
Samý překvapení
V první chvíli mi ani pořádně nedošlo, co se děje. Sentarou se zarazil a jeho chakra, která se předtím nahromadila k útoku zase pomalu klesala. Všichni se jako u vytržení dívali na balkon a nikdo nepromluvil ani jediný slovo. Kupodivu ani Vosa. Závěsy na zdobených nosítkách, doteď zatažených se pohnuly a mně to docvaklo. Stiskla jsem Sentarovu ruku a přesunula se vedle něj. ,,Arciprelát." odhadla jsem šeptem. Přikývnul. ,,Aspoň mu to můžu vysvětlit po svým. Poprava nebude."
Mezi záclonkama se vynořila malá ruka v dlouhým, volným rukávu bílýho, pravděpodobně hedvábnýho kimona. Jeden ze strážných, co stáli okolo ji chytil a uklonil se. S jeho pomocí z nosítek vystoupila mladá holka. Údivem mi spadla držka málem až na podlahu a ostatní moji kamarádi se netrvářili o moc inteligentnějc. Dotyčná měla dlouhý, zářivě bílý vlasy upravený do složitýho, nádherně zdobenýho účesu. Dva prameny vepředu jí spadaly volně přes ramena až skoro ke kolenům pokryté různýma korálkama a na konečcích postříbřené. Kimono, co na sobě měla bylo jedno z nejkrásnějších, co jsem kdy viděla. Pochopitelně, bylo sněhově bílý, ale pas měla stáhlej šarlatovým pásem. Rukávy byly dlouhý a volný, stejně jako sukně, takže když je rozevlál vítr, nabylo to dojmu, že se ta holka nadnáší. Obličej měla lehce přejetej bílým pudrem, takže působila hrozně bledě a jasným dominantním faktorem byly červeně namalovaný rty. Dokonce i její oči byly světle šedé, ale okraje duhovek zasahovaly skoro do černa, takže byly docela dobře viditelné a rozlišitelné od bělma. Zatajil se mi dech. Konan, Tsunade a dokonce i Aria se mohly jít bodnout. Ne ony, ale tahle holka byla skutečně nadpozemsky krásná.
,,Arciprelát je.....holka!" hlesla jsem zmateně. Sentarou se netvářil o nic víc inteligentněji. ,,Dokonce bych řekl, že je mladší než ty..." vypravil ze sebe konečně. V tom měl teda pravdu, tipla bych jí tak patnáct. I přes to ale vypadala jako nějaká královská geisha z pohádek, nebo z takových těch obrázků, co malovali japonští umělci na vázy do křišťálových muzeí čínskýho císaře. Aniž by dala ve tváři znát jakoukoliv emoci přehlídla zástup a její oči se zastavily na nás. Napřed si změřila mně a pak Sentara. Na něm její pohled zůstal. Konečně promluvila. Hlas měla ryze dívčí a mladý, ale přesto vyrovnaný a jasný a já byla v tu chvíli přesvědčená, že tady není nikdo, kdo by ji neslyšel nebo neposlouchal. ,,Co to má znamenat?" obrátila se na Sentara a její šedé oči se do něj zabodly jako dva meče. Ani neznervózněl a pohled jí vrátil ve stejné míře. ,,Nemůžeme vás nechat popravit ji." odpověděl zdvořile, ale z jeho hlasu zaznívala rozhodnost a odhodlání. Lehce se zamračila, ale hned zase nabyla předepsanýho výrazu. ,,Chcete se snad protivit rozhodnutí nejsvětější rady Ostrovů a Zemí Vycházejícího slunce?" zeptala se chladně. Ostrovy a Země Vycházejícího slunce je podle mně docela originálí název pro Asii, i když by to děvče mohlo ubrat na formálnostech. Její starostí by teď meli být kluci a make-up a ne nějaká vláda nad všema věřícíma blbečkama. I když přiznávám, že kdyby mě někdo nabídl stát se bohyní na zemi, asi bych do toho taky šla.
