
Nové nepřátelství
,,Páni, to je fakt něco!" zajásala Neliel, když jsem se jen za levý chodidlo pověsila na tlustší větev vysokýho stromu a oběma rukama jí zamávala. ,,Ale umíš tohle?"
Mrštně se vyšplhala o kousek výš a během tří vteřin se propletla kolem všech větví a stanula v koruně.
,,Rychlost." uznala jsem. ,,Zkus tohle." vytáhla jsem se zpátky nahoru, rozběhla se a přeskočila na vedlejší strom. Jen jsem se pravou nohou odrazila od kmene a hned zas letěla k dalšímu. ,,Jak veverka!" smála se Neliel.
,,Musím souhlasit. Nechceš toho chvilku nechat, kozí tlamo?" zavrčel Minoru mým směrem.
,,Komu říkáš kozí tlamo ty plesnivá reklamo na nedojedenou paštiku zahuštěnou shnilou malinou, to vše bonusově rozšlápnuté holínkou od hnoje lososové barvy?!" vykřikla jsem.
,,To je hustomonstrózní kec." zhodnotila Vosa.
,,Co tě žere?!" vřískl Minoru nakvašeně a na kuráž si cvaknul saké - už je mi fakt totálně jedno, kde ho pořád bere.
,,Co žere mě? Ty sis začal! Kinrane, že si začal?!" dožadovala jsem se podpory.
,,Začal." Kinran nezklamal.
,,Sere mě, když tu lítáš ze stromu na strom jak nějakej pošahanej datel s tumorem na mozku. Za chvíli začneš jebat hlavou do stromu." odfrkl mnich.
,,Minoru, uklidni ten slovník." ozval se Sentarou.
Plešoun odfrkl: ,,Heleď kage, něco takovýho říkají jen učitelé nebo teplouši. A jelikož ty učitel nejsi……je to trochu gayský."
,,Ještě jednou řekni, že jsem buzerant a nakopu ti prdel!" vylítnul žirafák. Gratuluji, to jsou dnes už tři sprostá slova!
,,Jak by mohl bejt gay, chodí přece se mnou." zastala jsem se své drahé polovičky.
Minoru si mě uštěpačně prohlídnul. ,,Bůh ví, čím sis tu podprsenku vycpala. Aby jsme nenašli něco překvapivýho, až se jednou předkloníš." prohlásil. Vztekle jsem seskočila ze stromu přímo před něj. ,,Tvrdíš, že sem chlap?!"
,,Trochu zšenštilej a možná stáhnutej korzetem, ale ty ramena nejsou dívčí. A ty vycpávky…"
,,Jaký vycpávky?!"
,,Netvrď mi, že jsou pravý."
,,Myslíš, že nejsou?!"
,,Jsem o tom přesvědčenej!"
,,Vůbec nevíš, blboune!"
,,Dokaž to!" zaječel.
Sentarou mezi nás vletěl dřív, než jsem si v ráži stačila odhalit horní polovinu těla. ,,Stačí." zarazil nás rezolutně. ,,Dnešní dávku už jste vyčerpali."
,,Škoda." odfrkla jsem a zase zapnula zip na tričku, kterej jsem si stihla rozepnout o necelejch deset centimetrů.
,,Málem jsem vyhrála."
,,Málem jsem vyhrála."
,,Zrovna v nejlepším. Jseš strašnej kazisvět." zabrblal Minoru rozladěně a zhluboka se napil.
Sentarou se otočil, objal mě kolem ramen a přitáhnul k sobě. ,,Pojď chvíli se mnou." pousmál se v jasné snaze ukončit tenhle ranní příval decibelů. Nebyla jsem z toho zrovna dvakrát nadšená, protože pravidelný hádky s Minoru byly lepší než jakákoliv jiná rozcvička, ale dokážu si představit, jak z toho musí mít ostatní nervy na dranc….
