close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 46

5. září 2012 v 19:05 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Nedělej to....kvůli mě


Ten večer jsme se vydali přímo k hranicím země Himitsu, v jejímž středu se měla nacházet jeskyně s lesy Shangri-la. Běželi jsme mezi stromy a už se pomalu snášel soumrak, ale ptáci pořád zpívali a ještě byla nějaká viditelnost. Sentarou byl celou dobu v čele skupinky společně s Kinranem a celou dobu si o něčem povídali. Bylo to docela pochopitelný, na Sentarově místě bych se taky vyptávala, ale stejně mi to pořád tak nějak vadilo. I když jsem věděla, že se o mě bojí, připadalo mi, jako by mu na mě přestávalo záležet a byla jsem z toho pěkně rozmrzelá. Už mě tyhle stavy začínaly štvát, ale mohla jsem jen doufat, že se z toho za nějakou dobu vyhrabu a budu stejná jako dřív. Kdyby tady tak byla Vosa, ta by mi určitě dokázala spravit náladu. Poslední dobou na ni myslím čím dál víc, až jsem začínala cítit potřebu ji vidět. Ze všech mých přátel a známých byla právě ona tou, která jediná mě teď mohla povzbudit. Sentarou se najednou zastavil a ukázal nám, aby jsme byli potichu. ,,Ta chakra.....je zastřená, ale určitě patří někomu z Takerových lidí." zašeptal a všichni se jako na povel přikrčili mezi listí. ,,Někdo by to měl jít omrknout." navrhl Tay. Mlčky jsem vstala a sepjala ruce do pečetě. ,,On nemyslel zrovna tebe." namítl Sentarou, ale to už jsem se začínala měnit. Vytvořila jsem si v hlavě obraz vlčice a pak se do něj pomocí Henge no Ookami převtělila. Ucítila jsem známé pocity, když se moje nehty prodlužovaly a tuhly v pevné drápy. I obličej se mi protáhl, uši zašpičatěly a celé moje tělo se pokrylo srstí. V mžiku na mém místě seděl bílý vlk. Kinran nadskočil. ,,Ona je...!" ,,Pššt!" klidnil ho Sentarou. ,,Zvládneš to Yumi?" obrátil se na mě. To je ale blbej dotaz, jinak bych to přece nedělala! No, i když JÁ.....radši to nebudu rozebírat. Jen jsem souhlasně zavrčela. Pousmál se. ,,Tak běž! A buď opatrná." na ta slova jsem vyrazila vpřed.
Byl to bezvadnej pocit, cítit lesní půdu na holé kůži a já začínala nabírat rychlost. Moje drápy se pokaždé zabořily ho hlíny, abych se od ní vzápětí mohla odrazit a skočit zase o něco dál. Proplétala jsem se mezi stromy a křovím a docela uvažovala nad faktem, že být vlčicí je přece jen o něco pohodlnější, než být člověkem. Škoda, že takhle nemůžu zůstat napořád. Z lesa jsem uslyšela zavytí, aniž bych si to uvědomila, tak jsem na něj odpověděla. Chvíli na to se po mém boku objevila smečka asi šesti vlků, která se ke mě připojila a běžela se mnou. Tak nějak jsem věděla, že půjdou se mnou, jelikož vlk ve smečce není tak divnej, jako když se pohybuje sám. Nevěděla jsem sice, jak tohle mohli vědět nebo proč mi pomáhají, ale nehodlala jsem se v tom moc pitvat. Budu si někdy muset najít čas a pořádně prostudovat způsob jejich komunikace. Sentarou bude mít asi radost, až mu oznámím, že se hodlám na celej měsíc stát vlkem a odběhnout si vesele do lesů. Ucítila jsem nepřátelskou chakru blíž a zpomalila, stejně jako ostatní zvířata. Propletla jsem se tiše mezi napadanými větvemi a pak už uviděla několik postav, jak se lesem blížili směrem k nám. Ráda bych napsala, že mi leknutím vstaly vlasy na hlavě, ale teď se dá říct jenom to, že se mi zježila veškerá srst. Sentarou měl pravdu - byla to chakra Takerovy party, ale k naší smůle nejen jednoho jejího člena. Byli tu všichni a směřovali k nám. Jako první jsem si všimla Akari, jak se s jejím věčně mrzutým výrazem o něčem dohadovala s Raikenem. V závěsu za něma šel ten obrovskej chlápek, se kterým jsem