,,Pokud je to rozhodnutí špatné, tak ano. A dokonce naprosto bez výčitek." pokrčil rameny lhostejně. Stiskla jsem mu ruku. ,,Sentarou, takhle s ní přece nemůžeš..." ,,Jak se opovažuješ?" její ostrý hlas prořízl vzduch a přerušil mě. ,,Jak se opovažuješ tvrdit, že rozhodnutí rady je špatné? Ta dívka spáchala vraždu a pokusila se zneužít síly z oázy Shangri-la. A to opomíjím fakt, že Šermířka z Mlžné je pořád nezvěstná." zvýšila hlas. Vnímala jsem, jak se většina lidí okolo nás přikrčila. Zřejmě z ní měli fakt respekt. Ani se jim nedivím, budila dojem, že by jen lehkým pohybem malíčku smetla třeba celý hory, když to bude potřeba. Vosa, které jsem si doteď stačila všimnout jen okrajově nadskočila. ,,Cože? Bavíte se o mně?" propletla se davem k nám, obrovskej meč hozenej na zádech. Arciprelátka se na ni tázavě podívala. ,,Kdo je to?" zeptala se. Akari se rozhodla nevzdat to bez boje a přitočila se k ,bohyni'. ,,Samozřejmě, že jen další komplic té blonďaté vražedkyně. Nějaká bezvýznamná uprchlice z neznámé vesnice shinobi. Měla by jste je nechat zabít všechny, Halibel-sama." prohlásila. Ani jsem se nemusela dívat na Vosu abych věděla, že zrudla jak krocan když se mu máchne před nosem červeným hadrem. Vztekle zatla pěsti a začala hlasitě protestovat. ,,Bezvýznamná? Tak bezvýznamná říkáš?! Tak teď mě dobře poslouchej ty tlamo nevymáchaná, já jsem Anita Omiuri, legendárních šermířka přezdívaná též Odvážná tygřice ze Skryté Mlžné! Jenom jedna moje bota je vznešenější než ty, ty palice kefírová!" vyváděla, zcela ignorujíce fakt, že její ,kefírová palice' by se mohla dotknout i štříbrovlasé Arcpirelátky.
Ta se na ni udiveně podívala. ,,Cože? Ty jsi Šermířka?" zeptala se s nepatrným náznakem zmatení v hlase. ,,Se ví. Ta nejlepší...skoro." vyprsila se Vosa (nevím proč to furt dělá, podprsenku nemá pomalu ani B) a pro efekt uchopila rukojeť meče, co měla na zádech. ,,Lže! Šermířku unesli!" prskla Akari. Vosa se zamračila. ,,Prosímtě, dej si placku na čelo ty maškaro. Mně tady budeš říkat, že sem unesená, ne? To tys trochu ulítla." odfrkla, natočila se zády a odhrnula si tlustý ramínko nátělníku stranou, takže odhlalila malý tetování na levým rameni. Byl to jeden ze sedmi znaků používaných pro očíslování sedmi způsobů smrti podle staromandarínské bible. Slyšela jsem, že každej ze Šermířů má jedno z čísel, přičemž jednička je nejlepší a sedmička nejhorší. Tenhle znázorňoval trojku. Docela mě to překvapilo. Věděla jsem, že je Vosa dobrá, ale určitě ne, že je třetí nejlepší ze Sedmi šermířů. Arciprelátka se naklonila, aby líp viděla. ,,Skutečně, ty jsi Šermířka." přiznala. ,,Potom ale musíš být i ,matka, která nikdy neměla děti', o které mluví věštba."
Střelila jsem po Vose udiveným pohledem a teprve teď mi došlo, že když jsme se viděly naposledy, měla břicho. Jenže teď - typická Vosa. Vysoká, malý prsa a hlavně hodně štíhlá. Bojovnej výraz, kterej měla v obličeji vystřídalo cosi smutnýho a ona se (napadlo mě, že trochu provinile) ohlídla na Ryuka. K mýmu překvapení jí pohled nevrátil. Tvářil se rozzlobeně, oči upíral kamsi pryč a dělal, jako by si ani nevšimnul, že se na něj kouká. ,,To je trochu nepřesný." dostala ze sebe nakonec. ,,Nepřesné?" opáčila Arciprelátka. ,,Halibel-sama, neposlouchejte je! Ona lže!" snažila se zakročit Akari, ale jediný pohled bělovlasé vládkyně stačil, aby zmlkla a ucouvla. ,,Já jsem.....měla jsem mít...." začala Vosa, ale Ryuk ji přerušil. ,,Proč vůbec tenhle výslech? Proč prostě nezmizíme?" namítl. Sentarou se na něj otočil. ,,Protože musí vědět pravdu. Potřebujeme je." vysvětlil a pak obrátil pozornost zase na Arciprelátku. ,,Pravda je taková, že tahle blondýna, kterou chcete popravit je skutečná Aoi tenshi. Pokoušíme se zabránit jejímu studentovi, aby zneužil síly z Shangri-la. Ta kunoichi, co stojí vedle vás," krátce ukázal na Akari. ,,Je jednou z jeho vojáků. Nastražili past a zařídili to tak, aby jste si mysleli, že ona je pravá Aoi a že Yumi je ta zlá. Můžeme vám ale dokázat hned několika způsoby, že to tak není. Celou dobu jste na nesprávné straně." prohlásil. Arciprelátka se nepatrně usmála, což se mi zdálo vzhledem k situaci trochu neadekvátní. ,,A kdo jsi, že tohle říkáš?" zeptala se ho. ,,Jsem Tenshikage. Ten, kterého původně měla zavraždit." odpověděl bez zaváhání. Teď už se kněžka usmála pořádně a obrátila se na Akari, která byla náhle stejně bílá, jako její vlasy. ,,No, co mi k tomu řekneš? Jak ty lži vyvrátíš?" vyzvala ji. ,,Nesmíte jim věřit....oni....to nastražili. Chtějí mě zastavit." vyblekotala Akari nervózně. Usmála jsem se sama pro sebe. Teď ti to beruško pěkně vrátím. Pustila jsem se Sentara a popošla několik kroků blíž k balkónu. ,,Pokud skutečně lžeme a ty jsi Aoi tenshi, pak bys měla dokázat něco, co jiní ne. Víš o čem mluvím předpokládám?" pousmála jsem se. Zatla pěsti a probodla mě nenávistným pohledem. ,,Modrý anděl." slyšela jsem někde za sebou Yanurugiho. Halibel se na Akari zpříma podívala. ,,Nuže? Předveď nám Modrého anděla."