Je to náš druhej den v Shangri-la. Přespali jsme ještě ve staré vesnici, jelikož když jsme prošli bariérou, podle místního času zbývaly dvě hodiny do soumraku (řekla expertka Neliel). Hned ráno jsme sbalili svých pět švestek a vyrazili do pralesa. V té chvíli jsem ještě nechápala, co všichni na té světoznámé oáze vidí. Sluníčko svítilo (bůh ví jak je to možný, jsme přece v jeskyni), ptáci zpívali a já s Minorem mohla halekat jak se nám zachtělo, jelikož se nezdálo, že by to tu někomu nebo něčemu vadilo. Ve svojí mokutonový extázi jsem mohla šplhat po čemkoliv, co se mi zamanulo a nejnebezpečnější tvor, co jsme tu viděli byla rozšlápnutá ještěrka (Sasukeho bota o tom něco ví). A jelikož jsem byla ještě moc nezkušená - pověst taky není všechno, že jo -tak jsem se na nějakou ostražitost vybodla. Oáza byla obrovská, vířila tu zvláštní chakra, ale po Takerovi ani stopy. Měl by být v jádru oázy. Musí to být sakra daleko, když ho tu ještě necítíme. Od Neliel jsem vypídila, že celková rozloha Shangri-la se odhaduje zhruba na osm set kilometrů čtverečních, když se nepočítají ještě nejaký spodní chodby a jeskyně. A to už něco znamená.
,,Nechci křečkovat," ozvala se Vosa. ,,Ale já tu nic necítím. Ta energie, o které jsi mluvila….promiň, ale má to s námi něco udělat? Je to jako chakra desetiletýho spratka."
,,To je." zašvitořila Neliel a hravě přeskakovala větší trsy trávy. Žasla jsem, že si ještě nezapíchla do nohy trn.
,,Cítím to. Všechna chakra se stahuje do středu oázy, proto se zdá, že jí tu moc není. Jenže bude přituhovat. Počítám, že zítra se budete cítit už jinak. Naštěstí pro nás, za energií putují i zvířata a démoni, proto nás ještě teď nic neobtěžuje." vysvětlila jako by o nic nešlo.
,,A potom nás obtěžovat budou?" pousmál se Kinran.
,,Pravděpodobně."
,,Super." mínil. Vosa si jen promnula ruce. ,,To bude žůžo!"
Upřímně jsem se taky docela těšila. Bojovat proti shinobi už je nuda, ale démoni, to je něco jinýho!
,,Bude vás to mrzet. Ale pokud překonáte obyvatelé Shangri-la, můžete porazit i Takeru." informovala nás Neliel. ,,Nejsilnější démoni budou blíž ke středu. Ty slabší, kteří by energii nezvládli budeme potkávat už tady na okraji. Jen si pamatujte," její šedé oči znovu zvážněly a mě se zdálo, že i o něco potemněly. ,,Nejsilnější jsou vždycky démoni, co se nejvíc podobají lidem. Proto jakmile potkáme démona, který vypadá každým detailem jako lidská bytost, musíme své síly spojit. Jinak jsme mrtví."
Nikdo na to nic neřekl. Nevím, jestli někoho z nich napadlo to, co mě, ale…..
Démoni s lidským vzhledem jsou nejsilnější. Neliel je sice polodémonka, ale každým coulem vypadá jak lidská holka. Je to tím, že je víc člověk nebo….víc démon? A jestli je víc démon, kam až sahají její schopnosti?
K večeru jsme se zastavili poblíž řeky a rozdělali oheň. Jako obvykle se ozvaly protesty a jako obvykle je vznesla Yumi.
,,Nemáme čas zastavovat!" upozornila jsem je naprosto slušným a klidným tónem, takže z nejbližších stromů vyděšeně vyletěla hejna ptáků. ,,Yumi, lásko….nemusíš křičet vždy, když chceš vyjádřit svůj nesouhlas."napomenul mě Sentarou. ,,Aspoň je to holka, co má jiskru." ušklíbnul se Kinran.
,,Někdy až moc. Jednou ti musím říct, jak ubila ninju pánvičkou."
,,Pánvičkou? Vzbudil jsi moji zvědavost."
,,To nepochybuji."
