v mžiku naprosto čistě přeříznutej a zřítil se s rachotem dolů. Sentarou se otočil, pokusil se Kinrana seknout a pak odskočil o pár metrů dál. Chvíli stáli, dívali se na sebe a prudce oddechovali. Začala jsem se o Sentara bát, protože ten Rivanskej šašek fakt nebyl zase tak špatnej. ,,Chceš pokračovat?" zeptal se žirafák. ,,Ještě jsme neskončili, nebo jo? To už víc nezvládneš?" ušklíbl se Kinran. Sentarou se jen pousmál a znovu se proti němu rozběhl. Najednou jsem se na něj z neznámýho důvodu naštvala - proč takhle riskuje život, a ještě předemnou? Není mu to blbý? A jelikož poslední dobou se nechávám unášet nelogickýma rozhodnutíma, uraženě jsem se otočila zády k bojujícím a složila ruce na prsa. A já koza mu ještě půjčila svůj meč!
,,A hele, bloncka je nespokojená." ušklíbl se Minoru. Stručně jsem mu naznačila ať drží hubu. ,,Ty seš prostě koza pitomá." usoudil a zhluboka se napil saké. ,,Kdybys taky kdákla, že se ti to nelíbí, tak by ten tvůj nabíječ třeba přestal, ne?" navrhl. Zrudla jsem až po kořínky vlasů, napřáhla se a vlepila mu facku, že se celej otočil. Já mu dám nabíječe, úchylovi! ,,Koho biješ ty prsatá škraboško?!" rozčílil se a naprosto nekompromisně mi ránu vrátil. Zůstala jsem nad tím úplně perplex a pozorovala ho s otevřenou hubou jak blbeček. ,,Teď ti sklaplo, co?!" řval vítězně. ,,Proboha, nechte toho ještě vy." vmísil se Tay. Zdrtila jsem ho pohledem a pak se znovu zaměřila na Minoru. Teď chlapeček pozná, proč mi řikají Modrý anděl! Po tomhle jutsu si bude navěky myslet, že je šestiletá holčička! Vcelku mu to bude slušet. Koncentrovala jsem chakru do očí a vyslala genjutsu. Bylo to poprvé od doby, kdy jsem vypila oret, doteď jsem totiž chakru moc nepotřebovala. Dostala jsem lehkou křeč do břicha, ale nic moc světovýho, takže jsem pokračovala. Nebylo moc těžký toho ožralýho plešouna chytit do iluze a on ve vteřine ztuhnul jak kolík v teplé vodě. Utvořila jsem myšlenku a nastěhovala mu ji do hlavy, ale najednou nešla uvolnit. Cítila jsem, že moje chakra opadává a křeč v břiše se o něco zvětšila. Minoru se z části dostal z iluze a trochu vyjeveně oddychoval náhlým uvolněním, zatímco já se chytila za hlavu. ,,Yumi?" slyšela jsem Taye. ,,Něco je špatně!" vyjekl Brody a přiskočil ke mě. I když Minoru byl napůl venku, nemohla jsem se uvolnit a on zřejmě taky ne, takže sdílel moje pocity. Chytil se za hlavu a vyřikl. ,,Co to děláš? Přestaň!" vyjekl. Jenže to nešlo. Nakonec, ve snaze to vyřešit jsem na něj mrštila zbytek genjutsu, což mělo za následek totální křeč v břiše. Minoru to odrazilo o kousek dál a on upadl na zem, kde zůstal chvíli ležet jako odhozená slupka od banánu. Dopadla jsem na všechny čtyři a vyděšeně oddechovala, zatímco Brody hystericky povykoval a Tay se sehnul nad Minoru, aby zjistil jak na tom je. Ten ovšem nebyl tak groggy jak se zdál, ve vteřině vyskočil a rudej vzteky začal ječet. ,,Jsi padlá na hlavu? Co to mělo být?!" ,,Co se stalo?" zajímalo Taye a sehnul se ke mě. Tělem mi projela podivná vibrace, zakašlala jsem a na zemi se objevila loužička krve. ,,Doufám, že to jsi nevykašlala?" zeptal se úzkostlivě Brody. Šlo to na mě znovu - hlasitě jsem zachraptěla a z úst mi vytekla další sprška krve. Sama jsem nechápala co se to děje. Brody, známej zmatkař vyskočil jak zajíc střelenej brokovnicí a vletěl mezi ty dva bojující samuraje. ,,Hej švagře, ségře se něco stalo!"
