
Výslech
Posadila jsem se na posteli a zamžourala na příchozího.Měl masku jako ANBU a byl celej v tmavým, aby ho nebylo ve tmě vidět.Profesionálním okem jsem odhadla, že je jedním z těch, co se mě snaží zabít.,,Bože, už toho mám plný zuby!"zavrčela jsem a vstala z postele.,,Kdo tady má spát! Napřed se ti dva ožerou a teď na mě ještě někdo posílá zabijáka.Šibe ti? Víš kolik je?!"vztekám se.Naprosto konsternovaně na mě hledí a očividně nechápe co to do něj melu, když se chystá podřezat mi krk.,,Neumíš snad mluvit? Očekávám vysvětlení!"rejpu do něj.Zmateně se podrbal ve vlasech, ale pak přece jen vytáhnul kunai.,,Tak na tohle nemám náladu."zavrčela jsem a vyšla ze dveří.,,Stůj!"ozval se konečně.Seběhla jsem dolů po schodech a octla se v kuchyni.A jelikož umřít se mi ještě nechtělo, ti dva pitomci spali a moje zbraně byly nahoře, instinktivně jsem popadla starou dobrou pánvičku a postavila se za roh u konce schodiště.Sotva jsem zaujala pozici, uslyšela jsem, že běží za mnou a už je skoro dole.Jakmile sešel poslední schod, napřáhla jsem se a bacila ho pánvičkou po hlavě.Zařval jako umírající mamut a pokusil se uskočit, ale já jsem přece veliká Yumi! Nenechám ho jen tak se z toho vyvlíknout, na moje manévry nikdo nemá.A tak jsem ho teda pronásledovala kamkoliv se hnul a bila ho hlava nehlava již zmíněným kusem nádobí.Pokusil se udělat výpad kunaiem naslepo, ale chytila jsem ho za zápěstí, kolenem mu dala do břicha a když se předklonil, lepla jsem ho pánví do týla.Nechci machrovat, ale ta sebeobrana se vážně může hodit.Napřáhla jsem se a plesk! Další rána dopadla kam měla.Chtěl se vyvlíknout, ale zkroutila jsem mu ruku a znovu ho proklepla kolenem, tentokrát však do místa velmi choulostivého.Vykviknul a jelikož mě to začalo bavit, lepla jsem mu další pánvičkou.Chudák nevěděl co dělat - byl cvičenej na nože, meče, shurikeny, srpy, kosy, jehly a já nevím co ještě.Ale v sebeobraně proti pánvičce má akademie ještě mezery - musím navrhnout Sentarovi, ať s tím něco udělá.Jenom okrajově jsem hodila okem po spícím Kakashim a znovu mě to docela vytočilo.Zakroutila jsem mu ruku ještě víc dozadu, takže mu klesly nohy a on byl donucenej si kleknout zády ke mě.Držela jsem mu paži vzadu a pánvičkou mu udílela nemilosrdné rány po makovici.,,Vidíš to? Celou noc jsem kvůli nim nespala! Domluvili se na mě a společně se ožrali! Pak přijdeš ty a znovu mě vyženeš z postele! A podívej se na ně, mohl bys mě tu klidně rozčtvrtit a oni se ani nevzbudí! "zuřila jsem a vybíjela si na něm zlost.Jednak mě to bavilo a jednak jsem byla ráda, že mě někdo vyslechne, i když nedobrovolně.Napřáhla jsem se a bacila ho pořádně - ztratil vědomí.Pustila jsem ho a nechala upadnout.Pak jsem sehnala provazy, svázala ho a odtáhla do kumbálu.Ten jsem zamčela a kopla do dveří.,,Teď si snad zapamatuješ, že mě nemáš srát! Víš kdo já jsem? Já jsem Aoi tenshi! A pokud to nevíš, můžeš mi říkat ,ta s pánvičkou'.A teď jdu spát a opovaž se vysmrdět z toho ven! Umlátím tě papiňákem.Mě provokovat nebudeš!"křikla jsem přes dveře a teď už opravdu naštvaně jsem se vydala nahoru po schodech abych dospala noc.