,,Sklapněte oba dva! Jestli jsou všichni Ichinazagi tak ugdákaní tak se nedivím, že sloužíte u královské ochranky! Každýho lumpa musíte hned ubrebtat k smrti!" okřikla jsem je a vztekle praštila o zem svým pouzdrem na shurikeny. Nebyla jsem doopravdy naštvaná, ale spíš šlo o to, že mě tyhle scény baví. Sentarou to věděl a hrál to se mnou. Řekla bych, že kdybych aspoň dvakrát týdně nevylítla, chybělo by mu to.
,,To je pravda. Ovšem myslím, že kdyby císař zaměstnal tebe….." začal Kinran.
,, …..stačil by jeden odstrašující příklad a byl by konec kriminality v Rivě." dokončil Sentarou.
,,Když by všichni lumpové slyšeli, že citadelu hlídá zuřivá Yumi…."
,, ….s bojovou pánvičkou…."
,,Tssss, blbečci! Vy jste se hledali!" odfrkla jsem, otočila se na patě a odkráčela do lesa.
Klekla jsem si k řece, sundala ze zad pochvu s mečem, která mě celou dobu mlátila mezi lopatky a nabrala do dlaní vodu. Tou jsem si pak umyla obličej. Vytáhla jsem z pouzdra gumičku a zapletla si vlasy do copánku, aby se mi tak nepletly do očí. Je to tu docela o ničem. Člověk se těší na pořádnou melu a co tu najde? Nic. Vždyť nejzuřivější stvoření v oáze je tu Minoru, kterýho zabít nemůžu, jelikož by pak Takeru zabil nás. Stejně nechápu, v čem nám má tenhle plešatej ochlasta pomoct…
Uslyšela jsem za sebou něčí kroky a - spíš leknutím než instinktivně - jsem se otočila s kunaiem v ruce. Ale byl to jen Sasuke. ,,Kruci….lekla jsem se, že je to někdo silnej." ušklíbla jsem se škodolibě a schovala nůž do pouzdra. Zatvářil se nanejvýš uraženě a otráveně odfrknul. ,,Pche, ubožačko…od tebe mě to vážně nežere."
,,To je fakt, s tebou jsem se ještě dneska nehádala, co? Tak do toho." vyzvala jsem ho žertem, znovu se otočila k vodě a pokračovala v oplachování odkrytých částí těla.
,,Hádat se s někým je pod moji úroveň. Šel jsem k vodě. Nejsi jediná, komu je tu vedro." odsekl a beze slova se posadil na břeh pár metrů ode mě. Já se sice neoplachuju kvůli vedru, nýbrž kvůli alespoň částečné hygieně, ale budiž. Nechám ho při tom, sasanku.
Po chvíli jsem se zvedla, sebrala svůj meč a chystala se vrátit na tábořiště k ostatním. Ale…..
(zase to ale, to je děs! Vrátila já jsem se někdy do tábora, aniž by se mi po cestě něco stalo?!)
(zase to ale, to je děs! Vrátila já jsem se někdy do tábora, aniž by se mi po cestě něco stalo?!)
Zezačátku to vlastně nevypadalo tak hrozně. Na mýtince jen kousek přede mnou stálo dítě, odhadem tak osmiletý. Nebylo tak docela jasný, jestli holka, nebo kluk. Mělo hnědý vlasy, asi po ramena a žlutý oči, kterýma mě pozorovalo. Bez výrazu nebo náznaku emocí ve tváři. Prostě se jen dívalo, jako by na něco čekalo. Docela chladně. Bílý kimono, který mělo to stvoření na sobě se ve větru ani nepohnulo. Projel mi z toho mráz po zádech a jedním trhnutím jsem tasila katanu. ,,Sasuke." upozornila jsem svého kolegu, aniž bych se ohlídla.
,,Vidím." ozvalo se mi za zády.
,,Jak moc to vidíš? Použij kruci Sharingan a řekni mi, co je to děcko zač!" buzerovala jsem ho, jako by to byl nějakej usoplenej genin (technicky vzato, on je genin, ale vzhledem k tomu, že já nemám ani akademii….)
,,Nebuď drzá. Komandovat si můžeš toho samuraje, ale mě si s ním nepleť."
,,Ne….vy dva skutečně nejdete splýst. Moje chyba. Řekl by jsi mi tedy, veliký Uchiho, co je to za mimino?"
Kupodivu jsem nedostala ani pěstí, ani nožem do zad. Místo toho podrážděně zavčel. ,,To nemám tušení. Můj Sharingan ho nevidí."
,,Jak ho může nevidět? Je to Sharingan!" vykřikla jsem.
,,Prostě nevidí."
,,Kurník, tak od čeho máš v hlavě zaoperovanej rentgen, když ti nefunguje?! Asi fakt zmodernizuju na Byakugan. Škoda, že tu nemám soukromýho Hyuugu."
Než se stačil urazit, udělala jsem krok dopředu a opatrně napřáhla meč proti dítěti. Ani neucouvlo, ani se nepodívalo na zbraň. Koukalo na mě. Mělo neuvěřitelně depresivní a hypnotickej pohled.
,,Je to….démon?" vydechla jsem a překvapilo mě, jak zasněně můj hlas najednou zní. Cítila jsem se uvolněnější.
,,Ne. Je to nějaký typ genjutsu…." slyšela jsem Sasukeho odněkud z dálky. Všechno se zdálo daleko, ale to dítě bylo přímo tady. Cítila jsem se náhle volná a jakoby trochu zhulená.
A proč vlastně držím ten meč? Je to na pytel, vůbec nic se mi s ním nechtělo dělat. Bezstarostně jsem pustila jílec a odhodila katanu do trávy.
,,Co to zase děláš, huso?" obořil se na mě Sasuke. Jeho hlas se mi v hlavě rozlehl jako v kostele a okamžitě se vytratil, aniž bych ucítila potřebu na něj nějak zareagovat. Dítě se pohnulo. Otočilo se zády k nám a zamířilo mezi stromy. Bez zaváhání jsem šla za ním. S naprostou jistotou jsem věděla, že kousek dál v lese čeká něco mnohem hezčího. Strašně jsem to chtěla vidět. A taky - bude to úchylný, když řeknu, že jsem si s tím děckem chtěla hrát? Nekecám, fakt chtěla! Jsem už totální magor! Ale abych to neprotahovala…..
Za pravý rameno mě chytila něčí ruka a stiskla tak silně, že jsem si okamžitě dokázala vypočítat velikost té modřiny, co se mi do deseti minut udělá. ,,Zastav." zavelel Sasuke.
,,Nech mě…." odtušila jsem, ještě napůl v té divné extázi a pokusila jsem se pokračovat v cestě. Ten harant se zastavil a čekal. Jeho oči se teď upíraly na Sasukeho místo na mě, a možná proto jsem se v následujících vteřinách probrala.
,,Sasuke…já sem….chtěla jsem za ním jít a…" žblebtala jsem zmateně.
,,Jasně, že chtěla. To bylo vidět. Jsi ubohá, že se chytíš i do takového genjutsu." oznámil mi a jeho černý oči se střetly přímo s očima dítěte.
,, Na mě tvoje triky nepůsobí, zrůdo." pochlubil se. Děcko to ještě chvíli zkoušelo, ale pak vzdalo Sasukeho oblbování a vrátilo se zase ke mně.
Ten pocit uvolnění. Chtěla jsem ho následovat…..
Jenže ten protivnej Sasan do mě zase kopnul! On mi taky nedopřeje žádnej pořádnej rauš!
,,Nesahej na mě, já jsem v pohodě!" obořila jsem se na něj.
,,To vidím. Zlikviduju to." prohlásil a tasil meč. Než jsem mu v tom stihla zabránit, přesekl dítě v pase.
K našemu překvapení se ale vůbec nic nestalo. Meč projel neexistující postavou naprosto bez efektu a stvořením na nás dívalo stejně klidným obličejem. To bylo, uznejte, krajně podezřelé.
Povidám: ,,Sasuke, nebudem to řešit sami! Otočíme se a dojdeme do tábora pro Neliel a ostatní a když to bude nebezpečnej démon, zlikvidujeme ho společně. V žádným případě se na něho teď my dva nepůjdeme do těch keřů podívat!" a Sasuke na to: ,,Máš naprostou pravdu, musíme se chovat zodpovědně!"
Zase kecám. Něco takovýho bych v životě nevypustila z huby, a Sasan zrovna tak. Chcete vědět, jak to bylo doopravdy? Zkuste hádat…
,,Šla bych to propídit!" rozhodla jsem a rozběhla se směrem, kudy nás předtím vedl ten spratek. Uchiha zřejmě neměl námitek, protože se beze slova připojil. To divný dítě, když vidělo směr naší cesty mlčky zmizelo. Asi jsme mu udělali radost.
Nejdřív jsem myslela, že to zvířátko prostě uteklo, když nás vidělo, ale prd. Z ničeho nic jsem ucítila démonickou chakru a uskočila stranou právě ve chvíli, kdy vedle mě zaduněl úder nějakýho obrovskýho chapadla. Ještě v letu jsem popadla jílec katany a vytrhla ji z pouzdra. Sasuke byl pohotovější a
jednou ranou chapadlo přesekl. Ozvalo se bolestné zavytí něčeho obrovskýho a hned na to se odkudsi vynořil démon, kterýho jsme doteď v lese nemohli vidět.
jednou ranou chapadlo přesekl. Ozvalo se bolestné zavytí něčeho obrovskýho a hned na to se odkudsi vynořil démon, kterýho jsme doteď v lese nemohli vidět.
Tělo měl jak nějakej hnusnej netopýr, ale bez uší. Oči měl žlutý, bez panenek a protáhlý dozadu. Z pusy mu křiklavě vyčnívaly dlouhý, jako jehly tenký zuby. Nohy měl spíš jako lev, ale ruce úplně chyběly. Místo nich mu ze zad vyčnívalo sedm kroutících se chapadel. Plus jeden pahýl - a za ten mohl Sasuke. Ti z vás, kdo si tu potvoru dokážou představit musí uznat, že to byl fakt škaredej dobytek.
,,No to je hnus!" odplivla jsem si, když se ten čtyřmetrovej kolos vyvalil ven.
,,Divné stvoření." usoudil Uchiha znalecky.
,,Tak ty sis všiml?" ušklíbla jsem se provokativně.
,,Na někoho, kdo se před chvílí nechal nachytat na tak primitivní návnadu je to troufalá poznámka." setřel mě.
Příšerka zřejmě nepatřila k nejtrpělivějším, jelikož znovu zavřeštěla a ohnala se po mě dalším chapadlem. Možná to vypadalo nebezpečně, ale ve skutečnosti….rozšlápnout žížalu je jednoduší.
,,Dej pokoj." mávnutím ruky jsem poslala proti démonovi dvě chakrový oštří. Ozvalo se další zavytí a potvůrka měla o pahýlek víc. Příšerně to zavřeštělo a začalo tak řádit, že několik blízkých stromů skončilo přelomených v půli.
,,Nikdo po tobě nechtěl, ať mi pomáháš." pokračovala jsem v konverzaci se Sasukem, jako by se nic nestalo.
,,Taky to příště dělat nebudu." ujistil mě, zasunul meč zpátky do pochvy a otočil se.
,,Počkej, co já s tím tady?" zavolala jsem.
,,Co by? Prostě to zabij." odfrkl.
,,No jak chceš." pokrčila jsem rameny a ohlídla se zpátky k hysterické obludě. Náhle totiž byla podezřele klidná.
Ztuhla jsem. Kolem zmítajícího démona se začaly objevovat malý děti, stejný jako to předtím. Všechny na mě hleděly a já se nedokázala pohnout. Se strašným sebezapřením jsem pomalu zvedla meč a řízla se jím do ruky. Nic. Z tohohle genjutsu mě bolest nedostala. Ale jak to?
,,Sa…sas….." pokusila jsem se na něj zavolat, jenže se to zdálo čím dál nemožnější, takže jsem to slovo ani nedokončila. On to ale naštěstí slyšel.
Znuděně se otočil a usyknul. ,,No…to je lepší. Dokonce to začínám cítit. Víc děcek, větší síla zdá se."
odfrkl a tasil meč. Jedna z potvor nejblíž k němu zavřeštěla a zaútočila. Pohotově mávnul mečem a přeťal ji v půlce. To už se rozhýbali i ostatní, z toho pár mířilo na mě.
odfrkl a tasil meč. Jedna z potvor nejblíž k němu zavřeštěla a zaútočila. Pohotově mávnul mečem a přeťal ji v půlce. To už se rozhýbali i ostatní, z toho pár mířilo na mě.
Trochu mě zarazil fakt, že vypadají jako děti. I když jsem věděla, že ve skutečnosti je to démonova návnada, ta podoba byla až moc reálná…
Předemnou se náhle objevila Neliel, celá se přikrčila jako kočka a zavrčela na démona. Ten se, stejně jako všechny jeho loutky, zastavil. Sklonil se až k bělovlasé kněžce a zuřivě zařval. Trhla jsem sebou. ,,Neliel, dávej pozor!"
Ale ona se nedala. Nahrbila se v zádech a vydala řev, kterej bych tipovala spíš na nějakou šelmu než na člověka. Obluda ucouvla a znovu rozpačitě zabručela. Neliel vstala a udělala dva kroky k démonovi. ,,Tak jdi!" vykřikla hrubě.
K mýmu údivu se ta bestie otočila a odběhla do lesa, ty její dětičky s ní. Několik stromů se při jejím útěku zlomilo a jejich kmeny zůstaly ležet v lesním podrostu jako nějaké strašidelné kosti dávno mrtvého draka.
,,Yumi!" slyšela jsem Sentarův hlas. Jeho majitel se vynořil jen o několik málo vteřin později v patách s Kinranem. Přihnal se ke mě jako velká voda a tázavě přejel očima zdemolovanou část lesa.
,,Co se tu stalo?"
,,Napadl nás démon. Ale takovej slabší, zvládli by jsme ho sami." mávla jsem rukou.
,,Pokud by tě chytil do genjutsu, Aoi, byla bys v koncích. Jeho děti by tě sežraly zaživa." informovala mě Neliel.
,,Ou...no...ještě, že se to nestalo. Párkrát mě totiž málem chytil a kdyby tu nebyl Sasuke, tak...." začala jsem.
,,Právě, že tu byl. To mě velice zaráží." přerušila mě Neliel a obrátila se k Uchihovi. ,,Jsi naprostý pitomec, nebo ses ji snažil zabít?"
Ten emař nad tím zůstal úplně perplex, stejně jako já. Potřebovala bych kalkulačku, abych spočítala, jak dlouho už se ho nikdo neodvážil urazit. A Neliel na něj vyfrčí s tímhle. Ta holka má můj obdiv, frcá si slušně.
,,Co si to....?!" zavrčel nasupeně.
,,Myslela jsem, že budeš něco víc, když pořád tak machruješ. Uchiha sem, Uchiha tam....a nepoznáš ani tenhle typ genjutsu. Možná kdyby sis dodělal akademii, nemusel z tebe vyrůst takovej trouba." pokračovala bělovláska.
Nenápadně jsem se přesunula k Sasukemu, abych mu stihla podrazit nohy, kdyby vyběhl. Neliel balancovala nad propastí.
,,Kdybys byl tak úžasný ninja, poslal bys Aoi pryč hned. Proti téhle iluzi nemá žádný člověk bez kekkei genkai v očích žádnou šanci a zrovna ty bys to měl vědět. Tvoje nevědomost ji mohla zabít. Proč ze sebe děláš mistra, když jsi jenom genin?" sjela ho.
,,Malá otravná čubko!" zaprskal Sasuke a s mečem v ruce proti ní ostře vyrazil. Chytila jsem ho za rameno, ale prudkým trhnutím mě setřásl. Než jsem se stihla vzpamatovat, vzduch se zavířil a před rozzlobeným Uchihou stál Sentarou. Holou rukou držel ostří jeho katany a mračil se jako deset čertů.
,,Uhni mi z cesty." zasyčel Uchiha ledově.
,,Nedotkneš se jí. Má pravdu, jsi nepozorný." odpověděl Sentarou neméně hrozivým tónem. ,,Ale to býváme občas všichni. Věřím, že ses poučil a příště odhadneš situaci líp. A teď schovej meč."
,,Nebo co, samuraji? Troufneš si postavit se mi?"
,,Už jsem si troufnul."
,,Dej mi záminku a já tě pošlu zpátky do pekla, ty oživlá mrtvolo."
S trhnutím jsem se podívala na Sentara. Výraz v jeho tváři se nezměnil, ale oči mluvily za všechno. To bylo od Sasukeho vážně hnusný. V momentě ve mě vzkypěl vztek.
,,Hned toho nechte!" zasáhla jsem a sjela oba zuřivým pohledem.
Dívali se jeden druhýmu do očí a ani jeden neuhnul. Po Sentarově zápěstí se skutálela tenká, rubínová stružka krve, jak Sentarou drtivě svíral Sasukeho meč.Bylo ticho a situace se zdála na spadnutí. Vyslala jsem ke Kinovi prosebný pohled a on ani tentokrát nezklamal.
,,Yumi má pravdu, to stačí." prohlásil a rozhodně je od sebe odstrčil. Postavil se mezi ně a tělem dal jasně najevo, že pokud si navzájem budou chtít něco udělat, napřed musí zabít jeho. Což by Sasukemu určitě nevadilo. Už delší dobu jsem pozorovala, že nemá rád ani Sentara, ani Kinrana.
,,Drž se ode mě dál. A od Yumi taky." varoval ho Sentarou. V jeho smaragdových očích to bojovně jiskřilo.
,,Doufám, že ten, kdo tu chcípne budeš ty." odfrkl Sasuke.
,,To těžko. Já nejsem v proroctví."
,,Bravo. A proč si asi myslíš, že tam nejsi?"
,,Mlčte!" vyjekla jsem načuřeně. ,,Teď se vrátíme do tábora. Sentarou, ty půjdeš se mnou pozadu. Chci se projít."
,,Jo mrtvolo, jdi se ještě projít." ušlíbnul se Sasuke.
,,Drž hubu, Sasuke!" napřáhla jsem se a vlepila mu takovou facku, že zamrkal.
Bylo vidět, že to nečekal. Ublíženě se chytil za postižené místo a otočil se na mě s hrozivým výrazem Arnieho Schwarzenegera v roli terminátora. Sentarou s Kinranem se ostentativně postavili přede mě. Situace se vůbec nevyvíjela dobře.
,,Zkus něco." varoval ho Kin.
,,Zasloužils." pípla jsem, protože mě rázem odvaha opustila.
Uchiha na nás ještě chvíli zíral, než si znechuceně odplivnul na zem. ,,Ubožáci. Tohle bylo naposledy, kdy vám to prošlo. Ale ne bez následků. Počítejte s tím, že při nejbližší možné příležitosti vám podrazím nohy. A je mi jedno, že jeden z vás je důležitej pro poražení toho bastarda. Není to moje věc. Ať si to tu ten spratek třeba ovládne, hlavně že vás uvidím trpět. A zvlášť si to vychutnám u tebe." drze se usmál na Sentara. ,,Teď už s vámi jdu jen proto, abych tě viděl umírat ty odpornej hajzle."
,,Ach Sasuke, ten otisk ti skutečně mimořádně sluší." vydechla jsem bez přemýšlení a škodolibě se rozesmála. ,,Vážně uvažuju, že bych ti jeden věnovala i na druhou stranu, abys vypadal symetričtější."
Sentarou s Kinem se jako na povel rozesmáli. A přitom jsem nic tak vtipnýho neřekla. Sasuke si naštvaně sáhnul na zarudlou tvář a otočil se. ,,Však uvidíte." pohrozil a zmizel nám z očí.
Sentarou se ke mě otočil, chytil mě kolem pasu, zvedl do výšky a drtivě objal. ,,Právě jsi mu dokonale přistřihla ego." prohlásil.
,,Potřeboval." pokrčila jsem rameny. Pak jsem si něco uvědomila a trochu snobsky nakrčila nos. ,,A abych nezapomněla.....měl by ses oholit, lásko. Vypadáš jak loupežník..."






