,,Tak co, co se stalo? Umírá?! Rozkládá se zaživa?! Nebo má ebolu?!" křečkovalo děcko, když mě Tay prohlížel. ,,Proboha uklidni se." usadil ho podrážděně Sentarou. ,,Vyvádíš jak malá holka." ,,Bolí tě břicho, Yumi?" zeptal se Tay, ignorujíce ty dva nerváky. Přikývla jsem - bylo mi na zvracení, jako bych každou chvíli měla vyblít velrybu. ,,A kde? Žaludek, nebo spíš slepý střevo?" vyptával se. Přitlačila jsem si dlaň k podbřišku a ukázala mu tak přesné místo. Kývnul a zasealoval. ,,Nehýbej se." poručil a z jeho rukou se vyvalil obláček zelené lékařské chakry. Ještě že aspoň on má základy medicíny, když už nikdo jinej. Budu to muset naučit Sentara. Nejlepší doktor, se kterým se mi pracovalo úplně bezvadně byl Ryuk. Ale kde tomu je teď konec. A jak se asi má Vosa? Tak strašně ráda bych ji zase viděla. Z přemýšlení mě vytrhl Tayův vzdech. ,,Jak jsem si myslel." pronesl dramaticky. ,,Nezdržuj. Co se děje?" popohnal ho Sentarou. ,,Klídek, Kage. Prostě následky toho jedu. Jestli chceš slyšet diagnózu...?" ,,Jasně, že chci." přerušil ho Sentarou netrpělivě. ,,No dobře. Oret by se měl použít do dvou měsíců těhotenství, aby nebyl rizikovej. Ale jelikož tady Yumi už byla zhruba v šestým, zkrátka se to trochu popralo s jejím organizmem. Trochu drsná reakce jí rozhodila celej systém a trochu poškodila nějaký orgány, nic vážnýho. Tím protijedem tomu nasadila korunu - není to protilátka na typy jedů jako oret, takže tím proces zpomalila ale nevyrušila. Použitím chakry na Modrýho anděla otevřela starý rány a její tělo to trochu nesneslo, nejvíc se bránil asi žaludek, což je nejcitlivější orgán v krajině břišní. Prostě vypustil nějaký obranný látky, který se v Yumině krevním oběhu nesnesly se zbytkama těch chemikálií, podřelo jí to žaludeční stěnu a jícen a ona vykašlala trochu krve. Z toho se ale dostane, takže žádná křeč." vysvětlil. ,,Nic jsem nepochopil." potáhl Brody. ,,Aspoň, že tak." vydechl Sentarou. ,,Máš na to nějaký prášky nebo něco?" ,,Pokud má u sebe Yumi nějaký fibrin?" obrátil se na mě Tay. Sáhla jsem do lékárničky a vytáhla několik nažloutlých tabletek, vyvinutých ještě v Konoze. ,,K čemu to je?" zajímalo Renna. ,,Podporuje to srážlivost krve. Dá si dvě a bude v pohodě." odtušil Tay. Sentarou se konečně trochu uvolnil a dokonce se i pousmál. ,,No bezva. O starost míň." ,,Hele, na něco jsi zapomněl." připomněl se Kinran, doteď postávající opodál. ,,Nedokončili jsme boj."
,,Bože, teď fakt nemám náladu. Mám toho trochu víc na práci, než učit tě techniky meče." zavrčel Sentarou.
,,Ty učit mě? Kdyby se ta holka nesložila, tak bych vyhrál." odfrkl Kinran.