Ráno mě probudil budík nastavený na jedenáct dopoledne.Do pokoje mi svítilo sluníčko a venku zpívali ptáci.Slastně jsem se protáhla a kupodivu jsem se i po té noci cítila docela svěží.Vstala jsem, umyla si zuby a převlíkla se do domácího.Pak jsem se na hodinku zavřela do koupelny a konečně se věnovala odbarvování svých vlasů.Šlo to hodně špatně, ale když jsem se nakonec podívala do zrcadla, koukala na mě ta známá tvář se slunečními vlasy, jakou znám.Když jsem sešla do přízemí seznala jsem, že ti dva ještě pořád spí.No co, tak jim aspoň udělám něco k jídlu.Taky silnou černou kávu, aby se z té kocoviny trochu probrali.Postavila jsem vařit vodu a vydala se sehnat pánvičku na palačinky, kterou jsem včera mrskla do kumbálu za tím nezdvořákem.Mezitím se v kuchyni objevil zívající Sentarou.,,Jak jsme se dostali domů?"zeptal se ospale a prohrábnul si rozcuchaný vlasy.,,Špatně.Byl jsi úplně na mol."ozvalo se od gauče, kde spal Kakashi a vzápětí se k nám jeho maličkost připojila.,,Ty mlč, hulákal jsi tady za deset lidí."usadím ho.Sentarou se rozesmál, ale zpražila jsem ho zdrcujícím pohledem.,,A ty s tím svým ,čert nikdy nespí' se taky moc neozývej."syknu.,,Co?"očividně nechápal.,,Ale nic.Včera se stalo tolik věcí, že bych vám je nevysvětlila ani do vánoc."odbyla jsem to a otevřela kumbál.Zajatec sebou trhnul a snažil se posunout co nejdál z mýho dosahu.Sáhla jsem po pánvičce a ještě jednou ho zkusmo zblikla přes palici.Pak jsem zabouchla a přešla zpátky k lince.Musím uznat, že jejich nechápavé pohledy mi lichotily a cítila jsem se povýšeně, protože narozdíl od nich si včerejšek pamatuju.,,Co to je za chlapa?"nechápal Sentarou, otevřel kumbál a zmateně na zabijáka zíral.,,Nájemnej vrah kterej mě tu málem zamordoval mezitím co vy jste vyspávali tu svoji opičku. Co opičku, to byla gorila!"křiknu.,,On tě chtěl zabít?"zeptal se Kakashi jako by až teď zareagoval.,,Né, přišel si zahrát šachy! Radši mlčte, jsem pěkně mrzutá."odbyla jsem ho a s prásknutím položila pánvičku, svoji dobrou kamarádku na sporák.,,Aspoň mi někdo podejte pět vajec a mlíko."zabručím.Stane se tak okamžitě a Kakashi znovu otevře kumbál.,,Pěkně jsme se ztřískali."pronesl Sentarou při pohledu na zajatce.,,Vůbec si nevybavuju, že bych si ho všimnul."přiznal.,,Fajtila jsem s ním tady dole přímo vedle vás a vy ste se ani nepohnuli."odvětím.,,Jak jsi ho dostala živého?"zajímá Kakashiho.,,Pánvičkou."odpověděla jsem klidně a vzala svoji ,zbraň' ukázkově do ruky.Oba se začali smát než jim došlo, že nežertuju.,,Ty jsi elitního chakrového ninju ubila kusem nádobí?"nechápal Kakashi.,,Pánvičkou."opravím ho.,,Ostuda."mínil Sentarou a kleknul si ke svázanému.,,Podíváme se, kdo to je."usmál se a sundal mu masku.Naskytl se nám pohled na muže okolo třicítky s blond vlasy a černýma očima.,,Miro?"vydechl Sentarou.,,Znáš ho?"zajímá Kakashiho.,,Jasně.Je to jeden z novějších obyvatel.Kdo tě poslal?"obrátil se na něj Sentarou.,,Je to jinak, já za to nemůžu."potahoval blonďák.,,Yokai mu rozvážou jazyk.Mimochodem Yumi, bál bych se tě."pousmál se nervózně při pohledu na jeho tvář posetou červenými a fialovějícími modřinami.,,Vidíš, zvládla jsi to i bez nás.Mimochodem, pěkná barva."usmál se nevinně Kakashi s okem upřeným na moje vlasy.Zvedla jsem pánvičku a nasupeně postoupila blíž.,,Jdi s tím dál."vyjekli skoro zároveň a klidili se mi z dosahu.Tomu říkám respekt!