doteď neměla šanci mluvit. Znovu mě udivila jeho velikost - to přece nemůže být člověk! O kousek dál šel Isui s tím svým typicky zhuleným, zamyšleným pohledem zevláka a vedle něj - Takeru! Nespokojeně jsem zavrčela a v hlavě mi začala šrotovat kolečka, jak z toho ven. Měla bych se rychle vrátit, napadlo mě a taky jsem se to chystala provést, když Akari vypískla. ,,Vlci!" ,,Bojíš se vlků?" zachechtal se Raiken. ,,Jasně, že ne, pitomče!" zalhala nepřesvědčivě, ale přece jen se za něj ukryla. ,,Prostě je odeženeme, než se nám Akari pomátne." zívnul Isui a vydal se ke mě a mojí smečce. ,,Ne, počkej." zarazil ho Takeru zastřeným hlasem. Několik vlků pobíhajících okolo mě vycenili zuby a začali na něj vztekle vrčet, ale on si toho nevšímal. Jeho tmavé oči se upřely přímo na mě a dlouze mě pozorovaly. Trochu jsem z toho znervózněla, ale nechtěla jsem dát nic znát, proto jsem se přidala k ostatním zvířatům a varovně zavrčela. Můj bývalý žák se pousmál. ,,Sensei. Doufal jsem, že tu někde budete. Kusabi, zabij toho bílého vlka." zavelel. Obrovskej chlap, kterýmu by i Sentarou sahal sotva po ramena se na mě rozběhl. Neváhala jsem ani na chvilku, otočila se a s hlasitým zavytím utíkala pryč. Slyšela jsem, jak běží za mnou a jeho obrovské nohy drtí stromy a keře, které mu přišly do cesty. Taky vlky, kteří se na něj vrhli....jejich bolestný štěkot mě donutil běžet o něco rychleji.
Moje skupina nebyla daleko a jakmile mě uviděli, zjevně pochopili, že je zle. Sentarou vyskočil a vyběhl mi naproti. Trochu se zarazil, když uviděl velikost mýho pronásledovatele, ale přesto se mu postavil čelem a nahodil chakrovej štít. Proběhla jsem kolem něj a konečně zastavila. Z blízkýho houští se vynořila Akari a chtěla zaútočit na Sentara, kterej zastavil jejího kolegu. Když mi to došlo, rozběhla jsem se proti ní a vyskočila, v letu zrušila Henge a tasila katanu. Jen tak tak zarazila můj úder a o něco se stáhla. ,,Ty jsi přesně ta, kterou jsem chtěla potkat!" prskla na mě. Zvažovala jsem, jestli zaútočit nebo počkat na její tah, když se po okolí rozlinula známá, ale neskutečně silnější chakra. ,,Takeru!" odhadl Brody. ,,To není možný.....takhle velkou chakru přece neměl!" namítl Tay. ,,Byl v Keimei a nechal se zasvětit, pamatuješ ne?" zavrčel nervózně Minoru. ,,Kdyby jsme věděli, co tím vytvoříme, nikdy by jsme rituál neprovedli!" ,,Tohle je ten váš soupeř? Tohle mám pomoct porazit?" zeptal se rozechvěle Kinran. ,,Jednou, ale ne teď. Nejsme na to připravení, budeme muset ustoupit!" rozhodl Sentarou, napjal všechny síly a vyslal proti tomu Kusabimu - nebo jak ho to Takeru nazval - obrovskou vlnu chakry, která ho odrazila o necelé tři metry vzad. Ta vlna, která by normáního člověka odhodila minimálně desetinásobně dál. Sebrala jsem trochu chakry a odhodila Akari pryč - něco se mihlo a chytilo ji dřív, než stihla narazit na strom. Byl to Raiken. ,,Konečně nějaká zábava." zasmál se. ,,Začíná se nám to vymykat z rukou, zmizel bych!" navrhnul Brody. ,,Taky že jo. Dělejte!" křiknul Sentarou, obrátil se a nasadil tempo někam pryč do lesa. Po cestě chytil za paži pomalejšího Renna, kterej se za chvíli rozběhl sám a už všichni zdrhali. Zrovna v tu chvíli se objevil i Takeru. Kolem něj vířilo nepředstavitelný množství chakry, tak trojnásobný oproti té mojí. Jediná útěcha, kterou jsem teď měla bylo, že já tu svoji ovládám o něco líp. ,,Už tak nevěříte tomu, že mě zastavíte, co sensei?" ušklíbnul se. ,,Yumi!" zavolal na mě rozčileně Sentarou. To mě probralo, otočila jsem se a předvedla všem, jak rychle umím utíkat. I přes všechen hluk jsem slyšela Takerova slova: ,,Za nimi."