,,Když myslíš." Sentarou se zřejmě odmítal hádat a sehnul se ke mě. Chytil mě za ruce a pomohl mi vstát. ,,Můžeš chodit?" zeptal se tiše. Kývla jsem, ale stejně se ho držela jako klíště. ,,Co? To to jenom tak necháš?!" naštval se Rivan a tasil meč. ,,Já chci, aby ses prokázal! Nenechám urážet jméno svojí rodiny!" prohlásil.
,,Nemusíme přece bojovat." namítl Sentarou. ,,Ani já ti nevěřím, že jsi Ichinazagi. Pokud jsi, měl bys mít jednu zvláštní vlastnost oproti jiným. Nebo ne?"
,,Myslíš ,to'?" hádal Kinran.
,,Mimo jiné. Znám ale jednoduší způsob." prohlásil žirafák, zvedl jednu ruku k obloze a na chvíli zavřel oči, jak se soustředil. Ucítila jsem jeho chakru, jak se roznesla po okolí, a hned na to se znovu stáhla zpět. Chvíli se nic nedělo, až jsem začala vnímat z dálky slabý šum křídel. Rozhlídla jsem se a chytila se Sentara o něco pevněji. Z nejbližšího okolí se sem stahovali všichni ptáci, které mohla jeho chakra zachytit. Přilétali v celých hejnech, dravci vedle holubů a lesních ptáků, sovy, které ve dne normálně nelítaj a dokonce i několik orlů. Vzpomněla jsem si, že Sentarova rodina to údajně měla v krvi. Kdysi mi o tom přece povídal. To je dobrá zkouška - jestli je Kinran fakt Ichinazagi, tihle ptáci by mu neměli ublížit. Teda teoreticky. ,,Do prdele...." vyjádřil se Minoru a pro jistotu schoval svoje saké, jako by mu ho ti vtáci měli vypít.
,,Tak tohle jsi myslel. No dobře, to bych měl zvládnout." pousmál se Kinran, ale jeho pohled tak jistý nebyl. Sentarou na něj ukázal a pak se jeho chakra znovu pohnula. ,,Na něj." přikázal.
Celý opeřený mrak se pohnul a v mžiku se spustil dolů na osamělého samuraje. První letěli draví ptáci, lovci s vytaženými drápy a napřaženými zobáky. Jednotlivě jsou pro člověka neškodní, ale z tohohle mega hejna šel fakt respekt. Nechtěla bych být v Kinranově kůži. Ten vypadal, že se usilovně soustředí, než mi zmizel z dohledu. Ptáci ho úplně obklopili, takže nebyl vůbec vidět. ,,Hustý." podotknul Tay. Sentarou hejno upjatě pozoroval, ale nezdálo se, že by nad ním ztratil kontrolu.
Náhle ale několik zvířat zavřeštělo a celý mrak se pohnul. Zděšeně odlétali o několik metrů dál a zmateně krákorali. Hejno prořídlo a já už viděla na Kinrana. Stál pořád na stjným místě, ruce sepjatý v nějaké pečeti a vítězoslavně se usmíval. I když nápor musel bejt hroznej, neměl na sobě ani škrábanec. ,,Zmizte!" vykřiknul na ptáky. Ti ho okamžitě poslechli, jako by byli na ovládání. V mžiku se otočili a s křikem odletěli zase zpátky do lesa, hor a polí. ,,Jak vidíš," promluvil pak naším směrem. ,,Nebylo to zase tak složitý."
Sentarou stál bez hnutí a očividně přemýšlel. ,,Možná budeš moje krev...." uznal nakonec váhavě. ,,Nikdo jiný by to nezvládnul." ,,Asi bych měl říct to samé." kývl Kinran a postoupil blíž. Pustila jsem se Sentara a o pár kroků se vzdálila. Chvíli na sebe jenom tak hleděli, než konečně Sentarou prolomil ticho. ,,Asi ti budu muset věřit. Dokázal jsi to svým ovládáním Sora no Ryooshu*. Uznávám - jsi má rodina." ,,Já taky. Teď věřím, že jsi Sentarou.......nikdo jinej by na mě takový hejno nebyl schopnej poslat." zasmál se. Sentarou mu úsměv oplatil. ,,Zasloužils, za ten nástup."