Zmateně se rozhlídla kolem a o krok od ní ustoupila. ,,No dobře." snažila se to zachránit. ,,Ale na kom? Nemám důvod na nikoho útočit." ,,Na mně." vyzvala ji velekněžka jistě. Nevím jak, byla jsem si jistá, že ona by tomu genjutsu odolala. Že by odolala každýmu genjutsu. Proto se nabídla - poznala by, že se ji někdo snaží uzavřít do iluze, ale nepodlehla by tomu. ,,To nemůžu. Jste Arciprelátka." kroutila se Akari. Dost chabá výmluva. V tu chvíli mi ruplo v bedně a znovu jsem se usmála. ,,Tak to zkus na mně. Když to dokážeš, jsem lhářka a zasloužím si smrt. Bude to spravedlivý, protože pokud nedokážeš Aoi tenshi znamená to, že si svůj trest nezasloužím." navrhla jsem. Arciprelátka se na mě pečlivě podívala, měla jsem pocit, že se mi její oči vsakují až do duše. Nakonec kývla. ,,Vynikající nápad."
Uslyšela jsem za sebou rychlý kroky a vteřinu na to mě Sentarou strhl k sobě. ,,Ne." rozhodl. ,,Pokud je pravda co říkáte, pak tahle dívka Modrého anděla nedokáže." ukázala Arciprelátka na Akari. ,,A to se není čeho bát. Nebo jste snad lhal - pane Tenshikage?" mazaně se usmála. Musela jsem ji napodobit a to docela hlasitě. Sentarou se na mně podíval jako bych se pomátla. Akari zatnula pěsti a vztekle vykřikla. Opřela se jednou rukou o zábradlí balkónu a přehoupla se přes něj tak, že během pár vteřin byla dole. Isui, který se doteď nezapojoval seskočil vedle ní. Chytil ji za paži a zastavil. ,,Akari, to nemá cenu. Jdeme, dokud to jde." řekl. Zlostně sebou trhla a on ji pustil. Podívala se mu vzdorovitě do očí a sáhla pro zbraně (nevím, jak to pojmenovat, vypadá to jak dva shurikeny, akorát se nehází, ale bojuje se s nima jak s noži). ,,Je mi to jedno. Stejně chcípnem, Takeru už je u cíle. Tak mě nech pomstít se tý děvce za Ankoku a Raikena a zabav zatím toho samuraje!" vyštěkla, na nic už nečekala a rozběhla se proti mně. Sentarou jí zkusil zastoupit cestu, ale Isui ho zadržel. ,,Sorry Tenshikage, ale pořád jsem oficiálně na jejich straně." slyšela jsem jak říká. Nějakej týpekz davu zničehonic znovu zaútočil na Kinrana - asi aby se neřeklo - a ten se přirozeně začal bránit. Strhla se nová bitka bez pravidel.
Akari se rozmáchla a pokusila se mě zasáhnout. Spíš náhodou se mi podařilo včas se sehnout, pak přejít do podřepu a jedním kopnutím do holeně jí podrazit nohy. Rychle jsem vyskočila a chtěla ji přikleknout, dokud byla na zemi, ale pohotově se odkulila a vyskočila na nohy. Všimla si, že k nám zamířil Ryuk a řízla se do prstu. Pak dlaň s krví připlácla k zemi a vykřikla název jutsu, který jsem neznala. Všichni, kdo k nám běželi zůstali náhle stát v kroužku asi tři metry okolo nás. Vypadalo to, jako by narazili a tvářili se dost vyjeveně. ,,Štít." vysvětlila mi krátce. ,,Nikdo nás nebude rušit." pak se na mně znovu vrhla.