,,Tohle je hodně blbá situace!" usoudil Minoru.,,Ten zmetek používá větrnou chakru, nemůžu je zkusit ani zdržet, zabil by mě!" prskal Brody. ,,Musíme něco vymyslet, neutečem jim!" vykřikl Tay a v momentě se musel vyhnout několika kunaiům, které po něm hodil někdo z pronásledovatelů. Renn takový štěstí neměl. Naše lamka jako obvykle nestíhala a já už poněkolikáté zalitovala, že jsem ho s sebou vzala. Jeden z kunaiů ho škrábnul do nohy a on vykřiknul, jako by ho na nože brali. I když rána nebyla velká, začala silně krvácet.To samozřejmě zastavilo Taye, aby se podíval, co se děje. Přiskočil k Rennymu a podepřel ho.,,Nezastavujte se!" vykřikl Sentarou. ,,To je zbytečný, nezdrhneme!" vyslovil Kinran nahlas to, co jsme si mysleli všichni. Sentarou si s ním vyměnil zamyšlený pohled a pak přikývl. ,,Všichni ne." na to se zastavil a otočil čelem k Takerovi a jeho lidem. ,,Co to děláš?!" vybuchnul Brody. ,,Ty je zdržet nemůžeš, ale já ano. Vy jděte dál." odpověděl Sentarou a začal sealovat. ,,Zabijou tě!" vyjekl Tay. Jen se usmál. ,,Já vím. A teď jděte!"
Tohle bylo něco, co jsem odmítla akceptovat a i když kluci se chystali poslechnout jeho příkaz a pokračovali v cestě, já se rozběhla přímo k němu. ,,Yumi, co tady děláš? Řekl jsem, ať jdeš!" zasyčel. Zavrtěla jsem hlavou a chytila ho za ruku. ,,Ty ses asi pomátla, za chvíli tu budou! Proč mě nemůžeš aspoň jednou poslechnout jako ostatní a prostě jít?!" peskoval mě a prudce trhnul rukou, takže se mi vysmekl, odstrčil mě dál a krátce pokynul: ,,Jdi!" Snad ale nečekal, že ho poslechnu? Já o něj nechci přijít! Znovu jsem ho chytila - ať se mu to líbí nebo ne - a otočila ho k sobě. ,,Sentarou prosím......." vzlykla jsem. ,,Nedělej to." ,,Ty....konečně mluvíš?" podivil se. ,,Já už budu normální a nebudu dělat potíže, jenom to prosím nedělej!" škemrala jsem. ,,Yumi, když uteču, zemřou všichni. Ty to přece chápeš, nebo ne?" namítl už mírněji. ,,Měla bys jít." ,,Já to ale bez tebe nezvládnu! Potřebuju tě, nedokážu to bez tebe! Prosím, Sentarou, pojď se mnou....." rozplakala jsem se a objala ho. ,,Nedělej mi to těžší..." řekl. ,,Jestli mě miluješ....jestli jsi mi nelhal, když jsi sliboval, že se mnou budeš navždycky, tak tohle nedělej. Kvůli mě." vyložila jsem hlášku, která, jak jsem doufala, na něj zabere. Zůstal na mě nešťastně zírat a očividně mu v hlavě šrotovala kolečka, jak přemýšlel. Nakonec těžce vzdychnul a zavrtěl hlavou, takže jsem už myslela, že mě odmítne. ,,Já nelhal.......proboha, Yumi! Ty seš snad jediná, kdo ze mě během chvilky dokáže udělat totálního zbabělce. Pojď!" chytil mě za ruku, otočil se a utíkal za ostatními. Radostí se mi chtělo křičet. ,,Děkuju...." vzlykla jsem úlevně.