Vnímala jsem, že začíná být jeden druhýmu sympatickej a bylo mi jasný, že se stanou přáteli. Najednou jsem začala strašně žárlit - ani ne tak na Kinrana, jako na Arii. Jsem vcelku vtipná, žárlit na tři sta let mrtvou holku, co? Jenže ona byla schopná si to dítě ubránit, jak před výčitkama svědomí, tak před okolím. Já ne. Takže i když Sentara zabila, pořád mu toho dala víc než já a to mě vytáčelo. Chtěla jsem mu nějak dokázat, jak mi na něm záleží a dát mu něco cennějšího, jenže teď jsem to prostě nemohla ničím přebít. Díky Arii tu byl Kinran a to jen tak nepřekonám. Najednou jsem tu holku nenáviděla ještě o něco víc. Poslední dobou mám fakt divný uvažování. Nejen, že mě napadají kraviny, já nad něma docela vážně přemýšlím. Jsem úplně jiná než ta Yumi, kterou znali v Konoze. Začínám se stávat nenávistnou, zatrpklou a závistivou - stejně jako kdysi Sasuke. Měl pravdu, v něčem asi budeme stejní. A pokud nechám svoje uvažování dál ubírat tímhle směrem, sklouznu na stejnou úroveň jako je ten Uchiha. To se nesmí stát!
,,Kolik ti vůbec je? Dvacet tři?" odhadoval Kinran. ,,Dalo by se říct, že mému tělu je něco kolem dvaadvaceti." kývnul Sentarou.Rivan vyprskl smíchy. ,,Co je tu k smíchu?" zamračil se žirafák.
,,No...mě bude letos dvacet šest. Jen se směju tomu, že můj praděda je mladší než já." vysvětlil.
,,Ještě jednou mi řekni praděda a udělám z tebe krmelec pro jeleny." syknul Sentarou.
,,No tak jo, promiň. Je fakt, že na svůj věk seš docela zachovalej..."
,,No jasně, že mě to dřív nenapadlo!" probral se Tay. ,,Co vřeštíš člověče?" nechápal Brody. ,,Sentarou, tohle je stoprocentně tvůj vnuk!" prohlásil Tay. ,,Neříkej slovo ,vnuk' ani ,praděda'. Nějak mě to dráždí." syknul Sentarou. ,,A co jen děda?" provokoval Kinran, za což si vysloužil velmi nelichotivý pohled od Tenshikageho. ,,A jak jsi na to vůbec takhle jistě přišel?" obrátil se Renn na Taye. ,,Úplně snadno. Ankoku to přece předpověděla, no ne Yumi? Lidi, co potřebujeme k porážce Takeru. První byl Minoru a teď......to vám to nedochází? Jeden z nich měl být muž, starší než jeho předek!" vykřikl. Když jsem se nad tím zamyslela, nezbylo než přikývnout. Další hádanka, která očividně nedávala smysl se vyřešila. Tohle je vážně jedinej případ, kdy někdo může být o něco starší než jeho praděda. Předtím jsem si taky nedovedla představit, jak asi vypadá chlap, co není chlap a přitom to byl prostě a jednoduše kastrovanej Minoru. Mám dojem, že teď na to Tay kápnul. ,,Máš pravdu." uznal Sentarou. ,,Kine, zřejmě tě musím požádat, aby ses k nám připojil. Všechno ti vysvětlím, ale je to hodně důležité." ,,Mě nikdo nežádal, prostě sem musel." ozval se uraženě Minoru. Kinran se zasmál a pak kývnul. ,,Ať je to cokoliv, přijímám. Riva už mi stejně nic nabídnout nemůže." prohlásil. Brody se zařehtal jako pravoslavný pako.,,Tak to vítej do party!"
*Sora no Ryooshu - Vládce oblohy






