Odpoledne už jsem stála ve vyslýchací místnosti v budově Yokai.Bylo to docela depresivní místo plný podivných lidí, kteří působili nepřirozeně chytře.Připadala jsem si tu jako skutečná blondýna, ale chtěla jsem být u toho, až budou Mira vyslýchat.Kakashi pátral po vesnici a hledal další stopy po tom zločinci co chce ukrást přijímač.Vlastně pardon, byla jsem upozorněna, že ta věc se jmenuje Briar.No prostě, Kakashi hledal stopy po tom prevítovi a já se Sentarem a třemi Yokai jsme se věnovali Mirovi.I samotní Yokai působili tajemně, stejně jako celá jejich budova.I teď měli na tvářích podivné, černé masky, ve kterých byly jenom otvory pro oči a Sentarou se mi přiznal, že ani on neví, jak vypadají.Asi je to vážně hodně tajná organizace.Ale špehové na slovo vzatí, co jsem slyšela.Sentarou se postavil proti uvázanému Mirovi a výslech začal.,,Pro koho pracuješ?"zeptal se zpříma.Chlápek ani neceknul.,,Nechápu, proč nevyužijeme Kakashiho Sharingan."ozvu se.,,Ale Yumi, vždyť ty sama jsi je naučila kontrole chakry.Dokážou tak omezit svoje chakrovody, že by se nějakému Sharinganu vysmáli."obrátil se na mě.,,To je fakt."uznám otráveně.,,Nic vám neřeknu!"vyštěkl Miro rozzlobeně.Sentarou krátce pokynul rukou k jednomu z Yokai a ten se přiblížil ke svázanýmu zajatci s jehlou v ruce.Obešel ho zezadu a odpočítal pár obratlů na páteři.Poznala jsem co dělá a trochu jsem se zachvěla.Tohle umím ještě z anatomie a popravdě řečeno, nikdy jsem to nepoužila.Nedokázala bych to.Jde o to, že vyhledáte citlivý svalový bod těsně nalevo od šestnáctýho obratle, kde končí trapézový sval.Pokud se vám do tohohle místa něco dostane, třeba jenom malý smítko, je to ohromná bolest.Takových míst je na těle víc, ale podle mučících technik se začíná napřed tímhle, jelikož je nejmíň bolestivý.Cítila jsem to jen jednou a okrajově a bylo to příšerný - nedokážu si představit ta muka, když se naruší o stupeň bolestivější bod.Yokai mu bez zaváhání vrazil jehlu do zad a Miro vykřiknul.Skoro mě to bolelo za něj, když jsem si to představila.Týpek párkrát zakýval jehlou ze strany na stranu a Miro každý pohyb bolestivě okřičel.,,Kdo tě poslal?"zopakoval vyrovnaně Sentarou.,,To nemůžu říct!"kroutil se tvrdohlavě zabiják.,,Pokračuj."pokynul Sentarou chladnokrevně Yokai, který mučení prováděl.Přikývnul, zabodnul do rány ještě dvě jehly a pak vytáhnul další, aby jima narušil druhej svalovej bod.Miro se kroutil, ale nebylo mu to nic platný.Vím kde je ten druhej.Pod bradou, docela dobře nahmatatelnej.Tuhle bolest už jsem nezažila, ale z teorie vím, že je strašná.A Yokai pokračoval.