Za chvilku jsme je dohonili. ,,Vidím, že ses rozmyslel." pousmál se Tay. ,,Já ne." odtušil Sentarou a všichni se podívali na mě. ,,Přece ho nenechám se zabít! Ještě se mi bude párkrát hodit." prohlásila jsem. ,,No, aspoň, žes zase našla řeč. Skoro mi to chybělo." ušklíbl se Brody. ,,Mám dojem, že máme problém." upozornil Kinran a ukázal dopředu. Les končil a před námi se kopec skalnatě svažoval dolů do velkého, zhruba tři sta metrů širokého kaňonu. Mohl být hluboký něco kolem půl kilometru a na dně byly skály, křoví a kamení, takže možnost, že bychom to sešli dolů byla vyloučená. ,,A jsme v prdeli." usoudil Minoru. A zjevně z toho opravdu v prdeli byl, jelikož si ani nesosnul ze své všudypřítomné flašky levnýho saké. ,,Tamhle je most." všimnul si Renn. Měl pravdu, byl to tradiční viadukt postavenej ze dřeva a přebíhal celou tu obrovskou prázdnotu. Jediná cesta na druhou stranu byla přes něj. Jako na povel jsme se k němu všichni rozběhli, za zády nás poháněla ta obrovská chakra, kterou Takeru disponoval. I když jsem na chvíli zvážila možnost, že bych se mu postavila, musela jsem to zamítnout. Určitě bych nad ním teď nedokázala zvítězit. ,,Počkejte, nesmíme na ten most!" zarazil nás Kinran.,,Jak to myslíš? Musíme tam, jinak nás chytí a pak z nás bude žrádlo pro psy." nesouhlasil Minoru.
,,Když doběhnou, tak nebudeme ani v půlce. Pak jim jenom stačí aby strčili do těch pilířů a...." Kinran se odmlčel. Sentarou přikývnul. ,,Máš pravdu. Všichni se z toho prostě nedostaneme."
,,Takže?"
,,Mám nápad. Ale musíš mi pomoct, Kine."
,,Cokoliv. Jenom povídej."
Sentarou se lehce zamračil a chvíli zřejmě přemýšlel, než se rozhoupal. ,,Chyť Yumi a ať tě ani nenapadne ji pustit.",,Co?!" vykřikla jsem, ale to už mi Kinran zkroutil ruce za záda, abych nemohla nic udělat. Sentarou vytáhnul jehlu a rychle jí zasáhnul jeden bod na mým krku, čímž mi zablokoval většinu chakrovodů. Zmetek, tak tohle mu nedaruju! ,,Teď jděte." přikázal a ukázal na most. ,,Ne! Okamžitě mě pusť!" křičela jsem vztekle a házela sebou co nejvíc to šlo. Pokusila jsem se ho od sebe odrazit, ale moje chakra byla totálně zablokovaná. ,,Sentarou! Opovaž se to udělat!" vřeštěla jsem. Kinran byl ale o dost silnější než já a jakmile se dal do pohybu, musela jsem chtě-nechtě s ním. A jelikož jsem se vzpírala a zdržovala je tím, vysadil si mě na rameno. Teď běželi mnohem rychleji, naproti tomu Sentarou zůstal stát na začátku mostu a pozoroval les, ze kterýho už se vynořili naši pronásledovatelé.
Viděla jsem, jak zaútočil a zasáhnul nepřipravenou Akari a Raikena, kteří odletěli o pár metrů zpět. Ale to už tam stál Takeru. Napřáhnul jednu ruku a krátce s ní trhnul. Odrazil Sentara na most - ještě kousek dřel po zemi, než se konečně zastavil. Hned zkoušel vstát, ale Takeru ho zvednul a pokusil se ho přehodit přes okraj do propasti. Sentarou se chytil zábradlí, odrazil se a doskočil zpátky. Raiken mezitím koncentroval bleskovou chakru a vyslal několik blesků na pilíře mostu - přesně jak odhadoval Kin. Ještě jsme nebyli na druhé straně, a kdyby Sentarou jutsu nezastavil svým chakrovým štítem, šli by jsme všichni do kytek. ,,Počkejte! Kine, zastav, musíme mu pomoct!" vykřikla jsem a znovu se pokusila vyprostit. ,,Taky z toho nejsem nadšenej, ale respektuju jeho rozhodnutí." odtušil aniž by zpomalil. ,,Já ne, pusť mě za ním!"
,,Ne."
,,Stůj! Tayi, řekni mu něco!"
,,Promiň Yumi, ale má pravdu." připustil Tay. ,,Zrádci. Zdrhněte si jestli chcete, ale já se vracím!" vyváděla jsem a bušila do zad svému vězniteli. Tomu to ale očividně vadilo jako hluchýmu technopárty, jelikož nehnul ani brvou aby mi to zatrhl. Renn začal zpomalovat, až se chytil za svou ránu na noze a zastavil úplně. ,,Tayi!" zavolal na ,bratra'. Ten se zastavil a ohlídnul. ,,Co je? Tak pojď!" vyzval ho. ,,To nejde...moc krvácím!" odpověděl Renn. Už jsme byli skoro u kraje. Ještě kousek a vyběhli jsme na pevnou zem. Teda všichni kromě Taye, ten se totiž vydal na pomoc Rennymu. Podívala jsem se na Sentara - zřejmě už udělal všechno, co mohl. Takeru to zjevně přestalo bavit a chtěl se dostat i k nám ostatním. Poslal proti Sentarovi novej, velkej útok, kterej ho znovu odhodil, tentokrát mnohem dál. Viděla jsem, jak dopadnul na zem a zůstal ležet na zádech. Vypadalo to, že je hodně zraněnej a jen tak to nerozchodí. Potřebovala jsem se dostat k němu a zkusit ho vyléčit, ale to nešlo. Snad ještě nikdy jsem neviděla, že by takhle dostal. ,,Tak se zvedni.....zvedni se...." šeptala jsem si pro sebe zoufale a pozorovala ho, jako bych mu snad mohla pomoct pouhým pohledem. Takeru a ostatní vstoupili na most a mířili k nám. ,,Dostanou se sem!" zavrčel Kinran a i když už mě položil na zem, pořád mě nepouštěl. V tu chvíli se Sentarou slabě, skoro neznatelně pohnul. Musela jsem hodně ostřit, abych viděla, co dělá. Nadzvedl jednu ruku a pak ji znovu položil dlaní na zem. Vteřinku na to se most silně zatřásl a od jeho rukou projela dřevěnou konstrukcí silná puklina. Pak znovu povolil a zůstal jen tak ležet. A nic se nestalo. ,,Neříkejte mi, že....." nemohla jsem to ani vyslovit. Takeru přišel až k němu a znovu zvedal ruku, prsty spojené do zvláštní pečetě. ,,Nedívej se...." poradil mi Kinran. Ale to nešlo nedívat se! I Tay s Rennym, kteří měli ke konci mostu ještě daleko se ohlídli. Úplně zapomněli utíkat k nám, jak je Sentarova porážka zaskočila. Pochopitelně jsme to všichni čekali, ale i přesto....
Pak se něco stalo. Když Takeru shromáždil chakru, kterou hodlal Sentara dorazit, most se znovu pohnul. Když se totiž Takerova chakra opřela do pukliny, kterou úmyslně vytvořil Sentarou, celá konstrukce se začala hroutit. Všichni se otočili a utíkali zpátky a Tay podpírající Rennyho přidal do kroku, aby dosáhl země co nejrychleji. Nejdřív se zlomil pilíř nejblíž pukliny a most se nebezpečně nahnul. ,,Tayi, dělejte!" zavolal Brody na opozdilce. Když jsem se na ně podívala, bylo jasný, že to nestihnou. Mnohem víc mě teď ale - jo, jsem sobecká kráva - zajímal Sentarou. Jeho nehybné tělo se spolu s několika trámama sesmeklo z mostu a zmizelo mi z dohledu mezi padajícími troskami. Začala jsem křičet, nevím jestli nějaký konkrétní slova nebo věty, jediný co jsem si uvědomovala bylo, jak mě Kinran drží, abych se bezhlavě nevrhla na hroutící se most. Jak se jednou narušila jeho rovnováha, celá stavba šla do háje. Staré a chatrné dřevo se s hrozným rachotem tříštilo a padalo dolů. Už i část, po které běželi Tay s Rennem se začala hroutit, až se celá zlomila a následovala zbytek viaduktu. ,,Tayi!" vykřikl Brody a rozběhl se jim naproti, jenže už nic nemohl udělat. V jednom momentě zmizeli v padajících troskách tři z našich přátel tak lehce, jako by někdo zfouknul svíčku....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama