close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 61

5. září 2012 v 19:40 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Chakra ožívá


Probudil mě Sentarou, když mnou třásl. Otevřela jsem oči a zjistila, že jsme dole pod kopcem. Očividně jedinej důvod, proč jsem se nerozbila o kamení byl ten, že mě Sentarou chytil. Pokusila jsem se pohnout a rány na krku a paži se bolestně ozvaly.
,,Klid..." hlesl Sentarou. ,,Budeš v pořádku. Dostanu tě k Neliel."
,,Kde sou...ty potvory?" zachraptěla jsem.
,,Bohužel, ještě z toho nejsme venku." odtušil.
,,Jednoho jsem zranila....ale byli dva..."
,,Já vím."
,,Kousnul mě...."
,,Pššt. Odpočívej, postarám se o to." opatrně mě položil na zem a opřel o kámen. Za jeho zády jsem zahlídla, jak se k nám jeden z démonů blíží. Druhej tu nebyl - zřejmě zdechnul, svině. A dobře mu tak.
,,Za tebou." upozornila jsem ho.
,,Já vím. Snaž se už neomdlít, ano? Zkusím to vyřídit rychle." povzbudivě se usmál, narovnal se a vyšel stvůře naproti.
Jen se otočil, vedle mě přistál Kinran.
,,Co se stalo? Proboha Yumi, krvácíš!" učinil objev roku.
,,No to je dost." houkl na něj Sentarou, aniž by spustil oči z nepřítele.
,,Co tím chceš říct? Přišel jsem hned, jak to šlo!" bránil se Kin.
,,Chápu, že nejsi shinobi , ale i jako samurai bys měl být rychlejší a…"
,,Možná kdybys příště poslal třeba sokola a ne papouška…"
,,Papoušek byl po ruce!"
,,To bys mi to rychleji došel oznámit osobně."
,,Já pořád krvácím.." upozornila jsem je - kdyby na to náhodou zapomněli.
,,Promiň." Kin mi znovu věnoval trochu pozornosti. ,,Sentarou řekl, že tě pokousali."
,,To řekl správně." pokusila jsem se zvednout. ,,Prosím, dostaň mě k Neliel."
Okamžitě přiskočil a podepřel mě. ,,Nemůžeš se vyléčit sama?"
,,No tys to uhádl." ušklíbla jsem se. ,,Léčení funguje na principu…" krátká křeč ,,že předáváš svoji energii raněnému. Co bych si asi tak předávala?"
,,Nebuď hned kousavá." ošil se.
,,Promiň. Jen je mi fakt zle…..nechtěla jsem…."
,,Chápu. Chytni se." přerušil mě a přehodil si jednu moji ruku okolo ramen, zatímco mě chytil za pas. ,,Nejsem ninja, proto nečekej žádný ultra tempo."
,,Hlavně ji odsud dostaň." ozval se pro změnu Sentarou. Neviděla jsem ho, stál mi za zády, ale zřetelně jsem slyšela sykot toho tvora, když se do sebe pustili.
Prodírali jsme se lesem, a lhala bych, kdybych napsala, že to šlo dobře. Byl to děs, ty větve, kamení a tak. Ale zase nemůžu být taková pesimistka - to fakt ne. Vypadalo to celkem obstojně, chodit jsem mohla a Kin byl dostatečně silnej na to, aby k Neliel dotáhl klidně ještě další tři Yumi. A co se vlastně pokazilo?
Pokazil se Sentarou. Když jsme prolezli dalším chumlem toho otřesnýho chrastí, stál kousek před náma. Ulevilo se mi, že takhle snad budeme postupovat rychleji, když nám pomůže, ale houby. Kin se zastavil.
,,Výborně. Teď už to zvládnu sám." pousmál se Sentarou a o krok se k nám přiblížil. Kinran mě ale pustil a bleskově sáhnul pro meč.
,,Ani se nehni." varoval ho. Žirafák se skutečně zastavil.
,,Co děláš?" obrátila jsem se na Kina.
,,Tohle není Sentarou." odpověděl mi. ,,A víš proč?"
,,Sentarou by na nás nečekal vepředu, že?" svitlo mi. ,,Prostě by nás doběhl."
,,Jste pomalejší, než jsem čekal. Ale teď už si to vezmu na starost." prohlásil ,Sentarou'.
,,Jestli se přiblížíš, uříznu ti hlavu." varoval ho Kin.
,,Ta holka potřebuje pomoc!"
,,Holka?!" vypískla jsem. ,,Sentarou by řekl ,Yumi potřebuje pomoc' nebo by Kina prostě rovnou zdupal."
,,Yumi, na to není čas." obrátil se ke mně démon.
,,Uhni z cesty." prskal Kin.
Nikdo se ani nehnul, oni na sebe upjatě zírali a mě začínala docházet trpělivost. Pak se ozvalo zašustění a z lesa se tiše vynořilo několik dalších démonů, kteří se připojili k tomu stávajícímu. Všichni měli Sentarovu podobu, ale tvářili se naprosto prázdně. V rychlosti jsem spočítala, že je jich něco kolem patnácti. No vida, tady z toho možná ještě koukne nějaká zábava.
,,Měla bys jít." otočil se Kin.
,,Nene, počkej," nadskočila jsem. ,,Vypořádáme se s nima a pak…"
,,Já se s nimi vypořádám." přerušil mě důrazně. ,,Ty v tomhle stavu bojovat nebudeš."
,,Je to jen škrábnutí."
,,Jestli se budeš hádat, řeknu to Sentarovi."
,,Ty podlej plaze!"
,,Jsem rád, že si rozumíme." ušklíbnul se a obrátil svoji pozornost zpátky k démonům. ,,A teď odsud vystřel."
,,Ne, ty vystřel."odsekla jsem navztekaně. ,,Necháme téhle kraviny. jsem tady Aoi tenshi, ne ty. A teď mě nech se s tím vypořádat, ať to máme z krku co nejdřív. Nehodlám tu hodinu paňácovat, než ty věci zlikviduješ."
,,Když jsi tak silná, proč tě zranili, he?" argumentoval.
,,Víš, co mám v sobě chakry?" vyslovila jsem každý slovo důrazně jako pro blbečka. ,,Dovedeš si představit tu energii, co musím vynaložit, abych ji vyhecovala? Když mám čas na přípravu - jako jsem třeba měla teď - můžu jí použít mnohem víc, než když mě někdo zaskočí."
,,To sem nevěděl." zabručel nedůvěřivě.
,,Ty nevíš věcí. Ale tohle je moje největší slabina a jestli ji někomu vykecáš, přísahám, že strávíš zbytek života jako eunuch s věčně nasazenou plínou, protože věř mi, že moč bude to poslední, co udržíš…." na chvilku jsem se zarazila. ,,Vidíš, k čemu jsi mě donutil?! Teď jsem vyděračka!" vykřikla jsem.
,,Nikomu to neřeknu." slíbil. ,,Ale jestli chceš bojovat…" hodil okem po démonech, hotovících se k útoku. ,,Tak bys měla začít."
Chtěla jsem to vyřídit rychle a efektivně mojí oblíbenou kombinací. Nařídila jsem Kinovi, ať se vyšplhá na nejbližší strom a zůstane tam, což kupodivu bez remcání vyplnil. Skoro všechna moje chakra byla už připravená k útoku, proto jsem začala. Moje prsty se propletly v pečeti koně, následoval kohout a tak to jelo dál, až všech sedmnáct pečetí zakončil had.
,,Suiton: Suishouha!" poručila jsem konečně a vytáhla ze vzduchu kolem sebe veškerou vlhkost, která se pak smísila s mou vodní chakrou a vytvořila tak přílivovou vlnu. Několik bestií zavřísklo a rozeběhlo se ke mně, ale proud je smetl pryč. Co nejrychleji jsem přepnula na zemskou chakru - tu moc ráda nemám - a praštila pěstí do hlíny. ,,Doton:
Tsuchi Kairou!"
Země se začala trhat a na povrch vyrazila stěna z kamení a hlíny, která vyrostla do výšky nad démony. Nahoře se stočila do oblouku a zamířila znovu k zemi, aby tak vytvořila něco jako kuklu. V tu chvíli jsem použila bleskový přesun za jejich záda, a těsně před tím, než se kobka uzavřela jsem znovu zasealovala.
,,Raigeki no Yoroi!" vyslala jsem do vody několik blesků. Skoro zároveň s tím se vězení uzavřelo a démoni zůstal uvnitř - jen jeden mi, svině utekl. Byla jsem si jistá, že se o něj Kin postará. Místo abych přerušila spojení s elektrickou chakrou uvnitř, ještě jsem ho znásobila. Cítila jsem totiž, jak se mi ty bestie brání, proto jsem obětovala ještě větší množství energie a výboj uvnitř znásobila.
Polovina jich zeslábla, ale pořád jsem zevnitř cítila život. Chtělo to víc energie.
Začala jsem ji nabírat z okolí a vlasy se mi zelektrizovaly, jak mnou prostupovala moje přirozená chakra. Poletovaly mi kolem obličeje a nepříjemně se mi lepily na tvář. Celé tělo mě brnělo a pulsovalo energií, piercing i náušnice pálili a vibrovali. Ucítila jsem pach elektřiny, který určitě každý zná. Bylo to jako ozón, ale živé a tížící, jako nervozita nebo tréma. Přitom to prostě jen byla energie, která nejde stvořit ani zničit. Ale to nebylo všechno.
Byl to náboj, který jsem ještě nikdy necítila. Nevěděla jsem, jak se mi to povedlo, dokud mi oáza neodpověděla sama. Vzduch kolem mě byl nasáklý chakrou, která byla tak silná, až zářila. Přes její modravý závoj jsem na obloze viděla vír, který se pozvolna stáčel ke mně. Objevoval se odnikud, ale končil na hranici chakrové koule, která se kolem mě vytvořila. Cítila jsem, jak moje síla roste ne o pět nebo deset procent, ale o několik desítek.
Z extáze mě vytrhl Sentarův výkřik. Volal moje jméno.
Krátce jsem se ohlídla a usmála se na znamení, že jsem v pořádku. Vzpomněla jsem si, že to musím skončit s těma zrůdama uvnitř a soustředila chakru dovnitř bariéry, kde ještě pořád moje elektřina probíjela vodou. Stalo se něco překvapivýho.
Nebyla jsem zvyklá na tak obrovskou sílu, kterou jsem disponovala, a tak ze mě jedním skubnutím vyletělo skoro všechno, co se kolem mě hromadilo. V té rychlosti a překvapení jsem to už ani nedokázala zmírnit, natož zastavit.
Následující vteřinu už si pamatuju jenom příšernej randál, oslepující světlo a ránu do čela, která mě napůl omráčila. Upadla jsem, ale neomdlela.
Trvalo několik vteřin, než jsem zase přišla k sobě. Sentarou s Kinem mi přiskočili na pomoc, ale když na mě Sentarou sáhnul, s výkřikem ruku zase stáhnul. Mezi prsty mu přitom probleskl namodralý výboj.
,,Nedotýkej se jí!" varoval Kina.
,,Kopla tě…." uhodl samuraj.
,,Ne schválně. Promiň…" omlouvala jsem se.
,,Musíš tu chakru stáhnout. Jsi pořád jako nějaká baterie, nemůžeme se tě dotýkat." řekl Sentarou.
Soustředila jsem se a vtáhla resonující chakru do sebe. Bylo to jako by protestovala. Může chakra protestovat?
Konečně bylo všechno v pořádku. Sentarou na mě zkusmo sáhnul a pak mi konečně pomohl vstát.
,,Stojí ti vlasy." smál se Kin.
,,Se divíš? Viděl jsi tu šlupku?" odvětila jsem a promnula si čelo, který mě bolelo. Když jsem se na ruku podívala, prsty byly od krve.
,,Kamení." řekl na vysvětlenou Sentarou. ,,Když jsi to tak šikovně odpálila, tvoje vězení se rozletělo do všech stran a jeden z těch šutrů tě šábnul do hlavy."
,,Bolelo to." posmrkla jsem.
,,To máš za to." ušklíbl se Sentarou a jemně prsty prohmatal ranku. ,,Nebude po tom jizva….no, možná maličká. Tak centimetr. Není ti špatně?"
,,Medik jsem tu já. A ne, nemám otřes mozku, jestli se ptáš na tohle. U mě přece takovej úraz nehrozí." informovala jsem ho napůl v legraci, napůl vážně a konečně se podívala na dílo zkázy, co jsem tu napáchala.
Předně měl Sentarou pravdu, kamení z mýho jutsu bylo všude. Kukla z hlíny, co jsem vytvořila pomocí techniky Doton byla totálně rozmlácená. Voda se pomalu vsakovala do země a odhalovala tak kruh černé, seškvařené hlíny - kus země, co byl pod vězením. Tráva byla fuč, a pochybuju, že ještě někdy vyroste. Jenže po démonech nebylo ani stopy.
,,Přežili?" vydechla jsem hloupě a na vteřinku pocítila zlost promísenou zklamáním.
Oba se na mě podívali jako na chovance Jedličkova ústavu (zase ten jejich výraz, vypadají skoro stejně když se tak ksichtí).
,,Přežili?" vyprskl Kin. ,,Spíš je z nich sračka."
,,Sračka by bylo něco, ale tady není nic." opravil ho Sentarou. ,,Myslím, že jsi je totálně vymazala."
,,Snažila jsem se." pokrčila jsem skromně rameny.
,,Ani jsi nemusela." ozvalo se mi kdesy za zády příkře. Otočila jsem se a uviděla Neliel, jak se k nám blíží se Sasukem v patách. Tvářila se dost znepokojeně.
,,Víš co jsi teď udělala?" zeptala se mě přímo.
,,Mám tucha." kývla jsem. ,,Že by v tom měla prsty oáza?"
,,Chytrá. Importovala jsi do svých chakrovodů energii z oázy. Udělala jsi tudíž přesně to, co teď dělá Takeru - i když v daleko menším rozsahu."
,,Menším?!" zděsila jsem se. ,,To není možný! Ta síla, co jsem měla.....byla obrovská!A ta rána...."
,,Vynásob si to třemi - tolik chakry vstřebá náš nepřítel za den." prohlásila.
Kin zbledl. ,,To nemyslíš vážně?"
,,Smrtelně." odtušila.
,,Ale on se tu už nejmíň týden krmí." namítla jsem. ,,Jak ho můžeme porazit?"
,,Musíte. Je vás na něj přece pět." odtušila sladce. ,,A ty už víš jak na to, můžeš si proto taky nějakou chakru vzít. Když už nic, alespoň to tvého studenta naštve, protože mu od hlavního víru oddělíš malou část chakry."
,,A co to se mnou provede?" zeptala jsem se.
,,To, co se všema ostatníma, i když rychleji. Změní tě to. Ale ještě než se zeptáš jak, chci tě upozornit, že to nevím." pokrčila rameny. ,,Bude to překvapení."
,,Překvapení miluju. Ne, že bych s ní chodil jen proto, že je hezká, ale jestlí jí narostou dvě další hlavy nebo několik chapadel, asi bych to nevydejchal." nechal se slyšet Sentarou.
Uraženě jsem ho praštila do ramene. ,,Hej! To bych se ti tříhlavá nelíbila?!"
,,Nic proti tříhlavým," opáčil. ,,Ale i bez toho už jsi dost velká saň když chceš."
,,To se ti povedlo." zasmál se Kin, mezitím co já urážku zpracovávala.
Neliel přišla ke mě a neomaleně sáhla na kousanec na mém krku, takže znovu probrala k životu bolest, na kterou už jsem skoro zapomněla. Útočně jsem vyprskla a ucukla na stranu. Omluvně se usmála.