Svým způsobem jsem toho chlápka obdivovala.Už jsme byli na pátým stupni mučení, on křičel při každým kroku, střídal barvy, potil se a chvilkama i brečel, ale stejně nepromluvil.Musí se toho nadřízenýho hodně bát, když je kvůli němu ochotnej tohle vytrpět.Chytila jsem Sentara úzkostlivě za rukáv s očima upřenýma na Mira.,,Já už bych to řekla.Je mi zle jenom to vidím."zašeptám stísněně.Objal mě jednou rukou kolem ramen a přitisknul mě k sobě.,,Nemusíš se na to dívat."řekl.,,To je dobrý."usmála jsem se, i když jsem se teda moc v pohodě necítila.Slyšet o tom, číst nebo se na to koukat ve filmu - dokáže to otřást, ale ne tak, jako na živo.Kolik lidí mělo možnost dívat se na utrpení někoho jinýho? Kolik lidí to vydrželo? Asi nepatřím k těm silnějším povahám, ale byla jsem na sebe hrdá, že jsem tam zůstala.To vážně nedokáže každej.Najednou se na mě mučenej podíval a bolest v jeho očích vystřídala zuřivost.,,Radši zemřu vašimi noži, než jeho chakrou! Ten úkol splním!"vykřiknul a aktivoval veškerou svoji chakru na kritickou úroveň, což z jeho těla vystřelilo všechny jehlice, kterýma byl doteď mučenej.,,Pozor!"vykřikla nějaká Yokai, ale ten co Mira mučil nestihnul uskočit a byl teď odhozenej jeho chakrou na druhej konec místnosti.Uskočila jsem asi metr zpátky, ale on se na mě zadíval jakýmsi soustředěným pohledem.,,Zemři!"vykřiknul Miro, napřáhnul proti mě ruku a poslal proud chakry ostré jako žiletka.Než jsem se vůbec stihla leknout, stál u mě Sentarou, jednou rukou si mě postrčil za záda a druhou napřáhnul proti letící chakře.,,To by stačilo."zavrčel rozzlobeně.Cítila jsem, jak i on zalarmoval svoji energii a když jsem se odvážila kousek ustoupit a kouknout na Mira, válel se na zemi posekanej jako by proběhnul mrakem hozených shurikenů.Sentarou ale neskončil.Došel k němu, napřáhnul ruku a pomocí svojí chakry ho zvednul do výšky.,,Mám toho akorát dost."prsknul, napřáhnul se a hodil lumpa proti stěně.Miro na ni prudce narazil a spadnul zase na zem.,,Mluv, nebo se vážně naštvu."prohlásil a znovu zajatce zvednul.Ten se mu zadíval do očí a najednou se mu ve tváři objevil uštvaný výraz.Měla jsem zvláštní pocit - dělo se něco, co nikdo z nás nedokázal pochopit.,,Přestaň!"vyjekl Miro a snažil se uhnout pohledem, ale z nějakýho neznámýho důvodu mu to nešlo.Vzpomněla jsem si, kde jsem tohle už viděla.Tenkrát Hidanovi provedl to stejný, ale neřekl mi, co to je.,,Nevím, kdo je ten člověk.Nikdo z nás nezná jeho tvář!"lezlo to z něj.,,Jen mi přikázal zabít tu holku! Kdybych to udělal, už by mu nic nestálo v cestě a on by mohl ukrást Briar.Pak by se stal Tenshikagem a možná i Kagem všech Pěti zemí a my bychom byli jeho osobní ochranka.Slíbil nám to.Slíbil, že za to budeme mít hodně peněz!"vykřikoval překotně a pořád vyděšeně hleděl na Sentara.Ten ho pustil na zem, otočil se k nám a pomalu otevřel oči.Byly normální, zelené, ale působilo to dojmem, že předtím vypadaly jinak a on je tím, že teď mrknul zase vrátil do normálu.,,To myslím stačilo.Odveďte ho do cely."obrátil se na Yokai, kteří, stejně jako já ohromeně stáli a pozorovali celou tu scénku.Nechápala jsem z toho - ze Sentara jde vážně strach.Nikdy jsem si neuvědomila, jak je dobrej.























Páni, tak tenhle díl mě vážně dostal :D ta pánvička byla naprosto dokonalá :D