Díky tomu podělanýmu perleťovýmu náramku jsem neměla chakru a žádná zbraň po ruce taky nebyla. Provedla jsem otočku a jen o kousek se tak vyhnula ostří jejích zbraní. ,,Nemám chakru ty ******!" (to sem fakt nepsat nemůžu :D) vykřikla jsem dopáleně. Odfrkla si. ,,No a? Ty bys mě taky zabila, kdyby to bylo obráceně." ,,Ale to sem teď nepatří!" dupla jsem si. ,,Jasně, že patří. Máš přesně to, co sis zasloužila." pohodila hlavou a znovu po mně vystartovala. Uskočila jsem a pokusila se praštit náramkem o stěnu štítu, aby se to debilní pouto rozbilo, ale držel sakra pevně. Tentokrát jsem kvůli tomu neuskočila dostatečně rychle a Akari mě řízla. Nebylo to nic hlubokýho, jen trochu krvácející oděrka na levým boku, ale stejně - tohle jí nedaruju. Při dalším úhybným manévru do mě prudce strčila a já spadla jak pytel brambor. Jak se z toho dostat? Co bych měla udělat? Buď mi to tentokrát nemyslí, nebo žádnou šanci nemám. Jsem tu uzavřená v její barikádě, nemám zbraň, moje chakra je bloklá a ona po mě jde jak slepice po flusu. Takže bych možná znovu ocenila něčí pomoc.
Tentokrát to byla Vosa, kdo mi opět zachránil můj urozenej zadek. Rozběhla se a vyskočila do vzduchu s mečem napřaženým před sebe. Dopadla shora na štít a jednou rukou zasealovala. ,,Mugen saibo - Kai!" vykřikla a z jejího meče vyšlehl proud zlatavé chakry. Cítila jsem, jak se bariéra kolem nás zachvěla a jen několik málo vteřin na to stála Vosa vedle mně. Podala mi ruku a pomohla mi na nohy. ,,Jak jsi to udělala?" nechápala jsem. ,,Řiká se tomu Nekonečná kobka, až na to, že jsem to použila obráceně, takže to vyrušilo ten amatérskej štít. Zloději to používají když chceme.....no...radši nic." odmlčela se a nervózně se zasmála. Pak se obrátila na brunátnějící Akari. ,,Teď si tak uvědomuju," zamyslela se. ,,Že jsi o mně předtím řekla, že jsem bezvýznamná lhářka. To není moc hezký." ,,Polib mi." odfrkla půlka jednobuněčnýho dvojčete. Vosa se zářivě usmála a zvedla meč. ,,No nekecej! Tak nastav!" to už se proti sobě rozběhly.
,,Yumi!" uslyšela jsem Kinrana. Okamžitě jsem se ohlídla za zvukem jeho hlasu. Stál asi patnáct metrů ode mě, jednu ruku nad hlavou a v té držel můj meč. ,,Chytej!" zavolal. No konečně inteligentní nápad! Když už mi nemůžou sundat ten náramek, aspoň mi přinesli můj meč. Teď bude všechno snazší. Kývla jsem na souhlas a chystala se zbraň chytit. Kin se napřáhnul a hodil. Vsadím se, že by se trefil přesně, jenže někdo se zrovna v tu chvíli rozmáchnul bojovou tyčí a praštil do meče tak nešťastně, že změnil dráhu a odletěl kamsi dál směrem k balkonu, kde stála Arciprelátka a s ledovým výrazem pozorovala bitvu. Hrklo ve mě jak v kindervajíčku a okamžitě jsem se tím směrem rozběhla.
Kličkovala jsem davem a několikrát se musela vyhýbat strážím, který shodil buď Ryuk, Brody nebo Minoru. Myslím, že i Sentarou mi někoho přihrál po nohy. Už jsem byla skoro u meče, když do mně nějakej mamlas civilní z boku vrazil. Neustála jsem to a natáhla se na zem jak široká, tak dlouhá. Rychle jsem se odkulila, aby na mně nikdo nešlápnul a vyskočila do podřepu. Měla jsem v úmyslu hned pokračovat v cestě, ale když jsem se podívala na místo, kde ještě před chvílí ležela moje katana, bylo prázdný. Sevřel se mi žaludek. Snad mi ji nikdo nešlohnul?! Chtěla jsem vstát a jít ji urychleně najít, ale ten den bylo na programu ještě hodně překvapení. Před obličej mi náhle někdo podstrčil rukojeť mýho meče, stačilo jen zvednout ruku a vzít ji. Udiveně jsem se podívala na toho poctivýho nálezce a málem mě to znovu donutilo sednout si na zadek. Tak tohle, to bych teda vážně nečekala! Dotyčný se usmál - slabě a ledově, ale usmál - a řekl: ,,Ty seš mi teda ninja ty ubožačko. Snad si nemyslíš, že jsem ti ten meč dal proto, abys ho tady jenom tak ztratila?"























No, tak já se hned na začátku dožaduji obrázku překrásné velekněžky či co to je a ejhle, ona Shizuka :D