,,Promiň. Máš v sobě jed, ale není to nic strašného. Mám protilátku." řekla a začala se hrabat ve svým ruksaku. S úlevou jsem se posadila na nedalekej kámen. Nebýt jí, ani bych si nevzpomněla, že mě vlastně pokousali démoni.
Sotva mi Neliel píchla injekci a vyčistila rány, objevil se Minoru. Opravdu mě překvapil. Nejen, že dobrovolně vstal a hýbal se, ale ještě k tomu nesl na zádech Vosu. Visela mu přes rameno jako pytel brambor a měla zavřené oči.
,,Vás najít, to je umění." zavrčel mnich. ,,Nesu tu střelenou Šermířku."
,,Co se jí stalo?" vystřelila jsem jejich směrem a během chvilky jí stihla změřit tlak. ,,Proč je v bezvědomí?"
,,No..." Minoru se nervózně zasmál. ,,Dal jsem jí dělo."
,,Proboha proč?!" naježil se hned Sentarou, ten bojovník proti násilí páchaném na ženách.
,,Chceš vědět proč? Tak já vám to povím!" odpověděl ochlasta a docela nešetrně položil (spíš hodil) nebohou Vosu do trávy.
,,Našel jsem ji v lese. Stála tam a vedla zuřivej monolog - nebo si možná myslela, že jí někdo odpovídá. Když jsem vstoupil do její rozmluvy, která silně připomínala jedince s mnohočetnou disociální poruchou osobnosti, snažila se mi vsugerovat, že si povídá s malým klukem. Nevím co ta husa chlastala, ale moje sake to nebylo. Aspoň já z něj nikdy halušky nemám."
,,To si vymýšlíš." nevěřil Kin.
,,A co bych z toho měl?" opáčil Minoru.
,,A tohle se odehrálo předtím, nebo až po tom co jsi ji praštil?" zavrčela jsem. ,,Jestli po tom, tak bych to chápala."
,,Za co mě máš ty zajetá blondýno? Jasně že až potom! Měla by sis přestat čistit uši, ať v tý hlavě aspoň něco máš." zaútočil.
Zcela jsem ignorovala poznámku na svou inteligenci, ale první věta mě vcelku popudila. ,,Zajetá?! Jak to mám chápat?!" zavřeštěla jsem.
Významně se podíval na Sentara a mlčky si loknul sake.
Přiskočila jsem k němu a než se stačil bránit, darovala jsem mu excelentní facku na levou tvář. Periferně jsem zachytila Sasukeho soucitný pohled; zřejmě si ještě pořád pamatoval sílu tečky od velké Yumi.
Minoru vydal zvuk podobný umírajícímu papouškovi a chystal se mi ránu vrátit. Sentarou si významně odkašlal a Minorova ruka poklesla.
,,Asi jsem si to rozmyslel. Ale počkej příště. Na moje stěry nemáš." ušklíbnul se. Musela jsem uznat, že většinou nemám, ale i tak se snažím.
Vosa se pohnula a zabručela. ,,Hlava......bolí..."
Jako obvykle fascinující slovní zásoba a ještě obdivuhodnější vyjadřování. Aby neřekla, klekla jsem si k ní a podepřela jí hlavu.
,,Cos dělala, trubko?" pousmála jsem se. ,,Někam se ztratíš a pak nám tu pan Kazijátro sděluje, že ti musel dát pěstí, aby ses nechala zase najít."
Zmateně se na mě podívala, než jí začalo svítat. Doširoka otevřela oči a nadskočila. ,,No jo! Aoi, to není možný, ale já to viděla, přísahám a jestli kecám, ať mi naroste stejná bradka, jako má Ryuk!"
,,Nechutná představa." poznamenal jakoby mimochodem Sasuke.
,,Bylo to....strašný, ale přitom....já...já vlastně ani nevím.....to je děsný!" blekotala zoufale Vosa.
Sentarou přišel k nám, kleknul si vedle mě a povzbudivě ji chytil za ruku. ,,Klid, Anito," usmál se. ,,Prostě nám to řekni."
Miluju toho kluka.
Podívala se na něj a přikývla. ,,Vím, že si budete myslet, že jsem blázen, ale...viděla jsem Tokageho. V noci jsem se vzbudila a on prostě seděl u ohniště....a....zíral do plamenů. Jako by nic. Jako by nikdy neumřel...." stísněně se odmlčela.
Zůstala jsem na ni vejrat jak pitomá. Tokage přece zemřel, když mě bránil. Zabil ho Takeru.
Sentarou se lehce zamračil. ,,Anito, to není..."
,,To vím taky!" odsekla. ,,Ale přísahám, že svýho brášku bych poznala. Ty jeho zatracený, nevkusný brýle. Dokonce měl s sebou i tu jeho přiblblou kalkulačku, čouhala mu z kapsy. Byl tam....a chtěl, abych šla za ním. Zavedl mě do lesa...."
,,Kde jsem ji našel já, jak huláká." doplnil Minoru.
,,Já se bavila s ním." opravila ho uraženě.
,,Jistě. Proto si tam stála sama." kývnul sarkasticky. Vysloužil si za to Kinranův káravý pohled.
,,Něco se ti zdálo." mínil Sentarou. ,,Oáza na tebe působí."
,,Může vyvolat iluze," přikývla Neliel. ,,Máš štěstí, že to byl jen Shangri-la vytvořený přelud a ne jeden z démonů, co nás dnes napadli."
,,Hlavně, že jsi se v pořádku našla." prohlásil Sentarou a chytil ji kolem ramen. ,,Poď, pomůžu ti vstát."
Nevypadala moc přesvědčeně, ale postavila se na nohy a protřela si nos, do kterého ji zřejmě Minoru praštil. ,,Blbe." prskla na něj.
,,Šak tě neubylo." odsekl.
Neliel se pousmála. ,,Měli bychom pokračovat. Ztratili jsme spoustu času." lehce se odrazila a zmizela ve větvích nejbližšího stromu. Ostatní ji následovali. Naposledy jsem se otočila na Vosu. ,,V pohodě?"
,,Zaútočili na vás démoni, že? To proto mě Tokage odvedl, bál se o mě." mínila.
,,Ve skutečnosti nás přepadli až když jsme tě šli hledat." odpověděla jsem váhavě.
,,Ne." zavrtěla hlavou. ,,Stopovali nás už dýl. Tokage mi to řekl. Zřejmě by počkali, až by jsme byli blíž u víru ve středu oázy a pak by si nás podali. Takhle jste mě šli hledat a odhalili je, proto museli jednat a zaútočit. Ale nebyli ještě dost silní, proto jsi je zabila. Tokage mě odvedl, aby zachránil i vás."
,,To nemůžu potvrdit, ale ani vyvrátit."
Zkoumavě se na mě zadívala. ,,Věříš mi?"
Jestli jí věřím, že se tu objevil několik měsíců mrtvej člen naší rozpadlé party a odvedl svoji sestru z tábora, abychom ji šli hledat a objevili tak hrozbu číhající v lese? Ale proč by to dělal tak složitě? To se nemohl ukázat všem a říct to i nám? Asi jsem blázen, protože ,,Jo. Věřím ti." usmála jsem se a stiskla jí ruku. ,,Nejsem skeptik, obzvlášť od té doby, co jsem přijela za svojí biologickou matkou a jeden starej páprda se mnou vyskočil na střechu ve výšce deseti metrů. A Shangri-la je divný místo. Věřím, že si mohla vidět Tokageho přelud.....i když by bylo o dost lepší, kdyby byl živej."
,,To bylo..." přikývla. ,,Dík, že aspoň ty mě nemáš za blázna."
Ušklíbla jsem se. ,,V životě jsem neřekla, že nejsi cvok."
,,To je pravda. Ale v tomhle postižení jsme spolu." vrátila mi to.
Rozesmála jsem se. ,,To máš sakra recht. A teď poď, nebo nám kluci nadají, že zdržujeme."
Společně jsme zmizely za zbytkem skupiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama